Jelenáři si připomněli Franze Vogta a jeho oboru
Redakce
Ve dnech 28.–29. května t. r. se v Jílovém u Děčína sešli jelenáři z celé ČR a ze Slovenska, aby si připomněli výročí vzniku legendární jelení obory na Děčínském Sněžníku. Dvoudenní seminář „80 let od založení Vogtovy obory na Děčínském Sněžníku a vliv výživy na kvalitu jelení zvěře“ uspořádal Okresní myslivecký spolek ČMMJ Děčín ve spolupráci s Lesy České republiky, s. p., a redakcí časopisu Svět myslivosti.
OBORA SNĚŽNÍK
Gatter Schneeberg neboli oboru Sněžník založil v období 1927–28 Franz Vogt (1873–1946), tehdejší generální ředitel Schichtových závodů v Ústí nad Labem. Obora o výměře přibližně 150 ha stála na pozemích u hranice se Saskem, které si její zakladatel pronajal od knížete Františka Antonína Thuna-Hohensteina. Oboru dal rozdělit na tři přibližně stejné části, v nichž choval a křížil zvěř domácího původu se zvěří dovezenou z Pruského Slezska a ze Slavonie. Slezští jeleni měli do chovu přinést větší počet výsad a bohatě členěnou korunu, slavonští jeleni větší délku lodyh, hmotnatost a dobrý tvar a rozlohu paroží. Všichni jeleni byli přesně písemně popsáni a každému bylo přiděleno trvalé číslo. Pod tímto číslem byl sledován jeho vývoj, shozy paroží a byl pod tímto číslem evidován v precizně vedené plemenné knize.
Zvěř byla od počátku intenzivně krmena – u jelenů s cílem dosažení lepšího parožení, u laní s cílem udržení dobré kondice jako základu ke kladení silných kolouchů. Zpočátku byly zvěři předkládány kaštany, žaludy, kukuřice, řepa a luční seno, od r. 1929 se postupně ustupovalo od běžných „domácích“ jadrných krmiv a přecházelo se na krmení sezamovými pokrutinami, které byly posléze takřka jediným jadrným krmivem. Předkládání kvalitního krmiva a křížení nepříbuzných kmenů zvěře vyvolalo „skokový“ nárůst bodových hodnot paroží a tělesné hmotnosti jelenů i holé zvěře. Zatímco v r. 1928 byla průměrná živá hmotnost jelenů 110–120 kg, o necelých deset let později již dosahovala 300–350 kg. Hmotnost laní se zvýšila na 150–180 kg, dobří kolouši měli kolem Vánoc hmotnost 100 kg. V r. 1928 měly shozy čtyřletých jelenů hmotnost 3–3,5 kg, v r. 1937 až 9 kg. Od vzniku obory věnoval Vogt velkou pozornost selekci zvěře a z chovu pečlivě odstraňoval nežádoucí jedince.
Konec experimentu přinesla 2. světová válka. Na jejím počátku zanikl zdroj sezamových pokrutin, v oboře se začalo krmit běžnými krmivy, a to navíc v menších dávkách oproti původní „hojnosti“. Již v r. 1941 došlo ke značnému poklesu kvality paroží ve srovnání s rokem 1940. V květnu 1945 přešla ze Saska přes hraniční přechod Sněžník Rudá armáda, což pravděpodobně znamenalo definitivní konec obory. Část zvěře se dostala do volných honiteb, kde „oživila krev“ domácí jelení populace. Dnes připomínají oboru již jen místní názvy (lesní úsek Obora, Oborská cesta, U odchytu atd.) a na okraji obce Sněžník stojící Vogtova myslivna.
Největším a také nejznámějším úspěchem oborního chovu se stal jelen ulovený F. Vogtem 21. srpna 1935. V době ulovení mu bylo 10 let a nosil paroží nerovného dvaadvacateráka. Paroží, jehož hmotnost činila 14 kg, mělo bodovou hodnotu 242,4 b. podle Nadlera, čímž překonalo tehdejší světovou jelení trofej. Jako světový rekord však nebylo nikdy uznáno.
Kdyby nebyl Vogtův experiment přerušen válkou, patrně by se podařilo dosáhnout ještě silnějších trofejí. Svědčí o tom parametry paroží naměřené u nejnadějnějších pětiletých jelenů z období těsně před válkou. Kvalita paroží (hmotnost, délka a počet výsad) měla až do r. 1940 trvale vzestupnou tendenci, takže tito jeleni mohli být ve věku 10 a více let obdobou rekordního jelena.
