MZD v lesích a lesnická legislativa
Jiří Šindelář, Josef Frýdl, Petr Novotný
V rámci obnovy lesa se v posledním období projevuje žádoucí posun k tvorbě smíšených porostů vhodné druhové skladby. Nepochybně k tomu přispěla i vyhláška MZe č. 83/1996 Sb. o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů (OPRL) a o vymezení hospodářských souborů (HS), která se mj. zabývá i druhovou skladbou lesních porostů a melioračními a zpevňujícími dřevinami (MZD).
Na základě údajů MZe se zvýšil podíl umělé obnovy listnáčů ze 16 % v roce 1990 na 35,3 % v roce 2002. Od roku 1997 však tento podíl víceméně stagnuje a kolísá kolem 34 až 36 %. Podíl listnatých dřevin v druhové skladbě lesů ČR ale od roku 1970 vzrostl z 19,6 % pouze o 3 % na současných 22,8 %, což je zatím stále nízké zastoupení ve srovnání s doporučovaným podílem 35,6 %.
Vzhledem k připravované novelizaci lesního zákona si proto zasluhují analýzu i některá ustanovení výše zmíněné vyhlášky. Jde např. o některé terminologické a kategorizační otázky, funkční účinnost MZD ve vztahu k jejich rozmístění v porostní skladbě nebo problematiku minimálních hektarových počtů sadebního materiálu určeného pro zakládání a obnovu lesů. Tu upravovala v současné době již zrušená vyhláška MZe č. 82/1996 Sb. o genetické klasifikaci, obnově lesa, zalesňování a o evidenci při nakládání se semeny a sazenicemi lesních dřevin. V současné době řeší tuto problematiku příloha 6 vyhlášky MZe č. 139/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o přenosu semen a sazenic lesních dřevin, o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnosti o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa.
Kategorizace a funkční klasifikace lesních dřevin
V příloze č. 4 vyhlášky č. 83/1996 Sb. je pro každý cílový HS vymezena druhová skladba lesních porostů třemi kategoriemi dřevin - základními, melioračními a zpevňujícími a přimíšenými a vtroušenými.
Taková klasifikace však není homogenní, neboť směšuje současně kritéria kvantitativní a funkční povahy. Podle podílu v druhové skladbě lze dřeviny označit za základní v případě, že jejich zastoupení přesahuje, nebo se alespoň blíží hranici 50 % (počet stromů, kruhová základna nebo objem). Ostatní druhy dřevin tvořící porost lze označit jako přimíšené, přičemž do této kategorie patří i dřeviny vtroušené, s podílem obvykle 0,1 % nebo menším. Nejdůležitějším funkčním kritériem dřevin je z hlediska lesního hospodářství (LH) produkce, jejíž zhodnocení závisí na druhu dřeviny, objemu a jakosti dřevní hmoty. Obhospodařovaný les však musí vedle produkce současně plnit řadu dalších funkcí spojených se zachováním a úpravou biodiverzity na všech úrovních. Jedním z důležitých opatření spojeným s realizací tohoto cíle je vhodná úprava skladby lesů s použitím MZD, včetně druhů vzácných a ohrožených.
Druhy označené ve vyhlášce kvalitativně jako MZD mohou mít v lesních porostech různé zastoupení, ale mohou mít např. i význam produkční. Druhy dřevin, jejichž podíl je vymezován kvantitativně (základní, přimíšené a vtroušené), zastávají v lesních porostech různé funkce. Označení dřeviny jako základní lze oprávněně chápat nejen z hlediska kvantitativního zastoupení, ale i jako kritérium hospodářského významu. Členění, jak je formulováno ve vyhlášce, může být s ohledem na označení jednotlivých kategorií chápáno tak, že z hlediska produkčního mají význam pouze dřeviny základní. Přitom řada dřevin, tvořících kvantitativně jen příměs (tedy i některé druhy prioritně označované jako MZD), mohou mít zcela zásadní význam z hlediska produkce (nejen tzv. cenné listnáče, jako jsou javory, jasany, ale do určité míry i např. lípy, olše, případně i břízy). Pokud jsou tyto dřeviny pěstovány na vhodných stanovištích, mohou být z hodnotového hlediska významné (cenné sortimenty).
