Zelkova ostrolistá

Popis druhu
Zelkova ostrolistá je opadavý listnatý strom z čeledi Ulmaceae. U nás dosti vzácný taxon, vyskytující se jen na několika místech, např. Hieke (1984) uvádí v zámeckých parcích v Čechách a na Moravě pouze 2 lokality. Popis a výskyt druhu bývá nejen v české literatuře zmatečný, velmi často dochází k záměně s druhem z. habrolistá. Dle většiny autorů dosahuje druh výšky 20–30(40) m a průměru kmene 1,5–2,5 m. V současné době patří k nejvyšším exemplářům v ČR stromy ve skupině v okolí Lednice s výškou 28 m. Je pravděpodobné, že se řadí i k nejvyšším exemplářům daného druhu v Evropě. Dle japonské odborné literatury může dorůstat výšky až 35 m, dožít se až 1000 let (podobně v Koreji strom označovaný jako zelkova v Dogye je snad stár asi 1000 let). Jeden z nejmohutnějších exemplářů na světě, známý jako „Noma Keyaki“, je prý také 1000 let starý, roste v Nose nedaleko Osaky a má úctyhodné parametry – výšku 25 m a obvod kmene 11,95 m, tj. více než 380 cm v průměru. Je však otázkou, zda stáří těchto exemplářů není nadsazené, protože na druhé straně je např. z Koreje uváděn velikán z Shingi-dong, který při obvodu kmene 8,35 m je „pouze“ 350letý. Jako nejsilnější v Evropě je uváděn strom z blízkého Slovenska, kde se v Banské Štiavnici vyskytuje jedinec s obvodem kmene 428 cm a výškou 24,2 m. Koruna stromu je rozložitá, lehce stavěná, kulovitá s částečně splývajícími větvemi. Kmen je obvykle krátký, často křivý. Listy jsou jednoduché, střídavě postavené, nevýrazně dvouřadé, symetrické, 5–11 cm dlouhé (na výmladcích až 20 cm) a 2–5 cm široké, ostře pilovité, jednotlivé zuby jsou obloukovitě zahnuté. Svrchu jsou tmavě zelené, téměř lysé, ze spodní strany světlejší. Bývají krátce řapíkaté 2–5 mm, se zpeřenou nervaturou, tvořící 8–14(16) párů nervů. Někdy se dle listů rozlišují dvě variety: Zelkova serrata var. serrata v Japonsku a kontinentální východní Asii, a var. tarokoensis (Hayata) Li na Taiwanu, druhá se liší od typu menšími listy a menší hloubkou pilování listového okraje. Nádherné je podzimní vybarvení, od žluté do oranžovočervené až bronzové barvy. Pupeny jsou dosti nápadné, hnědé, jakoby dvoubarevné, podobné jilmu, tupě kuželovité s větším počtem šupin, listová jizva je polokruhovitá. Mladé větvičky jsou olysalé, oblé, světle hnědé, dvouleté pak šedé. Kůra mladých stromů je stříbřitě šedá, u starších exemplářů nápadně odlupčivá ve větších šupinách, trochu podobná platanu. Kořenový systém je výrazně rozvinutý, vytváří výrazný svazčitý kořen (někdy až kůlový), také vedlejší kořeny jsou silné, dlouhé, bohatě větvené. Květy jsou nenápadné a nazelenalé, vyvíjejí se zároveň s listy. Prašníkové květy bývají ve stažených květenstvích v dolní části letorostů, pestíkové květy jednotlivě či po dvou v paždí horních listů. Taxon kvete asi od 20 let, květy jsou opylovány větrem. Plodem je malý ledvinitý oříšek, často širší než delší, o průměru 3–4 mm, v plné zralosti tmavě hnědý. Semenáček klíčí epigeicky. Dělohy má oválné, primární listy jsou obvykle vstřícné.

Rozšíření
Druh rostoucí především v Japonsku, v jeho těsné blízkosti se nachází na Kurilských ostrovech, dnes patřících k Rusku. Rozsáhlé lokality jsou i v severovýchodní Číně (Mandžusko) a Koreji, vyskytuje se také na Tchaiwanu. Zelkova roste od nižších poloh až do hor, především ve výškách do 800 m nad mořem, na severu areálu se nachází kolem termálních pramenů i na úpatí sopek aj. Nejčastěji se podílí na tvorbě opadavých listnatých lesů, méně často ji najdeme v lesích smíšených.

Ekologie
Druh nejlépe odrůstá na úrodných říčních náplavech. Pro rozvoj koruny vyžaduje výsluní, snese ale i zápoj, mladé rostliny vydrží i silné zastínění, od mládí až do vysokého věku se jeho nároky na světlo zvyšují. Vyžaduje mírně vlhké půdy, ale snese i sušší stanoviště, vůbec k suchu je velmi tolerantní, nesnáší naopak silně podmáčené půdy. Nejlépe odrůstá na hlubokých půdách s dostatkem živin, nepříliš těžkých, nejlépe hlinito-písčitých, ale dobře vegetuje i v těžké jílovité půdě. K půdnímu pH je velmi tolerantní, optimum je kolem 6. Vyžaduje roční úhrny srážek asi 400–1 200 (3 000) mm, dostatek srážek ve vegetačním období. K poškození mrazem není náchylný, není známo, že by trpěl např. pozdními mrazy. Městské prostředí a imise snáší poměrně dobře. Patří ke druhům, které jsou velmi málo napadány škůdci jak v domovině, tak u nás. Na rozdíl od jilmů je odolný proti grafióze jilmů.

