Chřadnutí olší v ČR

Božena Gregorová, Karel Černý, Veronika Strnadová, Michal Červenka, Vladimír Holub

Chřadnutí olší se v Evropě objevuje již desítky let. V roce 1993 se ale v jižní Anglii objevil nový typ masivního odumírání břehových porostů olší způsobený novým patogenem hybridního původu, tzv. “alder-Phytophthora”. Tento patogen se rychle rozšířil do značné části západní a střední Evropy a v roce 2001 byl nalezen v souvislosti s chřadnutím olší i u nás.

Příčiny chřadnutí

Mezi abiotické příčiny chřadnutí olší lze zařadit zejména kolísání hladiny vody a dlouhodobější přemokření lokality. Dlouhodobé přemokření lokality je často příčinou odumření části kořenového systému a oslabení stromů. Zaplavení může mít také vliv na narušení mykorhizních a aktinorhizních vztahů (aktinorhiza je mutualistický vztah vláknitých bakterií, např. r. Frankia a kořenů hostitelských rostlin). Dále je potřeba zmínit mechanická poškození bází kmenů, která mohou mít lokálně významnou roli zejména na březích toků, kde dochází k velkým výkyvům vodního stavu a při povodních jsou báze stromů a kořenové náběhy poškozovány unášenými předměty. Tato poškození se pak stávají i přímou branou vstupu infekce a často se na nich objevují dřevokazné bazidiomycety (stopkovýtrusé houby), např. Inonotus radiatus.

V důsledku oslabení může být hostitel napadán nejrůznějšími slabými, oportunními i obligátními patogeny (např. Armillaria spp., Botryosphaeria spp., Gnomoniella tubiformis, Leucostoma spp., Microsphaera penicillata, Nectria spp., Pezicula cinnamomea, Phymatotrichum omnivorum, Taphrina spp., Valsa spp. aj.), ale i hmyzími škůdci, např. Agelastica alni - bázlivec olšový, Cossus cossus - drvopleň obecný, Cryptorrhynchus lapathi - krytonosec olšový aj. K rozvoji onemocnění či poškození těmito organismy může samozřejmě docházet i za jiných okolností, např. za vhodných klimatických podmínek, nebo se může působení chorob a škůdců doplňovat a podmiňovat. V neposlední řadě dochází také ke kolonizaci pletiv kořenového systému či pletiv báze kmene parazity Pythium spp., Phytophthora syringae, P. citricola a dalšími druhy, náležejícími mezi oomycety (Oomycetes, dříve Phycomycetes; tzv. vaječné plísně, dnes řazeny do říše Chromista). Pod vlivem těchto obligátních patogenů dochází k částečnému či úplnému odumření napadených pletiv.

Šíření a výskyt “alder-Phytophthora”

V roce 1993 se objevilo v západní Evropě epidemické chřadnutí olší a poté byl jako jeho hlavní příčina zjištěn nový hybrid rodu Phytophthora, tzv. “alder-Phytophthora” (obr. 1).

Tento patogen, který byl zjištěn zpočátku jen na několika lokalitách v jižní Anglii, např. v Kentu či Sussexu (BRASIER et al. 1995), se rychle rozšířil téměř do celé Anglie, dostal se do Walesu i Skotska. Napadány byly zejména břehové porosty A. glutinosa, ačkoliv ani jeden z rodičovských taxonů (P. cambivora a P. cf. fragariae) na olších neparazituje (ERWIN, RIBEIRO 1996, BRASIER et al. 1999). Téměř současně se patogen objevil v Irsku, Německu, Nizozemí, Belgii a Francii a šířil se dále na východ. Během následujících let byl patogen také zjištěn v Dánsku, Švédsku, Švýcarsku a Rakousku (GIBBS, LONSDALE 1998, GIBBS et al. 1999, JUNG et al. 2000, CECH 2000, OLSSON 2001, aj.). V roce 2000 byl patogen zjištěn v Maďarsku (CECH 2001) a v Itálii na Alnus cordata (SANTINI et al. 2001, BARZANTI et al. 2001) a následujícího roku u nás (GREGOROVÁ et al. 2001).

