ZÁKLADNÍ PRINCIPY LESNÍHO PRÁVA V SOUSEDNÍCH ZEMÍCH - X.
10. část - Plánování hospodaření
Mgr. dr. ing. Martin Flora - FLD MZLU Brno
Jedním z nástrojů sloužících k zajištění odborné úrovně hospodářských zásahů v lese je lesnické plánování, které směřuje především k zabezpečení trvalého a vyrovnaného výnosu z lesa a k zajištění zachování lesa stanovením vhodné druhové skladby a únosné výše těžeb. V historickém vývoji lesního práva sloužilo k naplňování těchto cílů zprvu pouze plánování podrobné, zpracované pro lesní majetky až na úroveň jednotlivých porostů, v posledních desetiletích však nabývá na významu i plánování rámcové, sloužící zejména k zabezpečení veřejného zájmu na větším území, než je majetek jednoho vlastníka. Rámcové plánování je tak srovnatelné s institutem územního plánování. Rámcové a podrobné plány pak vůči sobě mají zpravidla postavení nadřazeného a podřazeného, což znamená, že jednotlivé podrobné plány, pokud existují, musí respektovat příslušné plány rámcové.
SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO
Lesní právo v SRN rozeznává jak plánování rámcové, tak plánování podrobné. Nástroji rámcového plánování jsou tzv. rámcové lesní plány, jejichž základní úpravu lze nalézt ve spolkovém lesním zákoně. V jednotlivých zemích pak existují různé druhy těchto plánů. V Bavorsku mají podobu tzv. plánů funkcí lesa, v Sasku jsou to především tzv. zemský lesní program a prostorové a věcné dílčí plány. Věcné dílčí plány jsou představovány mapou funkcí lesa a soupisem (snímkem) lesních škod. V Bádensku-Würtembersku zákon stanoví, že rámcový lesní plán může být vypracován jako tzv. odborný plán rozvoje podle zemského zákona o plánování, přičemž základními podklady pro zpracování tohoto plánu jsou přehledy funkcí lesa, lesních biotopů a stanovištních poměrů.
Podrobné plánování je v Německu považováno zejména za nástroj vlastníka lesa, takže zpracování podrobných plánů pro jednotlivé lesní majetky je povinné pouze ve specifických případech, vázaných primárně nikoliv na výměru majetku, nýbrž na vlastnický režim. Tak stanoví v Bavorsku lesní zákon povinnost plánovitě hospodařit pouze v korporačním lese, a to buď podle lesních hospodářských plánů nebo, v lesích menší výměry (bez stanovení velikostní hranice), podle lesních podnikových osnov. V Sasku existuje povinnost plánovitě hospodařit pouze ve státním a korporačním lese, a to prostřednictvím desetiletých podnikových plánů a ročních hospodářských plánů. Na všechny druhy vlastnictví se v této spolkové zemi vztahuje přehled stanovištních poměrů, který vypracovává země na své náklady a který je východiskem pro přijímání hospodářských opatření v lese. Podobná situace je i v Bádensku-Würtembersku, kde plánovacími nástroji ve státním a korporačním lese jsou periodické podnikové plány, vypracovávané zpravidla na 10 let, a roční podnikové plány. V Bádensku-Würtembersku je ministerstvo navíc zákonem zmocněno k vydání vyhlášky o povinnosti vypracovat pro lesní majetky od 30 do 100 ha periodické podnikové osnovy a pro majetky nad 100 ha periodické podnikové plány.
