Úvodník 9/2003
Vážení čtenáři,
v tomto trochu "kacířském" úvodníku se chci věnovat informačním systémům, ale nejen jim. Po tak parném létě má čtenář patrně dojem, že by si zasloužil něco více osvěžujícího. Následující odstavce ale možná dokáží, že není nudných témat.
Počítačové informační systémy určitě dovedou být zlým pánem, mohou však vůbec být jen užitečným a bezproblémovým sluhou? A překvapivá odpověď od autora, který se touto problematikou živí: Zatím ne. Důkazy leží na stole, s důvody je to složitější. Pro pátrání po nich jsem si vypůjčil paralelu s jinou kdysi převratnou novinkou.
Karl Benz patentoval automobil r. 1886 a masovou motorizaci Ameriky typem T zahájil Henry Ford ještě před první světovou válkou. A stav provozu na našich silnicích po stu letech? Automobil vlastní a řídí téměř každý, ale pohled na silnice i nehodové statistiky jasně říká, že běžný (rozuměj neprofesionální) uživatel tento relativně jednoduchý vynález stále nezvládá. Pokrok nastal: už si sami neumíme seřídit ventily. Ale stále ještě neumíme odhadovat adhezi namrzlé vozovky a hlavně vlastní schopnosti. Ani po letech zpřísňujících se předpisů a jiných marných pokusů řízení jako celek nezvládáme. Ať jde o ekonomiku či o jistotu bezpečného dojetí, zůstávají před (amatérsky řízeným) automobilem železnice, letecká nebo lodní doprava, kde jsou řídicí i obslužné funkce svěřeny trénovaným profesionálům. A to přesto, že organizace i obsluha systému je v těchto případech nesrovnatelně komplikovanější.
Zpět k tématu. Čeští lesníci dostali před patnácti lety na pracoviště počítače jako periferní součásti integrovaného informačního systému. Naděje vkládané do tzv. rozptýleného řešení byly bez konce - konec papírových lavin, rychlá všeobecná informovanost, minimum chyb a úspory. Na pracovištích se od té doby nákladem zaměstnavatele vyskytuje zábavný společník a bezpochyby i zdatný pomocník pro individuální řešení typu excelovské tabulky. Ovšem žádný z oněch velkých cílů zavádění tzv. distribuovaného zpracování dat se vlastně nesplnil. Vedení společnosti má k dispozici údaje o svém hospodaření se stejným půlměsíčním zpožděním a (přinejmenším) stejným podílem chyb jako před dvaceti lety, papírů vytrvale přibývá a o úsporách lépe nemluvit.
Možným důvodem je sázka na odborné schopnosti neprofesionálů a je nutné spravedlivě připomenout, že mnozí jsou sice výborní, ale meze systému bohužel určují ti slabší, a to na všech úrovních. Jsou-li totiž s něčím ještě větší problémy než se správným a včasným naplněním údajů dole, pak s jejich smysluplným využitím nahoře. Není dosud výjimkou ředitel společnosti, který odmítá počítač používat vůbec, stěží z jiného důvodu, než je neznalost. Přirovnání: Statek, na kterém by uměli krávy jenom krmit, ale nezvládali jejich dojení, je nepředstavitelný. U informačního systému je podobné poloviční zvládnutí stále běžné a nikdo se mu nepodivuje.
Ano, došlo k výraznému růstu produktivity, ale téměř výhradně na pracovištích se specializovaným a vysoce kvalifikovaným (čti profesionálním) personálem, například v lesohospodářském úpravnictví nebo v předtiskové přípravě dokumentů. Zřídka ale v lesnickém provozu, kde jsou systémy v rukou referentů, hrajících role operátorů na vedlejší úvazek. Ti naopak občas ztrácí velmi zajímavou část produktivního dne bojem se základními funkcemi i u tak notoricky zavedených programů, jako jsou textové editory, a to aniž by si toho jejich podobně kvalifikovaní šéfové vůbec všimli. Vývojová tendence tedy odpovídá automobilové paralele, trvá nezvládání a nereálný odhad vlastních schopností, provázený navíc rychle mizící schopností seřídit si počítačové "ventily".
Důvodem jsou stěží jen vlastnosti počítačů a systémů - přes jejich rychle postupující vývoj totiž kompromisy ve využití přetrvávají. Možná je problém v plánování a řízení, možná bezděky marně bojujeme proti lidské přirozenosti. Nabízí se dvě řešení: Buď se s těmi drahými hračkami konečně naučme pracovat - anebo je dejme alespoň zčásti zpět profesionálům. To druhé se zdá reálnější a říká se mu outsourcing.