Šumavský jelen z ptačí perspektivy (I.)
Šumavu si nelze představit bez lesů. V současné době dochází na části území Národního parku Šumava k odumírání lesních porostů v důsledku působení kůrovce a větrných kalamit. Na těchto místech se však dnes již rodí nový les, na jehož budoucí podobu působí mnoho vlivů. Jedním z klíčových faktorů je okus mladých stromků spárkatou zvěří, zejména jelenem lesním a srncem obecným. Abychom co nejlépe poznali faktory ovlivňující podobu budoucího lesa a především zastoupení listnatých dřevin, začali jsme podrobně sledovat způsoby chování a prostorovou aktivitu výše uvedených druhů zvěře.
Od r. 2005 probíhá na území NP Šumava, zejména v jeho západní části, rozsáhlý vědecký projekt, který se věnuje sledování pohybu, aktivity a chování volně žijících kopytníků. Protože početnost jejich populací je kontrolována téměř plně (u srnce obecného) nebo alespoň částečně (u jelena lesního) rysem ostrovidem, bylo do projektu zařazeno i studium této jediné velké šumavské šelmy. V následujícím textu však bude řeč pouze o jelenovi lesním.
Výzkumný projekt realizují zaměstnanci Správy NP Šumava z odboru zoologie sekce vědy a výzkumu v úzké spolupráci s kolegy z dalších odborů, jimž tímto děkuji za pomoc, protože bez nich by nebylo možné tak rozsáhlý výzkum uskutečnit. Financování projektu bylo v letech 2005–2007 zajištěno z grantu Ministerstva životního prostředí ČR, v současnosti hledáme další zdroje pro pokračování a rozšiřování projektu.
Podobný projekt běží v současnosti i v sousedním Národním parku Bavorský les (M. Heurich a kol.). Protože s bavorskými kolegy spolupracujeme a vyměňujeme si získaná data, v některých případech se bude text odkazovat i ke zvěři označené na bavorské straně Šumavy.
POUŽITÁ TECHNOLOGIE
Klíčovou částí projektu jsou telemetrická sledování zvěře. Telemetrie obecně je měření čehokoliv na dálku, v tomto případě jde o sledování pozice a aktivity zvěře.
Metoda telemetrie byla již ve Světě myslivosti představena (např. Finďo v č. 3/2004), nicméně v popsaných případech šlo o jednodušší systém založený na sledování zvěře s pomocí VHF rádia (tzv. konvenční telemetrie). K získání pozice sledovaného jedince je nutná přítomnost pozorovatele v terénu, přičemž pozorovaný jedinec musí být zaměřen alespoň ze dvou míst víceméně ve stejný čas. V mapě se pak tyto směry protnou a pomocí trigonometrie se vypočítá bod výskytu jedince. Výsledkem je relativně malý počet nepříliš přesných pozic. To však neznamená, že metoda nemá využití – k základnímu sledování migrace a domovských okrsků dostačuje.
V našem výzkumu naopak používáme nejmodernější technologie, telemetrické obojky jsou vybaveny satelitním systémem GPS, který automaticky v nastaveném taktu zaměřuje pozici každého sledovaného jedince s přesností přibližně 15 m. Protože GPS systém je energeticky relativně náročný, bylo nutné najít kompromis mezi tím, jak častá je potřeba zaměření a jak dlouho bude fungovat obojek s vysílačkou zavěšený na krku sledovaného jedince. U jelena lesního, který bez problémů unese relativně velkou baterii (obojek má hmotnost přibližně 1000 g), jsme zvolili zaměření každou hodinu, takže máme 24 zaměření denně (s výjimkou situací, kdy se sledovaný jedinec pohyboval v hustém lesním porostu, odkud je vysílání signálu problematické). Za kalendářní rok máme tedy přibližně 8000 pozic určujících polohu sledovaného jedince. Obojek, který je programovatelný, vydrží v tomto režimu téměř dva roky. K čemu potřebujeme tak podrobné informace? S přesnými údaji lze vypočítat již více než jen domovský okrsek zvěře – můžeme např. vyhodnotit využití prostředí a zjistit tak preferované, a tím i případným okusem nejvíce ohrožené biotopy.
OZNAČENÁ ZVĚŘ
Na české straně Šumavy bylo zatím označeno obojky s GPS celkem 20 jedinců jelena lesního – 10 jelenů a 10 laní. V tomto článku se zaměříme na jeleny, výsledky týkající se laní představíme v některém z příštích čísel Světa myslivosti.
V sezóně 2005 bylo pro telemetrická pozorování vybráno 10 samců jelena lesního. Zaměřili jsme se na mladší jedince, v době „obojkování“ dvou- až šestileté. Mladší jedinci byli vybráni kvůli sledování změn v prostorové aktivitě a chování s narůstajícím věkem zvěře.
Protože na území NP Šumava je vybudován systém přezimovacích obůrek (obr. 1), sloužící k ochraně obnovujícího se lesa v zimním a jarním období, byla k imobilizaci jelenů před zavěšením obojků využita část těchto obůrek (bližší informace o imobilizaci v článku A. Jirsy a F. Leška ve Světě myslivosti č. 2/2008). Jedinci byli vybráni v přezimovacích obůrkách Hejhal (jeden jelen), Zadní Chalupy (dva jeleni), Čtyřka (čtyři jeleni), Beranky (dva jeleni) a Františkov (jeden jelen) (obr. 1, tab. 1).
Jeleni byli v r. 2005 vypuštěni z přezimovacích obůrek na začátku května a v průběhu listopadu 2005 až ledna 2006 se do nich vraceli.
Na jaře 2006 byly obůrky otevřeny také začátkem května.
