NÁRODNÍ PARK ČESKÉ ŠVÝCARSKO BUDE?
Druhého června t.r. schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR ve druhém čtení návrh zákona o vytvoření NP České Švýcarsko. Po dlouhých diskusích z uplynulých let, které se týkaly zejména velikosti území parku, se zdá, že bylo nalezeno kompromisní řešení. Protože návrh zákona byl schválen i Senátem, začne NP fungovat pravděpodobně od ledna příštího roku.
HISTORIE
Území navrhovaného NP České Švýcarsko se nachází v okrese Děčín podél státní hranice se SRN a je doposud chráněno v rámci CHKO Labské pískovce. První úvahy o vyhlášení NP pocházejí z r. 1991, kdy česká vláda v reakci na vyhlášení NP Saské Švýcarsko na německé straně (poslední rozhodnutí parlamentu bývalé NDR) přislíbila přiznání stejného statutu ochrany i území na naší straně. Na základě tohoto příslibu zpracovalo MŽP záměr na zřízení NP, který byl zveřejněn a projednán s obcemi a ostatními resorty a v květnu 1993 předložen vládě. V následujícím období se návrh vracel, byl přepracováván a jednalo se o různé velikosti výměry. MŽP prosazovalo tzv. “velkou variantu” (9638 ha). V této variantě byly zahrnuty nejen nejcennější geomorfologické části území, ale také rozsáhlé hospodářské lesy. Státní podnik Lesy ČR navrhoval tzv. “malou variantu Sever” (5482 ha), která zahrnovala skalní útvary při státní hranici s Německem. Hospodářské lesy měly být z území parku vyloučeny. Na jaře r. 1995 Poslanecká sněmovna “malou variantu” odmítla. V listopadu 1998 vláda projednala návrh s původní “velkou variantou”, který v lednu 1999 prošel prvním čtením v parlamentu. Počátkem června t.r. prošel návrh druhým čtením, avšak s výměrou přibližně 7500 ha. Tato výměra, označovaná jako “střední”, je výsledkem kompromisu v jednáních, kdy byly z původní “velké varianty” vyloučeny intravilány obcí nalézajících se uvnitř území parku. Kromě toho byly z navrhovaného území vyňaty hospodářské lesy v severní části území a pod jižním svahem Růžovského vrchu.
CÍL VYHLÁŠENÍ PARKU
V základních informacích pro jednání o přípravě zákona z února 1999 navrhovatel (MŽP) uvádí, že posláním připravovaného NP je uchování a zlepšení přírodního prostředí, ochrana jedinečných geomorfologických hodnot (pískovcových skalních útvarů i čedičových vyvřelin), planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a typického vzhledu krajiny. Na německé straně existuje NP Saské Švýcarsko a pokud dojde k vyhlášení území obdobného statutu na české straně, vznikne rozsáhlé území s významným stupněm ochrany.
Navrhovatel udává, že vyhlášení NP je třeba dát do souvislosti s celkovým předmětem ochrany, což nebývá zcela jasně deklarováno. Předmětem ochrany a důvodem pro vyhlášení NP je výše zmíněný geomorfologický pískovcový fenomén a na něj vázaná společenstva živočichů a rostlin, nikoliv pouze lesní porosty, jak často bývá mylně interpretováno. Problematiku vyhlášení NP tak nelze zužovat na současný stav lesních porostů. Na druhou stranu je však objektivní skutečností, že lesní porosty pokrývají převážnou většinu území navrhovaného NP a proto nelze lesnickou problematiku odsouvat do pozadí.
PÉČE O PARK
Mezi nejvýznamnější a nejznámější místa na území připravovaného NP patří Pravčická brána (největší skalní pískovcový most v Evropě), Soutěsky (skalnaté kaňony v údolí řeky Kamenice), Kyjovské údolí (pískovcové útvary v části kaňonu říčky Křinice), Růžovský vrch (čedičový vrch s původními lesními porosty, který je dominantou daného území; v současnosti má statut NPR), Loupežnický hrad (zbytky skalního hradu na pískovcové skále u Vysoké Lípy) a pískovcové skalní město v Jetřichovických stěnách.
