CERTIFIKACE LESŮ Z EVROPSKÉHO HLEDISKA
Intenzivní diskuse o ekologické certifikaci lesních produktů v Evropě pokračovala na konci minulého roku mj. i v souvislosti s přípravou společné lesnické strategie Evropské unie. Evropská komise se až do konce minulého roku k problematice certifikace odmítala oficiálně vyjádřit především s odvoláním na připravovaná jednání o zmíněné strategii. Přesto se zdálo, že existuje obecný názor, považující certifikaci za přínosnou pouze pro ty, kteří se jí zabývají a nikoli pro lesy, a dále, že než zavádět certifikaci špatnou, jejíž oprávněnost a důvěryhodnost nebude možné prokázat, tak raději certifikaci žádnou.
Vystoupení úředníků Komise proto bylo obvykle uváděno jako názor osobní, který nemá předurčovat obsah strategických dokumentů v tomto směru, nicméně si z nich bylo možné udělat obrázek o přístupu k této v poslední době tolik diskutované otázce a obecná stanoviska je možno reprodukovat následovně.
SMYSL CERTIFIKACE
V současnosti je široce rozšířen a akceptován názor, že certifikace lesa je “market-driven tool” tržním nástrojem, tzn. že zájem, oprávněnost a obsah certifikace je ovlivňován specifickými tržními silami. A také to navozuje úvahu, že vliv jakýchkoli jiných účastníků či faktorů mimotržních je malý nebo žádný. V souvislosti s tímto zjednodušeným pohledem pak vznikají následující otázky: Kdo jsou účastníci trhu? Berouce v úvahu, že evropský trh s výrobky na bázi dřeva je velmi heterogenní, existuje shodný požadavek na certifikaci všude a pro všechny typy produktů? A dále, jaké jsou přínosy certifikace lesa v Evropě? Je moudré nechat celou tuto záležitost mimo zřetel veřejnosti a vědecké obce?
Výsledkem studie spolufinancované EK je, že řídícími tržními silami v lesnictví nejsou jednotlivci, průměrní spotřebitelé dřevařských výrobků, ani vlastníci lesů, ani zpracovatelský průmysl. Kým tedy jsou představovány? Částečnou odpověď by mohly dát údaje z časopisů specializovaných na obchod se dřevem: “Zpracovatel z Velké Británie dal dodavateli dřeva z Britské Kolumbie termín k přijetí FSC principů a kritérií pro hospodaření v lesích”; “B&Q ohrožují Finy, aby zabránili certifikaci podle FSC”; “Švýcarská firma stanovila termín k sladění certifikačních kritérií”. Toto ilustruje, jak může být certifikace lesa “řízena” trhem, nebo by bylo možné říci zvláštními trhy, a že “charakter tržního řízení” certifikace lesů obsahuje cosi unikátního, “alarmujícího”, pokud je srovnávána s tradičními tržními nástroji řídícími obchod.
KOMERČNÍ NÁTLAK
Ale proč zaznamenáváme tak náhlou a urgentní potřebu toho, aby zpracovatelé dřeva měli svůj výrobní proces zpracování suroviny certifikován, potřebu, která je nutí působit na své dlouholeté dodavatele dřeva? Jsou evropské lesy natolik zdevastované, nebo je zde akutní nebezpečí, že lesy, jejich životodárný zdroj suroviny a základ jejich veškerých příjmů budou totálně zničeny současným způsobem hospodaření? Nebo zjistili nepřímé souvislosti biodiverzity lesů s dlouhodobým přežíváním svých firem? Vysvětlením by mohlo být, že se obávají tzv. nátlakových skupin, které by mohly poškodit jejich image v souvislosti s životním prostředím a zredukovat tak jejich prodej a příjmy. Takže to, co potřebují, je okamžité alibi, které samozřejmě požadují, s použitím adekvátního tlaku, od vlastníků lesů.
Mimochodem, tato skutečnost také dává možnost prezentovat další široce rozšířené mínění, a sice to, že certifikace lesů je nástrojem dobrovolným. Certifikace je samozřejmě dobrovolná z pohledu legislativního, ale jak je výše naznačeno, neznamená to, že je v praxi vždy skutečně dobrovolná, alespoň ne za určitých tržních podmínek. A co důvody nátlakových skupin požadujících certifikaci lesů a potenciální přínos pro všechny evropské lesy? Jedním dobrým důvodem k podpoře certifikace lesů by mohlo být to, že by znemožňovala dovoz dřeva z těch oblastí světa, ve kterých nezodpovědné těžby vedou k degradaci lesů nebo i k odlesňování. Toto byla původní idea, která vedla k iniciativám, jejichž cílem se stala certifikace tropických lesů. Navíc, certifikace lesů byla původně připravena tak, aby zvýšila příležitosti uplatnit se na trhu s produkty z tzv. rozvíjejících se zemí a přispěla k příjmům venkovského obyvatelstva z jejich lokálních lesů. Žádná z těchto motivací nemůže vysvětlit, tím méně odůvodnit, naléhavou potřebu certifikace lesů v Evropě.
