NÁRODNÍ PARK PODYJÍ – THAYATAL
Tomáš Vrška, Jan Řezáč
Prvního ledna roku 2000 vznikl na rakouském (pravém) břehu řeky Dyje Národní park Thayatal se sídlem Správy NP v Hardeggu. Ve spojení s českým Národním parkem Podyjí tak bylo vytvořeno jedinečné mezinárodní území ochrany přírody nejvyšší kategorie evropského významu.
GEOLOGICKÉ A GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY
Členité území Podyjí je součástí pahorkatiny jihovýchodního okraje Českomoravské vrchoviny, pouze východní okraj zasahuje do Dyjsko-svrateckého úvalu. Geologické podloží je v západní části tvořeno horninami krystalinika (zejména dvojslídnými ortorulami, méně svory, pruhy amfibolitů a krystalických vápenců, pomístně s ostrůvky hadců); ve střední části se již více uplatňují svory s významnou vložkou krystalických vápenců; východní část území je tvořena převážně biotitickým granitem dyjského masivu. Nejvyšší bod NP (Býčí hora u Vranova n. D.) dosahuje nadm. výšky 536 m, nejnižší (hladina Dyje u Znojma) pak nadm. výšky pouze 207 m. Přirozenou osou území je řeka Dyje, která na svém 42 km dlouhém úseku středního toku vytvořila kaňonovité údolí, jehož hloubka dosahuje až 220 m. NP Podyjí tak reprezentuje výjimečně zachovalou ukázku říčního údolí v pahorkatinném stupni střední Evropy. Kaňon Dyje vytváří unikátní říční fenomén s četnými meandry, hluboce zaříznutými údolími bočních přítoků, nejrůznějšími skalními tvary, kamennými moři a skalními stěnami.
KLIMATICKÉ POMĚRY
Východní část území náleží do oblasti teplé - okrsek A2: teplý, suchý, s mírnou zimou a s kratším slunečním svitem. Západní část náleží do mírně teplé oblasti - okrsek B2: mírně teplý, mírně suchý, převážně s mírnou zimou. Klima v lesních porostech je však výrazně modifikováno mikroklimatem na svazích, které jsou expozičně zastoupeny všemi světovými stranami. Průměrná roční teplota vzduchu je 7-8 0C; délka vegetační doby 155-165 dní; průměrný roční úhrn srážek 440-515 mm. Za zmínku stojí suchá perioda v období 1990-1994 s průměrnými srážkami 430-459 mm.
STANOVIŠTNÍ POMĚRY A ŽIVÁ PŘÍRODA
Celé území je takřka souvisle porostlé přirozenými a přírodě blízkými lesy. V západní části lze nalézt zbytky původních podhorských bučin s jedlí a tisem, které východním směrem střídají habrodubové porosty. Mimo běžné lesní druhy dřevin zde rostou i vzácnější a pro Podyjí charakteristické druhy jako např. višeň mahalebka, dřín obecný, skalník celokrajný, jalovec obecný. V inverzních polohách roste klokoč zpeřený, růže alpská a javor klen. V teplejší jihovýchodní části se vyskytuje kalina tušalaj, lýkovec vonný, dub žlutavý, růže bedrníkolistá a galská.
Při typologickém mapování bylo zjištěno 83 lesních typů ve všech řadách, kromě rašelinné, a to v rozmezí 1.-3. LVS s fragmenty ve 4. LVS v inverzním údolí pravostranného přítoku Dyje v nejvyšších polohách NP. V 1. LVS převažují SLT zakrslých doubrav (1Z), kyselých doubrav (1K), suchých habrových doubrav (1C). Ve 2. LVS jsou převážně zastoupeny SLT kyselých bukových doubrav (2K), svěžích bukových doubrav (2S), vysýchavých bukových doubrav (2C), bohatých bukových doubrav (2B). Třetí LVS charakterizují dominantní SLT bohatých dubových bučin (3B) a obohacených dubových bučin (3D). Flóra Podyjí je určována především polohou území na hranici termofytika (oblast teplomilné květeny) okrajových partií panonika a jeho přechodů do mezofytika (oblasti květeny vyšších pahorkatin a vrchovin), které již náleží k hercynské, tj. středoevropské lesní flóře.