JELENÍ ZVĚŘ – OD HISTORIE PO SOUČASNOST
Účastníci semináře zcela zaplnili sál jílovského zámku. Nutno podotknout, že zájem o seminář byl tak velký (včetně přednášejících se ho zúčastnilo ke 140 osobám), že pořadatelé museli z kapacitních důvodů již měsíc před jeho konáním odmítat „nadpočetné“ zájemce.
Po slavnostním zahájení za zvuků lovecké hudby a úvodních uvítacích projevech předsedy OMS ČMMJ Děčín ing. Lubomíra Tůmy a starosty města Jílového Petra Schlösingera přišly na řadu referáty.
Do historie přenesl účastníky semináře mgr. Otto Chmelík z děčínské pobočky Státního oblastního archivu v Litoměřicích. Ve svém příspěvku Děčínské lesy v době Thun-Hohensteinů se věnoval tématu lesnictví a myslivosti, přičemž uvedl mnoho zajímavých informací (odstřely zvěře na panství, počty lesního a mysliveckého personálu, významní lovečtí hosté rodu Thun-Hohensteinů atd.). Součástí přednášky byla dobře připravená počítačová prezentace složená z bohaté fotodokumentace z archivu v Děčíně.
Na referát mgr. Chmelíka navázal ing. Tůma příspěvkem o lesnictví a myslivosti na Děčínsku po druhé světové válce. Přednášející využil pamětní knihu Lesní správy Děčín a přítomné seznámil především s problematikou poválečného lesnictví na Děčínsku a částečně též myslivosti.
Ing. David Vaca, Ph.D., věnoval pozornost historii obory na Děčínském Sněžníku a publikačním aktivitám Franze Vogta. Ve svém vystoupení se zmínil o zakladateli obory, o oboře (vznik, lokalizace, přírodní podmínky), chované jelení zvěři a systému jejího krmení, zásadách selekce, nejsilnějším jelenovi obory, ostatních druzích chované zvěře (srnčí, daňčí), kritice, kterou F. Vogt sklidil za interpretaci výsledků své práce, a publikační aktivitě F. Vogta (časopisecké články, knihy Neue Wege der Hege, Das Rotwild, Das Rehwild).
Dalším přednášejícím byl ing. Jiří Pucholt, pracovník někdejšího Lesního závodu Děčín. Během přípravy svého referátu navštívil Statní okresní archiv v Děčíně a pátral po materiálech týkajících se Franze Vogta a jeho obory. K dispozici měl především německy psanou válečnou korespondenci F. Vogta s nadlesním J. Hoffmannem, který se v té době staral o oboru a o hájovnu. Na základě přeložených a prostudovaných materiálů byl přednášející nucen konstatovat, že zásadní věci týkající se chovu zvěře a obory v děčínském archivu nejsou.
Dalším bodem programu bylo promítnutí němého černobílého desetiminutového filmu Kapitální jeleni na Vysokém Sněžníku, který v r. 1935 natočil Filmový osvětový odbor Československé myslivecké jednoty. FOO měl kameru umístěnou ve středu obory na pozorovacím zařízení, odkud natáčel zvěř navštěvující krmná zařízení a záběry byly pořízeny i z dalších míst v oboře. Na filmový pásek se podařilo „zvěčnit“ nejsilnějšího jelena obory v době před jeho ulovením a po něm. Na filmu je s uloveným jelenem zachycen F. Vogt se svými spolupracovníky. Film obsahuje též scény z jelení říje, záběry jednotlivých různě starých jelenů i tlupy holé zvěře atd.
Před přestávkou na oběd byla oficiálně otevřena výstavka trofejí, shozů a obrazové dokumentace související s oboru, připravená v přísálí. K vidění byly mohutné shozy Vogtových jelenů zapůjčené ze soukromých sbírek a silné jelení trofeje z posledních let z oblasti Tisé (jihovýchodně od Sněžníku), které naznačily kvalitativní potenciál zvěře na území, kde Krušné hory přecházejí v Labské pískovce. Na dvou tabulích byly vystaveny kopie fotografií zvěře z Vogtových knih a z archivů potomků pamětníků obory a sběratelů.
