Staré zlaté časy
Myslivec ve službách veřejnosti
Myslivec, hajný může užíti zbraně:
Je-li přepaden, anebo ohrožen tak, že to ukazuje na přepadení, při němž by ihned došlo k činu.
Jestli útočník na výzvu zbraň nesloží, anebo jestli se jí znovu chopí.
Hrozí-li se mu odporem a násilím překaziti zamyšlený úřední výkon.
V bodě 1. je dovoleno užíti zbraně, ohrožuje-li nás útočník, anebo jestli všecky okolnosti ukazují k tomu, že chce nás napadnouti.
Lovčí orgány nemusí čekati, až budou přímo napadeny, nemusí trpně čekati, až by došlo k nejhoršímu, nýbrž mohou ihned zakročiti proti útočníkovi, jakmile neposlechl výzvy zřízence. Zbraně smí se užíti pouze proti útočníku, ozbrojenému zbraní, sekyrou, klackem a tomu pod.
Bod 2. dovoluje strážci lovu užíti zbraně, jestli útočník zbraně neodložil anebo ji znovu uchopil. Také dá-li se na útěk a zbraně vezme s sebou, může strážce užíti zbraně. Toto je při napadení pytláků zvláště důležité, poněvadž by prchající pytlák užil první příležitosti a střelil by.
Bod 3. dovoluje užíti zbraně tehdy, když třetí osoby brání násilím zatčení pachatele. Už pohrožení násilným zabráněním postačí, aby se užilo zbraně.
Tato pravidla o užití zbraně lesních zřízenců v Prusku hodí se také pro nás dobře.
Však je-li toto širší užití zbraně nutným, má také veliké obtíže. Ty spočívají v tom, že členové politických stran bývají všem loveckým záležitostem nepřízniví nebo aspoň cizí a pak jsou také ústavoprávní obtíže, které brání jednotnému upravení.
Samozřejmě jest, že rozšíření užití zbraně musí být posíleno zavedením průkazu schopnosti. Je jasno, že pouze mravně bezúhonné osoby, mající vědomí zodpovědností a povinností mohou se zúčastniti tohoto práva rozšířeného užití zbraně a nikoliv osoby, jež už byly trestány pro lesní lup a jiné zločiny.
Jiné přání myslivců je ochrana odznaku stříbrného dubového lístku na límci kabátu. Na tomto odznaku si má myslivec nejvíce zakládati a jeho zneužití má býti trestáno. Nošení dubového listu bývalo za starých časů výsadou lesníků a hajných. Nověji toho bývalo tak zneužíváno, že lesníci jej přestali nositi. Pro nošení dubového listu je ještě jiný důvod. Nynější odznak veřejné služby je velmi nepraktický, je stejně nehezký jako nemožný.
Velmi důležitou otázkou jsou také hmotné poměry a služební postavení lesních orgánů. Tu se krátkozrakost majetníků sama na nich mstí. Jak může býti hájen lov, nejsou-li chráněni jeho strážci. O jejich slušné sociální postavení by mělo býti nejprve postaráno.
A tak by také mělo býti postaráno o starobní pojištění, o pojištění v nemoci, úrazu, v nezaměstnanosti a měli by míti lesní a lovečtí zřízenci své vlastní pojištění.
Shrneme-li dohromady všecky tyto požadavky, běží o to, aby myslivci měli snesitelné podmínky životní, jak hospodářské tak sociální; aby byl zaveden průkaz způsobilosti, aby bylo rozšířeno právo užití zbraně na ochranu lesních zřízenců a aby byl zaveden odznak dubového lístku, který by došel opět ke své bývalé slávě.
Tyto požadavky dají se lehko provésti, nestojí mnoho a ponesou dalekosáhlý užitek.
Ing. Otto Mareš
Ondatra a česká obstrukce v bývalém rakouském parlamentu
Jest přirozeno, že čeští poslanci při obstrukci chápali se každého prostředku, jen aby obstrukci svou dali najevo. Bylo to roku 1913, když při jednání v rozpočtovém výboru naskytla se tehdejšímu agrárnímu poslanci na říšské radě, nyní proboštu, dp. V. v J. H., příležitost, aby započal svou, zvali bychom jí klasickou, řeč o ondatře, která trvala celé čtyři hodiny, a dlouhou tou řečí protáhl jednání. Připomínám, že řečník tehdy ještě ondatru znal jen z vyobrazení a positivní údaje znal jen ze spisku majora Dra Ferd. Kohla: „Z biologie krysy pižmové“ (Praha 1913). Obstrukčník p. poslanec zúmyslně, aby obstruoval, proslovil řeč humornou, která již stála za to, neb kolegové jeho se nemohli udržeti smíchy, jak mistrně líčil, „že kožešina její nejsou chlupy, ani peří, ale něco mezi tím“, jak líčil způsob lovu, chytání a vůbec mluvil a mluvil, aby čtyři hodiny byly vyplněny. Německy pronesenou tuto řeč vzali si i němečtí poslanci k srdci tak, že p. poslance V. oslovovali: „Herr Kollege, was macht die Bisamratte?“ V…ovu řeč o ondatře kopíroval pak jiný poslanec český a vydržel mluvit o chroustu šest hodin; „přetrumfnul“ jej tedy o dvě hodiny. Účel světí prostředky, proto nedivme se. K vysvětlení nutno uvésti, že vážně před tím pronesené intervence českých poslanců, aby vláda zakročila proti ondatře, byly marné. Tak marné, že konečně mohla záležitost tato býti použita v dobře míněném a mířeném boji oposice. Zaznamenávám tuto zprávu, jistě nás zajímající, jak ondatra byla prostředkem české obstrukce v rakouské říšské radě, se svolením p. probošta V., jinak nimroda a znalce naší přírody, jenž proto byl oprávněn, aby řečí svou vznesl se do výšin Olympu. (Originální sdělení).
M. Z.