ÚTOK NA EMOCE
V evropských podmínkách je často používaným argumentem pro certifikaci to, že spotřebitel nyní očividně vyžaduje také nezávislé ujištění o trvale udržitelném charakteru evropského hospodaření v lesích, aby si byl jist, že nákupem dřevěných výrobků nepoškozuje životní prostředí. Tento argument je založen na předpokladu, že národní legislativy a dlouhodobé lesnické tradice a lesnická věda v Evropě nepostačuje k zajištění garancí trvale udržitelného hospodaření v lesích a že existující, veřejně dostupné informace o lesích a monitorovací systémy nemusí vždy být důvěryhodné. Tyto typy argumentů mají charakter srovnatelný s těmi, které byly původně užívány pro certifikaci tropických lesů. Nicméně, v evropských podmínkách musí být považovány za zcela subjektivní a ve své podstatě za politické, navíc využívající lidské city, jako jsou obavy, strach a nedůvěra. Samozřejmě je mnohem těžší užívat skutečnou argumentaci týkající se hospodaření, které v Evropě není možné považovat za méně trvale udržitelné, než je tomu v jiných částech světa, kde je degradace lesů a jejich destrukce každodenní viditelnou realitou.
Důvody, které jsou v pozadí používání takových metod, mohou také být politické nebo komerční. Některé současné praktiky v lesnické certifikaci argumentují pozdějšími možnostmi (licenční poplatky, exkluzivní závazky...). Nicméně, jestliže zájmové skupiny nebo organizace provádějící certifikaci lesů mají být neziskovými, neměl by být komerční zájem považován za možnou motivaci. Tento aspekt nicméně vyžaduje další pečlivé sledování. Ostatní, samozřejmější důvody, které zbývají, jsou politické s ultimativním cílem ovlivnit, byť s použitím poněkud nedemokratických způsobů, rozhodovací procesy týkající se evropské lesnické politiky a hospodaření v lesích.
LESNICKÁ INFORMAČNÍ STRATEGIE
Současný rozvoj trhu a fakt, že environmentální image lesních produktů již byl poškozen a je tomu tak nadále v rostoucím počtu členských zemí Unie, vyžaduje ze strany lesnického sektoru nové a dynamické iniciativy, aby zmíněná tendence byla zastavena a pokud možno zcela obrácena. Mezi takové iniciativy by bezpochyby patřila rozsáhlá informační kampaň, v rámci které by veřejnost byla seznámena s lesy a lesnictvím Evropy, zvláště zvýrazňující přínos většího využití dřeva pro životní prostředí, víceúčelovost lesů a životodárnou roli lesnického sektoru pro mnoho dalších sektorů v národních či regionálních ekonomikách, a zejména pak jeho význam pro rozvoj venkova. S ohledem na narůstající dezinformace o evropských lesích je potřebná reakce všech partnerů lesnického sektoru a to včetně veřejných činitelů. Některé iniciativy jsou známé, ale mnohde bylo v tomto směru uděláno velmi málo. Je také nutné dostat záležitost certifikace lesů pod kontrolu, aby se předešlo dalšímu nežádoucímu vývoji, jako jsou obchodní bariéry, problémy konkurence, rozšiřování zavádějících informací spotřebitelům a především kontraproduktivní účinky na uplatňování trvale udržitelného hospodaření v Evropě.
Lesnický sektor by měl s ostatními zájmovými skupinami zcela zásadně převzít zodpovědnost na tomto úseku. Za povzbuzující příklad pro to, jak lze na národní úrovni založit důvěryhodný a transparentní certifikační systém fungující na zcela demokratických zásadách, je udávána finská lesnická certifikace. Zmnožení podobných iniciativ v dalších zemích by bylo vysoce žádoucí, aby bylo zabráněno nežádoucí monopolizaci, která skrývá reálné nebezpečí poškození normálního trhu a rozhodně dává nedobré signály o odvětví. Navíc pouze takovéto společné struktury, odspodu vznikající přístup může být schopen zcela postihnout specifické místní a regionální podmínky lesů a lesního hospodaření v Evropě. Další povzbuzující iniciativu představují reprezentanti lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu několika evropských zemí, kteří pracují na evropské certifikaci v rámci vymezeném panevropskými směrnicemi pro trvale udržitelné hospodaření. Tato iniciativa má potenciál zajistit nezbytný rámec pro různé, ale srovnatelné přístupy národních certifikačních iniciativ, založených na stejných, mezinárodně uznávaných principech trvale udržitelného hospodaření.
Všechny tyto iniciativy budou úspěšné pouze tehdy, když budou založeny způsobem efektivním, a na základě společné účasti i levným. Jestliže všichni zainteresovaní budou přizváni k účasti a přispění a jestliže budou zavedeny zcela transparentní postupy hodnocení a monitorování lesního hospodaření včetně “chain of custody” - navazující péče o les. Musí být zaručena plná nezávislost mezi dvěma různými účastníky certifikačního procesu. Certifikační systémy také musí být zcela nediskriminační z pohledu vlastnických struktur a velikosti majetku. Nakonec je velmi důležité, že se certifikace nesmí stát obchodem s certifikací lesů, to znamená, že přínosy z certifikace lesů musí sloužit majitelům lesů a nikoli těm, kteří certifikaci provádějí.
