Teplé letní počasí přeje střečkům
Ing. David Vaca, Ph.D.
Tomu, kdo za slunného a teplého letního dne neodolá a vyšplhá na některou z četných rozhleden, rozesetých po celé naší republice, se kromě výhledu do kraje může naskytnout i pohled na žlutočerné chlupaté „čmeláčky“ posedávající po ochozu rozhledny. Občas se vznesou, v roji zakrouží nad vrcholem rozhledny a opět usednou zpravidla na osluněnou stranu ochozu. Málokoho by napadlo, že tito vcelku sympatičtí „čmeláci“ jsou ve skutečnosti dospělci střečka hltanového, obávaného parazita srnčí zvěře.
S larvami střečka hltanového se setkal snad každý myslivec. Při preparaci trofeje srnce, který byl postižen nosohltanovou střečkovitostí, lze najít různé množství (až několik desítek) různě velkých larev v nosních dutinách i hltanu. V přírodě larvy opouští hostitele samovolně, a to po dosažení III. vývojového stádia. Vypadnou z větrníku, zavrtají se do povrchové vrstvy půdy a tam se zakuklí. Z kukly se vylíhne dospělec, který odlétá na nejbližší vyvýšené místo v krajině, kde očekává příletu jedince opačného pohlaví, aby mohlo dojít k páření. Díky této rozmnožovací strategii lze dospělce střečků poměrně úspěšně pozorovat.
Nejvhodnějšími místy k jejich pozorování jsou rozhledny s otevřeným ochozem, na který střečci usedají. Pokud má rozhledna střechu, pozorování je ztížené, neboť střečci sedí v místech, kam oko pozorovatele dohlédne jen s obtížemi. Jejich přítomnost lze zaznamenat jen při občasném kroužení hejnka kolem vrcholu rozhledny. Střečky lze pozorovat i na jiných dominantách v krajině – na vrcholcích kopců a skal či na hradních zříceninách. Dříve byly vhodnými lokalitami i triangulační body.
Za příznivého počasí (teplo, slunečno, bezvětří) začínají střečci přilétat na shromaždiště kolem 10. hodiny. V případě chladnějšího počasí se může přílet posunout. Při vhodných povětrnostních podmínkách přilétá nejvíce střečků mezi 11. a 12. hodinou. Na lokalitě se zdržují do odpoledních hodin.
Většina střečků na shromaždišti jsou samečci. Pokud přilétne samička, sedící samečci se vznesou, a ten, který má největší štěstí, se s ní ve vzduchu spojí. Pár usedá buď poblíž vrcholu shromaždiště, nebo v blízkém okolí. Po páření, které trvá několik minut, samička odlétá a sameček se vrací na shromaždiště a vyčkává příletu další samičky. V těle oplozené samičky se vyvinutou larvy I. vývojového stádia, které samička posléze naklade na větrník hostitele. Začíná nový vývojový cyklus …
Jak bylo odpozorováno v praxi, v roce následujícím po roce s teplým jarem a horkým a suchým létem je podíl zvěře napadené střečky vyšší. Vysvětlení je prosté – za teplého jara mají larvy dobré podmínky pro dokončení svého vývoje, v horkém a suchém létě dospělci pro rozmnožování.
Dospělí střečci nepřijímají potravu a za svého několikadenního života žijí z energie nastřádané ve stádiu larvy. Mají schopnost dalekého doletu – až několik kilometrů. Ve starší myslivecké literatuře se psalo o jejich schopnosti rychle létat, přičemž bylo vyloučeno jejich chytání. Připojené fotografie však zejména druhé tvrzení vyvracejí. Jak vidno, při „lovu“ střečků se lze obejít i bez entomologické síťky …
Tomu, kdo za slunného a teplého letního dne neodolá a vyšplhá na některou z četných rozhleden, rozesetých po celé naší republice, se kromě výhledu do kraje může naskytnout i pohled na žlutočerné chlupaté „čmeláčky“ posedávající po ochozu rozhledny. Občas se vznesou, v roji zakrouží nad vrcholem rozhledny a opět usednou zpravidla na osluněnou stranu ochozu. Málokoho by napadlo, že tito vcelku sympatičtí „čmeláci“ jsou ve skutečnosti dospělci střečka hltanového, obávaného parazita srnčí zvěře.
S larvami střečka hltanového se setkal snad každý myslivec. Při preparaci trofeje srnce, který byl postižen nosohltanovou střečkovitostí, lze najít různé množství (až několik desítek) různě velkých larev v nosních dutinách i hltanu. V přírodě larvy opouští hostitele samovolně, a to po dosažení III. vývojového stádia. Vypadnou z větrníku, zavrtají se do povrchové vrstvy půdy a tam se zakuklí. Z kukly se vylíhne dospělec, který odlétá na nejbližší vyvýšené místo v krajině, kde očekává příletu jedince opačného pohlaví, aby mohlo dojít k páření. Díky této rozmnožovací strategii lze dospělce střečků poměrně úspěšně pozorovat.
Nejvhodnějšími místy k jejich pozorování jsou rozhledny s otevřeným ochozem, na který střečci usedají. Pokud má rozhledna střechu, pozorování je ztížené, neboť střečci sedí v místech, kam oko pozorovatele dohlédne jen s obtížemi. Jejich přítomnost lze zaznamenat jen při občasném kroužení hejnka kolem vrcholu rozhledny. Střečky lze pozorovat i na jiných dominantách v krajině – na vrcholcích kopců a skal či na hradních zříceninách. Dříve byly vhodnými lokalitami i triangulační body.
Za příznivého počasí (teplo, slunečno, bezvětří) začínají střečci přilétat na shromaždiště kolem 10. hodiny. V případě chladnějšího počasí se může přílet posunout. Při vhodných povětrnostních podmínkách přilétá nejvíce střečků mezi 11. a 12. hodinou. Na lokalitě se zdržují do odpoledních hodin.
Většina střečků na shromaždišti jsou samečci. Pokud přilétne samička, sedící samečci se vznesou, a ten, který má největší štěstí, se s ní ve vzduchu spojí. Pár usedá buď poblíž vrcholu shromaždiště, nebo v blízkém okolí. Po páření, které trvá několik minut, samička odlétá a sameček se vrací na shromaždiště a vyčkává příletu další samičky. V těle oplozené samičky se vyvinutou larvy I. vývojového stádia, které samička posléze naklade na větrník hostitele. Začíná nový vývojový cyklus …
Jak bylo odpozorováno v praxi, v roce následujícím po roce s teplým jarem a horkým a suchým létem je podíl zvěře napadené střečky vyšší. Vysvětlení je prosté – za teplého jara mají larvy dobré podmínky pro dokončení svého vývoje, v horkém a suchém létě dospělci pro rozmnožování.
Dospělí střečci nepřijímají potravu a za svého několikadenního života žijí z energie nastřádané ve stádiu larvy. Mají schopnost dalekého doletu – až několik kilometrů. Ve starší myslivecké literatuře se psalo o jejich schopnosti rychle létat, přičemž bylo vyloučeno jejich chytání. Připojené fotografie však zejména druhé tvrzení vyvracejí. Jak vidno, při „lovu“ střečků se lze obejít i bez entomologické síťky …