Příběhy loveckých obrazů – Jaroslav Béza
Petr Šeplavý
V pracovně mi za zády visí jedna z mála krajin, které namaloval Jaroslav Béza. Na obrazu je pohled ze Staré obory přes údolí Vltavy na Poněšickou oboru nedaleko Českých Budějovic, kde se již tři desítky let konají výstavy Země živitelka. Výstavou pořádanou v r. 1986 začala naše vzájemná spolupráce.
ŽIVOT JE PŘED NÁMI
Jaroslav Béza byl v té době již renomovaný ilustrátor a grafik, člen Palety vlasti a svazu výtvarníků Československého svazu výtvarných umělců a jeden ze zakladatelů Propagační tvorby, zatímco já jsem v té době čerstvě nastoupil na propagační oddělení Českého mysliveckého svazu (ČMS). Atelier měl v Křemencové ulici naproti restauraci U Fleků. Každá má návštěva, poté co jsem vyšlapal nekonečné schody do podkroví činžáku, byla provázena vlídným přijetím hostitele, jeho profesionálním přístupem a bohatými zkušenostmi. Jaroslav Béza se pro mě stal studnicí moudrosti a zdrojem cenných rad, které využívám dodnes. Při tom nemám na mysli pouze profesní rady – velmi mě ovlivnil jeho pozitivní přístup k životu. Při každém našem setkání jsem si znovu uvědomoval jeho laskavost a skromnost s mimořádně poctivým přístupem k řemeslu i k lidem.
Rád vzpomínám na zajímavá vyprávění Jaroslava Bézy z období dětství. Jeho tatínek jel jednoho dne na trh prodat koně. Po návratu seděla rodina společně u oběda a maminka se otce ptala: „Tatínku, komu jsi prodal koně a kde máš peníze?“ Tatínek na to odpověděl: „Koně jsem prodal nějakému sedlákovi, ale ten s sebou tolik peněz neměl, a tak mi je přinese na příští trh.“ „Tatínku, víš, jak potřebujeme každou korunu, a ty dáš koně bez zaplacení a ani nevíš komu. Co když ti nic nepřinese?“ neskrývala své obavy maminka. „Neboj se, maminko, vždyť jsme si na to podali ruku.“ A skutečně – z příštího trhu otec peníze přinesl. I Jaroslav Béza celý život plnil své závazky bez nutnosti smluv, stačilo mu na to podání ruky. Setkání s ním člověka vždy nabije pozitivní energií, optimismem a vírou v dobro. V krizových situacích, jichž bylo na velkých výstavách mnoho, měl stále optimistickou náladu a vždy věřil v dobrý výsledek. V osobním životě jej potkaly mnohé krušné chvíle. Několikrát se musel dívat, jak jím vybudované firmy mění majitele, třikrát zažil požár svého domova, ale vždy v sobě našel sílu pokračovat dál. Však jsem od něj mnohokrát slyšel. „Nevzdávej se, život je před námi.“
STUDENTSKÁ LÉTA
Jaroslav Béza se narodil necelé dva měsíce před vznikem Československé republiky, 4. 9. 1918, v Hulicích na jižní hranici benešovského okresu. Čas dospívání poznamenala léta okupace a sotva po válce vybudoval propagační firmu, musel ji převést na družstvo. Jako malý chlapec si chodil hrát k Želivce, kde chytal do ruky pstruhy. Dnes jsou tato místa nenávratně ztracena pod 38 km dlouhým a až 52 m hlubokým jezerem s vodárenskou nádrží Švihov, která je jedním ze tří zdrojů pitné vody pro Prahu.
Grafická studia absolvoval u prof. Šilhavého, potom následovaly dva roky studia na grafické škole reklamy a malby ROTTER. Od r. 1935 působil ve Vojenském zeměpisném ústavu. Do r. 1943 pokračoval ve studiu na soukromé grafické škole v Praze. Celý život pak pracoval jako grafik a výtvarník na volné noze.
TVORBA JAROSLAVA BÉZY
Od počátku své kariéry se Jaroslav Béza věnoval užité grafice a do jeho práce se promítala záliba v myslivosti. Na Českolipsku měl společně honitbu s prof. Komárkem a pro ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství (MZLVH), později pro ministerstvo zemědělství (MZe) vytvořil řadu propagačních materiálů. Velmi úzce spolupracoval i s ČMS a podílel se na propagaci české myslivosti, a to nejen doma, ale i v zahraničí.
