Dvojparožení jelenovitých
Ing. Karel Klusák
Dvojparožením nebo též dvojitým parožením u jelenovitých rozumíme jev, kdy na jedné nebo na obou pučnicích vyrůstá současně dvojí paroží různého stáří (zpravidla jde o první a druhé paroží). Obojí paroží vyrůstá z horní části pučnice. Dvojparožení, které je považováno za poměrně vzácný případ nestandardního vývoje paroží, se vyskytuje nejčastěji u daňků. Jsou však popsány i případy dvojparožení u jelenů a srnců.
MOŽNÉ PŘÍČINY DVOJPAROŽENÍ
Podle Bubeníka (1966) byl prvním, kdo podrobně popsal dvojparožení – a to u daňka – Joseph (1876). Bubeník připisuje vznik dvojparožení dlouhodobějšímu působení vysoké hladiny testosteronu, což způsobuje hluboké až masivní zavápnění pučnice a změnu spongiózní části pučnice na kompaktní kost. Proces rozrušení vrstvičky kostních buněk mezi pučnicí a parohem před jeho shozením pak probíhá pomaleji než ve spongiózní kosti. Než stačí starý paroh odpadnout, začíná se na obvodu horní části pučnice tvořit paroh nový, zavaluje bázi starého parohu a mechanicky tak brání jeho shození.
Podle Nečase (1963) bývají dvojité parůžky velmi řídkým jevem. Zpravidla se objevují u mladých srnců při výměně prvních parůžků za druhé, kdy periodicita činnosti jednotlivých žláz není ještě tak vyhraněna jako u srnců starších.
Hell (1979) konstatuje, že dvojparožení je způsobeno hormonální poruchou. Dvojité parůžky se podle něj vyskytují také u starších srnců, přičemž v takových případech může dojít k bohatému rozvětvení lodyh a vzniku parůžků desateráka, dvanácteráka i čtrnácteráka.
Klusák (1983) uvádí případy dvojparožení u daňků v třetím kalendářním roce jejich života (tedy ve stáří 30 měsíců). Z pěti popsaných případů byla u dvou daňků zjištěna chudozubost a u jednoho nekrotické změny na ledvině. V r. 1983 – po mimořádné úrodě žaludů v r. 1982 – zjistil tento autor též dvojparožení u daňků o rok mladších, tedy ve stáří 12–¬¬18 měsíců, kteří nasadili první paroží již v lednu ve věku sedm měsíců¬, vytloukli je v březnu až květnu a shodili v červnu. Někteří paroží neshodili a došlo u nich k dvojparožení.
Jaczevski (1983) cituje názor Topičského, podle něhož je za dvojparožením stres. Topičski sledoval vliv stresu na daňky v malých oborách (patrně šlo o farmové chovy), kde byly některým jedincům odřezány parohy až téměř u růže, což u těchto jedinců vyvolalo ztrátu sociálního postavení v tlupě a stres. Posléze u nich docházelo k pozdnímu shození zbytků paroží a k tvorbě dvojitého paroží.
Ueckermann (1983) zmiňuje názor Kobera (1966), podle něhož je první paroží u daňka tak lehké, že ani po přípravném hormonálním procesu pro shození samo neodpadne. Malá hmotnost prvního paroží tak vysvětluje, proč se dvojparožení daňků vyskytuje především ve třetím roce jejich života.
Hansen (1971) zjistil dvojparožení výhradně u daňků na druhém paroží a jeho příčinu připisuje hormonální poruše, která zabrzdí proces shazování prvního paroží, přičemž již nastupuje nasazování druhého paroží. Dvojparožení považuje za poměrně vzácný jev. Dvojparožení je podle něho pouze přechodný jev, který není důvodem k průběrnému odstřelu.
Jako zcela ojedinělý případ popisuje Raesfeld (1974) vznik dokonce trojího paroží vyrůstajícího nad sebou, a to u jelena. Šlo o krátkou špici, druhým parožím byla růže a třetím opět růže s krátkým zatočeným očníkem. Jde o shoz, který našel prof. Schmalz a popsal ho v časopise Wild und Hund v r. 1909.