Po obědě program pokračoval vystoupením Jaroslava Reisiga, bývalého zástupce lesního správce LS Děčín, který společně s ing. Vacou připravil příspěvek Současná úroveň chovu jelení zvěře v honitbách v oblasti Děčínského Sněžníku. Autoři vyhodnotili každoroční odstřel a úhyn jelení zvěře v posledních 15 letech (kategorie jelen, laň a kolouch) a věkovou strukturu ulovených jelenů v honitbách v oblasti Děčínského Sněžníku (na ploše 8000 ha). Zjištěné údaje odpovídají situaci, která je v posledních letech běžná v mnoha oblastech s výskytem jelení zvěře na území ČR: současný způsob hospodaření s jelení zvěří je špatný a přes proklamované cíle nenese požadované výsledky v podobě silné zvěře a kvalitních trofejí. Ke zlepšení lze doporučit osvědčená pravidla: plánovat lov zvěře na větším území a dodržovat společná pravidla průběrného odstřelu (spolupráce mezi uživateli honiteb, oblast chovu), zintenzívnit lov holé zvěře, urovnat poměr pohlaví, věnovat větší pozornost dodržování pravidel průběrného odstřelu laní a kolouchů, lovit holou zvěř již od začátku doby lovu, nechat jeleny dožít vyššího věku.
Prof. Ing. Luděk Bartoš, DrSc., z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze – Uhříněvsi věnoval pozornost faktorům ovlivňujícím růst paroží a významu experimentů Franze Vogta pro naše poznání. Po teoretickém úvodu popsal metody, které F. Vogt používal ve své oboře, přičemž vyzdvihl jeho racionální přístup k problému, podtržený vynikajícími výsledky. Konstatoval, že ve své době nebyl F. Vogt jelenářským světem zcela pochopen a pozastavil se nad tím, že ani dnes u nás nemáme chov s výsledky srovnatelnými se sněžnickou oborou. Zásadní chybou chovatelů jelení zvěře, kteří si kladou otázku „jak mají krmit jeleny, aby měli rekordní trofeje“, je podle prof. Bartoše opomíjení vlivu laní, jakkoliv je jasné, že i jeleni musí být optimálně živeni, a to s ohledem na sezónní změny v organizmu. Na otázku „Kam se poděly geny Vogtových jelenů?“ je jednoduchá odpověď. Nepoděly se nikam, i nadále jsou v okolních populacích jelena lesního, stejně jako tam byly v době experimentů na Děčínském Sněžníku. Pokles tělesné hmotnosti a bodové hodnoty trofejí je následkem ukončení využívání heterózního efektu (křížení nepříbuzných kmenů zvěře) a intenzivního krmení kvalitními krmivy. Velmi zajímavá přednáška byla doplněna spoustou fotografického materiálu a videozáznamy z chovů jelení zvěře.
Doc. ing. Jiří Kamler, Ph.D., z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity, se zabýval výživou zvěře jako jedním z hlavních aspektů úspěšnosti chovu zvěře na příkladu obory na Děčínském Sněžníku. V úvodu shrnul teoretické základy výživy zvěře a poté se zabýval výsledky F. Vogta dosaženými ve sněžnické oboře. Také doc. Kamler konstatoval, že přestože od zveřejnění výsledků těchto pokusů uplynulo již více než 70 let, nepodařilo se dosud významněji zvýšit kvalitu naší zvěře a dokonce se neshodneme ani na tom, jak zvěř správně přikrmovat. Ve většině běžných honiteb se tak přikrmování zvěře děje způsobem, který si z Vogtových pokusů nevzal téměř nic. Mnohde se vliv přikrmování, namísto toho, aby se projevoval kladně, projevuje záporně (hromady zkažených krmiv). Přednášející konstatoval, že je třeba respektovat především základní požadavek trávení přežvýkavců, jímž je stabilita krmení. Pokud ji nejsme schopni zajistit, je zbytečné zabývat se detaily složení krmiv. Při výběru systému přikrmování můžeme volit ze dvou možností podle přirozených cyklů zvěře: extenzivního přikrmování respektujícího a využívajícího sezónní cykly nebo intenzivního krmení. Vybraný způsob je třeba dodržovat a v průběhu roku ho neměnit, neboť každá změna má vliv na trávení zvěře a tím na její kondici.