Jen málokdo ví, že Jaroslav Béza je otcem propagačního projektu „Červen – měsíc myslivosti“. Nejprve ve spolupráci s panem Černým zahájili na MZLVH propagační akci „Duben – měsíc lesů“, a když kolega Černý přešel na MZe, ve spojení s ČMS vznikl „Červen – měsíc myslivosti“. V rámci této propagační akce vytvořil Jaroslav Béza ucelenou řadu plakátů a letáků, které nemají v Evropě a možná ani na světě obdoby. I když se tyto plakáty neprodávají v aukčních síních renomovaných galerií, dovoluji si tvrdit, že zpracováním a náměty patří ke zlatému dědictví nejen české myslivosti, ale i české výtvarné scény. Jsou též nepopiratelným důkazem, že myslivcům vždy ležela na srdci ochrana přírody a zvěře.
Myšlenka ochrany zvěře a propagace české myslivosti byla též hlavním námětem nesčetné řady mysliveckých výstav. Spolu s Janem Limou, do r. 1989 vedoucím propagačního oddělení ČMS a autorem většiny výstavních scénářů, stál Jaroslav Béza u zrodu mnoha národních i mezinárodních výstav a jeho graficky ztvárněné výstavní expozice provázely generace myslivců i nemyslivecké veřejnosti. V souvislosti s výstavami se nezapřela jeho původní profese ve vojenském zeměpisném ústavu – vytvořil mnoho graficky ztvárněných map s výskytem zvěře, přičemž nejen mapy, ale i grafické listy, pamětní a gratulační listy atd. velmi často nesou rukopis a prvky kartografie, především při zpracování stromů, krajiny, lesa atd. Nedílnou součástí jeho tvorby je i kaligrafie.
Podle jeho návrhů se realizovaly i interiéry hotelů a restaurací zaměřených na myslivost. Např. pro hotel Evropa v Mariánských Lázních vytvořil značku a realizoval interiér myslivecké vinárny.
Jaroslav Béza je ilustrátorem mnoha přírodopisných učebnic pro základní školy. Jeho dokonalá znalost anatomie a precizní technika ilustrátora zvěře dodnes oslovuje žáky základních škol. Ilustrace zvířat tvoří převážně akvarelovými tužkami. Pro firmu Chemapol, vyrábějící léčiva, vytvořil řadu samolepek koček, psů a koní, které byly masivně rozšířené v arabském světě, kam podnik vyvážel veterinární léčiva. Bézovy ilustrace zvířat se dostaly i do holandských kalendářů.
Mnoha subjektům vytvořil grafické značky – např. Českomoravské myslivecké jednotě, Interlovu, pojišťovně Halali, Českomoravské kynologické unii, České lesnické společnosti, firmě Rembrandt, Lesní společnosti Kraslice, Střeleckému klubu Sellier & Bellot aj. Je autorem řady medailí, diplomů, odznaků a také pamětní desky k 70. výročí založení ČMMJ, která je zavěšena na budově okresního mysliveckého spolku v Brně. Samostatně vystavoval Jaroslav Béza málo, ale každá myslivecká výstava – ať národní nebo mezinárodní – pořádaná v uplynulých 60 letech byla „poznamenána“ jeho rukopisem. V r. 1978 se zúčastnil společné výstavy Soudobá užitá grafika v Praze. Několik výstav bylo uspořádáno jako součást mysliveckých expozic. Za své dílo obdržel nejvyšší myslivecká vyznamenání a kulturní ceny.
Láska ke kokršpanělům, jimž se s manželkou Slávinkou celoživotně věnoval, se rovněž promítla do jeho tvorby. Pro Klub chovatelů loveckých slídičů vytvořil diplomy, medaile a odznaky. Na každé novoročence Jaroslava Bézy najdete vždy tolik kokršpanělů, kolik jich v té době doma měli.
ŽIVOTNÍ JUBILEUM
Dílo Jaroslava Bézy se nesmazatelně vrylo do povědomí všech myslivců, ale málokdo si Jaroslava Bézu s jeho prací spojuje. Letos se dožije 90 let, a když se jej zeptáte na jeho vztah k umění, skvělý grafik skromně odpoví: „Nikdy jsem se nesnažil dělat umění, já umění celý život sloužím“. Dovolte mi závěrem upřímně poděkovat svému příteli a učiteli za službu, kterou věnoval propagaci myslivosti. Jaroslave, za všechny myslivce děkuji!
