85 let ČMMJ … a co dál?
K výročí 85 let existence jednotné myslivecké organizace byl v časopisu Myslivost č. 4/2008 zveřejněn příspěvek prof. ing. Josefa Hromase, CSc., dlouholetého předsedy Českomoravské myslivecké jednoty (1990–2005) a jejího čestného předsedy. Článek obsahuje výčet úspěchů organizace, ale ani náznak kritického pohledu na skutečný stav, do kterého se ČMMJ dostala.
Není divu, protože k největším problémům došlo za „vlády“ prof. Hromase a mysliveckých rad, v jejichž čele stál. Proč přiznávat vlastní chyby, omyly a neschopnost? Namátkou lze vzpomenout vytunelovaný Interlov, netransparentní hospodaření sekretariátu utrácejícího ročně miliony korun s minimálním přínosem pro členy, pojišťovnu Halali s podivnými, nevysvětlenými finančními machinacemi, navíc neposkytující svoji základní službu – bezpečné a spolehlivé pojištění členů (kteří u ní musí být zcela nedobrovolně „pojištěni“), podvedení členové s domem v Jungmannově ulici, na který se skládali, ale za působení prof. Hromase byl převeden na pojišťovnu Halali – tedy mimo ČMMJ atd. Podle mého názoru jde o další z článků s jediným účelem – „vypláchout mozky“ členům ČMMJ, aby nadále věřili, že vše je v pořádku.
Co mne zaujalo nejvíce, je volání prof. Hromase po zavedení povinného členství v myslivecké organizaci. Prof. Hromas přiznává, že povinné členství zavedli v r. 1941 nacisté a po nich ho převzali komunisté a vůbec mu nevadí, že právě toto opatření bylo jedním ze základních porušení demokratických svobod. Volá po jeho znovuzavedení s argumentem utužení jakési myslivecké morálky. Vrcholem je požadavek, aby s povinným členstvím bylo spojeno vydání loveckého lístku. Ti, kteří si nepamatují, jak tento systém fungoval za komunistické nadvlády, by se měli zeptat svých starších kolegů. Pokud by bylo povinné členství schváleno, opět by vznikl nějaký výbor, který by rozhodoval o přijetí konkrétního člověka za člena a rozhodoval by tak o vydání loveckého lístku, tedy o možnosti vykonávat myslivost. Od toho by byl již jen krůček ke kompletnímu návratu do dob totality, kdy malorážku mohl mít jen myslivecký hospodář a k držení kulovnice se vyjadřoval výbor (mohl, ale také nemusel vydat povolení). O povolení vlastnit více kulovnic nemohla být řeč, pokud člověk nepatřil k privilegovaným. Jestliže by bylo členství povinné, znovu by mohl být vyžadován posudek z místa bydliště žadatele včetně vyjádření zaměstnavatele a stanoviska místních udavačů a závistivých sousedů a každý zájemce o výkon práva myslivosti by musel – s nedůstojným prosíkem žmoulaje čepicí za zády – jít za nějakým výborem, podvýborem či komisí nějaké myslivecké organizace, aby ho milostivě přijali za člena. Pokud by se tak stalo, vstupem do organizace, do níž by jinak neměl zájem vstoupit, by splnil první nezbytný, avšak nikoliv poslední, stupínek k umožnění výkonu svého koníčka. Nelze opomenout, že při okresních mysliveckých svazech existovaly disciplinární senáty, které uměly zatočit s těmi, u kterých se to hodilo.
Myšlenky a požadavky prof. Hromase jsou anachronismem spojeným s voláním po návratu k totalitní moci. Na druhou stranu tomu však rozumím. Ve stejném čísle Myslivosti je totiž článek o tom, jak členská základna stárne a jak mladí lidé nemají zájem vstupovat do ČMMJ. Namísto zamyšlení nad tím, kde se stala chyba, včetně objektivní analýzy stavu a nalezení východisek jak zatraktivnit členství v ČMMJ, jak demokraticky a na základě dobrovolnosti motivovat mladé myslivce ke vstupu do ČMMJ (co nabídnout, jak přizpůsobit nabídku dnešní době a současným podmínkám výkonu práva myslivosti), však slyšíme od jejího čestného předsedy volání po znovuzavedení totalitního opatření. Bylo by to jednoduché a snadné – nahnat myslivce do poslušného stáda odevzdávajícího členské příspěvky do rukou několika funkcionářů, kteří by s nimi hospodařili podle dosavadní praxe bez kontroly. Opět by se vládlo podle hesla „Myslivče mlč, nebo tě vyloučíme a budeš mít po myslivosti“. Každý, kdo by chtěl být myslivcem, by musel bez reptání akceptovat to, co by mu bylo předloženo a zaplatit to, co mu vrchnost v ČMMJ naservíruje.