Jak bylo uvedeno, jako základní jadrné krmivo používal Franz Vogt sezamové pokrutiny. O současných možnostech a výsledcích přikrmování jelení zvěře krmivy s přídavkem sezamu hovořil oborník obory Krásná (okr. Litoměřice) ing. Jiří Žalovič. Tato mladá obora se navzdory krátké historii (byla založena v r. 2004) může pochlubit dobrými výsledky v chovu jelení zvěře. Základem úspěchu je zvěř kvalitního původu, přirozená úživnost prostředí obory a vhodný systém přikrmování. Součástí krmné dávky jsou krmiva s obsahem sezamu, dovážená z Rakouska. Co se týče efektu v chovu po předkládání těchto krmiv s obsahem sezamu, podle přednášejícího dosud nejsou vzhledem ke krátké době používání (dva roky) k dispozici zcela vypovídající výsledky. Přesto konstatoval, že u mladých jelenů lze pozorovat větší členění lodyh a medailová hodnota paroží jelenů II. věkové třídy je zcela běžná. Samozřejmostí je výborná kondice zvěře.
Posledním přednášejícím byl ing. Petr Ziegrosser, jenž se zamyslel nad současností a budoucností jelení zvěře v našich honitbách. Upozornil na stále stoupající stavy jelení zvěře na území ČR (současný odstřel 20 000 kusů při 14 910 kusech maximálního stavu), chybný systém sčítání zvěře a plánování odstřelu, vychýlený poměr pohlaví v neprospěch jelenů a špatnou věkovou strukturu jelenů (chybí jeleni II. a zejména III. věkové třídy). Cestu vidí v dodržování zákona, přesné evidenci odstřelu a plomb, snížení stavů holé zvěře, ponechání jeleny „zestárnout“ atd. Po posouzení současné „společensko-politické“ situace se budoucnost jelení zvěře – co se týče kvality, nikoliv početnosti – nejeví příliš růžově. Volné honitby budou držet současný trend. Stát nemá (zatím) zájem situaci razantně řešit, a tak ani nebude vyvíjet tlak na organizace, které mu lesy spravují. Velké obory si udrží svůj trend s výjimkou Poněšic, kde lze díky dlouhodobé a systematické práci oborníka Františka Řehoře očekávat další příjemná překvapení. Malé obory stejně jako farmy se nadále budou potýkat s problémy vyplývajícími z chovu jelení zvěře v omezeném prostoru. Přednášející konstatoval, že zatímco my se utápíme ve svých vnitřních problémech, chovatelé jelení zvěře ve světě přistupují k chovu naprosto pragmaticky. Systém „farma – velké trofeje – velká ohrada – bohatý lovec – rychle ulovený jelen – spokojený lovec – peníze“ je dnes moderní, ať se nám to zdá etické či nikoliv. V Rakousku a Německu jsou na farmách tisíce jelenů s kvalitní trofejí, kteří čekají na své lovce. Podstatné je, aby lovec od chovatele zvěře věděl, do čeho jde. Tento názor ing. Ziegrossera se stal mezi účastníky semináře předmětem diskuse, k níž se vrátíme v některém z příštích čísel Světa myslivosti.
Zájemci o sborník, jehož součástí je DVD s historickým filmem o sněžnické oboře, se mohou přihlásit u jednatele OMS ČMMJ Děčín Čestmíra Vondráčka (tel.: 737 764 981, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ). Cena sborníku s DVD je 200 Kč.
EXKURZE – DO LESA A NA ZÁMEK
Po ukončení teoretické části semináře v odpoledních hodinách se účastníci vydali na terénní exkurzi „po stopách zakladatele obory“. Po přesunu z Jílového na Sněžník se kolona aut rozdělila na poloviny. Jedna polovina vyjela na stolovou horu Vysoký Sněžník, odkud si mohli účastníci z ptačí perspektivy prohlédnout okolní krajinu. Druhá polovina projela po někdejší hranici obory (Oborská cesta), zastavila se na místě, kde kdysi stála odchytová zařízení (lesní úsek „U odchytu“), navštívila lovecký zámeček Kristin Hrádek, který stojí poblíž hranic se Saskem v místech, kde měl Franz Vogt před válkou pronajatu volnou honitbu, a nakonec si prohlédla myslivnu Franze Vogta na Sněžníku. Poté se obě poloviny vyměnily.
Na druhý den byla připravena exkurze na lovecký zámek Moritzburg nedaleko Drážďan. Účastníci rozdělení do tří autobusů postupně absolvovali prohlídku „nejkrásnějšího vodního zámku Saska“ s unikátní sbírkou mohutných jeleních trofejí v čele s parožím o bodové hodnotě 298 b. CIC.
