Hans Carl von Carlowitz - 300 let trvale udržitelného lesnictví

Hans Carl von Carlowitz se narodil 14. 12. 1645 v Oberrabensteinu u Chemnitzu, v Sasku, kde jeho rodina žila již po čtyři generace jako druhý nejstarší syn z celkem 16 dětí. Od r. 1659 studoval luterské gymnázium v Halle, které se vyznačovalo silným humanistickým duchem. V dalších studiích pokračoval v Jeně se zaměřením na právní a správní obory, zaměřil se i na cizí jazyky, přírodní, lesnické a hornické (báňské) vědy. V letech 1665 až 1669 se vydal na tovaryšskou, poznávací cestu Evropou (Kavalierstour, Grand Tour), na které měl rozvíjet své studiem získané znalosti a poznávat život v Evropě. Během velkého požáru Londýna byl po přechodnou dobu vězněn jako cizinec, podezřelý z nekalých rejdů. Kromě Anglie navštívil mimo jiné i Francii, kde se seznámil i s lesním zákonem Ludvíka XIV., dále poznal situaci v Nizozemí, Dánsku, Švédsku, Itálii i na Maltě. Poznatky jej vedly k závěru, že dřevo v celé Evropě je zdrojem velmi omezeným a ohroženým a tyto reflexe se objevily i v jeho základním díle, Sylvicultura oeconomica…

Od roku 1677 působil ve Freibergu, tedy nedaleko našich hranic a v roce 1711 se stal saským šéfem lesů a hor (Oberbergamt-hauptmann). Mezi jiným mu příslušelo zásobování saských dolů a hutí dřívím, tyto podniky v té době měly obrovskou spotřebu dřevní suroviny a představovaly nenasytné odbytiště pro produkci dříví. Kromě tohoto tlaku tak vedla současně velká spotřeba dříví pro výstavbu sídel a energetické využití ke krizi a k všeobec-né nouzi o dřevo. Jako reakce na tento neutěšený stav vzniklo jeho stěžejní dílo „Sylvicultura oeconomica, oder haußwirthliche Nachricht und Naturmäßige Anwei-sung zur wilden Baum-Zucht“ (1713). Je to ovšem zkrácený název, originál má v titulku 218 slov a 1 642 znaků včetně mezer. V knize pak von Carlowitz formuloval požadavek šetrného zacházení s přírodou a s jejími zdroji a kritizoval krátkozraké plenění lesů. I když se slůvko „udržitelný“ objevuje v knize o 432 stránkách pouze jednou, platí autor za zakladatele pojmu „trvalá udržitelnost, setrvalost“.

Uvedená publikace je zároveň považována za první ucelené dílo o lesnictví, které v důsledku třicetileté války nejen v Ně-mecku, silně upadlo. Rok po jejím uveřejnění autor 3. března 1714 zemřel a v místě svého působení, Freibergu, byl pochován. Zanechal dalším generacím lesníků myšlenku trvalého, resp. trvale možného hospodaření v lesích bez poškození jejich podstaty.

V posledních desetiletích je tento pojem používán v nejrůznějších oborech lidské činnosti, i když ve srovnání s lesnictvím se to ve světle finanční situace v Evropě, i v přístupu vrcholné státní správy lesního hospodářství v naší zemi zdá být dosti iluzorní. Jistou útěchou nám může být to, že naše lesy rostou přes sto let a veškeré úlety typu českého „ministerstva antilesnictví“ jsou v rámci obmýtní doby efemérní záležitostí, pokud trvají do určité míry, řekněme do 50 let – což je ale jen slabá náplast pro řádné lesní hospodáře a lesnictvo jako celek.

Autor:

prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc.

Katedra pěstování lesů FLD ČZU v Praze