Předmětem diskusí může být i řazení dřevin do jednotlivých kategorií. Některé druhy řazené do kategorie dřevin základních mohou mít současně zpevňující (borovice lesní) nebo meliorační funkci (buk lesní), což vyhláška v některých případech řeší uvedením dřeviny v obou kategoriích. V kategorii MZD lze diskutovat např. o bříze či vrbě. Naopak některé dřeviny řazené v určitých HS do kategorie MZD jsou v jiných případech uváděny jako dřeviny přimíšené a vtroušené. Jednotlivé druhy dřevin sice mohou mít v různých podmínkách z hlediska funkce různý převažující význam, avšak pro tuto koncepci zatím zřejmě nejsou k dispozici vhodné vědecky podložené informace. Specifický případ představuje modřín opadavý (viz dále), který je s výjimkou HS 27 řazen do skupiny druhů přimíšených a vtroušených. Další problém pak představují minimální podíly MZD.
Některé genetické aspekty přimíšených lesních dřevin
Jedním ze základních principů šlechtění lesních dřevin a tvorby populací dřevin žádoucího genetického složení je zajištění dostatečné, geneticky podmíněné proměnlivosti v populaci. Ta je do značné míry závislá na velikosti populace.
V praktickém LH nelze u MZD z genetického hlediska při obnově uvažovat izolovaně pouze jednotlivý porost. Většinou se totiž reprodukčního procesu účastní i porosty, skupiny nebo jednotlivé stromy ze sousedních i vzdálenějších porostů. Zejména jedinci anemofilních (větrosprašných) nebo anemochorních druhů (semena, výtrusy a plody rostlin jsou rozšiřována větrem) mohou ovlivňovat relativně velkou oblast a i druhy s těžkými semeny (duby, buky aj.) jsou šířeny i na větší vzdálenosti některými druhy ptáků, případně drobných savců. S těmito poměry lze v dlouhodobé perspektivě počítat i při plné nebo částečné umělé obnově, která probíhá v praxi obvykle nejen izolovaně v jednotlivých porostech, ale zpravidla v delších časových obdobích v menších či větších komplexech lesních porostů. O malých populacích lesních dřevin lze tedy v praktickém LH uvažovat spíše jen ve výjimečných případech, např. u izolovaných výsadeb cizokrajných dřevin, zpravidla ve formě skupin či menších porostů.
V populacích minoritně zastoupených dřevin mohou probíhat některé specifické genetické procesy. Jde např. o omezení možností přirozeného výběru v málo početných populacích, zejména se zřetelem na adaptační schopnost a celkovou variabilitu. Dále může docházet ve zvýšené míře ke genetické izolaci populací, ztrátám genů v důsledku genetického driftu (náhodné kolísání genových četností v populaci) v následných generacích, k vyššímu stupni příbuzenského křížení, včetně autogamie.
Tyto možné důsledky naznačují např. i některé informace z genetických analýz populací lesních dřevin, redukovaných v důsledku celkového stresu, vyvolávaného zejména působením průmyslových imisí (DEGEN et SCHOLZ 2000 aj.). V rámci těchto procesů, mj. i v důsledku mezidruhové konkurence, může být zastoupení dřevin redukováno ve prospěch konkurenčně schopných druhů. V této souvislosti je třeba poukázat na význam způsobu hospodaření, zejména výchovy porostů a dalších opatření (ochrana před škodami zvěří aj.). Poznatky z výzkumu původních přirozených lesů většinou dokládají, že i druhy dřevin s malým zastoupením nejsou v důsledku přírodních procesů ve své existenci trvale ohrožovány. Příčinami jejich ústupu, někdy až na hranici lokální extinkce, jsou zejména nepřirozené změny prostředí a aktivity člověka.