Geomorfologie průlomového údolí umožňuje prolínání dvou základních vlivů: ostrožny a exponovaná slunná místa hostí teplomilnou květenu, která izolovanými ostrůvky proniká z jihovýchodní teplé panonské oblasti hluboko do nitra mezofytika, naopak inverze v údolí dovoluje sestoupit podhorským druhům do velmi nízkých nadm. výšek (tzv. údolní fenomén). Značná přírodní rozmanitost podmiňuje velkou koncentraci rostlinných druhů na malé ploše. Z území NP a jeho ochranného pásma je dosud známo přes 1300 druhů vyšších rostlin. Při inventarizaci bylo zjištěno 115 druhů dřevin, z toho asi 90 lesnicky významných. Území je významnou křižovatkou areálů dubů (Quercus petraea, Q. robur, Q. dalechampii, Q. virgiliana, Q. polycarpa, Q. cerris, Q. pubescens, Q. frainetto). Pozoruhodný je výskyt jeřábů (Sorbus aucaparia, S. aria, S. torminalis, S. austriaca, S. graeca, S. intermedia, S. danubialis, S. hardeggensis - nově popsaný druh s endemickým výskytem v údolí Dyje). Hodnotné jsou populace původní hrušně, třešně, dřínu a dalších dřevin. Počet zvláště chráněných druhů rostlin je 77, k nejzajímavějším patří např. kýchavice černá, měsíčnice vytrvalá, brambořík nachový, divizna nádherná, koniklec velkokvětý, kosatec dvoubarvý, lilie zlatohlavá, 18 druhů orchidejí. Unikátní plochy vřesovišť a stepních lad v jihovýchodní části NP vznikly ve středověku vykácením původních doubrav a následnou pastvou dobytka.
Z území je potvrzen výskyt 56 druhů savců, což představuje 67 % všech druhů v ČR. Mimořádné druhové bohatství vykazují bezobratlí, zejména druhy vázané na vývoj v odumřelém dřevě, které zde nacházejí dostatek příležitostí k vývoji. Vzhledem k tomu, že v Podyjí je nejlépe vyvinutý a zachovalý říční fenomén západomoravských řek, má toto území velký význam jako refugium výskytu velkého množství citlivých a ohrožených druhů.
SOUČASNÁ ZONACE
Území NP je rozděleno do tří zón ochrany přírody, které byly vymezeny na základě současného stavu a zachovalosti přírodních společenstev.
I. zóna - přísná přírodní
Je vymezena jako souvislé jádrové území NP, tvořené údolním zářezem Dyje a částečně přecházející na zvlněnou plošinu nad údolím. Přírodní společenstva jsou zde člověkem nejméně ovlivněna. Zastoupeny jsou především přírodě blízké lesní porosty, které jsou na většině plochy ponechány samovolnému vývoji. V rámci arondace hranic byly do I. zóny zařazeny některé lesní porosty, nesplňující potřebná kritéria - zejména v přístupnějších částech údolí, kde bylo v minulosti možno provádět těžby s větší lesnickou mechanizací.
II. zóna - řízená přírodní
Zahrnuje souvislé plochy lesních porostů, bezprostředně navazující na I. zónu. Lesní společenstva jsou člověkem ovlivněna, ovšem převládá stanovištně příznivější dřevinná skladba s účastí (i když omezenou) cílových dřevin. Do této zóny jsou též zahrnuty plochy unikátních vřesovišť na východním okraji NP a nivních luk v údolí Dyje.
III. zóna - okrajová
Zahrnuje lesní porosty přímo sousedící s okolní zemědělskou krajinou, porosty člověkem zcela pozměněné (akátiny, smrkové a borové monokultury), zemědělské plochy v okolí obce Čížov.
