MÁ ODUMŘELÉ DŘEVO SVÉ MÍSTO V LESE?
Protože ve dnech 8.-9. října pořádá Pro silva bohemica a Národní park Podyjí seminář, věnovaný významu a funkci mrtvého dřeva, dovolujeme si nabídnout tento a následující článek jako příspěvek do diskuse (pozn. red.)
V rámci celosvětového příklonu k přírodě blízkému hospodaření je často diskutována i otázka ponechání části dřevní hmoty v porostu. Uvádí se přitom celá řada argumentů odvozených z poznání dynamiky lesů nedotčených lidskými aktivitami a vycházejících vstříc požadavkům ochrany přírody. Kromě ekologických důvodů hraje svou roli i současná nízká cena některých sortimentů dřeva na trhu a rostoucí finanční ztráty při snahách o využití a tržní realizaci veškerého vytěženého dřeva. Někteří odborníci však o tomto opatření uvažují dokonce bez ohledu na možné negativní hospodářské důsledky. Zvýšení mimoprodukčních funkcí lesů má zdaleka převyšovat případné nepříznivé ekonomické dopady na lesní hospodářství. Zastánci této koncepce pak dále musí překonávat tlak ze strany mnoha lesníků, pro něž je pojem čistoty lesa jeden ze základních a snížení péče o ni dávají do souvislosti s možným nezvládnutelným namnožením škůdců lesa a jiných patogenů.
FUNKCE ODUMŘELÉHO DŘEVA
Odumřelé dřevo a dřevo živých přestárlých stromů má v ekosystému lesa mnoho nejrůznějších funkcí. Slouží přímo jako potrava nebo jako bezprostřední životní prostředí pro celou plejádu živočišných i rostlinných druhů. Mezi nimi je velký počet přísných specialistů, odkázaných nejen na odumřelé nebo odumírající stromy obecně, ale dokonce na dřevo, souše, či trouch jednotlivých dřevin nebo skupin jejich druhů. Zejména ve třídě hmyzu je velký počet těchto destruentů, ať již se jedná o imaga nebo o larvy. Ze známějších lze vzpomenout tesaříky, nosorožíky a zlatohlávky, ale i velké množství například dvoukřídlého hmyzu. Mnoho druhů zejména velkých brouků je pak ohroženo nedostatkem mrtvého dřeva v hospodářských lesích. Některé prameny ze SRN uvádějí, že 60 % těchto specialistů, ve velkém počtu případů dokonce zákonem chráněných, vyhynulo nebo je vyhynutím ohroženo. Dalšími významnými skupinami dotčenými nedostatkem souší a odumřelé dřevní hmoty jsou ptáci a ze savců například netopýři. Těmto živočichům schází především možnost krytu v dutinách odumřelého dřeva a nebo jsou potravně vázáni na xylofágy.
Také řada rostlin je na popisované prostředí odkázána a sám vývoj lesa v přírodních podmínkách závisí podstatně na dynamice organické hmoty související s odumřelým dřevem kmenů a velkých větví. Kromě dřevokazných hub, jejichž zvýšený výskyt v porostech by lesníci asi nepřivítali zrovna s nadšením, může v určitých podmínkách i sama přirozená obnova lesa záviset na tom, zda se semenáčky uchytí na dřevě padlých stromů. Tento jev je známý předevších v horských podmínkách (Šumava, Krkonoše, Jeseníky). V lesním hospodářství se začal využívat při obnově horských smrkových porostů na těžko zalesnitelných lokalitách.
Značné množství padlé dřevní hmoty, podléhající dekompozici a podílející se tak na vzniku humusových forem, se odrazilo i na vylišení jejich specifických kategorií (Lignomor, Lignomoder) nebo alespoň fází (lignic, xylic). Z našich vlastních šetření pak vyplývá velký význam akumulace živin v biomase (dendromase) dřevin na lokalitách zdevastovaných tzv. mechanizovanou přípravou pro zalesnění v imisních oblastech, jmenovitě při nešetrné buldozerové přípravě v Krušných horách.