Není divu, že povinné členství prosazuje i současný předseda ČMMJ ing. Jaroslav Palas (Svět myslivosti č. 6/2008), který je chce „i na principu nepovinného členství, protože myslivec, který není členem žádné organizace, nebývá obvykle myslivcem, ale pouze lovcem“. Geniální argumentace.
Skutečný smysl článku vidím v odvedení pozornosti od nedobrého stavu ČMMJ, k němuž došlo pod vedením prof. Hromase a předchozích MR ČMMJ a který trvá i za předsednictví ing. Palase. Je to ale i další krok, který má připravit mysliveckou veřejnost na skutečnost, že současné vedení potřebuje prosadit zvýšení ročního členského příspěvku (na 800 Kč), a to významnou měrou pro potřeby pojišťovny Halali a pražského sekretariátu.
Podle nových předpisů v oblasti pojišťovnictví je u Halali nutné navýšit základní kapitál a povinný garanční fond, aby pojišťovna mohla existovat. Základní kapitál se zvýší výnosy z prodeje Interlovu a potřebná výše aktiv dalším přeceněním budovy v Jungmannově ulici v Praze. Výnosy z prodeje Interlovu tedy nepůjdou na potřeby myslivců, ale na udržení slabé pojišťovny. Dlouhodobě páchaný podvod na členy ČMMJ tak bude dovršen a peníze, které by mohly být využity na podporu myslivosti, opět zmizí v černé díře. Předseda ČMMJ a současně předseda představenstva Halali ing. Palas se navzdory žádosti některých OMS (např. Frýdek-Místek) o objektivní posouzení možných variant řešení pojištění členů ČMMJ striktně odmítá bavit o jiné možnosti, než o „nasypání“ peněz do Halali. Proč asi?
Prof. Hromas se zmiňuje také o novém působení Halali k všeobecné spokojenosti myslivců. Pravda je taková, že na základě pořadu odvysílaném v loňském roce v TV Nova o případu pojistné události myslivce T. D. nařídil dozor České národní banky změnit pojišťovací podmínky Halali tak, aby odpovídaly požadavkům zákona o myslivosti. Do doby přijetí této změny ČNB dokonce zakázala pojišťovně Halali sjednávat nové smlouvy o pojištění (období konce r. 2007). Dosavadní řešení pojistných událostí ČNB prověřila a v mnoha případech Halali uložila původní odmítnuté plnění dodatečně uhradit v plné výši. To však vedení ČMMJ zatajilo a celou věc prezentovalo jako iniciativu svojí a ředitele pojišťovny ing. Antonína Stibůrka. Směšné na tom je, že Halali, která odmítla řadu závažných plnění jako úmyslnou škodu (na základě výkladu ředitele ing. Stibůrka i v rozporu s rozhodnutími soudu), nyní svojí budoucí činnost ústy předsedy představenstva ing. Palase popisuje tak, že se budou hradit všechny škody, a to i úmyslné, dokonce i škody způsobené pytláky. Absurdní? Ne. Hodí se to pro zdůvodnění dalšího zvýšení nákladů Halali, které ve srovnání s jinými pojišťovnami jsou již nyní neobvykle vysoké (46 %). Bude totiž nutné vytvořit regresní oddělení, aby se plnění opět do Halali vrátila. To je také důvod zvýšení pojistného ze současných 150 na 250 Kč. Člen ČMMJ však nezaplatí 500 Kč za rok, ale 800 Kč za rok. Za starých pojistných podmínek Halali neplnila, protože šlo o škody úmyslné, nyní bude plnit, ale plnění bude po pojištěnci vymáhat a pojištění tak vlastně ztrácí zcela smysl. Změnilo se něco? Zase bude fungovat subjektivní posuzování ředitele pojišťovny (představenstvo odsouhlasí jako dosud) a nikoliv objektivní „měření jedním metrem“. Zase funkcionáři rozhodnou, kdo a kolik na regres zaplatí, kdo, jak moc nebo málo, hrubě či nehrubě něco porušil nebo zavinil atd. Zřejmě také podle poslušnosti či neposlušnosti, loajálnosti či neloajálnosti, kamarádíčkování a vlivů dotyčného.