Podle ohlasu účastníků se seminář povedl. Děčínskému okresnímu mysliveckému spolku se tak v krátké době podařilo uspořádat další zajímavou akci (v r. 2007 to byl seminář „100 let kamzíka na Českokamenicku a veterinární problematika spárkaté zvěře“). I proto se mnozí z účastníků při loučení ptali na to, co pro ně bude přichystáno příští rok …
Ve dnech 28.–29. května t. r. se v Jílovém u Děčína sešli jelenáři z celé ČR a ze Slovenska, aby si připomněli výročí vzniku legendární jelení obory na Děčínském Sněžníku. Dvoudenní seminář „80 let od založení Vogtovy obory na Děčínském Sněžníku a vliv výživy na kvalitu jelení zvěře“ uspořádal Okresní myslivecký spolek ČMMJ Děčín ve spolupráci s Lesy České republiky, s. p., a redakcí časopisu Svět myslivosti.
OBORA SNĚŽNÍK
Gatter Schneeberg neboli oboru Sněžník založil v období 1927–28 Franz Vogt (1873–1946), tehdejší generální ředitel Schichtových závodů v Ústí nad Labem. Obora o výměře přibližně 150 ha stála na pozemích u hranice se Saskem, které si její zakladatel pronajal od knížete Františka Antonína Thuna-Hohensteina. Oboru dal rozdělit na tři přibližně stejné části, v nichž choval a křížil zvěř domácího původu se zvěří dovezenou z Pruského Slezska a ze Slavonie. Slezští jeleni měli do chovu přinést větší počet výsad a bohatě členěnou korunu, slavonští jeleni větší délku lodyh, hmotnatost a dobrý tvar a rozlohu paroží. Všichni jeleni byli přesně písemně popsáni a každému bylo přiděleno trvalé číslo. Pod tímto číslem byl sledován jeho vývoj, shozy paroží a byl pod tímto číslem evidován v precizně vedené plemenné knize.
Zvěř byla od počátku intenzivně krmena – u jelenů s cílem dosažení lepšího parožení, u laní s cílem udržení dobré kondice jako základu ke kladení silných kolouchů. Zpočátku byly zvěři předkládány kaštany, žaludy, kukuřice, řepa a luční seno, od r. 1929 se postupně ustupovalo od běžných „domácích“ jadrných krmiv a přecházelo se na krmení sezamovými pokrutinami, které byly posléze takřka jediným jadrným krmivem. Předkládání kvalitního krmiva a křížení nepříbuzných kmenů zvěře vyvolalo „skokový“ nárůst bodových hodnot paroží a tělesné hmotnosti jelenů i holé zvěře. Zatímco v r. 1928 byla průměrná živá hmotnost jelenů 110–120 kg, o necelých deset let později již dosahovala 300–350 kg. Hmotnost laní se zvýšila na 150–180 kg, dobří kolouši měli kolem Vánoc hmotnost 100 kg. V r. 1928 měly shozy čtyřletých jelenů hmotnost 3–3,5 kg, v r. 1937 až 9 kg. Od vzniku obory věnoval Vogt velkou pozornost selekci zvěře a z chovu pečlivě odstraňoval nežádoucí jedince.
Konec experimentu přinesla 2. světová válka. Na jejím počátku zanikl zdroj sezamových pokrutin, v oboře se začalo krmit běžnými krmivy, a to navíc v menších dávkách oproti původní „hojnosti“. Již v r. 1941 došlo ke značnému poklesu kvality paroží ve srovnání s rokem 1940. V květnu 1945 přešla ze Saska přes hraniční přechod Sněžník Rudá armáda, což pravděpodobně znamenalo definitivní konec obory. Část zvěře se dostala do volných honiteb, kde „oživila krev“ domácí jelení populace. Dnes připomínají oboru již jen místní názvy (lesní úsek Obora, Oborská cesta, U odchytu atd.) a na okraji obce Sněžník stojící Vogtova myslivna.
Největším a také nejznámějším úspěchem oborního chovu se stal jelen ulovený F. Vogtem 21. srpna 1935. V době ulovení mu bylo 10 let a nosil paroží nerovného dvaadvacateráka. Paroží, jehož hmotnost činila 14 kg, mělo bodovou hodnotu 242,4 b. podle Nadlera, čímž překonalo tehdejší světovou jelení trofej. Jako světový rekord však nebylo nikdy uznáno.
Kdyby nebyl Vogtův experiment přerušen válkou, patrně by se podařilo dosáhnout ještě silnějších trofejí. Svědčí o tom parametry paroží naměřené u nejnadějnějších pětiletých jelenů z období těsně před válkou. Kvalita paroží (hmotnost, délka a počet výsad) měla až do r. 1940 trvale vzestupnou tendenci, takže tito jeleni mohli být ve věku 10 a více let obdobou rekordního jelena.