Postup při schvalování a změnách uvedených plánů je s ohledem na uvedené argumenty v lesních zákonech upraven jen pro korporační les. V Bavorsku jsou lesní hospodářské plány a lesní podnikové osnovy zpracovávány na příkaz lesního úřadu buď pověřenou kvalifikovanou osobou nebo přímo lesním úřadem. Vypracování lesních hospodářských plánů hradí stát do 50 %, podnikových osnov zcela. Korporace je povinna poskytnout pro příslušná šetření o stavu lesa své pracovníky. V Sasku vypracovává periodický podnikový i roční hospodářský plán lesní úřad, přičemž pro les korporační je možné stanovit zjednodušenou formu těchto plánů nebo prodloužení příslušných lhůt. Podobná situace je i v Bádensku-Würtembersku s tím, že jde-li o korporaci s vlastním lesním úřadem (zvláštní případy rozlehlých korporačních lesních majetků), může periodický podnikový plán vyhotovit i tento úřad. V Sasku neupravuje zákon výslovně otázky hrazení nákladů vzniklých při zpracování plánů. Korporace je podle něj pouze povinna poskytnout pro zjišťování stavu lesa a různých měření pracovní síly. V Bádensku-Würtembersku hradí stát soukromým osobám až 50 % nákladů na vypracování periodických podnikových plánů.
RAKOUSKÁ REPUBLIKA
Také v Rakousku rozlišuje spolkový lesní zákon mezi rámcovým a podrobným plánováním. Rámcové plánování, nazývané lesnickým územním plánováním, je upraveno ve II. oddíle zákona. Jeho úkolem je výhledové plánování poměrů v lesích na celém státním území nebo na jeho částech. Lesnické územní plánování směřuje k tomu, aby lesy svou rozlohou a stavem umožnily plnění užitkové, ochranné, environmentální a rekreační funkce a aby byly koordinovány všechny veřejné zájmy týkající se lesa. Lesnické územní plánování je tedy součástí obecného územního plánování. Lesnické územní plány slouží k vymezení hranice lesů vůči zemědělským pozemkům a pastvinám, k vymezení lesů s převahou ochranné, environmentální a rekreační funkce, k vymezení povodí bystřin a lavin a zón ohrožení atd. Spolkový lesní zákon rozlišuje tři formy lesnického územního plánování, a to plán rozvoje lesů, plán odborného hospodaření v lesích a plán zón ohrožení.
Plán rozvoje lesů může být vztažen na celé území státu (tzv. celkový plán) nebo na území spolkových zemí (tzv. dílčí plány). K návrhu plánu se vyjadřují orgány zemského územního plánování, po jejich schválení jsou pak plány k dispozici okresním správním úřadům a veřejnosti. Podrobnosti o vyhotovování plánů rozvoje lesů obsahuje příslušná prováděcí vyhláška.
Plán odborného hospodaření v lesích je lesnický plán, který podle svých potřeb zpracovávají majitelé lesa nebo organizace v jejich zastoupení. Jejich zpracování je ryze dobrovolné a obsah plánů určuje pouze vůle majitele. Musí však respektovat plán rozvoje lesa na daném území. Tento typ plánů tak má, přestože je systematicky zařazen do ustanovení o lesnickém územním plánování, spíše charakter plánu podrobného. Plány odborného hospodaření mohou vyhotovovat pouze lesní hospodáři a civilní technici pro lesní hospodářství.
Plány zón ohrožení se týkají oblastí ohrožených bystřinami a lavinami. Jsou vypracovávány a schvalovány spolkovým ministrem zemědělství a lesního hospodářství s využitím lesotechnických služeben pro hrazení bystřin a lavin. Návrh plánu ohrožené zóny se dává k vyjádření starostovi obce a je přezkušován komisí složenou ze zástupců ministerstva, služebny, země a obce. Podrobnosti o plánech zón ohrožení jsou podobně jako v případě plánů rozvoje lesů upraveny ve speciální prováděcí vyhlášce.
Plánování podrobné je realizováno prostřednictvím tzv. těžebních plánů, vypracovávaných pro lesy, představující tzv. podnikově hospodářskou jednotku, na dobu maximálně deseti let. Součástí těžebního plánu je mapa se zakreslením všech míst plánovaných těžeb. Plán schvaluje okresní správní úřad, kterému je nutno nahlásit též všechny změny rozlohy a stavu lesa v době platnosti těžebního plánu, pokud nejsou následkem v něm obsažených plánovaných opatření. Plány jsou oprávněny zpracovávat pouze kvalifikované osoby (lesní hospodáři, vedoucí lesní zaměstnanci, civilní technici pro lesní hospodářství).