V zimě 2006/2007 bylo potřeba u jelenů vyměnit baterie v obojcích, aby se prodloužila životnost vysílaček o další dva roky. Vlivem velmi mírné zimy s minimem sněhu se však bohužel část jelenů do obůrek nevrátila, takže výměna baterií v obojcích těchto jedinců nebyla možná. Mírná zima ovlivnila i dřívější otvírání obůrek v r. 2007, a to již v průběhu dubna.
Z deseti samců jelena lesního vybavených obojkem jsme plnohodnotné výsledky získali zatím jen u sedmi. Jelen 948 Beran byl nalezen na začátku září 2005 uhynulý na úbočí hory Křemelná, takže data o jeho pohybu jsou k dispozici jen od května do září 2005. V zimě 2005/2006 byl obojek nasazen dalšímu jelenovi (jelen Radek). U jelena 945 Franty přestal obojek fungovat záhy po vypuštění z přezimovací obůrky. V průběhu další zimy po jelenovu návratu do obůrky mu byl obojek sejmut a odeslán výrobci k opravě. Franta dostal jiný obojek, data za roky 2006 a 2007 budeme mít k dispozici až nyní, v zimě 2007/2008. U jelena 949 Richarda přestal obojek přibližně po roce fungovat. Jelen se však během celé zimy nevrátil do přezimovací obůrky, takže obojek nešlo vyměnit. Přišli jsme tím o data za rok 2006. Na jaře 2007 se však podařilo obojek u tohoto jelena vyměnit a data za rok 2007 již máme k dispozici.
MIGRANTI A USEDLÍCI
Je zajímavé, jak velké rozdíly v prostorové aktivitě mezi jedinci jsme zjistili. Některým jelenům stačí po dobu celého roku malé území okolo 2000–4000 ha, se změnou ročních období nikam nemigrují a zůstávají trvale v širším okolí obůrky (jeleni 943 Petr, 944 Pepa, 948 Beran, 948 Radek, 949 Richard) (příklad na obr. 2). Jiní naopak potřebují k životu mnohonásobně větší území – i přes 12 000 ha – a sezónně migrují mezi nejvyššími partiemi Šumavy v létě a údolími v zimě (jeleni 700 Vincek, 946 Lojza, 947 Julek, 945 Rudla) (obr. 3a, b, c).
Období říje se u jelenů projevuje zvýšenou migrací. U jedinců, kteří se pohybují v okolí obůrky, dochází jen k „výletům“ do okolí širšího, než je obvyklé v jiné části roku. U migrujících jedinců je naopak častý přesun na říjiště na delší vzdálenosti, a to i na 20 a více kilometrů. Na tomto místě je ovšem třeba připomenout, že sledovaní jedinci spadají do kategorie převážně mladších jelenů (I. věková třída).
TRADIČNÍ CHOVÁNÍ
Chtěli jsme také zjistit, zda zvěř využívá každý rok stejné území, nebo jestli se v jednotlivých letech toto území mění. V průběhu našeho sledování se všichni pozorovaní jeleni vraceli v následujících letech pravidelně na stejná nebo velmi podobná místa – příklad na obr. 3a, b, c.
Překvapivým zjištěním bylo i to, že jeleni z české a bavorské strany Šumavy využívají území tak, jak bylo před dobou poměrně již vzdálenou odděleno „dráty“" – bavorská populace přesahuje v létě až na české území, zatímco většina českých jelenů pohraniční hřebeny hor nevyužívá.
Data rovněž ukázala, že jeleni velmi dobře „znají“ přezimovací obůrky. V průběhu celé doby sledování se všichni jeleni vrátili (pokud se vrátili) do stejných přezimovacích obůrek, kde byli označeni. Překvapivé však pro nás bylo zjištění, že během návratu často „navštívili“ i další obůrky, ale nakonec vždy skončili v té „své“. Návrat byl většinou velmi rychlý a přímočarý, impulsem bylo zpravidla první větší množství sněhu (obr. 4).
DOMOVSKÉ OKRSKY
Pro informaci o tom, jak velký prostor jelen potřebuje ke svému životu, nás zajímaly i velikosti domovských okrsků. Podle definice je domovský okrsek územím využívaným zvířetem v průběhu daného období, např. dne, měsíce, roku. Pro výpočet velikosti domovského okrsku se používá několik metod, pro účely tohoto článku jsem použil nejjednodušší výpočet metodou Minimum Convex Polygon (MCP – Mohr 1947). Tento výpočet se přes svou jednoduchost dodnes často využívá pro srovnání s jinými pracemi. Domovské okrsky byly počítány z kompletní série dat pro dané roky.
Průměrná velikost domovských okrsků námi sledovaných jelenů byla téměř 60 km2. U skupiny migrujících jelenů je velikost okrsku větší, přibližně 60–120 km2, „usedlíci“ potřebují menší území, a to 20–50 km2. Velikosti domovských okrsků jednotlivých jelenů jsou uvedeny v tab. 2. Domovské okrsky vybraných jelenů jsou zachyceny na přehledové mapce (obr. 5.)
Projekt stále pokračuje, o jeho průběhu a výsledcích se (kromě vědecké literatury) můžete dozvědět např. z internetu na adrese www.npsumava.cz v části věnované vědě a výzkumu na Šumavě nebo přímo na adrese telemetrie.npsumava.cz.
V pokračováních tohoto článku se dozvíte více o migrací sledovaných laní a také o aktivitě a chování jelena lesního na Šumavě.
Autor pracuje na Správě NP a CHKO Šumava, v odboru zoologie, sekce výzkumu a ochrany přírody.