DVOJPAROŽENÍ V NAŠICH PODMÍNKÁCH
Případy dvojparožení jsme sledovali u daňků z našich chovů. K dispozici jsme měli 10 daňčích trofejí – kompletních lebek s dvojparožením včetně záznamů o ulovení příslušných daňků, veterinární vyšetření některých kusů a v šesti případech i jejich hmotnost – po vyvržení, bez hlavy, s běhy. Trofeje byly na vybělených, celých lebkách s dolními čelistmi, v jednom případě šlo o dermoplastickou preparaci. Sedm exemplářů pocházelo z obory Kralice (Lesy České republiky, s. p., Lesní správa Náměšť nad Oslavou), tři z obory Klentnice (LČR, s. p., Lesní závod Židlochovice).
Bylo zjištěno, že k dvojparožení u daňků dochází nejčastěji v třetím roce jejich života, kdy se na jedné nebo na obou pučnicích vyskytne současně první a druhé paroží. Dvojité paroží vzniká tak, že daněk začne ronit druhé paroží dříve, než shodí paroží špičáka. Neshození špicí, příp. paliček je zřejmě způsobeno nedokončeným procesem osteoklastů, tedy nedokonalým rozrušením (odvápněním) vrstvičky kostních buněk mezi pučnicí a parohem, které je řízeno hormonálně a je podmínkou pro spontánní shození parohu. Nové paroží, jehož růst je nastartován rovněž hormonálně, a to hned po shození starého paroží, je pak roněno jen na obvodu horní části pučnice, obrůstá a zavaluje bazální část neshozeného paroží a vytváří tak růže druhého paroží a příp. též další části druhého paroží. Druhé paroží zpravidla nedosahuje normální velikosti a tvaru, protože neroste z celé horní plochy pučnice, ale jen z poměrně úzkého mezikruží kolem neshozeného parůžku. Toto mezikruží odpovídá přibližně ročnímu tloušťkovému přírůstu pučnice. Druhé paroží má vždy vytvořenou růži, někdy očník a příp. lodyhu, která může být bez výsad, nebo jen s krátkým opěrákem, vzácněji s rozšířeným vrcholem lodyhy – vařečkou. Lodyha je poměrně tenká a krátká. Očník vyrůstá těsně nad růží na přední straně růže a lodyha se vyčleňuje z růže na vnější boční straně růže. Dvojparožení se může vyskytnout na obou pučnicích nebo vzácněji jen na jedné (obr. 1). Časem, při vytloukání druhého paroží nebo při hravých soubojích, někdy odpadne první paroží – špice nebo palička, protože jeho základna není s pučnicí pevně spojena po celé ploše, pro částečné rozrušení vrstvičky kostních buněk nad pučnicí. Po takto shozené špici zůstává jamka, na níž můžeme dobře vidět rozrušenou vrstvičku již odumřelých kostních buněk, která nám ukazuje, že došlo ke shození, nikoliv k vylomení prvního parohu (obr. 2). Lodyha druhého paroží se někdy při hravých soubojích vařečkářů odlomí, neboť je na své základně tenká a zploštělá, protože vyrůstá jen na ročním tloušťkovém přírůstku pučnice. Při shazování paroží dochází k rozrušení vrstvičky kostních buněk mezi pučnicí a druhým parožím, takže útvar tvořený obojím parožím odpadá současně (pokud špice neodpadla již dříve) a následný vývin dalšího paroží probíhá normálně.