CÍLOVÁ ZONACE
Jako hlavní kritérium při rozhodování o konkrétních zásazích v lesních porostech a na nelesních plochách (louky, vřesoviště) slouží zpracovaný návrh cílové zonace NP, jakožto základního rámce, stanovujícího jednoznačné priority a cíle při veškeré činnosti na území NP.
I. zóna - přísná přírodní
Bude zaujímat převážnou část území lesů NP (asi 70 %). Větší část současné II. zóny bude v budoucnu zařazena do I. zóny a vznikne tak plošně kompaktní celek společenstev ponechaných samovolnému vývoji. Zde budou výhradně zastoupena přírodní nebo přirozená a přírodě blízká společenstva, která byla do tohoto stavu dovedena aktivním managementem a budou dále ponechána samovolnému vývoji.
II. zóna - řízená přírodní
V této zóně budou zařazena společenstva s trvalým uplatněním aktivního managementu (sloučením dnešní III. a zbytku II. zóny, která nepřejde do I. zóny). Lesy zde budou obhospodařovány na principech přírodě blízkého LH se zohledněním specifických požadavků ochrany přírody. Ve II. zóně budou trvale zařazeny plochy luk, vřesovišť, příp. dalších bezlesí, které budou i nadále aktivně udržovány v současném stavu, neboť činností člověka (kosením, pastvou) je podmíněna jejich existence.
III. zóna - okrajová
Do této zóny budou směrovány místní hospodářské aktivity (zejména zemědělství) a lesní porosty zde budou zastoupeny minimálně a budou dlouhodobě využívány k šetrné produkci dříví pro místní účely.
KONCEPCE PÉČE O LES
Koncepce péče o les je v širším rámci dána posláním národních parků, definovaným zákonem č. 114/1992, o ochraně přírody a krajiny. Konkrétní rozhodování o (ne)zasahování v lesních porostech vychází ze současného a cílového zařazení v zóně ochrany přírody, z hodnocení současného stavu porostu, následně jeho zařazení do stupně přirozenosti, resp. provozní jednotky.
Pro klasifikaci současného stavu byl zpracován podrobný historický průzkum lesů na celém území NP a provedeno podrobné terénní šetření aktuálního stavu porostů, byla vytvořena pětistupňová klasifikační řada tzv. stupňů přirozenosti a každé porostní skupině (je jich přes 2000) byl přiřazen určitý stupeň přirozenosti. Pro provozní aplikaci, která by umožňovala každodenní práci lesníka byl zpracován zjednodušený třístupňový model pro přiblížení porostů přírodnímu stavu, pomocí něhož byla klasifikována každá porostní skupina v cílové I. zóně. Tento model zahrnuje požadavky na dřevinnou skladbu, prostorovou a věkovou strukturu porostu, včetně postupu při ponechávání odumřelého dřeva. Pro každou porostní skupinu v cílové I. zóně je kromě současné dřevinné skladby zpracována cílová dřevinná skladba. Pro hodnocení struktury a textury porostů slouží jako srovnávací báze výsledky výzkumu přirozených a přírodních lesů na srovnatelných stanovištích. Třístupňový provozní model zahrnuje:
1. Porosty přírodní až přirozené, tzv. “na věčnost”
Jde o porosty s dřevinnou skladbou blízkou cílové dřevinné skladbě, se zcela nebo částečně (pomístně) vyvinutou prostorovou strukturou. Tyto porosty jsou ponechány samovolnému vývoji a ponechává se v nich veškeré ležící i stojící dřevo (živé i odumřelé). V ojedinělých odůvodněných případech (projednává je lesnická sekce Rady NP) lze zařadit do této skupiny i porosty, které zcela nesplňují uvedená kritéria, např. z důvodů výzkumných, arondace souvislých celků apod. V arondovaných částech, které nesplňují uvedená kritéria, je možno provádět lesnické zásahy za účelem podpory prostorové diferenciace porostů, podpory přirozeného zmlazení slabě zastoupených cílových dřevin, doplnění chybějících ohrožených či vzácných druhů dřevin formou síje či podsadby, eliminace sekundárních antropických vlivů, např. šíření neofytů, škody nadměrnými stavy zvěře (ochrana nárostů) apod. Vždy se jedná o výjimečné opatření, např. v roce 2000 je plánován zásah ve 4 takovýchto porostních skupinách.