SLOVENSKÁ REPUBLIKA
Slovenské lesní právo se věnuje především problematice podrobného plánování, ačkoliv lze i zde hovořit o existenci plánování rámcového, zejména v souvislosti s vymezením lesních oblastí nebo se souhrnnými lesními hospodářskými plány. Základem právní úpravy v této oblasti je zákon č. 61/1977 Zb. a v něm zakotvená povinnost hospodařit v lesích podle lesních hospodářských plánů. Tato povinnost je obligatorní pro všechny vlastníky lesů bez ohledu na rozlohu. Další podrobnosti, týkající se lesních hospodářských plánů, upravuje zákon č. 100/1977 Zb. Podle tohoto zákona jsou lesní hospodářské plány nástrojem cílevědomého hospodaření v lesích a sledují zlepšování funkcí lesa. Obsahují závazné údaje, kterými jsou pro jednotky prostorového rozdělení lesa hospodářský způsob a jeho forma, horní hranice objemu mýtní úmyslné těžby, horní hranice objemu předmýtní úmyslné těžby v porostech do 50 let věku, spodní hranice předmýtní úmyslné těžby v porostech do 50 let věku, plocha prořezávek a předmýtní těžby a zastoupení hlavních dřevin při obnově porostu. Při jejich stanovování se vychází z kategorizace lesů. Lesní hospodářské plány obsahují dále údaje směrné, kterými jsou hospodářský tvar lesa, umístění a postup těžeb, postup přeměn a převodů lesních porostů a meliorace lesních pozemků. Posledním druhem údajů lesních hospodářských plánů jsou údaje orientační, kterými jsou např. charakteristika přírodních, ekonomických a technických podmínek hospodaření v lesích.
Zákon uvádí demonstrativní výčet jednotek prostorového rozdělení lesa a hovoří v této souvislosti o lesních hospodářských celcích, částech lesa podle jejich užívání, o dílcích, porostech a částečných plochách popř. porostních skupinách. Lesní hospodářské celky určuje ministerstvo, části lesů podle jejich užívání a ostatní jednotky určuje nebo schvaluje spolu s návrhem lesního hospodářského plánu oblastní lesní úřad. Lesní hospodářské plány se vyhotovují pro části lesů podle jejich užívání zpravidla na 10 let. Podle zákona je nejmenší plochou, pro kterou se plán vyhotovuje, 50 ha s možností stanovení výjimek, což však neznamená, že by se pro části lesů podle jejich užívání s výměrou pod 50 ha plány nevyhotovovaly, neboť části lesů podle jejich užívání se stanovují tak, aby měly (opět s možností výjimek) plochu nejméně 50 ha. Je-li lesní hospodářský plán zpracováván na plochu menší než 50 ha, je zpracováván ve zjednodušené formě. Lesní hospodářské plány mohou vyhotovovat pouze osoby s osvědčením o technické způsobilosti, které vydává ministerstvo pro obhospodařování půdy. Plány samotné jsou schvalovány oblastními lesními úřady ve správním řízení.
Na Slovensku nadále, jak již bylo zmíněno, existuje institut souhrnných hospodářských plánů, které se vypracovávají na návrh ministerstva pro obhospodařování půdy, toto ministerstvo je pak rovněž schvaluje.
Zákon obsahuje zmocnění k vydání prováděcího předpisu, kterým je vyhláška 5/1995 Z.z., o hospodářské úpravě lesů. Vyhláška upřesňuje pravidla vytváření jednotek prostorového rozdělení lesa a za jeho základní jednotku stanoví dílec, dále pravidla rámcového plánování, jehož základním prostorovým východiskem jsou lesní oblasti, vymezené speciálním nařízením vlády, a nakonec pravidla pro podrobné plánování, vytváření lesních hospodářských plánů a podrobnosti o jeho obsahovém členění.