Jako vzácný případ bylo v oboře Kralice zjištěno dvojparožení u daňků již v jejich druhém roce života. Tento případ se vyskytl ve zvláště příznivých letech pro parožení (např. 1978 a 1983), kdy po velmi silné úrodě žaludů následovala poměrně mírná zima, daňčata byla abnormálně dobře vyvinuta a část z nich předčasně nasadila již v prosinci své první paroží ve tvaru krátkých kužílků nebo paliček. Toto prvotní paroží vytloukli daněčci v březnu až dubnu, shodili je v květnu a poté nasadili druhé paroží v druhém roce svého života. Dvojparožení u dvouletých daňků bylo v oboře Kralice zjištěno ve dvou případech (obr. 4 a 5). Daněček, který předčasně nasadil a vytloukl své první paroží ve tvaru krátkých kužílků, začal již počátkem dubna nasazovat druhé paroží, aniž shodil paroží prvotní – kužílky. V tělesné kondici byl mimořádně vyspělý, hmotnost po vyvržení bez hlavy byla 42 kg. Daněk, jehož paroží je na obr. 5, byl uloven jako průběrný paličkáč, dvojparožení bylo zjištěno teprve při preparaci trofeje. Jeho hmotnost po vyvržení bez hlavy však byla velmi dobrá – 38 kg. Na přehlídce trofejí LZ Židlochovice, pořádané v r. 1979, jsem zjistil tři případy předčasného dvojparožení, kdy první paroží tvořily jen krátké kužílky a druhým parožím byly dobře vyvinuté růže. Údaje o hmotnosti kusů bohužel nebyly k dispozici.
PROČ DOCHÁZÍ KE DVOJPAROŽENÍ?
Není bez zajímavosti, že z pěti tříletých daňků s dvojparožením, pocházejících z obory Kralice, se ve třech případech vyskytla chudozubost (jednomu daňkovi chyběly v dolní čelisti obě předstoličky P1 a obě stoličky M1, v horní čelisti obě M1 /obr. 3/, u dvou daňků v dolní čelisti chyběly obě P1) a u jednoho daňka byla zjištěna nekrotická ledvina. Co se týká hmotnosti, u tří daňků činila (po vyvržení, bez hlavy) 43, 44 a 45 kg, v jednom případě (nekrotická ledvina) 33 kg, tedy podprůměrná hmotnost. Chudozubost u daňčí zvěře v oboře Kralice v jiných případech nebyla zjištěna, ač bylo vyšetřeno a kraniometricky změřeno přes 200 kusů daňčí zvěře obojího pohlaví, z toho 55 daňků dvouletých (stáří 15–20 měsíců) – špičáků a 28 tříletých (27–32 měsíců).
Oba dvouletí daňci s předčasným parožením z obory Kralice byli v nadprůměrné tělesné kondici (hmotnost 38 a 42 kg), což zřejmě způsobila bohatá potravní nabídka a výborný zdravotní stav. Dvojparožení u čtyřletých a starších daňků v oboře Kralice jsme nezjistili. Bylo provedeno kraniometrické měření lebek daňků (kromě jednoho, který byl preparován dermoplasticky), z něhož vyplynulo, že tříletí daňci s dvojparožením jsou jednoznačně podprůměrní, zatímco dvouletí s dvojparožením jsou naopak nadprůměrní.
DVOULETÍ DAŇCI S DVOJPAROŽENÍM CHOVNÍ, TŘÍLETÍ PRŮBĚRNÍ
Pokud bychom měli formulovat závěry pro mysliveckou praxi, z našeho sledování vyplývá, že tříleté daňky s dvojparožením lze považovat za chovatelsky nežádoucí a měli by být předmětem průběrného odstřelu. Dvouletí daňci s dvojparožením byli podle našich zkušeností nadprůměrní, s předpokladem dobrého parožení, a jako takoví by neměli být vyřazováni z chovu. To, že jejich paroží je poměrně slabší, není na závadu, neboť jde o jedince s předčasným vývinem paroží a zpravidla ve velmi dobré tělesné kondici. Proto jsou často omylem považováni za tříleté. Zvláště v oborních chovech je nutné sledovat vývin daňčat samčího pohlaví – daněčků a všech daňků po celý rok a vést si evidenci doby nasazování, vytloukání a shazování paroží, aby se předešlo omylům v průběrném odstřelu. Dvojparožení u tříletých daňků lze zpravidla zjistit již do poloviny června, a to u špičáků, kteří neshodí své první paroží špičáka do začátku června.