2. Porosty kulturní až přirozené, tzv. “v přechodu”
Jde o porosty s podstatným zastoupením cílových dřevin, avšak s příměsí stanovištně nepůvodních dřevin, příp. se zcela nevhodným poměrem cílových dřevin (např. habrové pařeziny) a pouze s pomístně vyvinutou prostorovou strukturou. Cílenými lesnickými zásahy jsou tyto porosty směrovány k modelu přírodního lesa, diferencovaného podle stanovištních poměrů (přechod do skupiny 1.). Ponechává se v nich odumřelá dřevní hmota, vyjma odumřelé hmoty stanovištně nepůvodních druhů dřevin. Do této skupiny lze výjimečně zařadit i porosty, které zcela nesplňují uvedená kritéria, zejména z důvodů arondace souvislých celků. Lesnické zásahy jsou prováděny za účelem dosažení, resp. přiblížení se potenciální přirozené dřevinné skladbě, podpory prostorové diferenciace porostů, podpory přirozeného zmlazení nedostatečně zastoupených cílových dřevin (např. prosvětlením), doplnění chybějících, ohrožených či vzácných druhů formou síje či podsadby, eliminace sekundárních antropických vlivů, např. šíření neofytů, škody nadměrnými stavy zvěře (ochrana nárostů) apod.
3. Porosty nepůvodní
Porosty, nesplňující svým charakterem podmínky pro zařazení do jedné ze dvou uvedených skupin, budou postupnými lesnickými zásahy směrovány tak, aby posléze mohly být zařazeny do porostů skupiny 2. a následně 1.
DŮLEŽITÉ PLOŠNÉ ÚDAJE O NP PODYJÍ
1. Celková plocha NP a ochranného pásma (všechny druhy pozemků): I. zóna 2218 ha, II. zóna 2262 ha, III. zóna 1779 ha, NP celkem 6259 ha, ochranné pásmo 2797 ha.
2. Lesní půdní fond: I. zóna 2205 ha, II. zóna 1733 ha, III. zóna 1355 ha, celkem LPF 5293 ha.
3. Klasifikace lesních porostů podle “Koncepce péče o les” k 1. 1. 1998: Porosty přírodní až přirozené 1161 ha, porosty kulturní až přirozené 899 ha, celkem porosty “přírodě blízké” 2060 ha (33 % rozlohy NP).
REALIZACE PÉČE O LES
Práce v lesích jsou prováděny živnostníky - obyvateli s trvalým bydlištěm v obcích ochranného pásma. Snahou Správy NP je vytvořit tým pracovníků, kteří přesně ovládají specifika prací v lesích NP (důraz na citlivost zásahů, minimalizaci poškození lesních porostů, zvýšené nároky na znalost dřevin a diferencovaných postupů při zásazích). Po negativních zkušenostech z let 1994-95 nejsou najímány k lesním pracím větší firmy, které přijíždějí “dělat kubíky”. Dlouhodobým cílem je vytvořit úzký vztah místních obyvatel k území NP právě tím, že se budou trvale podílet na jeho managementu. Z dělnických profesí zaměstnává Správa NP jako kmenové zaměstnance pouze 3 traktoristy (vyvážecí souprava TERRI a dva UKT). Průměrný roční počet zaměstnaných živnostníků (lesních dělníků) je 40.