POLSKÁ REPUBLIKA
Polské lesní právo je zaměřeno pouze na úpravu podrobného plánování. Základem úpravy je lesní zákon, který donedávna vycházel, podobně jako na Slovensku, z obligatorní povinnosti hospodařit podle podrobných, tzv. zařizovacích plánů bez ohledu na vlastnictví a rozlohu lesa. Poslední novelizací došlo v této oblasti k liberalizaci právní úpravy, takže nově se povinnost hospodařit podle plánu kromě všech lesů ve správě Státních lesů vztahuje na ostatní lesy pouze v případě, kdy tvoří ucelený komplex a dosahují výměry nejméně 10 ha. Plán pak má dvě formy - plnou a zjednodušenou. Plán v plné formě se povinně zpracovává pouze pro lesy ve správě Státních lesů, pro lesy ostatní (tedy i státní lesy ve správě jiného subjektu), pro něž se plán zpracovává, má formu zjednodušenou. Plán ve zjednodušené formě se pak může vztahovat i na lesy více vlastníků, takže nejsou významné majetkové hranice, nýbrž skutečnost, že jde o ucelený soubor lesů o výměře větší než 10 ha.
Zařizovací plán je definován jako “základní dokument pro hospodaření v lese ... obsahující popis a zhodnocení stavu lesů a cíle a úkoly spojené s lesním hospodářstvím”, jeho zjednodušená forma jako “plán ... zahrnující zkrácený popis lesů a pozemků určených k zalesnění a základní úkoly lesního hospodářství.” Plány se vypracovávají na období zpravidla 10 let se zohledněním přírodních a ekonomických podmínek lesního hospodářství a cílů a zásad lesního hospodářství a způsobů jejich realizace pro každý porost a zařizovaný objekt. Musí obsahovat popis lesů a pozemků určených k zalesnění, popis zastoupení dřevin v porostech, jejich věkové třídy a bonity, program ochrany přírody, analýzu hospodaření v minulém období a musí obsahovat rovněž určení těžebního etátu, úkolů zalesnění a obnovy lesa, úkolů pěstování a ochrany lesa, mysliveckého hospodaření a potřeb v oblasti technické infrastruktury. Ustanovení zařizovacího plánu, týkající se zejména hranic a rozlohy lesů, jsou pak zohledňována i v územních plánech.
Zařizovací plán pro lesy ve správě Státních lesů je vyhotovován na příkaz a náklady Státních lesů, plán pro lesy ve vlastnictví fyzických osob a pozemkových společenstev je vyhotovován na příkaz vojvody a náklady státu a plány pro ostatní vlastníky jsou vyhotovovány na jejich příkaz i náklady. Zákon stanoví procesní postup při schvalování plánů, zejména s ohledem na možnost vznášení námitek a návrhů ze strany vlastníků lesa, a upravuje rovněž postup při změnách plánů. Zařizovací plán pro lesy ve vlastnictví státu bez ohledu na jejich správu i formu (tj. plnou či zjednodušenou) schvaluje ministr životního prostředí, přírodních zásob a lesního hospodářství. Plány pro ostatní lesy (tedy vesměs plány ve zjednodušené formě) schvaluje vojvoda na základě vyjádření příslušného nadlesního Státních lesů.
Zákon zmocňuje ministra životního prostředí, přírodních zásob a lesního hospodářství k vydání prováděcího předpisu, kterým by byly upraveny otázky zásady vyhotovování zařizovacích plánů.
V lesích, pro které se nevyhotovuje plán v žádné z forem, se hospodaří v intencích rozhodnutí vedoucího okresního úřadu, které je vydáváno na základě výsledků inventarizace lesů, prováděné na příkaz vojvody a na náklady státu.
SHRNUTÍ
Lesní právo v sousedních státech vesměs upravuje problematiku lesního plánování. V SRN a v Rakousku je rozlišováno plánování podrobné a plánování rámcové, přičemž je důsledně upraven zejména obsah rámcových plánů. Podrobné plánování je považováno především za záležitost vlastníků lesa, takže zpravidla není obecnou povinností podrobné plány zpracovávat a podle nich hospodařit.
V Polsku a na Slovensku je na podrobné plánování naopak kladen důraz, zatímco plánování rámcové ustupuje poněkud do pozadí. Na Slovensku existuje a v Polsku do nedávné doby existovala obecná povinnost všech vlastníků lesa podle podrobných plánů hospodařit.