Ale i na stanovištích technogenně nenarušených byl v porostech náhradních dřevin akumulován značný podíl živin. Například 25 letý porost jeřábu obsahoval ve dřevu a kůře kmenů a v klestu až 65,6 % fosforu a 49 % draslíku z množství obsaženého v celém ekosystému, pokud se v půdě do hloubky 40 cm uvažovaly disponibilní, přístupné zásoby makroelementů.
Z ekologických šetření pak vyplývá pro lesníky další problematická skutečnost: z hlediska kvality biotopu působí nejpříznivěji, pokud je odumřelá hmota v porostech alespoň pomístně koncentrována. Také je vyžadováno určité množství stojícího odumřelého dřeva. Atraktivita lokality pro živočichy odkázané na tento materiál pak prudce roste. Jako příklad přístupu k řešení této problematiky lze uvést koncept přijatý lesním hospodářstvím univerzitního města Freiburg, na kterém se podílela celá řada významných německých lesníků.
KONCEPT MĚSTA FREIBURGU
Za základ jsou v něm považovány plochy o velikosti 1 ha ve vzájemné vzdálenosti zhruba 1 km, na nichž je les ponechán přirozenému vývoji včetně stadia rozpadu. Tento systém je doplněn řadou menších ploch až skupin ponechaných stromů o velikosti 0,1-0,3 ha. Samozřejmě je využita síť stávajících rezervací a chráněných území. Plochy nejsou rozmístěny pravidelně, ale pouze přibližně v závislosti na konkrétních podmínkách. Celkově zaujímají 1,4 % celkové rozlohy lesní půdy městských lesů (71 ha). S výhodou jsou využívány dřeviny jako vrby a břízy, poskytující v krátké době značné množství dřeva vyhledávaného velkým počtem konzumentů. Nepředstavují ani větší sanitární problém. Odumřelé stromy se ponechávají stát a to včetně kůrovcových stromů, pokud z nich již opadala kůra. Nekvalitní stromy, nepředstavující konkurenci pro stromy cílové, se nechávají s výhledem na přirozené dožití. Doupné stromy se zásadně netěží. Je oživena myšlenka probírek metodou kroužkování namísto smýcení nežádoucích jedinců. Stromy s hnilobami a jinak znehodnocenými bázemi kmenů jsou káceny s ponecháním vysokých pařezů, koruny zůstávají, pokud možno vcelku, v porostech. Při těžbě se šetří skupiny stromů, tento přístup je z hlediska kvality biotopu příznivější než zanechání jednotlivých individuí.
A CO V ČECHÁCH
V českých podmínkách je popisovanému tématu věnována prozatím minimální pozornost. Dosud převažují tendence zužitkovat veškerou vytěženou dřevní hmotu, v řadě případů i se značnou hospodářskou ztrátou. Dosud nebyla věnována pozornost ani šetření případů, kdy ponechání části dřeva znamená skutečné nebezpečí ze strany škůdců. Nejsou ani známy studie, sledující nakolik jsou práce spojené s obnovou lesa ovlivněny zanechanou hmotou, tj. nebyl sledován a formulován předpokládaný vliv na ochranu a pěstování lesa. Lesníci, kteří by chtěli tímto “ekologickým způsobem” postupovat, mohou být vystaveni postihům ze strany státní správy v důsledku chybějících základních znalostí a tedy i koncepce v této oblasti. Ale i zde se situace poměrně rychle mění. Dnes je již na mnoha i státních majetcích ponechávána v porostech např. slabá probírková hmota, pokud by její realizace na trhu nebyla rentabilní a nehrozí sanitární problémy. V imisních oblastech byl jednoznačně formulován ze strany výzkumu požadavek, využít dřevní hmotu náhradních porostů pro obnovu půdní úrodnosti. To znamená ponechat ji na místě, vyžaduje-li lesní hospodářství v těchto oblastech těžební nebo pěstební zásah. Správy našich národních parků jsou mimořádně zainteresovány na řešení otázky odumřelé dřevní hmoty, v první řadě v souvislosti s obnovou porostů poškozených imisemi a rozvrácených kůrovcem.