Zařazení jednotlivých druhů dřevin do kategorií
V různých HS a SLT vystupují konkrétní dřeviny jako základní, jinde jen jako MZD, eventuálně přimíšené či vtroušené (zejména duby a buk lesní). Borovice lesní a zejména modřín opadavý jsou zařazovány často do kategorie dřevin přimíšených a vtroušených, ačkoliv je obecně známa jejich odolnost k větru a tím i zpevňující funkce ve smíšených porostech. Modřín opadavý může navíc hrát pozitivní roli odolností proti sněhovému tlaku (propadání sněhu korunami v době vegetačního klidu). V některých případech by se měly tyto druhy dřevin, zejména modřín opadavý, zařadit do kategorie dřevin zpevňujících. Ne zcela jasná je v příloze zmíněné vyhlášky kategorizace břízy, která je ve většině případů zařazována do skupiny dřevin přimíšených a vtroušených. Neuvažují se tedy její případné potencionální funkce meliorační a zpevňující. V případě základních dřevin borovice lesní, ale i u dubu a olše lepkavé (cílové HS 27 a 29) se ale druhům rodu Betula tato funkce přisuzuje. Lze diskutovat i olši lepkavé a douglasce tisolisté, které v některých souborech fungují jako MZD, jinde jako přimíšené a vtroušené. O meliorační funkci olše lepkavé lze s ohledem na symbiotické nitrogenní bakterie na kořenech sotva pochybovat, i když účinnost těchto organizmů může být v různých podmínkách prostředí variabilní. Rozdílný přístup v zařazování dřevin buď do kategorie MZD, nebo do skupiny přimíšených a vtroušených je i u jasanu ztepilého, javorů či topolu osiky. Obecně lze říci, že za nejvýznamnější dřeviny je z hlediska potenciální funkce meliorační možno považovat lípy, habr obecný, buk lesní a částečně i další listnáče, výraznou funkci zpevňující mají zejména duby, borovice lesní, modřín opadavý, ev. javor klen nebo buk lesní.
Pokud je podíl MZD vysoký (specificky u ochranných lesů), lze těžko hovořit jen o funkci zpevňující a meliorační (jde obecně o základ druhové skladby porostů). Navíc dřeviny, které jsou uvedeny jako základní a charakteristické pro některé lesní a porostní typy, vykazují v některých případech i vlastnosti zpevňující (dub, borovice) či meliorační (buk).
Počet sazenic
Předmětem diskuse může být i ustanovení o minimálních počtech prostokořenného sadebního materiálu přílohy č. 6 vyhlášky MZe č. 139/2004 Sb. Konkrétně jde o princip snižování počtu sazenic u souhrnně uvedených dřevin melioračních, zpevňujících, přimíšených, vtroušených a jiných ve srovnání s tzv. dřevinami základními. K této otázce zaujal v komentáři k dnes již zrušené vyhlášce MZe č. 82/1996 Sb. svým způsobem stanovisko KOŠULIČ (2003) a s jeho názory a závěry lze, vzhledem k tomu, že podstatu kritizovaného ustanovení nemění ani nově přijatá vyhláška MZe č. 139/2004 Sb., většinou souhlasit. Vyhláška MZe č. 139/2004 Sb. připouští, stejně jako bývalá vyhláška MZe č. 82/1996 Sb., velmi výrazné snížení počtu vysazovaných sazenic skupiny melioračních, zpevňujících, přimíšených, vtroušených a pomocných dřevin (podle vyhlášky MZe č. 82/1996 Sb. byly tyto kategorie definovány pouze termínem "přimíšené dřeviny") - u dubu redukci z 10, resp. 8 tis. na polovinu a obdobně u buku. U ostatních listnáčů jde o snížení o 25 až 50 %. Pokud jde o dřeviny jehličnaté, stanoví vyhláška MZe č. 139/2004 Sb. (stejně jako bývalá vyhláška MZe č. 82/1996 Sb.) výrazné snížení u jedle bělokoré a redukci u smrku ztepilého a borovice lesní (o 0,5 až 1 tis. ks/ha). Domníváme se, že až na výjimky není logický a dostatečně vysvětlitelný důvod pro stanovená snížení. Zmíněné dřeviny se od základních (hlavních) liší pouze v tom, že jejich zastoupení je nižší, avšak jejich funkce může být analogická,např. u příměsi dubů, cenných listnáčů, někdy i buku a dalších dřevin (modřínu aj.) může být v celkovém efektu srovnatelná s dřevinou základní. I