V základních informacích navrhovatele se uvádí, že území NP bude členěno do tří zón ochrany přírody. Do I. zóny bude zahrnuto nejcennější území skalních měst u hranice s Německem, soutěsky řeky Kamenice, Růžovský vrch a údolí Křinice, přičemž jádrová část bude přímo navazovat na jádrovou část parku Saské Švýcarsko. Cílem péče o les v I. zóně je postupné vytvoření souvislých ploch přírodě blízkých lesů, tzn. porostů s přirozenou dřevinnou skladbou, věkově a prostorově rozrůzněných a s probíhajícími autoregulačními procesy. Současné lesní porosty, které byly v minulosti člověkem ovlivněny a přeměněny (smrkové monokultury na plošinách, porosty vejmutovky a dubu červeného), by měly být systematicky a dlouhodobě usměrňovány postupnou přeměnou k tomuto deklarovanému cíli tak, aby nedošlo k náhlému rozpadu lesních společenstev. Ve II. zóně bude cílem péče udržení dochovaných přírodních hodnot, v případě pozměněných ekosystémů jejich přiblížení stabilním, přírodě blízkým společenstvům. Z hlediska lesního hospodaření bude kladen důraz na ekologické zásady, druhovou rozmanitost, jemnější způsoby péče o les, navracení jedle a dalších cenných dřevin do porostů. Současně bude podporováno zachování genetického potenciálu borovice lesní místního jetřichovického ekotypu a chlumního ekotypu smrku. III. zóna se lesů týká pouze okrajově.
SPORY OHLEDNĚ VZNIKU NP
V uplynulých osmi letech se rozproudila široká a mnohdy až vášnivá diskuse mezi odpůrci NP a jeho navrhovateli a obhájci o smyslu vyhlášení NP, jeho výměře, stávajícím a budoucím hospodaření na daném území atd. Tyto diskuse probíhaly na různých úrovních a v různých rovinách. Odpůrci NP poukazují na rozpor se zákonem č. 114/92 o ochraně přírody ve smyslu nepůvodnosti většiny porostů na území připravovaného parku. Prosazovatelé se odvolávají na geomorfologickou jedinečnost území.
Do diskusí se zapojily obce, které měly být zahrnuty do území NP. Některé z nich vyhlášení NP vítají a vidí v něm možnost získání prostředků k vybudování čističek, kanalizace nebo šanci na oživení turistického ruchu. Další obce se obávají, aby existence NP naopak negativně neovlivnila jejich stavební aktivity. Odpůrci NP z řad místních obyvatel sepsali petici proti vládnímu návrhu velké varianty. Navrhovatel a obhájci NP argumentují možností uplatnění živnostníků v regionu na trhu práce, zvýšením přínosu do rozpočtů obcí (daň z příjmu), větší šancí pro získání dotací na zlepšení životního prostředí, infrastruktury, realizaci ekologických staveb a rekultivaci poškozených lokalit.
Své stanovisko vyjádřilo MZe na tiskové konferenci v březnu t.r. (LP 4/99), kdy podpořilo vznik NP, avšak vyjádřilo obavu mimo jiné z lesnických rizik zřízení NP ve velké variantě, zejména v souvislosti s nebezpečím napadení nepůvodních smrkových kultur v jižní části navrhovaného území kůrovcem. Navrhovatelé zastávají názor, že nebezpečí kůrovcové kalamity z důvodu odlišné konfigurace terénu v porovnání se Šumavou nehrozí. Kromě toho bude prováděn běžný monitoring kůrovce pomocí lapáků a lapačů a v případě zjištěného vyššího výskytu budou přijata další opatření. Odpůrci dále poukazují na výši plánovaných těžeb, kdy v návrhu velké varianty činí plánovaný objem těžby 21 tis. m3 ročně, což je o 5 tis. m3 více, než je stávající těžba. Diskutuje se o provozních nákladech parku. Navrhovatel počítá, že příjmy z těžby dřeva a myslivosti takřka pokryjí režii lesního hospodaření.
FINANČNÍ ZAJIŠTĚNÍ
Po legislativní stránce se zdá, že vznik národního parku bude zajištěn. Otázkou však je, zda se podaří zabezpečit finanční prostředky k jeho faktickému spuštění. Jednorázové náklady na zřízení parku odhaduje MŽP na 21,5 mil. Kč, přičemž roční provoz přijde na dalších 7 mil Kč. Podle časopisu Týden č. 25/99 (14. 6. 1999) vyzvalo ministerstvo financí resort životního prostředí, aby výše uvedené jednorázové náklady zaplatil z vlastních zdrojů. Podle ředitele odboru ochrany přírody MŽP Petra Rotha však už žádné peníze nejsou k dispozici.