Dvojparožením nebo též dvojitým parožením u jelenovitých rozumíme jev, kdy na jedné nebo na obou pučnicích vyrůstá současně dvojí paroží různého stáří (zpravidla jde o první a druhé paroží). Obojí paroží vyrůstá z horní části pučnice. Dvojparožení, které je považováno za poměrně vzácný případ nestandardního vývoje paroží, se vyskytuje nejčastěji u daňků. Jsou však popsány i případy dvojparožení u jelenů a srnců.
MOŽNÉ PŘÍČINY DVOJPAROŽENÍ
Podle Bubeníka (1966) byl prvním, kdo podrobně popsal dvojparožení – a to u daňka – Joseph (1876). Bubeník připisuje vznik dvojparožení dlouhodobějšímu působení vysoké hladiny testosteronu, což způsobuje hluboké až masivní zavápnění pučnice a změnu spongiózní části pučnice na kompaktní kost. Proces rozrušení vrstvičky kostních buněk mezi pučnicí a parohem před jeho shozením pak probíhá pomaleji než ve spongiózní kosti. Než stačí starý paroh odpadnout, začíná se na obvodu horní části pučnice tvořit paroh nový, zavaluje bázi starého parohu a mechanicky tak brání jeho shození.
Podle Nečase (1963) bývají dvojité parůžky velmi řídkým jevem. Zpravidla se objevují u mladých srnců při výměně prvních parůžků za druhé, kdy periodicita činnosti jednotlivých žláz není ještě tak vyhraněna jako u srnců starších.
Hell (1979) konstatuje, že dvojparožení je způsobeno hormonální poruchou. Dvojité parůžky se podle něj vyskytují také u starších srnců, přičemž v takových případech může dojít k bohatému rozvětvení lodyh a vzniku parůžků desateráka, dvanácteráka i čtrnácteráka.
Klusák (1983) uvádí případy dvojparožení u daňků v třetím kalendářním roce jejich života (tedy ve stáří 30 měsíců). Z pěti popsaných případů byla u dvou daňků zjištěna chudozubost a u jednoho nekrotické změny na ledvině. V r. 1983 – po mimořádné úrodě žaludů v r. 1982 – zjistil tento autor též dvojparožení u daňků o rok mladších, tedy ve stáří 12–¬¬18 měsíců, kteří nasadili první paroží již v lednu ve věku sedm měsíců¬, vytloukli je v březnu až květnu a shodili v červnu. Někteří paroží neshodili a došlo u nich k dvojparožení.
Jaczevski (1983) cituje názor Topičského, podle něhož je za dvojparožením stres. Topičski sledoval vliv stresu na daňky v malých oborách (patrně šlo o farmové chovy), kde byly některým jedincům odřezány parohy až téměř u růže, což u těchto jedinců vyvolalo ztrátu sociálního postavení v tlupě a stres. Posléze u nich docházelo k pozdnímu shození zbytků paroží a k tvorbě dvojitého paroží.
Ueckermann (1983) zmiňuje názor Kobera (1966), podle něhož je první paroží u daňka tak lehké, že ani po přípravném hormonálním procesu pro shození samo neodpadne. Malá hmotnost prvního paroží tak vysvětluje, proč se dvojparožení daňků vyskytuje především ve třetím roce jejich života.
Hansen (1971) zjistil dvojparožení výhradně u daňků na druhém paroží a jeho příčinu připisuje hormonální poruše, která zabrzdí proces shazování prvního paroží, přičemž již nastupuje nasazování druhého paroží. Dvojparožení považuje za poměrně vzácný jev. Dvojparožení je podle něho pouze přechodný jev, který není důvodem k průběrnému odstřelu.
Jako zcela ojedinělý případ popisuje Raesfeld (1974) vznik dokonce trojího paroží vyrůstajícího nad sebou, a to u jelena. Šlo o krátkou špici, druhým parožím byla růže a třetím opět růže s krátkým zatočeným očníkem. Jde o shoz, který našel prof. Schmalz a popsal ho v časopise Wild und Hund v r. 1909.
