KŮROVEC V NÁRODNÍM PARKU BAVORSKÝ LES

Ing. Ilja Andrš

V posledních letech nastává v našem Národním parku Šumava zvýšené napětí. Lesníci potírají množícího se kůrovce a někteří členové EKO-iniciativ se jim v tom snaží všemi možnými způsoby zabránit. Zaštiťují se při tom heslem “Příroda si proti přemnoženému kůrovci pomůže sama”. Příroda je mocná a dokáže napravit mnohé z toho, co člověk svými zásahy narušil. Otázkou je, zda to dokáže i v současných ztížených podmínkách v případě kůrovce na Šumavě. Vývoj na bavorské straně státní hranice musí vzbuzovat určité obavy.

V poslední době mě upoutaly tři informace o kůrovci v Národním parku Bavorský les. Dvě z nich byly uveřejněny v časopise AFZ/Der Wald, jedna v reportáži bavorské televize. Myslím si, že to jsou cenné a dosti draze zaplacené zkušenosti. V AFZ/Der Wald 9/2000 se uvádí: “Napadení kůrovcem v NP Bavorský les trvá nadále přesto, že v r. 1999 odumřelo “jen” 400 ha smrkových porostů. V roce 1996 to bylo ještě dvakrát tolik. Celkem odumřelo 3000 ha lesních porostů. Sněhové polomy z roku 1999 mohou opět podpořit masové rozmnožení škůdce”. V AFZ/Der Wald 12/2000 se vývojem v delším časovém období zabývají autoři Dr. Stefan Nüsslein a diplom. bioložka Gudrun Faisst z bavorského zemského ústavu pro les a lesní hospodářství ve Freisingu.

POČÁTEČNÍ OPTIMISMUS

Posláním NP Bavorský les je v něm nezasahovat, ale vše ponechat přirozenému vývoji. To platilo v plném rozsahu i pro lýkožrouta smrkového až do doby, kdy vzniklo nebezpečí, že by přemnožený škůdce mohl napadnout lesy mimo území NP.

Do roku 1983 se kůrovec na území NP vyskytoval v “železné zásobě”. V letech 1983 a 1984 bylo území NP postiženo dvěma vichřicemi, které vytvořily polomové plochy o výměře 173 ha. V té době měl NP výměru 13 200 ha. Na polovině polomových ploch byla dřevní hmota zpracována. V místech, kde byla již tehdy těžba zcela zastavena, bylo polomové dříví ponecháno. Kůrovec tuto nabídku ihned využil. Když v roce 1986 byla kůrovcem obsazena již veškerá polomová hmota, začal škůdce napadat stojící stromy. Od roku 1988 se každoročně zachycuje leteckými snímky daný stav a zjišťují se výměry ploch pokryté mrtvým dřevem. Do roku 1988 přibylo 88 ha těchto ploch. V roce 1989 se přírůst čerstvých kůrovcových ploch snížil na 68 ha a pokles pokračoval. V roce 1991 byl zjištěn přírůstek ploch pokrytých mrtvým dřevem jen v rozsahu 5 ha.

Tento vývoj musel vést ochranáře přírody i část lesníků k názoru, že příroda si s kůrovcem skutečně poradí sama. V té době se dokonce začaly ozývat hlasy, že i v hospodářském lese jsou zásahy proti kůrovci zbytečné, že by se zde mohlo i něco ušetřit.

Optimistickému výhledu nebylo ale dopřáno mnoho času. Již v roce 1992 se začala situace opět zhoršovat. Jako už dříve, byly nejvíce postiženy čisté horské smrčiny nejvyšších poloh. V letech 1988 až 1992 byly zimy chudé na sníh. Nedostatek vláhy smrkové porosty oslabil. Počínaje rokem 1992 přišla řada teplých letních období, která vytvořila příznivé podmínky pro množení kůrovce ve vysokých polohách. K tomu přistoupila okolnost, že od roku 1990 jsou porosty prakticky každoročně poškozovány novými polomy, kde kůrovec nachází vhodné podmínky pro množení.

MIMOŘÁDNÁ GRADACE

Rozsah kůrovcem zničených porostů stoupal v této druhé vlně nejprve pomalu. V roce 1993 to bylo jen 14 ha. Pak se tempo zrychlilo. V roce 1994 přibylo 132 ha nových ploch, v roce 1996 se plocha zvětšila o 827 ha. Po tomto roce začal přírůst opět klesat, ale zůstává na dosti vysoké úrovni: 1997 - 587 ha, 1998 - 550 ha, 1999 - 409 ha. Do podzimu roku 1999 ubylo 3107 ha starých smrkových porostů, čili skoro 1/4 původní výměry parku.