pro dřeviny přimíšené by se měly již při založení výsadby vytvářet vhodné podmínky pro vypěstování cenné dřevní suroviny. Významným předpokladem pro dosažení tohoto cíle je dostatečný počet sazenic vysazovaných na jednotku plochy tak, aby bylo možno počítat s pozitivním vývojem koruny a kmene v důsledku konkurence a aby byl na ploše dostatečný počet jedinců pro realizaci pěstebního výběru s cílem udržet do doby zralosti přiměřený počet jedinců optimálních vlastností z hledisek zdravotního stavu, kvantity i kvality. Z teoretických důvodů (principy genetiky populací) a v rámci praktických možností se vhodně jeví uplatňování přimíšených dřevin nikoli jednotlivě, nýbrž v hloučcích a skupinách. Omezí se tak mezidruhová konkurence s ostatními dřevinami zpravidla jen na obvod skupin a tím se zajistí podmínky pro udržení přimíšených dřevin jako součásti druhové skladby v porostní úrovni. Hloučková až skupinová příměs má při umělé obnově nebo při zakládání lesních porostů některé výhody provozně technického charakteru. Jde zejména o vlastní výsadbu, organizaci práce, evidenci, ošetřování, ochranu a v pokročilejších fázích o výchovu porostů. Nelze opomenout aspekty genetické, jako zejména uplatňování jedinců s vyšší konkurenční a adaptační schopností ve vnitrodruhové konkurenci, procesy probíhající v souvislosti s fruktifikací a případnou přirozenou obnovou ve fázi mýtní zralosti a dále možnosti záměrného pěstebního výběru v rámci péče o lesní porosty.
Těžko lze hledat důvod pro snižování počtu sazenic u smrku ztepilého a borovice lesní, byť jde o redukce velmi omezené (kolem 10 %). Pokud by se uvažovalo o tom, že u těchto dřevin, které se vysazují zpravidla na holiny, může docházet k obohacení kultur spontánními nálety pionýrských dřevin, zejména břízy a dalších, pak tato skutečnost platí nedílně pro tyto druhy dřevin, vysazované jako základní (hlavní). Proto by tato ustanovení o redukci u zmíněných dřevin měla být při případné novelizaci příslušných legislativních předpisů vypuštěna.
Meliorační účinky dřevin jsou závislé nejen na způsobu rozmístění v lesním porostu, ale i na jejich celkovém podílu v druhové skladbě. Je správné, že relativně nízké zastoupení v intervalu 5 až 30 % ve smyslu vyhlášky MZe č. 83/1996 Sb. je považováno za minimální. V řadě případů je žádoucí zastoupení vyšší, mj. v těch případech, kdy MZD mohou mít vedle melioračních efektů význam i z hlediska produkčního. Diskusní jsou případy HS s velmi nízkým minimálním podíl MZD (5-10 %). Je otázkou, zda se vůbec zřetelně projeví, zvláště pokud by některé z těchto MZD měly uplatňovat především funkci zpevňující (např. borovice či modřín ve smrkových porostech).
Funkce melioračních dřevin v lesních porostech má být dlouhodobá (od fáze založení až do mýtní zralosti). Meliorační dřeviny by měly vytvořit vhodné podmínky i pro obnovu lesních porostů. Přimíšené dřeviny se často v rámci obnovního procesu vysazují v předstihu pod clonou obnovovaného porostu (celoplošně, hloučkovitě či skupinovitě). Částečný zástin a tím snížený stupeň slunečního záření víceméně disperzního charakteru může zvláště u některých listnatých dřevin přispívat v pozitivním smyslu k formování žádoucích tvarů kmínků a tvorbě jemného větvení. Někdy jsou přimíšené dřeviny vysazovány i na holiny, v lesních porostech častěji v okrajích, uvnitř porostů pak spíše ve větších skupinách. V těchto případech se naznačené předpokládané efekty částečného zástinu neuplatňují buď vůbec, nebo jen omezeně. Při výsadbách uvnitř porostů, zvláště pokud jde o plošné podsadby, hloučky nebo malé skupiny, je třeba vždy počítat s určitou redukcí a poškozováním sazenic uvolňováním a vyklizováním obnovovaného porostu. I proto by měl být počet sazenic na jednotku plochy při výsadbě dostatečný.