DVOJPAROŽENÍ V NAŠICH PODMÍNKÁCH
Případy dvojparožení jsme sledovali u daňků z našich chovů. K dispozici jsme měli 10 daňčích trofejí – kompletních lebek s dvojparožením včetně záznamů o ulovení příslušných daňků, veterinární vyšetření některých kusů a v šesti případech i jejich hmotnost – po vyvržení, bez hlavy, s běhy. Trofeje byly na vybělených, celých lebkách s dolními čelistmi, v jednom případě šlo o dermoplastickou preparaci. Sedm exemplářů pocházelo z obory Kralice (Lesy České republiky, s. p., Lesní správa Náměšť nad Oslavou), tři z obory Klentnice (LČR, s. p., Lesní závod Židlochovice).
Bylo zjištěno, že k dvojparožení u daňků dochází nejčastěji v třetím roce jejich života, kdy se na jedné nebo na obou pučnicích vyskytne současně první a druhé paroží. Dvojité paroží vzniká tak, že daněk začne ronit druhé paroží dříve, než shodí paroží špičáka. Neshození špicí, příp. paliček je zřejmě způsobeno nedokončeným procesem osteoklastů, tedy nedokonalým rozrušením (odvápněním) vrstvičky kostních buněk mezi pučnicí a parohem, které je řízeno hormonálně a je podmínkou pro spontánní shození parohu. Nové paroží, jehož růst je nastartován rovněž hormonálně, a to hned po shození starého paroží, je pak roněno jen na obvodu horní části pučnice, obrůstá a zavaluje bazální část neshozeného paroží a vytváří tak růže druhého paroží a příp. též další části druhého paroží. Druhé paroží zpravidla nedosahuje normální velikosti a tvaru, protože neroste z celé horní plochy pučnice, ale jen z poměrně úzkého mezikruží kolem neshozeného parůžku. Toto mezikruží odpovídá přibližně ročnímu tloušťkovému přírůstu pučnice. Druhé paroží má vždy vytvořenou růži, někdy očník a příp. lodyhu, která může být bez výsad, nebo jen s krátkým opěrákem, vzácněji s rozšířeným vrcholem lodyhy – vařečkou. Lodyha je poměrně tenká a krátká. Očník vyrůstá těsně nad růží na přední straně růže a lodyha se vyčleňuje z růže na vnější boční straně růže. Dvojparožení se může vyskytnout na obou pučnicích nebo vzácněji jen na jedné (obr. 1). Časem, při vytloukání druhého paroží nebo při hravých soubojích, někdy odpadne první paroží – špice nebo palička, protože jeho základna není s pučnicí pevně spojena po celé ploše, pro částečné rozrušení vrstvičky kostních buněk nad pučnicí. Po takto shozené špici zůstává jamka, na níž můžeme dobře vidět rozrušenou vrstvičku již odumřelých kostních buněk, která nám ukazuje, že došlo ke shození, nikoliv k vylomení prvního parohu (obr. 2). Lodyha druhého paroží se někdy při hravých soubojích vařečkářů odlomí, neboť je na své základně tenká a zploštělá, protože vyrůstá jen na ročním tloušťkovém přírůstku pučnice. Při shazování paroží dochází k rozrušení vrstvičky kostních buněk mezi pučnicí a druhým parožím, takže útvar tvořený obojím parožím odpadá současně (pokud špice neodpadla již dříve) a následný vývin dalšího paroží probíhá normálně.