JELENÍ ZVĚŘ – OD HISTORIE PO SOUČASNOST
Účastníci semináře zcela zaplnili sál jílovského zámku. Nutno podotknout, že zájem o seminář byl tak velký (včetně přednášejících se ho zúčastnilo ke 140 osobám), že pořadatelé museli z kapacitních důvodů již měsíc před jeho konáním odmítat „nadpočetné“ zájemce.
Po slavnostním zahájení za zvuků lovecké hudby a úvodních uvítacích projevech předsedy OMS ČMMJ Děčín ing. Lubomíra Tůmy a starosty města Jílového Petra Schlösingera přišly na řadu referáty.
Do historie přenesl účastníky semináře mgr. Otto Chmelík z děčínské pobočky Státního oblastního archivu v Litoměřicích. Ve svém příspěvku Děčínské lesy v době Thun-Hohensteinů se věnoval tématu lesnictví a myslivosti, přičemž uvedl mnoho zajímavých informací (odstřely zvěře na panství, počty lesního a mysliveckého personálu, významní lovečtí hosté rodu Thun-Hohensteinů atd.). Součástí přednášky byla dobře připravená počítačová prezentace složená z bohaté fotodokumentace z archivu v Děčíně.
Na referát mgr. Chmelíka navázal ing. Tůma příspěvkem o lesnictví a myslivosti na Děčínsku po druhé světové válce. Přednášející využil pamětní knihu Lesní správy Děčín a přítomné seznámil především s problematikou poválečného lesnictví na Děčínsku a částečně též myslivosti.
Ing. David Vaca, Ph.D., věnoval pozornost historii obory na Děčínském Sněžníku a publikačním aktivitám Franze Vogta. Ve svém vystoupení se zmínil o zakladateli obory, o oboře (vznik, lokalizace, přírodní podmínky), chované jelení zvěři a systému jejího krmení, zásadách selekce, nejsilnějším jelenovi obory, ostatních druzích chované zvěře (srnčí, daňčí), kritice, kterou F. Vogt sklidil za interpretaci výsledků své práce, a publikační aktivitě F. Vogta (časopisecké články, knihy Neue Wege der Hege, Das Rotwild, Das Rehwild).
Dalším přednášejícím byl ing. Jiří Pucholt, pracovník někdejšího Lesního závodu Děčín. Během přípravy svého referátu navštívil Statní okresní archiv v Děčíně a pátral po materiálech týkajících se Franze Vogta a jeho obory. K dispozici měl především německy psanou válečnou korespondenci F. Vogta s nadlesním J. Hoffmannem, který se v té době staral o oboru a o hájovnu. Na základě přeložených a prostudovaných materiálů byl přednášející nucen konstatovat, že zásadní věci týkající se chovu zvěře a obory v děčínském archivu nejsou.
Dalším bodem programu bylo promítnutí němého černobílého desetiminutového filmu Kapitální jeleni na Vysokém Sněžníku, který v r. 1935 natočil Filmový osvětový odbor Československé myslivecké jednoty. FOO měl kameru umístěnou ve středu obory na pozorovacím zařízení, odkud natáčel zvěř navštěvující krmná zařízení a záběry byly pořízeny i z dalších míst v oboře. Na filmový pásek se podařilo „zvěčnit“ nejsilnějšího jelena obory v době před jeho ulovením a po něm. Na filmu je s uloveným jelenem zachycen F. Vogt se svými spolupracovníky. Film obsahuje též scény z jelení říje, záběry jednotlivých různě starých jelenů i tlupy holé zvěře atd.
Před přestávkou na oběd byla oficiálně otevřena výstavka trofejí, shozů a obrazové dokumentace související s oboru, připravená v přísálí. K vidění byly mohutné shozy Vogtových jelenů zapůjčené ze soukromých sbírek a silné jelení trofeje z posledních let z oblasti Tisé (jihovýchodně od Sněžníku), které naznačily kvalitativní potenciál zvěře na území, kde Krušné hory přecházejí v Labské pískovce. Na dvou tabulích byly vystaveny kopie fotografií zvěře z Vogtových knih a z archivů potomků pamětníků obory a sběratelů.