Specifický případ, kde redukce hektarového počtu sazenic může být logicky odůvodněna, je výsadba melioračních dřevin pod clonou porostu za předpokladu, že tyto dřeviny mají dát vznik pouze podružnému porostu s meliorační funkcí. Např. v kvalitních dubových porostech může přicházet v úvahu podsadba lípy, habru, případně i buku, s cílem zabezpečit kryt půdy, melioraci povrchových vrstev a vhodné podmínky porostního prostředí tak, aby přispívaly k žádoucímu formování kmenů a korun hlavního porostu. S ohledem na tuto specifickou funkci zmíněných dřevin, které mají tvořit porostní podúroveň a meziúroveň, je odůvodněna redukce počtu vysazovaných sazenic na jednotku plochy a volba volných sponů, např. 2 x 2 m. Se zřetelem na dobu obmýtí nebo cílové tloušťky hlavního porostu může v těchto případech dosáhnout úrovně a účastnit se objemové a hmotové produkce zpravidla jen omezený počet jedinců z podsadeb, často jde skutečně pouze o jednotlivce. Podsadby tohoto charakteru se v současném LH realizují v praxi v malém rozsahu, nebo jen výjimečně, i když jejich pozitivní efekt může být.
Otázka využívání poloodrostků a odrostků je součástí relativně mnohostranných postupů v rámci umělé obnovy lesních porostů a zalesňování. S výjimkou zakládání porostů topolů a stromových vrb je při celoplošných výsadbách ostatních druhů dřevin málo běžné, i když zejména z historických záznamů je úspěšné založení porostů na větších plochách tímto typem sazenic známé (např. v lesích města Písku aj.). V současnosti se poloodrostků, případně odrostků využívá zejména k doplňování náletů a nárostů v pokročilejších fázích vývoje a k vylepšování ztrát v uměle zakládaných kulturách. Minimální počty sazenic pro poloodrostky, uvedené v platné vyhlášce č. 139/2004 Sb. v příloze č. 6 pro různé druhy dřevin v počtu 1 až 2 tisíce na 1 ha, předpokládají při čtvercovém sponu rozestup sazenic přibližně 2 x 2 až 3 x 3 m, eventuálně 2 x 3 m při počtu 1500 ks na 1 ha. Jde o rozestupy, které jsou pro poloodrostky a odrostky obvyklé. I tyto sazenice by se však s ohledem na cílové zastoupení dřevin měly vysazovat spíše v hloučcích a skupinách tak, aby bylo možno počítat s tím, že do věku zralosti bude možno na ploše udržet alespoň jednoho žádoucího a hospodářským hlediskům odpovídajícího jedince. Např. u listnatých dřevin (hlavně duby, cenné listnáče) s žádoucím počtem cílových stromů 100 až 200 ks na 1 ha by přicházelo podle dřevin a doporučených počtů v úvahu zakládání skupin z odrostků v počtu 10 až 20 jedinců. Výsadba odrostků ve skupinách by v tomto případě připouštěla určitý předpoklad vnitrodruhové konkurence v pokročilejších stadiích růstu. Prosazování mezernatých náletů a nárostů může být spojeno s určitými problémy. Přestože jde o poloodrostky nebo odrostky, je třeba počítat i s mezidruhovou konkurencí a obtížnější přehledností a evidencí v souvislosti s ošetřováním, ochranou a výchovou porostů. Navíc tento postup omezuje, ev. vylučuje možnosti selekce v případech, kdy jednotlivě rostoucí poloodrostky nebo odrostky nevykazují žádoucí hospodářsky významné charakteristiky.