Při těžbě dříví se významně uplatňuje sortimentová metoda. Roční výše celkové těžby se pohybuje okolo 11 tis. m3. Výše nahodilé těžby se v posledních třech letech výrazně snížila a v r. 1999 činila 12 % z celkové výše těžeb. Odbyt dříví si zajišťuje Správa NP sama na odvozním místě se snahou o maximální zpeněžení (v r. 1998 to bylo 1078 Kč/m3). Je vyloučen prodej dříví nastojato. Zvyšuje se podíl přirozené obnovy v lesních porostech. Při umělé obnově se pracuje výhradně se stanovištně odpovídajícími dřevinami podle modelů potenciální přirozené vegetace.
Myslivost je provozována ve vlastní režijní honitbě o výměře 5790 ha. Dlouhodobým cílem je optimalizovat stav zvěře na stavech únosných pro přirozenou obnovu porostů bez vysokých nákladů na ochranu zejména proti okusu (v roce 1998 činily 884 000 Kč). Předmětem myslivecké péče je zejména zvěř srnčí, jelení, černá. Zvěř mufloní, uměle vysazená ve 30. letech 20. stol., je předmětem redukčního odlovu (při zachování etických pravidel lovu) a není s ní na území NP počítáno jako s trvalým druhem zvěře. Jako geograficky nepůvodní druh způsobuje často nevratné poškození nejcennějších partií I. zóny na svazích říčního údolí (zkousáváním bylinné vegetace a zmlazení dřevin, sešlapáváním a eutrofizací velmi citlivých stanovišť).
ZEMĚDĚLSTVÍ
V současné době je v NP zemědělsky obhospodařováno 525 ha půdy (tj. 8,4 % celkové výměry NP). Hospodaří zde zemědělský podnik Podyjí, a. s., Horní Břečkov a Zemědělské družstvo Mašovice. Vzhledem k poslání a cílům NP je nežádoucí, aby zde v dlouhodobém horizontu existovala intenzivní zemědělská výroba. Proto se postupně uskutečňuje program přechodu na ekologické způsoby zemědělského hospodaření a některé z těchto ploch se přeměňují na stabilnější trvalé travní porosty s výsadbou rozptýlené zeleně. Zajímavou zemědělskou lokalitou na území NP je vinice Šobes o rozloze 12 ha. Tato lokalita byla již od středověku využívána pro pěstování vinné révy. V současné době i zde přechází společnost Znovín Znojmo, a. s., se sídlem v Šatově na systém ekologického vinohradnictví.
ORGANIZAČNÍ STRUKTURA
Správa NP je organizačně členěna na sekretariát ředitele (ředitel + asistentka) a čtyři sekce. Sekce ochrany přírody (11 pracovníků) se zabývá biologickým výzkumem (koordinací vnějších aktivit i vlastními projekty), plánováním managementu nelesních společenstev, problematikou zemědělství, zeleně mimo les, vodního hospodářství, rybářství a organizací strážní a informační služby. Nejpočetnější sekce péče o les (19 pracovníků) zabezpečuje lesnický výzkum a monitoring (koordinaci vnějších aktivit i vlastní projekty), koncepční činnost, kontrolní činnost, rámcové plánování a přenos požadavků odborných pracovníků ze sekce ochrany přírody do svých plánovacích dokumentů. Především však výše uvedené koncepce a plány realizuje (nejen v lesních porostech, ale např. i na vřesovištích). K tomu účelu existuje v rámci sekce jediná provozní jednotka (lesní správa) s deseti lesnickými úseky. Sekce veřejných vztahů, dokumentace a informatiky (5 pracovníků) zajišťuje provoz návštěvnického střediska, ediční činnost, organizaci exkurzí, výukových programů, práci s veřejnými médii, provoz archivu, knihovny, pozemkovou evidenci, správu dat (včetně GIS) a počítačových sítí (jako servis pro ostatní sekce). Sekce ekonomicko-administrativní (9 pracovníků) zabezpečuje denní chod celé Správy NP - finanční a mzdovou účtárnu, pokladnu, provoz sekretariátu organizace, správu a údržbu budov, autoprovoz, úklid a řadu dalších každodenních činností. Sekce ochrany přírody a sekce péče o les současně fungují jako orgán státní správy v ochraně přírody (včetně mimolesní zeleně), ochraně ZPF, rybářství a jako dotčený orgán státní správy ve stavebnictví, územním plánování, odpadovém hospodářství a vodním hospodářství.