Jako vzácný případ bylo v oboře Kralice zjištěno dvojparožení u daňků již v jejich druhém roce života. Tento případ se vyskytl ve zvláště příznivých letech pro parožení (např. 1978 a 1983), kdy po velmi silné úrodě žaludů následovala poměrně mírná zima, daňčata byla abnormálně dobře vyvinuta a část z nich předčasně nasadila již v prosinci své první paroží ve tvaru krátkých kužílků nebo paliček. Toto prvotní paroží vytloukli daněčci v březnu až dubnu, shodili je v květnu a poté nasadili druhé paroží v druhém roce svého života. Dvojparožení u dvouletých daňků bylo v oboře Kralice zjištěno ve dvou případech (obr. 4 a 5). Daněček, který předčasně nasadil a vytloukl své první paroží ve tvaru krátkých kužílků, začal již počátkem dubna nasazovat druhé paroží, aniž shodil paroží prvotní – kužílky. V tělesné kondici byl mimořádně vyspělý, hmotnost po vyvržení bez hlavy byla 42 kg. Daněk, jehož paroží je na obr. 5, byl uloven jako průběrný paličkáč, dvojparožení bylo zjištěno teprve při preparaci trofeje. Jeho hmotnost po vyvržení bez hlavy však byla velmi dobrá – 38 kg. Na přehlídce trofejí LZ Židlochovice, pořádané v r. 1979, jsem zjistil tři případy předčasného dvojparožení, kdy první paroží tvořily jen krátké kužílky a druhým parožím byly dobře vyvinuté růže. Údaje o hmotnosti kusů bohužel nebyly k dispozici.
PROČ DOCHÁZÍ KE DVOJPAROŽENÍ?
Není bez zajímavosti, že z pěti tříletých daňků s dvojparožením, pocházejících z obory Kralice, se ve třech případech vyskytla chudozubost (jednomu daňkovi chyběly v dolní čelisti obě předstoličky P1 a obě stoličky M1, v horní čelisti obě M1 /obr. 3/, u dvou daňků v dolní čelisti chyběly obě P1) a u jednoho daňka byla zjištěna nekrotická ledvina. Co se týká hmotnosti, u tří daňků činila (po vyvržení, bez hlavy) 43, 44 a 45 kg, v jednom případě (nekrotická ledvina) 33 kg, tedy podprůměrná hmotnost. Chudozubost u daňčí zvěře v oboře Kralice v jiných případech nebyla zjištěna, ač bylo vyšetřeno a kraniometricky změřeno přes 200 kusů daňčí zvěře obojího pohlaví, z toho 55 daňků dvouletých (stáří 15–20 měsíců) – špičáků a 28 tříletých (27–32 měsíců).
Oba dvouletí daňci s předčasným parožením z obory Kralice byli v nadprůměrné tělesné kondici (hmotnost 38 a 42 kg), což zřejmě způsobila bohatá potravní nabídka a výborný zdravotní stav. Dvojparožení u čtyřletých a starších daňků v oboře Kralice jsme nezjistili. Bylo provedeno kraniometrické měření lebek daňků (kromě jednoho, který byl preparován dermoplasticky), z něhož vyplynulo, že tříletí daňci s dvojparožením jsou jednoznačně podprůměrní, zatímco dvouletí s dvojparožením jsou naopak nadprůměrní.
DVOULETÍ DAŇCI S DVOJPAROŽENÍM CHOVNÍ, TŘÍLETÍ PRŮBĚRNÍ
Pokud bychom měli formulovat závěry pro mysliveckou praxi, z našeho sledování vyplývá, že tříleté daňky s dvojparožením lze považovat za chovatelsky nežádoucí a měli by být předmětem průběrného odstřelu. Dvouletí daňci s dvojparožením byli podle našich zkušeností nadprůměrní, s předpokladem dobrého parožení, a jako takoví by neměli být vyřazováni z chovu. To, že jejich paroží je poměrně slabší, není na závadu, neboť jde o jedince s předčasným vývinem paroží a zpravidla ve velmi dobré tělesné kondici. Proto jsou často omylem považováni za tříleté. Zvláště v oborních chovech je nutné sledovat vývin daňčat samčího pohlaví – daněčků a všech daňků po celý rok a vést si evidenci doby nasazování, vytloukání a shazování paroží, aby se předešlo omylům v průběrném odstřelu. Dvojparožení u tříletých daňků lze zpravidla zjistit již do poloviny června, a to u špičáků, kteří neshodí své první paroží špičáka do začátku června.