LESY ČR, s. p., A PROBLEMATIKA VYHLÁŠENÍ NP ČESKÉ ŠVÝCARSKO
Lesníci z oblasti připravovaného NP byli zastánci parku označováni za hlavní odpůrce velké varianty a někdy i parku samotného, přičemž bylo poukazováno na jejich zaujatost a dogmatický přístup. Je však nutné položit si otázku, kdo by se měl k lesnickým problémům vyjadřovat, když ne zástupci odborné lesní správy z daného území. Z tohoto důvodu jsme položili několik otázek oblastnímu inspektorovi LČR Teplice ing. Františku Chaloupkovi a lesnímu správci na LS Děčín Ladislavu Hovorkovi, protože území NP spadá do oblasti jejich působnosti.
Mohli byste stručně popsat vývoj myšlenky vyhlášení NP České Švýcarsko?
Ing. F. Chaloupka: Na úvod bych chtěl vyvrátit domněnku, že LČR jsou spolu s akciovými společnostmi působícími na tomto území nepřáteli připravovaného NP. Nejsou, protože se vždy hlásily k myšlence jeho vyhlášení, avšak v jiné velikosti, než kterou navrhovalo MŽP. Myšlenka vyhlášení parku na naší straně existuje od roku 1991. Správa CHKO Labské pískovce spolu s MŽP vytvořily návrh parku o výměře přibližně 9,5 tis. ha a započala jednání. Ze strany LČR byla snaha vyloučit z navrhovaného území hospodářské lesy a tak vznikla tzv. “malá varianta Sever”, která byla dokonce na podzim 1995 odsouhlasena vládou, ale Parlament ji neschválil. Poté nastalo období určitého klidu a po nástupu nynější politické reprezentace v čele s ČSSD byla otázka parku znovu otevřena. Návrh prodělal řadu bolestí, které spočívají mimo jiné v nedostatcích jeho vyhlášení ve vazbě na zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/92 Sb. Obce jako součást území NP byly teprve v roce 1999 upozorněny na omezení, která je čekají v souvislosti s vyhlášením NP, ať v I. zóně nebo na jejich vlastním území.
Na základě našich společných jednání s obcemi v závěru roku 1998 a na počátku roku 1999 vydaly obce dotčené územím NP prohlášení, ve kterém v podstatě požádaly, vzhledem k různým omezením na území NP, o vyloučení intravilánů a zemědělské půdy. Na základě tohoto prohlášení Poslanecká sněmovna požádala LČR o zpracování návrhu varianty, která by akceptovala požadavky obcí a obsahovala i požadavky LČR. Tak vznikla varianta, která má výměru řádově okolo 7500 ha. Dosud nejsou přesně stanovené hranice. V této variantě jsou z území navrhovaného parku vyloučeny intravilány obcí, zemědělská půda a část hospodářských lesů. Pokud by tato území byla připojená k národnímu parku, docházelo by k záboru poměrně značné plochy hospodářských lesů. To je spor, který probíhal mezi MŽP a LČR. Podle názoru LČR by hospodářské lesy neměly být součástí parku, protože za ně odevzdávají obecním pokladnám daň z nemovitostí a pokud budou zařazené do NP, obce o tuto daň přijdou. V podstatě se domníváme, že je potřeba stále zvažovat zařazení hospodářských lesů do území NP, protože jsou obnovitelným zdrojem přírodního materiálu - dříví. Myslím si, že způsob hospodaření, který LČR přijaly, to znamená hospodaření přírodě blízké, včetně rozšiřování melioračních a zpevňujících dřevin, se zde naplňuje, protože v posledních letech přesahuje při obnově lesa podíl zpevňujících dřevin 50 %.
V úvodu jste se zmínil o nedostatcích návrhu vyhlášení NP v souvislosti se zákonem č. 114/92. Mohl byste tuto problematiku podrobněji charakterizovat?
Ing. F. Chaloupka: Celé území, tak jak bylo připravováno pro velkou variantu, podmínky zákona č. 114/92 Sb. pro vyhlášení národního parku nesplňovalo. Nesplňovalo z toho důvodu, že lesů původních se v této oblasti ve velké variantě nachází 1,9 % a lesů přírodě blízkých v celé oblasti 11 %. Pokud to shrneme, podmínkám pro vyhlášení parku by odpovídalo asi 13 % porostů. I to je důvod, proč se LČR snažily navrhované území zmenšit. Kromě toho původní návrh byl připraven za účelem ochrany geomorfologie, která stejně nemůže být žádným způsobem více chráněna, než je nyní a nikdo jí v této oblasti nenarušuje. Proto LČR vymezily malou variantu příhraniční, která by zachycovala nejcennější části území.