U sazenic krytokořenného sadebního materiálu vyhláška MZe č. 139/2004 Sb. zřejmě předpokládá, že mají větší životaschopnost, rychle odrůstají, a lze proto počítat s menšími ztrátami po výsadbě. Tyto úvahy mají v některých případech reálné opodstatnění, jinde se však předpoklady nenaplňují, zvláště pokud se sazenice v obalech vysazují i v pokročilé vegetační době. Hlavně u dřevin přimíšených by v souladu s ustanovením vyhlášky mohla být další redukce počtu sazenic v obalech problematická se zřetelem k adaptaci na prostředí a možnosti záměrného pěstebního výběru zejména v prvních desetiletích po výsadbě.
Závěr
- Přiměřený podíl MZD v druhové skladbě lesů je opodstatněný z mnoha uvedených důvodů. MZD by měly svými funkcemi působit v lesních porostech po celou dobu jejich existence.
- V rámci případné revize vyhlášky č. 139/2004 Sb. by měla být zvláštní pozornost věnována rovněž druhům vzácným, ohroženým nebo jinak významným z hlediska ochrany přírody (např. tis červený, třešeň ptačí, jabloň lesní, hrušeň polnička, některé druhy rodu Sorbus), dále druhům dřevin keřovitého růstu pro utváření vhodného spodního patra v těch podmínkách, kde existence tohoto porostního útvaru může přicházet v úvahu. Rovněž je vhodné uplatnit dřeviny pionýrské v souvislosti se žádoucí biodiverzitou v lesních ekosystémech. Tyto druhy dřevin by měly být zmíněny textově jako druhy žádoucí a měly by být specifikovány HS, resp. SLT s možností jejich uplatnění.
- Meliorační účinek dřevin by se měl projevovat po celé ploše. Z hlediska podílu melioračních dřevin mohou být diskusní velmi nízké hodnoty pro některé HS.
- Z hlediska udržení úrodnosti stanoviště a jako obecná prevence proti škodám působeným abiotickými a biotickými vlivy mají MZD v rámci stanovištních podmínek prioritní význam pro stabilitu lesních ekosystémů. Vedle druhového zastoupení v porostní skladbě a rozmístění stromů přispívá k trvalé existenci, mj. i k reprodukci a plnění produkčních a ostatních funkcí, vhodná struktura a textura porostů.
- Výraznou potenciální funkci meliorační mají zejména lípa srdčitá, lípa velkolistá, habr obecný, v určitých podmínkách i buk lesní, javor klen, javor mléč aj., výraznou potenciální funkcí zpevňující, především se zřetelem na působení větru, mají dub letní, dub zimní, borovice lesní, modřín opadavý, javor klen, částečně i jedle bělokorá, a to diferencovaně po-dle vhodnosti jejich uplatnění v jednotlivých HS a SLT.
- Do skupin dřevin zpevňujících by měly být řazeny též modřín opadavý a borovice lesní.
- Doporučujeme z normativních předpisů (vyhláška MZe č. 139/2004 Sb., příloha č. 6) vypustit ustanovení o redukci počtu sazenic vysazovaných na jednotku plochy pro dřeviny souhrnně definované jako skupina dřevin melioračních, zpevňujících, přimíšených, vtroušených a pomocných, ve srovnání s počty stanovenými pro dřeviny základní (hlavní) .
Za účelné považujeme ponechat některé eventuální redukce počtu sazenic v obalech na uvážení lesního hospodáře.
Použitá literatura je k dispozici u autorů a bude uveřejněna v internetové podobě příspěvku na www.silvarium.cz/lesprace.
Adresa autorů:
Ing. Jiří Šindelář, CSc.
Ing. Josef Frýdl, CSc.
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ing. Petr Novotný
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
VÚLHM Jíloviště - Strnady 136
156 04 Praha 5 - Zbraslav
Foto: archiv VÚLHM