Zpověď univerzálního střelce
Jedním z účastníků letošního celostátního přeboru Českomoravské myslivecké jednoty v loveckém parkúru, pořádaného 8. června t. r. na střelnici Vráž u Benešova, byl sporý, celkem nenápadný, ale velmi zkušený 53letý univerzální střelec a zároveň jednatel Okresního mysliveckého spolku ČMMJ Kroměříž Jan Buksa. V přestávce mezi jednotlivými položkami jsme jej vyzpovídali. Ptali jsme se nejen na jeho úspěchy v lovecké sportovní střelbě a řeč přišla i na myslivost.
Co rozhodlo o Vašem zaměření na střelbu?
Určitě zapracovaly geny. Otec kromě toho, že byl myslivec a brával mě s sebou do lesa, působil jednu dobu jako střelmistr v lomu. A mně lákalo vše, co jen trochu zavánělo střelným prachem a náboji ... Od dětství jsem střílel ze všeho, z čeho se dalo. Ať to byl prak, luk, nebo později vzduchovka a malorážka.
Od kdy jste se věnoval střílení intenzívněji?
Začalo to v 15 letech ve střeleckém kroužku na učilišti. Tehdy mě „chytla“ vzduchovka a vydrželo mi to celé učiliště. Hned první závod okresní ligy jsem vyhrál nástřelem 269 bodů z 300 možných. Později přišla malorážka. Z té jsem byl mimo jiné do včerejška (7. 6. – pozn. red.) držitelem tuzemského rekordu díky nástřelu 795/800. Včera mě překonal Martin Šlechta výsledkem 798 b.
Které střelbě – brokové či kulové – dáváte přednost?
Střílel jsem „cokoli“ a „vším“ a nemám oblíbenou disciplínu. Spíš jsem měl období, kdy mi šla lépe střelba z brokovnice a trápil jsem se s kulí a naopak. Všestranné střílení mi dalo dobrý základ pro desetiboj. To je skutečně nádherný „královský závod“, který nám závidí všude ve světě. Uspěje v něm jen ten, kdo podává vyrovnané výkony ve všech disciplínách. Tak jako Šebrle v atletice. Když bych se ale měl vrátit k položené otázce, musím přiznat, že v poslední době se věnuji hlavně loveckému parkúru.
Jakou zbraň a střelivo používáte?
Začátky byly těžké, na brokové střílení jsem si od strýce půjčoval „zetháčko“. Zbraň mi sedla a dosahoval jsem s ní nejlepší výsledky. Musím přiznat, že jsme pokoutně upravovali hlavně, až jsme z ní udělali „skeetařku“. Škoda, že tovární vývoj a inovace této kozlice nepostoupily dál. Co se týče mé výbavy, vše bylo o penězích, takže po strýcově „zetháčku“ následovala „rusanda“ upravená na jednospoušť. Když se u nás po revoluci začaly objevovat brokovnice Browning, jednu jsem si pořídil a od té doby s ní střílím dodnes. Ze střeliva mi vyhovuje naše Sellier & Bellot 2,25 mm. Řekl bych, že při střelbě na středně vzdálené terče je téměř bez konkurence.
Je někdo Vaším vzorem?
Dodnes s úctou vzhlížím k Františkovi Lenikusovi, Jardovi Dobešovi a ze slovenských střelců k Mirkovi Sivčákovi.
Kterého svého střeleckého úspěchu si nejvíce ceníte?
Každého potěší, když stojí „na bedně“ a hrají národní hymnu, ať to je za družstva nebo jednotlivce. Přesto mě asi u srdíčka nejvíc hřeje rekord v desetiboji. Donedávna bájnou hranici 950 bodů z 1000 se mi podařilo posunout během dvoudenního střílení před pěti lety na 978 bodů.
Jaký je Váš recept na střelecký úspěch?
V první řadě vytrvalost. Pokud chce člověk něčeho dosáhnout, nesmí polevit. Brokový střelec by neměl podceňovat zdánlivě lehké, jednoduché terče. Může se to vymstít.
Kde trénujete?
Co to je trénink? Téměř vůbec netrénuji, chybí k tomu čas a peněženka se také nedá nafouknout. Pokud byly dříve závody dotované náboji, tak to šlo. Vlastně každá soutěž je zároveň tréninkem.
Dobré zázemí mám na domovské střelnici Hvězda v Kroměříži. Stejnojmenný střelecký klub vznikl v 90. letech z iniciativy členů střelecké komise kroměřížského OMS. V názvu nehledejte souvislost s „rudou hvězdou“. Klub i střelnice se jmenují podle přilehlého lesíku Hvězda.
Kromě funkce jednatele OMS Kroměříž provozujete střeleckou školu. Pochlubte se …
Jednatelství nemám na plný úvazek, neuživilo by mě. Proto jsem před čtyřmi lety založil střeleckou školu. Nějaké zkušenosti jsem za život nasbíral a rád bych je předal mladším. V rodině následovníka nemám – syna zajímají spíše auta, dcery ke střelbě také netíhnou. A lámat přes koleno se to nedá. Věnuji se mladým zájemcům o brokovou střelbu, kterých se např. k týdennímu prázdninovému soustředění sejde až 20. Z nich vybírám nové talenty. Bez sponzorů se to samozřejmě neobejde.
Zbývá Vám čas také na myslivost?
Komu dneska zbývá čas? Ale na střílení a myslivost si jej vždycky udělám. Vedle společenstevní polní honitby o výměře 1400 ha, ve které působím jako myslivecký hospodář, mám v jejím sousedství pronajatou lesní honitbu o výměře 860 ha. Ta leží v podhůří buchlovských lesů, bývalé jelení oblasti, a tak se v ní kromě hojnějšího počtu holé jelení zvěře občas objeví i nějaký ten paroháč. V polní honitbě šetříme drobnou – pořádáme jen dva hony za sezónu – a staráme se hlavně o srnčí. A je to znát: vloni jsme hodnotili 18 vybraných trofejí srnců a 16 z nich dosáhlo na medaili. Parůžky s hodnotou 156 b. CIC patří k nejsilnějším na Kroměřížsku.
Jaké střelecké cíle před sebou máte?
Po nenadálých zdravotních potížích před dvěma lety, kdy jsem se „znovu narodil“, jsem své cíle přehodnotil. Dnes je pro mě důležité ve zdraví střílet a potkávat se při tom s kamarády ze střelecké branže. Kdybych si však mohl vybrat, čeho bych se chtěl zúčastnit, bylo by to mistrovství světa v parkúru v Kanadě, a to hlavně kvůli poznání tamní přírody a zvěře. Letos bude MS na Kypru, příští rok v Austrálii, a tak snad se dočkám v roce 2010 ...
Děkuji za rozhovor.
Ing. Dalibor Pačes
Nejvýznamnější úspěchy na domácích a světových závodech
- několikanásobný mistr republiky v loveckém desetiboji, držitel rekordu ČR 978 b. z 1000
- 2x mistr republiky v loveckém parkúru
- ME v r. 2000, Švédsko: dvakrát 2. místo jednotlivci (trap, lovecký parkúr), 1. místo družstva (kombinovaná střelba)
- ME v r. 2002, Rakousko: 1. místo jednotlivci (trap)
- ME v r. 2004, Estonsko: 1. místo družstva (americký trap + lovecký parkúr)
- ME v r. 2006, ČR: 3. místo družstva (kombinovaná střelba)