Po obědě program pokračoval vystoupením Jaroslava Reisiga, bývalého zástupce lesního správce LS Děčín, který společně s ing. Vacou připravil příspěvek Současná úroveň chovu jelení zvěře v honitbách v oblasti Děčínského Sněžníku. Autoři vyhodnotili každoroční odstřel a úhyn jelení zvěře v posledních 15 letech (kategorie jelen, laň a kolouch) a věkovou strukturu ulovených jelenů v honitbách v oblasti Děčínského Sněžníku (na ploše 8000 ha). Zjištěné údaje odpovídají situaci, která je v posledních letech běžná v mnoha oblastech s výskytem jelení zvěře na území ČR: současný způsob hospodaření s jelení zvěří je špatný a přes proklamované cíle nenese požadované výsledky v podobě silné zvěře a kvalitních trofejí. Ke zlepšení lze doporučit osvědčená pravidla: plánovat lov zvěře na větším území a dodržovat společná pravidla průběrného odstřelu (spolupráce mezi uživateli honiteb, oblast chovu), zintenzívnit lov holé zvěře, urovnat poměr pohlaví, věnovat větší pozornost dodržování pravidel průběrného odstřelu laní a kolouchů, lovit holou zvěř již od začátku doby lovu, nechat jeleny dožít vyššího věku.
Prof. Ing. Luděk Bartoš, DrSc., z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze – Uhříněvsi věnoval pozornost faktorům ovlivňujícím růst paroží a významu experimentů Franze Vogta pro naše poznání. Po teoretickém úvodu popsal metody, které F. Vogt používal ve své oboře, přičemž vyzdvihl jeho racionální přístup k problému, podtržený vynikajícími výsledky. Konstatoval, že ve své době nebyl F. Vogt jelenářským světem zcela pochopen a pozastavil se nad tím, že ani dnes u nás nemáme chov s výsledky srovnatelnými se sněžnickou oborou. Zásadní chybou chovatelů jelení zvěře, kteří si kladou otázku „jak mají krmit jeleny, aby měli rekordní trofeje“, je podle prof. Bartoše opomíjení vlivu laní, jakkoliv je jasné, že i jeleni musí být optimálně živeni, a to s ohledem na sezónní změny v organizmu. Na otázku „Kam se poděly geny Vogtových jelenů?“ je jednoduchá odpověď. Nepoděly se nikam, i nadále jsou v okolních populacích jelena lesního, stejně jako tam byly v době experimentů na Děčínském Sněžníku. Pokles tělesné hmotnosti a bodové hodnoty trofejí je následkem ukončení využívání heterózního efektu (křížení nepříbuzných kmenů zvěře) a intenzivního krmení kvalitními krmivy. Velmi zajímavá přednáška byla doplněna spoustou fotografického materiálu a videozáznamy z chovů jelení zvěře.
Doc. ing. Jiří Kamler, Ph.D., z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity, se zabýval výživou zvěře jako jedním z hlavních aspektů úspěšnosti chovu zvěře na příkladu obory na Děčínském Sněžníku. V úvodu shrnul teoretické základy výživy zvěře a poté se zabýval výsledky F. Vogta dosaženými ve sněžnické oboře. Také doc. Kamler konstatoval, že přestože od zveřejnění výsledků těchto pokusů uplynulo již více než 70 let, nepodařilo se dosud významněji zvýšit kvalitu naší zvěře a dokonce se neshodneme ani na tom, jak zvěř správně přikrmovat. Ve většině běžných honiteb se tak přikrmování zvěře děje způsobem, který si z Vogtových pokusů nevzal téměř nic. Mnohde se vliv přikrmování, namísto toho, aby se projevoval kladně, projevuje záporně (hromady zkažených krmiv). Přednášející konstatoval, že je třeba respektovat především základní požadavek trávení přežvýkavců, jímž je stabilita krmení. Pokud ji nejsme schopni zajistit, je zbytečné zabývat se detaily složení krmiv. Při výběru systému přikrmování můžeme volit ze dvou možností podle přirozených cyklů zvěře: extenzivního přikrmování respektujícího a využívajícího sezónní cykly nebo intenzivního krmení. Vybraný způsob je třeba dodržovat a v průběhu roku ho neměnit, neboť každá změna má vliv na trávení zvěře a tím na její kondici.
Jak bylo uvedeno, jako základní jadrné krmivo používal Franz Vogt sezamové pokrutiny. O současných možnostech a výsledcích přikrmování jelení zvěře krmivy s přídavkem sezamu hovořil oborník obory Krásná (okr. Litoměřice) ing. Jiří Žalovič. Tato mladá obora se navzdory krátké historii (byla založena v r. 2004) může pochlubit dobrými výsledky v chovu jelení zvěře. Základem úspěchu je zvěř kvalitního původu, přirozená úživnost prostředí obory a vhodný systém přikrmování. Součástí krmné dávky jsou krmiva s obsahem sezamu, dovážená z Rakouska. Co se týče efektu v chovu po předkládání těchto krmiv s obsahem sezamu, podle přednášejícího dosud nejsou vzhledem ke krátké době používání (dva roky) k dispozici zcela vypovídající výsledky. Přesto konstatoval, že u mladých jelenů lze pozorovat větší členění lodyh a medailová hodnota paroží jelenů II. věkové třídy je zcela běžná. Samozřejmostí je výborná kondice zvěře.