MZe vyslovilo na tiskové konferenci v březnu t.r. obavu z možného vzniku kůrovcového problému tak jako na Šumavě. Je tato obava oprávněná? Mohl by v dané oblasti nastat stejný problém jako na Šumavě, tzn. velkoplošné rozšíření kůrovce? Byly v oblasti uvažovaného území NP s kůrovcem problémy již v minulosti?
L. Hovorka: Porosty v uvažovaném NP tvoří zčásti rozsáhlé smrkové monokultury. Pokud se nebudou dodržovat zásady prevence a ochrany, dojde v nich k velkému nebezpečí plošného napadení kůrovcem, tj. pokud nedojde k včasnému odstraňování stromů vyvrácených větrem, které jsou do budoucna vždy potenciálním nebezpečím pro rozšíření kůrovce, k vyhledávání napadených kůrovcových stromů, jejich odstranění, včasné asanaci, k monitoringu kladením lapáků a ochraně lapači v nepřístupných podmínkách. Zkušenosti z dlouholeté služby na tomto území jsou takové, že pokud se tato opatření nebudou realizovat, a to pravidelně a neustále, tak opravdu hrozí, že smrkové porosty budou kůrovcem rozvráceny a to nejen v oblasti porostů NP, ale rovněž v oblastech sousedících. Vzdálenosti pro kůrovce nejsou dostatečně velké, aby mu nedovolily přelet do porostů sousedních.
Jaký názor máte na argument CHKO, že z hlediska konfigurace terénu je v Českém Švýcarsku jiná situace než na Šumavě, tzn. že z tohoto pohledu nehrozí plošnější rozšíření kůrovce?
L. Hovorka: Naopak si myslím, že konfigurace terénu, která v této oblasti je, je pro rozšíření kůrovce nebezpečnější než na Šumavě, protože jsou zde území, která jsou velmi špatně přístupná jak pro provádění ochranných opatření proti kůrovci, tak pro předcházení vzniku jeho plošného rozšiřování. Území je nepřehledné a špatně se v něm orientuje. I vyhledávání zlomů a vývratů je konfigurací terénu velmi ztíženo. Na Šumavě je území přehlednější a je tak snažší vyhledat a zpracovat potenciálně nebezpečné stromy pro rozvoj kůrovce.
To je pravda, ale já mám pocit, že CHKO chápe tento problém spíše z pohledu biologie kůrovce a jeho rozšiřování. Kdybych to měl konkretizovat, tak podmínky výraznějšího rozšíření kůrovce by měla zhoršit lokalizace uvažovaných ohrožených porostů do chladnějších částí území parku, např. do soutěsek s teplotní inverzí. Tento fakt by měl zamezit plošnějšímu rozšíření kůrovce.
L. Hovorka: Jsem přesvědčen o tom, že zdejší porosty dávají dostatečné podmínky k tomu, aby se kůrovec rozšířil. Spousta se jich nachází na jižních expozicích a pokud budou napadeny, způsobí to, že kůrovec přejde i do chladnějších poloh, kterých zde není plošně převažující výměra. Ve vrcholových partiích území a na jižních svazích jsou smrkové porosty dostatečně zastoupeny k tomu, aby se zde kůrovcová kalamita mohla rozjet.
Ing. F. Chaloupka: Na Šumavě se také tvrdilo, že v nadmořské výšce nad 1200 m nebezpečí kůrovce hrozit nebude a skutečnost je dnes taková, že vrcholové partie centrální Šumavy jsou de facto zničené. Z hlediska stupňovitosti se jedná o 7.-8. lesní vegetační stupeň a kaňony v oblasti Labských pískovců jsou také charakteru 7.-8. LVS. Při počátku rozvratu by tak došlo k prosvětlení ploch a i kaňony potom budou pro kůrovce atraktivní, tak jako byly na Šumavě atraktivní porosty ve vrcholových partiích.
Další diskutovanou otázkou je rozšíření introdukovaných dřevin na území připravovaného NP, zejména borovice vejmutovky. Vejmutovka byla do oblasti introdukována před 200 lety, adaptovala se, zmlazuje se a jsou zde uznané semenné porosty. V případě vyhlášení NP však dojde k jejímu omezení. Mohli byste se zmínit o tomto problému z vašeho pohledu?