I zkušení lesníci byli šokováni vývojem. Ips typographus poškodil i borovici kleč a sporadicky i smrkové zmlazení. Při vyhodnocování průběhu přemnožení kůrovce v NP se zjistilo, že škůdce se choval tak, jak by se chovat měl. Nejprve napadl polomovou hmotu. Pak se zaměřil na lokality s nepříznivými vodními poměry. Následovaly jižní expozice. V další části silného přemnožení si ale už nevybíral. Postupoval do porostů s ideálními půdními i vlhkostními podmínkami pro smrk a vnikal i na severní svahy. Zmizely i “zelené ostrůvky”, které z neobjasněných důvodů dlouho odolávaly náporu kůrovce. S určitým překvapením se zjistilo, že v níže položených smíšených porostech kůrovec postupoval vpřed rychleji než v čistých smrčinách. Masy kůrovce “přeskakovaly” listnaté skupiny a hledaly vhodná místa pro svůj nálet, kde se dalo.

Jak se bude situace vyvíjet dále? To záleží především na přírodních faktorech. Na tom, jaké bude počasí a jak budou přibývat polomy. Polomy z února a března 1999, z března a prosince 2000 poskytují kůrovci opět možnost jeho gradace. Vysoké teploty v první polovině května roku 2000 umožnily brzké rojení i ve vysokých polohách.

CO DO BUDOUCNA?

Aby se zabránilo šíření kůrovce do oblasti mimo obvod NP, udržuje se pruh 500 - 1000 m od hranic NP čistý. Kromě personálu NP zde pracuje 60 dělníků státních lesů a vypomáhají revírníci z jiných míst v Bavorsku. V pohotovosti je různá technika potřebná při potírání kůrovce.

Kůrovec v oblasti NP byl vždy. Někdy v železné zásobě, jindy ho bylo více. Vždy se také opakovaly polomy. To prostě patří k přírodě. Co ale dosud bylo neznámé, to je ta překvapující prudká gradace škůdce. Té napomohl vývoj počasí v několika po sobě následujících letech, ale především to, že se proti šíření kůrovce nic nepodnikalo. Takový postup je možný na vybraných plochách národních parků, kde nezáleží na hospodářských ztrátách. Sledování vývoje na takové ploše je cenným poučením.

Oblast bavorského NP ročně navštíví 1,5 mil. lidí. V reportáži bavorské televize seznamoval pracovník NP skupinku návštěvníků s průběhem experimentu nezpracování kůrovce. Jako pracovník organizace, která se rozhodla pro uskutečnění velkorysého pokusu, obhajoval správnost zvoleného postupu. Část laických návštěvníků asi přesvědčil, část asi ne. Pohled na rozlehlé plochy zničeného lesa musí působit dost depresivně. Zvlášť na lidi, kteří zde byli už dříve, kdy zde stály lesní porosty. Pracovník NP ale také uvedl, že se kůrovec rázně potírá na místech, kde je nebezpečí jeho rozšíření mimo oblast NP. Podobně se proti kůrovci postupuje i v níže položených partiích NP.

Nikdo jistě nepochybuje o slovech pracovníka NP, že les neumírá, že umírají jen jednotlivé stromy nebo jednotlivé porosty. Pohlížíme-li na vývoj z hlediska staletí, pak musíme uznat, že někdy zde budou zase stát lesní porosty a možná budou i podobné těm, které se obětovaly v rámci experimentu. Když ale lesník pozoruje, třeba v té televizní reportáži, obrovské plochy, kde se asi nenajde strom schopný poskytnout nutné semeno pro přirozenou obnovu, když pod odumřelými stromy vidí souvislou zabuřeněnou plochu, těžko se ho asi zmocní optimismus vyzařující z tváře pracovníka bavorského NP.

ZÁVĚR

Lesník dobře ví, že čím větší holina, tím déle to bude trvat přírodě než se jí podaří náprava. V některých případech by mohl být proces nového nástupu lesních dřevin ztížen erozí nebo zabahněním. I to se po odkrytí velkých ploch může stát.

Z celého experimentu se dnes může vyhodnotit jen první část - destrukce starých porostů. Druhá část bude podstatně delší. Obnova přirozenou cestou bude trvat několik staletí.

Nemyslím, že by bylo nutné opakovat ověřený bavorský pokus na jiných místech. Někdy, zvláště v případě malých přírodních rezervací by to byl dokonce krok vedoucí ke zrušení rezervace. Kdyby kůrovec vážně poškodil nebo dokonce zničil smrkový porost, kvůli kterému byla plocha vyhlášena rezervací, pak už asi nemělo význam vést takovou plochu jako rezervaci.