LESNICKÁ VÝROČÍ - ŘÍJEN 1999
1. 10. 1919 - byla v Liptovském Hrádku zřízena dvouletá horárská škola s vyučovacím jazykem slovenským. V r. 1922 byla přeorganizována na jednoletou Štátnu školu pre lesných hajníkov.
2. 10. 1799 - se v Rokycanech narodil Jan Křtitel Heyrovský, významný český lesní geometr, taxátor a lesmistr na Třeboňsku a v Hluboké nad Vltavou. Po absolvování plzeňského gymnázia se dal zapsat v r. 1816 na pražskou univerzitu, kde jej učili profesoři B. Bolzano, A. Bittner aj. V letech 1817-19 studoval na pražské polytechnice vědy matematické, zeměměřičské, mechaniku, hydrauliku, hydrostatiku, pozemní, vodní a silniční stavby, jež pokládal za potřebné pro své budoucí povolání lesnictví. Pro tehdejší poměry bylo příznačné, že při zápisu na techniku na otázku, čím chce být, odvětil lesníkem - a sklidil posměch. Roku 1819 nastoupil jako lesní praktikant na Hluboké n. Vlt. a už 11. 5. 1822 složil u C. k. vlastenecké hospodářské společnosti v Praze s výborným prospěchem teoretickou a praktickou zkoušku z lesnické vědy a byl jmenován lesním adjunktem. R. 1829 odejel se svolením knížete Schwarzenberga, zaměstnavatele, na studijní cestu Saskem, Bavorskem, Pruskem a Brunšvickem, aby tam sledoval lesnické poměry. Po návratu do vlasti složil 7. 1. 1831 státní zkoušku ze zeměměřičství, 3. 10. 1831 složil zkoušku z lesní taxace a 17. 3. 1832 se podrobil s výborným prospěchem státní zkoušce lesnické u pražského místodržitelství a byl jmenován zemským zeměměřičem (7. 1. 1838). Ve službách schwarzenbergského hlubockého velkostatku byl povýšen na lesního inženýra (1834). Posléze se Heyrovský usídlil v Praze a věnoval se povolání geometra, kde působil i jako přísežný odhadce a zeměměřič u zemského soudu. Po ovdovění se vrátil r. 1836 do schwarzenbergských služeb a 1. 10. 1836 byl jmenován vrchním lesmistrem na Třeboni, kde se postaral o nové zmapování majetku a o nové zařízení lesů. Podruhé se oženil a dne 24. 12. 1840 ho Vlastenecká společnost v Praze jmenovala svým dopisujícím členem. Prvního září 1843 byl přeložen jako lesmistr na Hlubokou, 23. 8. 1843 byl jmenován soudním znalcem lesnictví pro kraj Budějovický a od r. 1850 jeho jmenování rozšířeno pro celé Království české. R. 1844 byl Heyrovský ustanoven lesnickým zkušebním komisařem pro Budějovický kraj a od r. 1851 jmenován zkušebním komisařem pro zkoušky lesních hospodářů u místodržitelství. Zároveň r. 1850 jako jednapadesátiletý se stal vrchním lesmistrem a svěřena mu inspekce velkostatku Třeboň, Libějovice, Netolice a Protivín.
Jan Kř. Heyrovský byl znamenitým lesníkem, zastáncem přirozené obnovy lesů, odpůrcem lesního polaření, zasadil se o zřízení známého hlubockého zařizovacího ústavu, v jehož čele stál. Hlubocká taxační kancelář, jež úspěšně prosperovala takřka sto let, provedla zařízení všech schwarzenbergských lesů nejen u nás, nýbrž i v zahraničí. V době, kdy Heyrovský působil na Hluboké n. Vlt., vzniklo známé lesnicko-lovecké muzeum v Ohradě, založené dva roky před jeho příchodem (1841). Mimochodem J. Heyrovský byl švagrem českého historiografa Františka Palackého, byl dobrým vlastencem a milovníkem historie. Velkou zásluhu si získal, právě tak jako jeho syn Karel, o splavnění Vltavy z Českých Budějovic do Prahy. Vynikl i jako významný odborný lesnický spisovatel a publicista. Psal zejména německy, např. v r. 1841 publikoval Historicko-topografický popis rybníků panství třeboňského s umělou vodotečí a Lesní statistika Budějovického kraje. R. 1848 se zúčastnil založení České lesnické jednoty (ČLJ). Nejprve byl zvolen předsedou přípravného výboru, později dlouholetým úřadujícím místopředsedou ČLJ. Mnoho článků publikoval ve Spolkovém časopise ČLJ a v letech 1854-64 redigoval i lesnický a lovecký kalendář, z něhož vytvořil důležité kompendium tehdejšího lesnického vědění. V r. 1858 vydal schematismus českých velkostatků, uspořádaný podle krajů. Zasloužil se o zřízení lesnické školy v Bělé p. Bezd. (1. 5. 1855) a připravoval lesní zákon z r. 1852. Jan Heyrovský, významný organizátor jihočeského lesního hospodářství, zemřel šestašedesátiletý 17. 5. 1865 a byl pochován v Hluboké n. Vlt.