Anglie

Od roku 1994 byl v Anglii na výzkumných plochách (GIBBS, LONSDALE 1998) sledován vývoj onemocnění. Procento nemocných a mrtvých stromů neustále vzrůstá (v roce 1997 - 8,5 %, hrubý odhad 35 000 nemocných a 15 000 mrtvých stromů olše lepkavé v místní populaci). V oblastech s výrazným výskytem napadení jsou čísla alarmující, např. v jižní Anglii na tocích do šířky 8 m je 15 % olší napadených a na tocích širších je tento podíl dokonce 41 % (GIBBS, LONSDALE 1998).

Kontinentální Evropa

Na kontinentě je situace v některých oblastech Francie a Německa rovněž velmi vážná. V roce 1994 a 1995 bylo zjištěno onemocnění na několika ojedinělých lokalitách, ale v následujících dvou letech se choroba masivně rozvinula (STREITO et al. 1999), zejména v severovýchodní a jihovýchodní části Francie (Porýní, Gironde, Vendée, Charente a jinde). V Charente jsou ztráty více než dvojnásobné oproti anglickým. V Německu byla houba zjištěna v řadě spolkových zemí, např. v Bavorsku, Sársku, Bádensku-Würtembersku, Dolním Sasku a jinde, v některých lokalitách ztráty dosahují až 50 % (WERRES 2001). Největší rozsah má choroba v Bavorsku. V Rakousku byla choroba poprvé zjištěna v roce 1996 (CECH 2001), výraznější nákaza je soustředěna v Horních a Dolních Rakousích (Litschau u hranic s ČR), Štýrsku a Burgenlandu. Nákaza zde má charakter epidemie pouze na některých lokalitách, kromě toho choroba zůstává na některých výzkumných plochách (na rozdíl od sousedního Bavorska) s menšími výkyvy dva roky na zhruba stejné úrovni (CECH 2001).

Česká republika

Koncem 90. let se u nás objevilo několik ohnisek tohoto nového typu chřadnutí olší a tato událost také proběhla našimi médii (např. chřadnutí olší ve středním Polabí). Původci chřadnutí náležející do rodu Phytophthora byli u nás zjištěni v roce 2001 na více lokalitách (GREGOROVÁ et al. 2001) a byl také izolován patogen “alder-Phytophthora”. Je ale také zřejmé, že na některých našich lokalitách se jedná o odumírání olší pod vlivem změn místních podmínek prostředí. V jejich důsledku mohlo dojít k následným možným změnám v mutualistických vztazích a případnému poškození našimi původními patogeny, tj. ke chřadnutí pravděpodobně podobného typu, jaké se objevilo v osmdesátých letech minulého století v jižních Čechách (JANČAŘÍK 1993).

Rozšíření chřadnutí olší způsobené parazitickými oomycety u nás je zatím nedostatečně známé z několika důvodů. Hlavním z nich jsou potíže se získáváním aktuálních informací, druhým je překrývání příznaků chřadnutí způsobené abiotickými vlivy (např. déletrvající zvýšení hladiny vody) a infekcí parazitickými oomycety. Jediným spolehlivým prokázáním choroby je izolace patogena, která je poměrně velmi problematická.

V současné době u nás existuje několik výraznějších ohnisek výskytu chřadnutí olší (obr. 2). Jedná se o Poohří (kde byl invazní patogen poprvé u nás zjištěn), dále střední Polabí v okolí Pardubic a Hradce Králové, Pojizeří, Poorličí a nově Plzeňsko. Mimo ně evidujeme řadu místních, izolovaných ohnisek chřadnutí olší, která zatím nemůžeme z časových a kapacitních důvodů všechna prověřovat. Informace o chřadnutí olší jsou velmi často kusé a neúplné a nelze z nich odvodit, jak nebezpečné ohnisko je a jestli lze za lokálním odumíráním hledat nové ohnisko výskytu invazního patogena.