V případě zvýšení ročního členského poplatku existuje reálný předpoklad podstatného úbytku členské základny ČMMJ. To, že OMS budou se zvýšením souhlasit, má vedení ČMMJ zajištěné, neboť řada OMS má existenční potíže a lze tudíž dovodit, že sbor zástupců (konal se po uzávěrce tohoto čísla časopisu – pozn. red.) výši poplatku odhlasuje. Svědčí o tom průběh porady předsedů OMS v Seči, která se uskutečnila počátkem dubna t. r. Nikdo z předsedů OMS proti zvýšení členského příspěvku na 800 Kč neprotestoval. Zástupce OMS Nový Jičín na jednání navrhl zavést povinné členství, což podpořil předseda ing. Palas. Byla to malá oslava dosavadních úspěchů ČMMJ a podpora vedení. Problémy neexistují, a pokud ano, tak pouze s několika jedinci, kteří chtějí škodit ČMMJ. Také se dlouze probíralo, jak je možné, že z jednání MR unikají informace na veřejnost. Takové uvažování je těžko uvěřitelné. Místo toho, aby MR podrobně informovala členskou základnu o svém jednání, řeší, jak je utajit. Proč tomu tak je? Patrně k tomu má vedení ČMMJ důvod, zřejmě by se členové divili, kdyby se dozvěděli více, než je potřeba.
Otázka je, jak na zvýšení členského příspěvku zareagují „běžní“ členové ČMMJ, kteří financují své OMS a vedení ČMMJ, ale kromě problematického pojištění jim toho členství v organizaci mnoho nepřináší.
Prof. Hromas se též ve svém článku zmínil o prvořadém úkolu naší myslivecké organizace, a to o odborném zvyšování mysliveckého vzdělávání. Vybavil se mi projekt současné MR ČMMJ, prosazovaný jejím místopředsedou JUDr. Janem Kovaříkem, založený na pravidelném povinném vzdělávání okresních lektorů pro zkoušky adeptů. Pokud by někdo žasl nad tím, proč vzdělávat lektory, kteří přednášejí stejnou látku řadu let a o jejichž erudici tedy není pochyb, „vrátím ho na zem“ informací, že se tak mělo dít za poplatek 4000 Kč s tím, že kurs by měl omezenou platnost a za několik let by ho lektor musel absolvovat znovu. Vynásobte si to počtem okresů, lektorů a spočítejte si příjem zainteresovaných osob.
Článek prof. Hromase v ničem nezklamal: v ČMMJ se nic nemění a ani to není třeba. Naopak je potřeba dostat mysliveckou veřejnost zpět pod kontrolu. Prof. Hromas necítí odpovědnost ani za postupný pád Interlovu, ani za Halali, která neplnila funkci pojištění pro členy podle zákona o myslivosti, ale naopak z ní tekly peníze na úhradu podivných výdajů. Přitom o situaci musel vědět – byl tehdy místopředsedou představenstva a podepisoval různé dokumenty. Mimochodem – mé námitky k situaci v Halali, na které jsem upozorňoval již před III. sjezdem ČMMJ, v mysliveckých periodikách a také v pořadu TV NOVA nikdo nevyvrátil.
V době předsednictví prof. Hromase byl přijat současný zákon o myslivosti, který je tak „výborný“, že se jím prof. Hromas ještě chlubí. Na základě tohoto zákona (podle oficiálního sdělení jednatele ČMMJ ing. Jaroslava Kostečky na poradě předsedů OMS na začátku dubna 2008, který požádal přítomné o zveřejnění této informace) již několik desítek myslivců (20 mysliveckých sdružení) přichází v exekucích o svůj osobní a rodinný majetek kvůli úhradám škod způsobených zvěří vymáhaných majiteli či uživateli honebních pozemků. Další ukázka úspěchů dlouhodobé politiky ČMMJ.
Nelze než konstatovat odtržení prof. Hromase od reálného života a současných podmínek, které jsou u nás pro myslivost vytvářeny. Toto odtržení se však bohužel projevuje i u současného vedení ČMMJ. Vláda ČR např. předložila veterinární zákon, který umožní liberalizaci prodeje zvěřiny na ose uživatel honitby – přímý odběratel bez nutnosti využití služeb překupníků, čímž by se mohly výrazně zvýšit příjmy uživatelů honiteb. Na poradách předsedů OMS a sborech zástupců se o tom však moc nemluvilo. Důvodem byl nejen fakt, že vrcholné orgány ČMMJ se musí neustále zbývat ekonomickými problémy Interlovu a Halali, ale také ignorance vedení ČMMJ k potřebám svých členů či skutečnost, že to bylo právě vedení ČMMJ, které v připomínkovém řízení předložilo návrh na omezení uvolnění prodeje úlovků uživatelů honiteb přímým odběratelům, což je přímo v rozporu se zájmy jejich členů. Od svého vedení by člen ČMMJ čekal spíše opak – požadavek na větší uvolnění. Potřebují členové ČMMJ takové funkcionáře?
JUDr. Jan Vebr