Správa NP je příspěvkovou organizací MŽP ČR, metodicky je řízena odborem ochrany přírody MŽP ČR. Roční rozpočet organizace v roce 1999 činil 32 mil. Kč, z toho státní příspěvek na činnost tvořil 22 mil. Kč. Vlastní příjmy tvoří převážně prodej dříví (92 %).
VĚDA A VÝZKUM
Správa NP koordinuje na svém území rozsáhlé spektrum výzkumných prací a sama některé projekty realizuje vlastními pracovníky. Území NP, v minulosti ukryté za “železnou oponou”, je zejména v biologických oborech velmi málo probádané. Realizuje se celá řada výzkumů botanických (nejvýznamněji se podílí Přírodovědecká fakulta MU Brno), zoologických - zejména bezobratlí (Národní muzeum, AV ČR, Správa NP), geologických (AV ČR, Správa NP). Probíhá dendrologický výzkum (FLD MZLU Brno, Správa NP, AV ČR), výzkum dynamiky přirozených lesních společenstev (FLD MZLU Brno, Správa NP), monitoring zdravotního stavu lesa (IFER, Jílové u Prahy). Výsledky výzkumných prací všech vědních oborů jsou postupně publikovány ve vědeckém sborníku Správy NP s názvem Thayensia, jehož 1. číslo vyšlo v r. 1998.
MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE
S přípravou vyhlášení NP Thayatal na rakouské straně údolí došlo k velmi těsné spolupráci s rakouskými kolegy. Nyní probíhá na rakouské straně příprava důležitých plánovacích dokumentů a pracovníci NP Podyjí se podílejí na jejich přípravě, resp. oponentuře, neboť obě strany deklarovaly jako jeden ze svých dlouhodobých cílů vytvořit společnou koncepci péče o svěřené území, která se bude řídit principy a potřebami biologickými a “smaže” umělou státní hranici, procházející středem řeky Dyje. Správa NP Podyjí je členem sdružení Europarc a spolupracuje na výměně informací s řadou správ evropských národních parků, včetně vzájemných výměnných pobytů pracovníků. V roce 1999 proběhla expertní prověrka odborníků z Rady Evropy, která Správě NP navrhla propůjčení Evropského diplomu. Ten je propůjčován územím, resp. jeho správám, která splňují poměrně přísná kritéria v oblasti dochovanosti přírodního prostředí, úrovně managementu, spolupráce s veřejností, s obcemi apod. Podle posledních zpráv by měl být v r. 2000 Správě NP uvedený diplom propůjčen.
TURISTIKA
Jednou z významných funkcí národních parků je funkce naučná a poznávací. Vzhledem ke svým jedinečným přírodním hodnotám se národní parky stávají značně turisticky atraktivní a Podyjí v tom není výjimkou. Ročně se v průměru se zdejší přírodou seznámí přes 100 000 návštěvníků. Správa NP pro ně vybudovala 76 km cest pro pěší turistiku a 75 km cest pro cykloturistiku. Dalším počinem pro zvýšení atraktivity území NP bylo otevření návštěvnického střediska v obci Čížov, která leží v samém srdci NP nedaleko hraničního přechodu do Hardeggu. Turista má tak možnost navázat při svých toulkách na síť turistických stezek sousedního Rakouska.
ZÁVĚR
Veškeré podrobnější informace o činnosti Správy NP je možno vyžádat na adrese: Správa NP Podyjí, Na Vyhlídce 5, 669 02 Znojmo, tel.: 0624/226 722, 244 015, 221 115 (též fax), e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , v písemné formě je k dispozici každoroční závěrečná zpráva o činnosti Správy NP v uplynulém roce. Návštěvnické středisko v Čížově je k dispozici návštěvníkům od 1. května do 31. října běžného roku.