ÚLOHA STÁTU
Role vlád by v principu měla být omezena na podporu a usnadnění vytváření národních či regionálních systémů a na ustanovování normativních rámců pro takové iniciativy. Navíc je rolí vlády vyžadovat sledování toho, zda je spotřebitel chráněn proti zavádějícím informacím a zda certifikační standardy jsou kompatibilní s normativními regulativy a směrnicemi v místě užívanými. Na základě výsledků a potřeb místních či regionálních iniciativ by mohl být pro společný přístup a harmonizaci užitečný rámec EU nebo rámec pan-evropský. Užitečnými nástroji pro evropskou certifikaci by mohly být např. (bez nároku na to, že by některý z nich byl povinný - naopak, všechny sledují přístup založený na vlastním dobrovolném závazku uživatelů):
- Community Eco-label award scheme,
- Comunity environmental management and audit scheme (EMAS), který je srovnatelný s normou ISO 14001,
- jiný zajímavý nástroj politiky životního prostředí představující Environmental Agreements.
Protože se certifikační aktivity již rozšířily do některých trhů, je obtížné předpokládat, že by některý z uvedených způsobů v budoucnosti představoval vedoucí alternativu lesnické certifikace v Evropě, nicméně některé z nich, zejména “environmental agreements”, mohou být užitečnou součástí certifikačních systémů regionálních a národních. V podkladovém materiálu zabývajícím se lesnickou strategií pro Evropskou unii je certifikace zahrnuta do jedné ze čtyř položek oddílu D “Specifické otázky týkající se lesnictví” v kapitole III. Její text následuje v doslovném znění.
CERTIFIKACE V LESNICTVÍ
Certifikace v lesnictví je proces, při kterém nezávislá třetí strana ověřuje, že dotyčné lesy jsou obhospodařovány trvale udržitelným způsobem. Výrobky, pro jejichž výrobu bylo použito jako suroviny dřeva pocházejícího z lesa obhospodařovaného trvale udržitelným způsobem, mohou být opatřeny značkou zaručující tuto skutečnost. Certifikace tedy pouze označuje způsob lesního hospodaření a nikoli celý výrobní cyklus předmětu vyrobeného ze dřeva. Systém certifikace v lesnictví a následné označování jsou tržními nástroji, jejichž cílem je především propagovat trvale udržitelné hospodaření v lesích a používání lesních produktů pocházejících z obnovitelných a trvale udržitelných zdrojů. V Evropě tyto systémy též přispívají k lepší informovanosti spotřebitelů o přínosu trvale udržitelného lesního hospodářství ke kvalitě životního prostředí a podporují využívání dřeva jako ekologické a obnovitelné suroviny. Hlavním cílem je dosáhnout srovnatelnosti a důvěryhodnosti na základě průkazného ověření, že tyto produkty odpovídají normám a výkonnostním parametrům.
Lesnické programy a lesní politika členských států jsou nicméně klíčovými nástroji k tomu, aby se trvale udržitelné lesní hospodářství a certifikační programy staly dalším podnětem v této oblasti. Evropské programy certifikace v lesnictví a následné označování by měly být založeny na kritériích a výkonnostních parametrech srovnatelných a kompatibilních s mezinárodně dohodnutými principy. Kromě toho by měly respektovat tyto obecné principy: dobrovolnost, důvěryhodnost, transparentnost, účast všech zúčastněných stran na efektivnosti nákladů, otevřenost a nediskriminace vůči různým typům lesů a vlastníků. Důležitým prvkem dodávajícím důvěryhodnost je nezávislý audit lesního hospodaření a vícenásobný dozor.
Komise vítá iniciativy vlád, regionálních orgánů, nevládních organizací a soukromého sektoru a jejich zkušenosti. Nedávno začali zástupci lesnických subjektů, lesního průmyslu a obchodu z několika členských států vypracovávat celoevropský rámec certifikace a ověřování pro sektor lesnictví založený na celoevropských kritériích a ukazatelích trvale udržitelného hospodaření. Vzhledem k jistým omezením, riziku dvojkolejnosti a nedostatečné komparabilitě všech těchto iniciativ bude Komise tyto problémy analyzovat a posoudí též nutnost eventuálních doplňkových akcí na úrovni ES, které by též zahrnovaly právní instrument stanovující důležité požadavky dobrovolné certifikace a označování. Tento instrument by potom umožnil zavedení loga EU pro trvale udržitelné lesní hospodaření a zabýval by se otázkami, jako jsou normy trvale udržitelného lesního hospodářství, úroveň posuzování, kontrolní orgány, dozor a řešení sporů. V závěru dokumentu Komise sděluje, že ve vhodnou dobu navrhne další akce, mj. např. vypracování rámce pro dobrovolnou certifikaci v lesnictví a následné označování v rámci Unie.
Pozn.: Zpracováno podle materiálů Evropské komise