Význam a využití
Dřevo má hezkou zlatohnědou barvu. Letokruhy jsou velmi dobře zřetelné, a to jak na příčném, tak i na tangenciálním řezu. Dřevo je relativně těžké, středně tvrdé až tvrdé, dosti trvanlivé, celkem odolné vůči hnilobám. Objemová hmotnost při 12% vlhkosti kolísá v rozmezí 625–750(830) kg.m-3. Využití dřeva je velmi variabilní, od nábytku a těžkých konstrukcí přes podlahy, parkety, dekorativní předměty – dobře se opracovává, dýhy apod., ale ani v domovině vzhledem k množství nijak významné. Ceněné na stavbu chrámů. V alternativní medicíně se využívá odvar z mladých listů, ty jsou jedlé. V celém světě, především v jihovýchodní Asii, se využívá jako okrasná alejová dřevina, její podzimní vybarvení je vysoce dekorativní. S úspěchem se vysazuje v městských alejích, na neplodných půdách apod. Solitéry mají velmi pěkný a ušlechtilý vzhled. Je nepostradatelným druhem pro pěstitele bonsají.

Možnosti pěstování v ČR
Do Evropy zelkovu dle většiny dendrologických zdrojů dovezl roku 1861 J. G. Veitch z Japonska, ale někdy bývá udáváno i pěstování tohoto druhu v Holandsku už od roku 1830, kdy měla být přivezena F. P. von Sieboldem. I první introdukce do Čech je trošku nejasná, dle A. M. Svobody proběhla až v roce 1927 v Průhonicích, ale také uvádí její pěstování v Průhonickém parku již roku 1924. Druh byl často uváděn nesprávně jako zelkova habrolistá, zmatek je mimo jiné i v botanickém kompendiu Květena ČR, kde je uváděn výskyt tohoto taxonu u Tří Grácií u Lednice. Zmínky o možnostech produkčního využití této dřeviny v ČR nejsou, i když na její rychlý růst v okolí Lednice někteří lesníci upozorňovali již v 60. letech. Důkladnější výzkum růstových možností druhu v našich podmínkách zatím nebyl proveden. V Německu byla zelkova v lesních porostech zkoušena, ale bez úspěchu, a to zejména vzhledem k pomalejšímu růstu, tvorbě tlakového vidličnatého větvení a mnohokmennosti. Není však uvedeno, v jakých podmínkách se pokus konal. Nejpočetnější a nejhezčí skupina stromů na našem území se dnes vyskytuje nedaleko Lednice. Je zde asi 100 statných exemplářů ve věku přibližně 80 let. Nejmohutnější jedinec s obvodem kmene 285 cm a výškou 26 m se může směle zařadit k největším v Evropě (mimo slovenského super šampióna). Ve srovnání s šampióny jiných evropských zemí nás překonává pouze Belgie se stromem v obvodu 370 cm a výškou 24 m a snad exemplář v Holandsku s obvodem kmene 289 cm. Skupina stromů již pravidelně plodí. Jako zdroj osiva můžeme využít proto semeno aklimatizovaných stromů. Dle našich poznatků je průměrná klíčivost asi 25 %. Klíčivost nestratifikovaných semen byla však až o polovinu nižší než u semen, která prošla předosevní přípravou. V literatuře se údaje o jakosti plodů a semen téměř nevyskytují. Semenáčky odrůstají lépe v dostatku světla, ale snesou i relativně silné přistínění, odrůstají celkem rychle. Zelkovu můžeme množit také letními nezdřevnatělými řízky. Vzhledem k jejímu malému zastoupení není žádný strom v registru památných stromů AOPK. U nás se druh volně v krajině nešíří, nehrozí možnost, že by vytlačoval domácí dřeviny, není nebezpečí křížení s domácími druhy. Vzhledem ke zkušenostem z Německa se ani u nás zelkova nestane významnější produkční dřevinou. Její využití je zejména v sadovnické dendrologii, je to zajímavý exotický dekorativní strom, ať už jako solitérní jedinec nebo ve skupinových výsadbách či alejích, tedy zejména k estetickým účelům. Nelze však opomenout i její produkční schopnosti, a to tvorbu kvalitního dřeva, které může být využito k velmi rozmanitým účelům.  
Poděkování: Tvorba příspěvku byla podpořena projektem Vytvoření a rozvoj multidisciplinárního týmu na platformě krajinné ekologie, reg. číslo CZ.1.07/2.3.00/20.0004 za přispění finančních prostředků EU a státního rozpočtu České republiky.

Autor:
doc. Ing. Luboš Úradníček, CSc.
Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.