V současné době nejsme schopni odhadnout, zda patogen způsobí epidemii podobně jako v některých západoevropských zemích, nebo se jeho působení spíše omezí na relativně lokální škody podobně jako v Rakousku. Zatím známé škody v místě jednotlivých ohnisek se pohybují od několika jedinců až do stovek kusů. Například na jediné lokalitě (asi na 1 km toku) na Chodovském potoce u Karlových Varů došlo během několika let k odumření nebo výraznému poškození přibližně stovky jedinců a choroba je stále na postupu, v jiných oblastech, např. v Polabí nebo na Plzeňsku jsou škody řádově vyšší. Význam tohoto patogena, který je např. v Kanadě zařazen na seznamu karanténních organismů, ale rozhodně nelze podceňovat.

Průběh a příznaky chřadnutí

Choroba se zčásti vyznačuje podobnými příznaky jako deficience (nedostatečnost) vodivých pletiv (tzv. tracheomykózní příznaky), jako je například prosychání koruny (buď celé, nebo jen části) či tvorba sekundárního obrostu (obr. 3). Při rychlém průběhu choroby může dojít k náhlé defoliaci stromu a zbylé olistění má spíš shlukovitý charakter (obr. 4). Dále mohou být zmenšeny listy a může docházet k jejich předčasnému žloutnutí a častému napadení mikroskopickými houbami a hmyzem pod vlivem oslabení stromu primární nákazou. Mladé napadené stromy jsou na první pohled nápadné velmi řídkým olistěním (obr. 5). Dalším příznakem chřadnutí jsou nekrózy vodivých pletiv kořenů a spodních partií kmene, které jazykovitě vybíhají od báze až do výšky několika metrů (obr. 6). Tyto nekrózy jsou doprovázeny výtokem tmavých pigmentů na povrchu borky nad nekrózou (obr. 7). V případě napadení vzrostlého stromu se silnou borkou nemusí být skvrny barviva patrné. Typickým příznakem tohoto typu choroby je její ohniskovitý výskyt (obr. 3), kdy jsou v souvislém pásu stromů podél toku zřetelné skupiny prosychajících či odumřelých stromů.

Způsoby přenosu patogena

Patogen se vyskytuje zejména na olši lepkavé (Alnus glutinosa) a v menší míře na olši šedé (A. incana), která má poněkud odlišné nároky než A. glutinosa a je pravděpodobně zčásti na hranici niky patogena. V jižní Evropě je patogen udáván na A. cordata (SANTINI et al. 2001, BARZANTI et al. 2001). V Bavorsku je udáváno menší napadení olše zelené - D. viridis (JUNG et al. 2000), která je pravděpodobně také, podobně jako A. incana, na hranici niky patogena. Infekční pokusy s americkou Alnus rubra ukázaly, že je k nákaze také citlivá, byť její rezistence je větší než odolnost evropských druhů olší (GIBBS, LONSDALE 1998).

Šíření patogena zatím zůstává zčásti otázkou, vodní toky jsou nejdůležitější cestou jeho šíření a mimo ně se patogen vyskytuje velmi zřídka. Pasivní přenos na velké vzdálenosti má klíčový význam a rozmnožovací částice nebo infikované části pletiv hostitele se mohou během sezóny objevit velmi daleko od zdroje infekce. Jednou z možností šíření je antropogenní činnost, zejména lodní doprava, stavební a další činnost na březích, přenos dělníky při kácení a manipulaci s nemocnými poraženými stromy. Je znám přenos patogena nemocnými sazenicemi z lesních školek (GIBBS, LONSDALE 1998). Bičíkaté zoospory mohou aktivně dosáhnout vzdálenosti několika desítek cm, ale vzhledem k chemotaxi (pohyb v závislosti na chemickém stimulu z okolí), a tedy možnosti aktivního vyhledání hostitele je pravděpodobné, že jde o jeden z významných faktorů, které ovlivňují uchycení patogena na nové lokalitě a vzniku dalšího ohniska.