4. 10. 1919 - v Banské Štiavnici byl slavnostně otevřen první ročník Štátnej strednej lesníckej školy. Škola s vyučovacím jazykem slovenským, zřízená na základě výnosu Ministerstva školství ČSR v Praze, byla umístěna v budově býv. Baníckej a lesníckej vysokej školy, přemístěné nejprve do Pešti a pak do Šoproně v Maďarsku.
9. 10. 1894 - zemřel v Písku ve věku teprve 53 let Josef Zenker, lesní rada a lesmistr města Písku a budovatel zdejšího českého středního lesnického školství. J. Zenker se narodil 31. 5. 1841 v Přešticích v rodině revírníka. Po absolvování gymnázia a po dvouleté lesnické praxi vstoupil na pražskou polytechniku a pak pokračoval ve studiích na lesnické akademii v Mariabrunnu u Vídně, kterou absolvoval v roce 1865. Od r. 1867 byl učitelem lesnictví na lesnické škole v Mödlingu, r. 1868 povolán jako asistent inženýrství a nauk matematických na lesnickou akademii v Mariabrunnu, kde působil dva roky. R. 1870 pracoval krátce jako lesní kontrolor v Pálffyho službách v Bojnici u Nitry. Od roku 1871 až do své předčasné smrti působil jako lesmistr a vrchní rada města Písku, kde se stal průkopníkem nových směrů v zakládání a pěstování lesů. Odpoutal se od dřívějšího polaření na tzv. kopaninách a počal provádět přirozenou obnovu porostní a zakládal smíšené lesní porosty. Hleděl zachováním bukových a jednotlivých porostů, jež přirozeně zmlazoval, zvýšit přirozený ráz a známou krásu píseckých hvozdů. Zenkrovým přičiněním došlo k zalesnění lesoparku Amerika (Vyhlídka) a rozlehlých holin v okolí Písku. O svých snahách pěstitelských napsal řadu pojednání; zde poukazujeme na spis jeho žáka a nástupce Karla Knappa Zakládání a pěstování porostů v lesích města Písku (1907). J. Zenker pracoval i jako člen výboru České lesnické jednoty, byl častým referentem na jejích schůzích a exkurzích i redaktorem jejího Spolkového časopisu pro lesnictví, myslivost a přírodovědu. Spolu s dr. Bedřichem Schwarzenbergem se zasloužil o vypracování návrhu zákona o dohledu nad hospodářstvím v lesích obecních v Čechách a přičinil se o jeho vydání v lednu 1893. Zenker byl členem výboru českého odboru Zemědělské rady v Praze a zastupoval Českou lesnickou jednotu jako její delegát na rakouských lesnických kongresech ve Vídni. Často byl zván jako zkušební komisař ke státním zkouškám lesnickým. Vynikl i jako redaktor a publicista. Od r. 1874 spoluredigoval Doležalův časopis Háj, v letech 1882-94 redigoval dvojjazyčný Spolkový časopis ČLJ. Byl spoluredaktorem prvního českého zemědělského a lesnického vědeckého časopisu Archiv zemědělský, který vycházel v letech 1886-91. Přispíval do Ottova slovníku naučného. Zenker redigoval též Časopis spolku pro chov psů v Čechách a vydal Špatného Německo-český slovník lesnický (1883). Avšak asi největší Zenkrovou zásluhou o české lesnictví bylo, že dal roku 1884 podnět k založení první české lesnické školy v Písku (od 12. 1. 1885), jejímž byl i prvním odborným ředitelem a učitelem (1885-87).
9. 10. 1884 - se kuratorium písecké rolnické školy usneslo k návrhu lesmistra Zenkra a ředitele Burketa zřídit při rolnické škole český lesnický běh (kurs) k výchově a přípravě lesnických praktikantů k tzv. nižší státní lesnické zkoušce. A tak vlastně počala právně existovat první česká lesnická škola s vyučovacím jazykem českým v Písku. Vyučovat se začalo až 12. ledna 1885.
16. 10. 1919 - byla otevřena Státní škola pro lesní hajné v Berouně. V r. 1921 byla přeložena do Jemnice na Moravě.
V noci z 29. na 30. 10. 1859 - v Praze na Malé Straně zemřel v 29 letech významný český malíř - krajinář Adolf Kosárek, původním povoláním lesní zaměstnanec v Rožmitále pod Třemšínem. Je autorem mnoha realistických obrazů inspirovaných lesem a zvěří. Adolf Kosárek se narodil 6. ledna 1830 v Herálci u Humpolce na Českomoravské vysočině. Po absolvování školy v Kutné Hoře nastoupil jako lesní praktikant na arcibiskupském statku. Kardinál Bedřich kníže Schwarzenberg si povšiml jeho talentu a umožnil mu studium na pražské Akademii (AVU) v krajinářské škole M. Haushofera (1850-55). Dílo vytvořené v rozpětí sedmi let jej dodnes řadí k největším českým krajinářům. Inspirován přírodou a lesem vytvořil např. obrazy Stmívání, Soumrak na pasece (1853), Lesní krajina (Poustevna, 1856), Krajina s lovci, Krajina s čápem ad.