Foto archiv autora
V pracovně mi za zády visí jedna z mála krajin, které namaloval Jaroslav Béza. Na obrazu je pohled ze Staré obory přes údolí Vltavy na Poněšickou oboru nedaleko Českých Budějovic, kde se již tři desítky let konají výstavy Země živitelka. Výstavou pořádanou v r. 1986 začala naše vzájemná spolupráce.
ŽIVOT JE PŘED NÁMI
Jaroslav Béza byl v té době již renomovaný ilustrátor a grafik, člen Palety vlasti a svazu výtvarníků Československého svazu výtvarných umělců a jeden ze zakladatelů Propagační tvorby, zatímco já jsem v té době čerstvě nastoupil na propagační oddělení Českého mysliveckého svazu (ČMS). Atelier měl v Křemencové ulici naproti restauraci U Fleků. Každá má návštěva, poté co jsem vyšlapal nekonečné schody do podkroví činžáku, byla provázena vlídným přijetím hostitele, jeho profesionálním přístupem a bohatými zkušenostmi. Jaroslav Béza se pro mě stal studnicí moudrosti a zdrojem cenných rad, které využívám dodnes. Při tom nemám na mysli pouze profesní rady – velmi mě ovlivnil jeho pozitivní přístup k životu. Při každém našem setkání jsem si znovu uvědomoval jeho laskavost a skromnost s mimořádně poctivým přístupem k řemeslu i k lidem.
Rád vzpomínám na zajímavá vyprávění Jaroslava Bézy z období dětství. Jeho tatínek jel jednoho dne na trh prodat koně. Po návratu seděla rodina společně u oběda a maminka se otce ptala: „Tatínku, komu jsi prodal koně a kde máš peníze?“ Tatínek na to odpověděl: „Koně jsem prodal nějakému sedlákovi, ale ten s sebou tolik peněz neměl, a tak mi je přinese na příští trh.“ „Tatínku, víš, jak potřebujeme každou korunu, a ty dáš koně bez zaplacení a ani nevíš komu. Co když ti nic nepřinese?“ neskrývala své obavy maminka. „Neboj se, maminko, vždyť jsme si na to podali ruku.“ A skutečně – z příštího trhu otec peníze přinesl. I Jaroslav Béza celý život plnil své závazky bez nutnosti smluv, stačilo mu na to podání ruky. Setkání s ním člověka vždy nabije pozitivní energií, optimismem a vírou v dobro. V krizových situacích, jichž bylo na velkých výstavách mnoho, měl stále optimistickou náladu a vždy věřil v dobrý výsledek. V osobním životě jej potkaly mnohé krušné chvíle. Několikrát se musel dívat, jak jím vybudované firmy mění majitele, třikrát zažil požár svého domova, ale vždy v sobě našel sílu pokračovat dál. Však jsem od něj mnohokrát slyšel. „Nevzdávej se, život je před námi.“
STUDENTSKÁ LÉTA
Jaroslav Béza se narodil necelé dva měsíce před vznikem Československé republiky, 4. 9. 1918, v Hulicích na jižní hranici benešovského okresu. Čas dospívání poznamenala léta okupace a sotva po válce vybudoval propagační firmu, musel ji převést na družstvo. Jako malý chlapec si chodil hrát k Želivce, kde chytal do ruky pstruhy. Dnes jsou tato místa nenávratně ztracena pod 38 km dlouhým a až 52 m hlubokým jezerem s vodárenskou nádrží Švihov, která je jedním ze tří zdrojů pitné vody pro Prahu.
Grafická studia absolvoval u prof. Šilhavého, potom následovaly dva roky studia na grafické škole reklamy a malby ROTTER. Od r. 1935 působil ve Vojenském zeměpisném ústavu. Do r. 1943 pokračoval ve studiu na soukromé grafické škole v Praze. Celý život pak pracoval jako grafik a výtvarník na volné noze.
TVORBA JAROSLAVA BÉZY
Od počátku své kariéry se Jaroslav Béza věnoval užité grafice a do jeho práce se promítala záliba v myslivosti. Na Českolipsku měl společně honitbu s prof. Komárkem a pro ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství (MZLVH), později pro ministerstvo zemědělství (MZe) vytvořil řadu propagačních materiálů. Velmi úzce spolupracoval i s ČMS a podílel se na propagaci české myslivosti, a to nejen doma, ale i v zahraničí.