Přežívání patogena

Za absence hostitele většina druhů rodu Phytophthora (a pravděpodobně tím spíše “alder-Phytophthora”) nemůže přežívat tak dlouho jako jiné houby, které mají blíže k saprofytismu (např. Fusarium spp., Pythium spp.), resp. nemůže přežívat v aktivní formě. Mycelium patogena ve volné půdě přežívá pravděpodobně pouze několik týdnů. Přežívání aktivního mycelia je limitováno nízkou teplotou, aktivní mikroflórou na stanovišti a pH faktorem - kritická hodnota je přibližně 4,5 - v kyselejších půdách patogen zatím zjištěn nebyl (WERRES 2001) . Hlavními faktory, které ovlivňují dlouhodobé přežívání trvalých propagulí (reprodukčních či disperzních částic) patogena v půdě, jsou: suboptimální teplota pro růst, nižší vodní kapacita, nízká mikrobiální aktivita, tj. hodnoty, které jsou typické pro písčité jíly (ERWIN, RIBEIRO 1996). Důležité jsou teplotní poměry v chladné části roku, patogen je pravděpodobně citlivý, stejně jako další druhy rodu Phytophthora, k výraznějším poklesům teplot pod nulu. Mikrobiální charakter půdy má pro šíření a přežívání patogena velký význam. Při podrobnějších výzkumech se ukázalo, že v půdách supresivních (s bohatou a aktivní mikroflórou s větším procentem antagonistů) jsou patogeni z rodu Phytophthora potlačováni oproti stanovištím s půdou konduktivní (s omezenou mikroflórou), kde působí výrazné škody (např. MALAJCZUK 1983).

Podmínky prostředí hrají pravděpodobně v průběhu chřadnutí olší velmi významnou roli, protože jsou známy případy, kdy došlo k zotavení napadených olší a odumření patogena v pletivech hostitele. Stejně tak může dojít k možnému vymizení či alespoň potlačení patogena na lokalitě a uchycení a dalšímu zdravému vývinu výmladků z bází či kořenů téměř mrtvých nebo silně poškozených stromů (GIBBS, LONSDALE 1998).

Prevence a kontrola

Prevence a kontrola této choroby, zejména chřadnutí způsobené “alder-Phytophthora”, je velmi problematická. Důvodem je zejména obtížné studium patogena, krátká doba, která uběhla od jeho objevení (a tudíž absence potřebných studií) a v neposlední řadě ztěžuje opatření křehký ekosystém, ve kterém se patogen vyskytuje.

Na místech s výrazným chřadnutím olší je potřeba se vyvarovat vysazování jakéhokoliv taxonu olší (tyto případy jsou u nás bohužel také známy). Jako náhradní dřeviny je vhodné použít vrby, topoly nebo jasany a při zakládání nových porostů preferovat smíšené výsadby, aby bylo ztíženo možné uchycení patogena v prostředí. Při posouzení druhové skladby vysazovaných dřevin je důležité (alespoň v rizikových oblastech) citlivě posoudit kritické faktory prostředí - zejména kolísání hladiny vody, trvalejší zamokření nebo přeschnutí půdy a půdní typ. Při těžbě a dalších pracích je potřeba se vyvarovat poškození bází živých jedinců na lokalitě. Značná pozornost musí být věnována při sanačních pracích sterilizaci nástrojů a mechanizace a likvidaci infekčního materiálu. Kácení by rozhodně mělo probíhat pouze v zimních měsících. Pařez z vývratu by měl být zlikvidován (spálen) a jáma po něm by se měla nechat přes zimu vymrznout. Prozatím nebyl vyvinut prostředek, který by bylo možné v terénní praxi použít.

Děkujeme pracovníkům Povodí Ohře, s.p., Povodí Labe, s.p., a dalším za informace o odumírání olší. Tato práce je podpořena projektem VaV 640/5/00 Radou vlády ČR pro výzkum a vývoj.

Použitá literatura je k dispozici u autorů příspěvku.

Adresa autorů:
RNDr. Božena Gregorová, CSc.,
Mgr. Karel Černý,
Ing. Veronika Strnadová,
Ing. Michal Červenka,
Mgr. Vladimír Holub
AOPK ČR, Kališnická 4-6, 130 23 Praha 3,
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.