OPLOCENKY NEBO INDIVIDUÁLNÍ OCHRANA SAZENIC?
Chtěl bych popsat své zkušenosti s oplocováním kultur ze své, relativně dlouhé praxe (přes 40 let) na jednom polesí. Oplocenek různého druhu se od roku 1952 stavělo stále více a nyní jsou (kromě nátěrů) hlavním způsobem ochrany zakládaných smíšených porostů s předepsaným zastoupením melioračních a zpevňujících dřevin.
OPLOCENKY
Jejich účinnost je stále více ohrožována návštěvníky lesa, kteří dřevěné oplocenky prolamují a pletivové nadzdvihují, rozplétají, přelézají a dokonce prostřihují. Pokud mají oplocenky různé druhy vstupů, nechávají je otevřené. Proto je účinnost oplocenek závislá na včasném zjištění poškození návštěvníky a na tom, jestli plot nebyl poškozen pádem stromu z okolního porostu apod. Možnost včasné opravy je limitována narůstajícím množstvím oplocenek a možností včasného zjištění, které se zmenšuje s rostoucí výměrou revírů. V době, kdy bylo na polesí pět lesních, technik a polesný jsem považoval za nedbalost, když do některé oplocenky vnikla zvěř. I tehdy se to stávalo nepříjemně často. Nyní na stejné výměře slouží v přepočtu méně než jeden a půl revírníka a oplocenek je více. Podle mě přesahuje včasná kontrola fyzické možnosti revírníků. Někdy jen několik dní bez kontroly zaviní velké škody, protože zvěř neuvěřitelně brzy poškození najde a v oplocence se doslova vyřádí, protože vše nové je lákavé nejen pro člověka. Navíc opravy oplocenek dodavatelským způsobem jsou velmi drahé.
Účinnost a tím výsledky oplocenky jsou nepřímo závislé na její velikosti. Čím je oplocenka větší, tím méně je účinná. Odstrašující jsou např. případy, kdy “hledač” vánočních stromků nechá otevřená vrátka oplocenky, nebo rozplete spoj dvou dílů pletiva u dvouhektarové oplocenky, která už zdárně odrůstá a proto není přehledná. Když vnikne dovnitř jelení zvěř tak buď odejde, nebo se nechá vyhnat. Nepřeji však nikomu, aby musel vyhnat srnčí rodinku. O zajíci (který na listnáčích nakonec působí největší škody) ani nemluvě, třebaže je zajíců tak málo, že se ani neplánuje odstřel.
INDIVIDUÁLNÍ OCHRANA
Individuální ochranu sazenic jsme zkoušeli v minulosti: živé i mrtvé rozsochy. Účinnější byly rozsochy živé. U listnáčů jsme to dělali dvoj až trojsadbou se smrkem. Pro zajímavost: tento způsob nám byl zakázán přesto, že stál minimum nákladů (na polesí byla většinou možnost vyzvednout v okolí náletový smrk). Při kopání jamky, což bylo nejnamáhavější a tím i nejnákladnější se do jedné jamky vysadily cílové i ochranné sazenice. Důvodem zákazu bylo to, že jsme čerpali jen “mzdový fond” a ne náklady “ostatní” za nátěrové hmoty. Proto bylo nežádoucí i používání odpadové koudele, kterou dával trutnovský Texlen zadarmo. Ty doby jsou však pryč a nyní je konečný finanční efekt rozhodující. A ten jednoznačně mluví buď pro “vícesadby” se stínáním ochranné výsadby smrku (ev. borovice) v patřičné výši při použití živých rozsoch jako ochrany listnáčů, nebo pro využití “oplůtků” jednotlivých cílových sazenic. Tyto oplůtky jsem - ve větší míře - viděl v praxi použité v býv. NDR (oblast Königsteinu) před více než deseti lety. Pak už bohužel ne. Tam by nyní měly být známé praktické výsledky tohoto způsobu individuální ochrany.
Nyní tyto oplůtky zkouší v naší oblasti LS Rumburk v různém provedení. V provedení z umělé hmoty to má být nejen ochrana, ale i způsob jak urychlit růst listnáčů, především buku, javoru a jilmu působením příznivých mikroklimatických poměrů. Až z této ochrany sazenice odroste, končí i životnost této ochrany a stromek bude vystaven vytloukání, ohryzu i okusu. Dřevěný plůtek ze tří nebo čtyř dílů 50 cm (lépe více) širokých a 120-150 cm vysokých sice neurychlí růst, ale ochrání stromek deset a možná i více let, a to i před ohryzem, loupáním a vytloukáním, neboť odehnívající tyčky budou později podepřeny samotným kmínkem a větvemi stromku (zajímalo by mě, jestli někdo ze čtenářů má delší zkušenosti s tímto způsobem ochrany než já). K zhotovení oplůtků lze využít pilařského odpadového materiálu z prvních probírek, který jinak zůstává v lese ležet.
ZÁVĚR
V našich poměrech je jedním z hlavních problémů příměs jedle bělokoré do zakládaných porostů. Jedle v posledních 15 letech regeneruje a má stále větší úrody šišek a dokonce se i přirozeně zmlazuje. Je to jedle autochtonní, která přežila všechny nepříznivé vlivy minulosti a je to tedy geneticky velmi cenný materiál. V oplocenkách odrůstá, ale při narušení plotu je jako první poškozována a i odrostlá po dožití oplocení je ničena vytloukáním a ohryzem. V minulosti to tak bylo i s jedlí obrovskou a s douglaskou. Pro příměs jedle bychom měli více udělat. Kromě všech známých důvodů bych zdůraznil to, že zvyšující se podíl listnáčů (na úkor především smrku, který však byl nejžádanější dřevinou, je jí i dnes a tím více bude žádán až ho bude méně) může částečně nahradit jedle se stejným využitím a se stejnou cenou na trhu. Na jí odpovídajících stanovištích je to navíc dřevina zpevňující.
Jedle, zvláště autochtonní, je vzácný sadební materiál. Nelíbí se mi přenos jedle z Beskyd a dokonce z Polska do Lužických hor. Hrozí nám, že to dopadne jako s bukem, který jsme v minulosti brali ze Slovenska, Rumunska a dokonce z Baltu a Francie a který má mnohem horší vzrůst, habitus a asi i produkci než buk náš. Pravda - bukvice se v Lužických horách neurodily do r. 1992 po mnoho let. Zato nyní 3x za osm let a všude se objevují náletové semenáčky a sazenice. Jen je ochránit. Přimíšení jedle v počtu 300-500 ks/ha by bylo možno ochránit až do tvorby borky právě oplůtky. Vyšší počty nejsou třeba, neboť by během vývinu porostu byly snižovány prořezávkami a probírkami. Propočty ukazují, že by to v konečném efektu bylo i levnější než oplocenky. A hlavně účinnější. Totéž platí i při přimíšení listnáčů do kultur. Sledoval jsem z dříve zachovaných záznamů a map, že porost uváděný v r. 1887 jako jehličnatý s příměsí listnáčů (v prořezávkovém stáří) byl v mýtnosti téměř čistě listnatý. Zřejmě šlo o záměrnou výchovu. Zatím (jsou to jen dvouleté zkušenosti) se zdá, že i návštěvníci lesa tyto oplůtky (kromě těch z umělé hmoty) poškozují méně, než oplocenky. Asi jim méně překážejí. A to jsou zatím něčím nezvyklým.