Chovatelské přehlídky trofejí
Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, uvádí v § 6 odst. 1: „Pro hodnocení kvality chované zvěře a kontroly lovené zvěře jsou orgány státní správy myslivosti ve svých územních obvodech, popřípadě pro oblast chovu zvěře, oprávněny každoročně rozhodnout o konání chovatelské přehlídky trofejí a za tím účelem ustavit hodnotitelskou komisi. Pořádání chovatelské přehlídky mohou svěřit myslivecké organizaci.“ Zákon tedy přímo nenařizuje konání přehlídek trofejí, nestanovuje uživatelům honiteb povinnost předkládat trofeje na přehlídky a ani neurčuje, že chovatelskou přehlídku musí zajišťovat Českomoravská myslivecká jednota. Jaká je situace v praxi? Letos jsem navštívil několik „chovatelských přehlídek“ a zde jsou mé postřehy.
Padesát let průběrného odstřelu, chovatelských přehlídek a „hodnocení“ trofejí ustanovenou komisí se zaměřením na dodržování „chovatelských“ zásad se na předkládaných trofejích kladně neprojevilo, spíše naopak. To, co vidíme u jeleních trofejí, je žalostné, a zázraky se nedějí ani u trofejí srnčích. Kvalitní trofej zralého srnce je výjimkou.
Na přehlídkách nebývají vystaveny všechny trofeje ulovené v předchozí lovecké sezóně (hodnotitelská komise to akceptuje jako holý fakt, který je v české kotlině běžný), nejsou vystaveny nebo jinak zdokumentovány ani všechny evidencí podchycené ulovené trofeje. Někde nechají část trofejí v krabicích a nevystavují je. Pokud však někdo odmítne trofeje předložit, je veřejně pranýřován.
Když je na přehlídce vystavena silná trofej, tak pochází z obory (obůrky), často není hodnocená, nebo je hodnocená podle jiných pravidel, než podle těch, která platí pro volné honitby.
Někde udělují i vlastní medaile.
Každá hodnotitelská komise si stanovuje vlastní pravidla posuzování trofejí. Centrální školení členů komisí nikdo neprovádí.
Překvapivá je pro mne jistota, s jakou komise hodnotí, co je a co není pro chov žádoucí. Stejně tak překvapí, s jakou jistotou členové komise určí stáří kusu podle dolní čelisti s přesností na jeden rok. Kdo z nás je takový odborník, že podle úbrusu stoliček přesně pozná stáří kusu? Kdo z nás se cítí takovým odborníkem na chov zvěře, aby bezchybně rozhodl, „že ten jelen by už stejně nic neudělal!“? To, co se nám zdá někde a někdy „odstřelové“, může (a zpravidla to tak bývá) být jinde a v jiném roce „chovné“. Proto je nejlepší schovat se do komise a rozhodovat kolektivně.
Ani výchovný smysl „chovatelských“ přehlídek se nedostavuje. O tom se přesvědčujeme již mnoho let. Neevidované, nedodané, červeně označené trofeje byly, jsou a při tomto systému stále budou skutečností. Nikomu se totiž nic zásadního nestane. „Výchovný“ moment je takový, že ti, co trofeje nepředkládají, je nebudou předkládat nadále, a ten, který předložil trofej „chovného“ kusu, zažije ostudu hraničící s pranýřováním, vyslechne kritiku a následně dá na rady zkušenějších kolegů a bude předkládat trofeje pouze předselektované, a tudíž z pohledu hodnotitelů bezproblémové.
Zarazilo mne, že i tam, kde se provádí poplatkový odstřel, se na štítku pod jménem lovce, který si s spolu s odstřelem zaplatil služby zkušeného průvodce, ulovil a řádně zaplatil trofej, objeví červený bod. Jak k tomu ten lovec přijde? Není to šikana? Neměl by u červené značky být uveden spíše lovecký průvodce?
Barevné označení „chovnosti“ bylo letos opravdu unikátní. Hlavně u červené barvy. Zaznamenal jsem zdůraznění stupně „chovnosti“ od malého puntíku přes velký puntík až ke čtverečku různé velikosti, který bývá ještě zdůrazněn vykřičníkem (patrně jde o nejchovnější kus z chovných). Příští rok snad konečně dojde také na červený kosočtvereček a pak již snad i ti nejzarytější komisaři pochopí, na co takovéto hodnocení je …
Příprava přehlídky je náročná na čas několika nadšenců, kteří se tomu každoročně věnují. Rozhodně také nejde o levnou záležitost. O to více mne udivuje, že i v současné době jsme ochotni dávat peníze do akcí, jejichž smysl se jaksi vytrácí.
Možná však, že by to šlo dělat i jinak. Co takhle udělat z přehlídky trofejí jednodenní svátek myslivců? Trofeje vystavit anonymně, bez puntíků a složitého hodnocení a pokud možno všechny. Ať každá honitba představí to nejlepší, co se v ní za poslední léta ulovilo. Když vytáhneme „šuplíkové“ srnce, budeme se jistě mít čím pochlubit. Dosavadní komisaři v parádních uniformách by mohli rozdávat rady a hodnotit trofeje na požádání. Rozhodně by se také našel někdo, kdo by se pokusil myslivecké i nemyslivecké veřejnosti jednoduchým a srozumitelným způsobem vysvětlit základní chovatelské zásady. Závěrem dne by bylo možné vyhlásit nejsilnější trofej, největší raritu, nejstaršího srnce atd. Šlo by o to připravit akci pro sebe, své známé a kamarády i pro širokou veřejnost. Byl by to krok k tomu, abychom se pokusili přesvědčit veřejnost, že nejsme jen sběratelé kostí, že děláme něco pro přírodu, že jsme normální lidé, ale hlavně, že chov zvěře a její lov je u nás dlouholetou tradicí a součástí našeho života.
Kontakt na autora: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.