Jen málokdo ví, že Jaroslav Béza je otcem propagačního projektu „Červen – měsíc myslivosti“. Nejprve ve spolupráci s panem Černým zahájili na MZLVH propagační akci „Duben – měsíc lesů“, a když kolega Černý přešel na MZe, ve spojení s ČMS vznikl „Červen – měsíc myslivosti“. V rámci této propagační akce vytvořil Jaroslav Béza ucelenou řadu plakátů a letáků, které nemají v Evropě a možná ani na světě obdoby. I když se tyto plakáty neprodávají v aukčních síních renomovaných galerií, dovoluji si tvrdit, že zpracováním a náměty patří ke zlatému dědictví nejen české myslivosti, ale i české výtvarné scény. Jsou též nepopiratelným důkazem, že myslivcům vždy ležela na srdci ochrana přírody a zvěře.
Myšlenka ochrany zvěře a propagace české myslivosti byla též hlavním námětem nesčetné řady mysliveckých výstav. Spolu s Janem Limou, do r. 1989 vedoucím propagačního oddělení ČMS a autorem většiny výstavních scénářů, stál Jaroslav Béza u zrodu mnoha národních i mezinárodních výstav a jeho graficky ztvárněné výstavní expozice provázely generace myslivců i nemyslivecké veřejnosti. V souvislosti s výstavami se nezapřela jeho původní profese ve vojenském zeměpisném ústavu – vytvořil mnoho graficky ztvárněných map s výskytem zvěře, přičemž nejen mapy, ale i grafické listy, pamětní a gratulační listy atd. velmi často nesou rukopis a prvky kartografie, především při zpracování stromů, krajiny, lesa atd. Nedílnou součástí jeho tvorby je i kaligrafie.
Podle jeho návrhů se realizovaly i interiéry hotelů a restaurací zaměřených na myslivost. Např. pro hotel Evropa v Mariánských Lázních vytvořil značku a realizoval interiér myslivecké vinárny.
Jaroslav Béza je ilustrátorem mnoha přírodopisných učebnic pro základní školy. Jeho dokonalá znalost anatomie a precizní technika ilustrátora zvěře dodnes oslovuje žáky základních škol. Ilustrace zvířat tvoří převážně akvarelovými tužkami. Pro firmu Chemapol, vyrábějící léčiva, vytvořil řadu samolepek koček, psů a koní, které byly masivně rozšířené v arabském světě, kam podnik vyvážel veterinární léčiva. Bézovy ilustrace zvířat se dostaly i do holandských kalendářů.
Mnoha subjektům vytvořil grafické značky – např. Českomoravské myslivecké jednotě, Interlovu, pojišťovně Halali, Českomoravské kynologické unii, České lesnické společnosti, firmě Rembrandt, Lesní společnosti Kraslice, Střeleckému klubu Sellier & Bellot aj. Je autorem řady medailí, diplomů, odznaků a také pamětní desky k 70. výročí založení ČMMJ, která je zavěšena na budově okresního mysliveckého spolku v Brně. Samostatně vystavoval Jaroslav Béza málo, ale každá myslivecká výstava – ať národní nebo mezinárodní – pořádaná v uplynulých 60 letech byla „poznamenána“ jeho rukopisem. V r. 1978 se zúčastnil společné výstavy Soudobá užitá grafika v Praze. Několik výstav bylo uspořádáno jako součást mysliveckých expozic. Za své dílo obdržel nejvyšší myslivecká vyznamenání a kulturní ceny.
Láska ke kokršpanělům, jimž se s manželkou Slávinkou celoživotně věnoval, se rovněž promítla do jeho tvorby. Pro Klub chovatelů loveckých slídičů vytvořil diplomy, medaile a odznaky. Na každé novoročence Jaroslava Bézy najdete vždy tolik kokršpanělů, kolik jich v té době doma měli.
ŽIVOTNÍ JUBILEUM
Dílo Jaroslava Bézy se nesmazatelně vrylo do povědomí všech myslivců, ale málokdo si Jaroslava Bézu s jeho prací spojuje. Letos se dožije 90 let, a když se jej zeptáte na jeho vztah k umění, skvělý grafik skromně odpoví: „Nikdy jsem se nesnažil dělat umění, já umění celý život sloužím“. Dovolte mi závěrem upřímně poděkovat svému příteli a učiteli za službu, kterou věnoval propagaci myslivosti. Jaroslave, za všechny myslivce děkuji!
Foto archiv autora