Posledním přednášejícím byl ing. Petr Ziegrosser, jenž se zamyslel nad současností a budoucností jelení zvěře v našich honitbách. Upozornil na stále stoupající stavy jelení zvěře na území ČR (současný odstřel 20 000 kusů při 14 910 kusech maximálního stavu), chybný systém sčítání zvěře a plánování odstřelu, vychýlený poměr pohlaví v neprospěch jelenů a špatnou věkovou strukturu jelenů (chybí jeleni II. a zejména III. věkové třídy). Cestu vidí v dodržování zákona, přesné evidenci odstřelu a plomb, snížení stavů holé zvěře, ponechání jeleny „zestárnout“ atd. Po posouzení současné „společensko-politické“ situace se budoucnost jelení zvěře – co se týče kvality, nikoliv početnosti – nejeví příliš růžově. Volné honitby budou držet současný trend. Stát nemá (zatím) zájem situaci razantně řešit, a tak ani nebude vyvíjet tlak na organizace, které mu lesy spravují. Velké obory si udrží svůj trend s výjimkou Poněšic, kde lze díky dlouhodobé a systematické práci oborníka Františka Řehoře očekávat další příjemná překvapení. Malé obory stejně jako farmy se nadále budou potýkat s problémy vyplývajícími z chovu jelení zvěře v omezeném prostoru. Přednášející konstatoval, že zatímco my se utápíme ve svých vnitřních problémech, chovatelé jelení zvěře ve světě přistupují k chovu naprosto pragmaticky. Systém „farma – velké trofeje – velká ohrada – bohatý lovec – rychle ulovený jelen – spokojený lovec – peníze“ je dnes moderní, ať se nám to zdá etické či nikoliv. V Rakousku a Německu jsou na farmách tisíce jelenů s kvalitní trofejí, kteří čekají na své lovce. Podstatné je, aby lovec od chovatele zvěře věděl, do čeho jde. Tento názor ing. Ziegrossera se stal mezi účastníky semináře předmětem diskuse, k níž se vrátíme v některém z příštích čísel Světa myslivosti.
Zájemci o sborník, jehož součástí je DVD s historickým filmem o sněžnické oboře, se mohou přihlásit u jednatele OMS ČMMJ Děčín Čestmíra Vondráčka (tel.: 737 764 981, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ). Cena sborníku s DVD je 200 Kč.
EXKURZE – DO LESA A NA ZÁMEK
Po ukončení teoretické části semináře v odpoledních hodinách se účastníci vydali na terénní exkurzi „po stopách zakladatele obory“. Po přesunu z Jílového na Sněžník se kolona aut rozdělila na poloviny. Jedna polovina vyjela na stolovou horu Vysoký Sněžník, odkud si mohli účastníci z ptačí perspektivy prohlédnout okolní krajinu. Druhá polovina projela po někdejší hranici obory (Oborská cesta), zastavila se na místě, kde kdysi stála odchytová zařízení (lesní úsek „U odchytu“), navštívila lovecký zámeček Kristin Hrádek, který stojí poblíž hranic se Saskem v místech, kde měl Franz Vogt před válkou pronajatu volnou honitbu, a nakonec si prohlédla myslivnu Franze Vogta na Sněžníku. Poté se obě poloviny vyměnily.
Na druhý den byla připravena exkurze na lovecký zámek Moritzburg nedaleko Drážďan. Účastníci rozdělení do tří autobusů postupně absolvovali prohlídku „nejkrásnějšího vodního zámku Saska“ s unikátní sbírkou mohutných jeleních trofejí v čele s parožím o bodové hodnotě 298 b. CIC.
Podle ohlasu účastníků se seminář povedl. Děčínskému okresnímu mysliveckému spolku se tak v krátké době podařilo uspořádat další zajímavou akci (v r. 2007 to byl seminář „100 let kamzíka na Českokamenicku a veterinární problematika spárkaté zvěře“). I proto se mnozí z účastníků při loučení ptali na to, co pro ně bude přichystáno příští rok …