JDE O OKRAJOVÝ PROBLÉM?
Autorovi příspěvku je dobře známa momentální okrajovost diskutované problematiky v našich poměrech. Lesní hospodářství prodělává hluboké změny a stojí před jinými, zcela zásadními rozhodnutími. Přesto nelze uvedený problém pustit zcela ze zřetele. Naopak, jeho řešení lze s výhodou alespoň částečně využít pro nápravu problémů jiných. Naskýtá se možnost snížit náklady hospodaření v lesích a naopak zvýšit přírodní hodnotu lesních porostů z hlediska nabídky různých ekologických nik a biodiverzity ponecháním určité části dendromasy v porostech, zpravidla pak jejího tržně hůře zhodnotitelného podílu. Nejedná se přitom ani zdaleka pouze o slabé dříví, díky značnému množství porostů s velkým podílem kmenových hnilob i nekvalitních porostů (zejména listnatých) se zanedbanou výchovou je i potenciální zdroj silných kmenů dostatečný (z hlediska kvality biotopu jistě věc příznivá). S výhodou lze spojit problematiku dřevní nekromasy s otázkou melioračních a zpevňujících dřevin. Tato hmota by neměla představovat sanitární problém z důvodu odlišných nároků škůdců na hostitelské dřeviny. Musíme si ale být vědomi několika skutečností:
- Množství ponechaného odumřelého dřeva není ani zdaleka indikátorem “přírodě blízkého” či naopak “přírodě vzdáleného” hospodářství. I ve vývoji přírodních lesů jsou dlouhá stadia s minimálním podílem odumřelé dřevní hmoty. Na druhé straně v určitých úsecích je podíl nekromasy podstatný. Kritéria přírodě blízkého či trvale udržitelného lesního hospodářství však souvisejí rozhodující měrou s jinými charakteristikami lesů.
- Rozhodnutí ponechat části mrtvého dřeva nesmí dát podnět ke snížení intenzity hospodaření v lesích, zejména z hlediska pěstování a ochrany lesů. I když lze předpokládat snížení finanční náročnosti hospodaření, vzrostou zpravidla nároky na kreativitu odpovědných lesních hospodářů.
- Před širším uplatněním tohoto přístupu je nutno věnovat pozornost, včetně zvýšených výzkumných aktivit, sledování dynamiky škůdců a patogenů. Metoda pokusu a omylu není rozhodně na místě. Pozornost je třeba věnovat diferencovaným stanovištním a porostním poměrům, a tím i ohrožení lesů s různou skladbou, strukturou a v různých oblastech.
ZÁVĚR
Přes menší význam, jenž je těmto otázkám v současné době přisuzován, se s uvedenými přístupy bude muset lesní hospodářství určitým způsobem vypořádat. Souvisejí s celkovou ekologizací zejména evropského lesnictví v poslední době a se situací na trhu s dřívím. Konkrétní koncepci, po vyřešení otázek ochrany lesů, je s výhodou možno ponechat na jednotlivých subjektech lesního hospodářství. Ty mohou nejlépe posoudit, kdy je z ekonomického hlediska výhodnější vytěženou nebo stojící dřevní hmotu realizovat na trhu, či umožnit uplatněním přírodních procesů její likvidaci a environmentální zhodnocení. Bylo by vhodné na základě širší diskuse stanovit legislativní či administrativní rámce pro rozhodování jednotlivých lesních hospodářů v závislosti na komplexních přírodních a porostních podmínkách. Předkládaný článek je pak možno chápat jako jeden z příspěvků k této diskusi.