L. Hovorka: Z mého pohledu jde o jasnou záležitost. Co se týče území NP, nechť rozhodují ustanovení zákona č. 114/92. V lesích mimo území NP má podle mého názoru vejmutovka své opodstatnění, i když jako podnik nemáme zájem ji uměle rozšiřovat. Naopak se výchovou spíše snažíme vejmutovkové monokultury usměrňovat tak, aby došlo ke vzniku smíšených porostů. Domnívám se, že vejmutovka ve zdejší oblasti dosahuje velmi dobrého hospodářského výsledku a dá se říci, že je stromem krajinotvorným, majícím své opodstatnění a nelze se na ni dívat jako na nepřítele přírody.
Pokud by došlo k odstranění vejmutovkových porostů na technicky obtížně dosažitelných lokalitách, nenastal by problém tyto lokality znovu zalesnit?
L. Hovorka: Pokud se vejmutovka odstraní, je samozřejmé, že znovuzalesnění takových lokalit je technicky obtížnější a finančně náročnější. Domnívám se, že forma, která se uplatňuje u LČR - výchova těchto porostů v mladém stadiu odstraňováním nežádoucích jedinců z porostu a podpora cílové druhové skladby výchovou v mladém věku, je vhodná.
Na jaké ploše se v současné době vejmutovka vyskytuje?
Ing. F. Chaloupka: Podle zjištěných skutečných podílů různých dřevin v oblasti předpokládaného NP ve velké variantě vejmutovka zaujímala asi 1,5 % výměry redukované plochy všech dřevin. Nejvíce je zde zastoupen smrk, kterého je asi 55 %, 32 % je borovice. Pokud bychom sečetli plochy porostů vejmutovky na LS Děčín a LS Rumburk, odpovídalo by to přibližně 140 ha.
Na jakých stanovištích se vejmutovka nachází?
Ing. F. Chaloupka: Převážná část vejmutovkových porostů se nachází v oblasti Jetřichovic, Hřenska a Doubice. Lze říci, že tam, kde jsou vejmutovky jednotlivě v porostech (tj. de facto vtroušeny), vytváří velice příjemnou dominantu nad porosty, a to jak barvou, tak vzrůstem i vzhledem. Je pravdou, že vejmutovka v těchto oblastech osídlila po stanovištní stránce nejextrémnější místa. Roste na skalních výchozech, kde kromě břízy a borovice lesní v podstatě žádné jiné dřeviny nejsou schopny žít a růst.
L. Hovorka: V zákoně č. 114/92 se hovoří o zákazu záměrného rozšiřování vejmutovky v I. a II. zóně CHKO, což LČR neprovádějí. A jak jsem již uvedl, výchovou redukují současné stavy vejmutovkových porostů. Od roku 1995 se vejmutovka v CHKO Labské pískovce nevysazuje a nepodporuje se její přirozená obnova. LČR mohou s klidným svědomím hovořit o její výrazné redukci na pravém břehu toku řeky Labe.
Mohli byste se na závěr zmínit o těžbách na území uvažovaného NP?
L. Hovorka: Z hlediska výše těžeb lesní správa na území připravovaného NP provádí těžby v menším rozsahu, než se plánuje v návrhu NP. Bývá nám často vytýkáno, že v důsledku přibližování a odvozu dřeva dochází k nadměrnému zatížení a ničení cestní sítě. K tomu bych chtěl říci, že není možné, aby těžba byla prováděna pouze za ideálního počasí, tzn. v zámrzu nebo v době dlouhodobějšího sucha, aby nedošlo k poškozování přibližovací odvozní sítě. Když se dopravní síť zničí, tak se musí dát do pořádku. Je to obsažené v obchodní smlouvě s dodavateli prací, kde jsou termínované opravy poškozených dopravních sítí. Domnívám se, že není seriózní tvrdit, že někdo bude přibližovat dříví, aniž by poškodil lesní dopravní síť. To zkrátka nejde. Posledních několik zim nebylo období déletrvajících mrazů, kdy by nedocházelo k poškození cest prostředky přibližujícími dříví. K tomuto problému samozřejmě přistupujeme tak, že v období dešťů nebo mokrého počasí situujeme těžby tam, kde je poškození menší, ale bez vyloučení poškození to nejde. Omezit těžby pouze na období s vhodným počasím není možné i z důvodů sociálních, protože lidé, kteří se živí touto prací, nemohou pracovat pouze tři dny v roce, kdy tvrdě mrzne. Oni musí jíst chleba celý rok a do práce musí jezdit a pracovat, ať je počasí takové či onaké.
Děkuji za rozhovor David Vaca