POMOZTE NÁM HLEDAT NEJVĚTŠÍ STROMY
Dr. Ing. Petr Maděra, Ing. Lubomír Úradníček, CSc. - Fakulta lesnická a dřevařská MZLU Brno
Než do krajiny našeho státu významněji zasáhl člověk, byla pokryta lesem více jak z 90 %. V přirozených podmínkách by tedy převažovaly listnaté lesy s dubem a především bukem, s vtroušenými ostatními listnáči a jedlí. Lesní společenstva s dominancí smrku by rostly pouze v horských oblastech.
MOHUTNÉ STROMY JSOU VZÁCNOSTÍ
Dnes lesy pokrývají zhruba třetinu plochy státu, o to větší však mají význam pro životní prostředí člověka. V drtivé převaze se jedná o lesy hospodářské, s přeměněnou druhovou skladbou ve prospěch smrku či borovice, často ekologicky nestabilní. Dnešní stav je logickým důsledkem činnosti člověka, který již v dobách osídlování v nižších polohách odlesňoval území pro zemědělskou půdu. Asi od 12. století jsou patrny větší změny spojené s rozvojem skláren, hutí a dolů. Plánované hospodaření v lesích nastupuje až v 18. století v souvislosti se zvýšenou potřebou a nedostatkem kvalitní dřevní hmoty. Lesní hospodářství bylo od samého počátku výrazně produkčně zaměřeno. Hlavní úlohu zde hrála ekonomika, možnost zpeněžení produkovaného dřeva. Smrkové a borové monokultury byly založeny a pěstovány na velkých rozlohách. Tento způsob hospodaření vedl k homogenizaci výstavby porostů, které byly, a také dnes jsou, těženy hluboko pod fyzickým věkem, jehož se dřeviny mohou dožít. Z našich lesů tak vymizeli mohutní jedinci maximálního vzrůstu.
Přírodě blízká lesní společenstva, s dřevinnou skladbou nepříliš ovlivněnou člověkem, se dnes vyskytují většinou pouze v přírodních rezervacích, v nichž jsou v ČR chráněny jenom asi 2 % lesů. V našich poměrech jsou nejvýznamnějším prvkem ekologicky stabilní a vyvážené krajiny. Jsou důkazem trvalé udržitelnosti, neboť se dokáží přirozenou cestou obnovovat bez zásahu člověka, jsou důležitým prvkem s vysokou biodiverzitou a významnou genetickou bankou původních druhů, příznivě ovlivňují hydrologický režim krajiny. V takovýchto pralesovitých rezervacích lze zkoumat dřeviny z hlediska jejich maximálních růstových (produkčních) možností, protože se zde dožívají vysokého věku - přirozené smrti a nejsou předčasně vytěženy.
Z předchozího textu vyplývá, že doslova každý strom, který v krajině roste, si zasluhuje ochranu. Zvláště pak mohutné, staré stromy, které symbolizují vytrvalost, houževnatost a sílu, s jakou po celý svůj život dokáží vzdorovat různým nepříznivým faktorům prostředí a poskytovat užitek nejen člověku, ale i ostatním organismům. Kromě vědeckých, morálních, etických a estetických pohnutek, které občan pociťuje pro ochranu takovýchto stromů, existuje celá řada dalších věcných důvodů. Stromy ve své hmotě pevně váží oxid uhličitý, nejvýznamnější plyn způsobující obávaný skleníkový efekt, v průběhu života poskytují potravu, úkryt či jiné požitky, nejen člověku, ale i celé trofické pyramidě živočichů, jsou prostředím pro růst epifytických organismů, žijí v symbióze s mnoha druhy hub a i po své smrti slouží jako zdroj energie pro řadu saprofytických organismů. Velké dožívající stromy mají proto nenahraditelnou roli v udržení druhové rozmanitosti přírody.
ZÍSKÁVÁNÍ INFORMACÍ
Databanka informací o mohutných stromech v krajině v současné době v podstatě neexistuje. V ČR roste přirozeně asi 195 druhů dřevin, z nich může být za určitých podmínek přibližně 70 stromovitého vzrůstu. O většině není dokonale známo, kde se vyskytují největší jedinci svého druhu, ani jakých maximálních rozměrů a věku mohou dosáhnout. O mnohých obrech, zvláště pokud jsou součástí lesních komplexů, se většinou ani neví nebo je jejich výskyt znám pouze omezenému počtu místních znalců. Evidence a ochrana takovýchto stromů na okresních úřadech je věcí náhody a hloubky zájmu pověřeného úředníka. Zvláště v lesích závisí na citu a provozních možnostech lesních hospodářů, zda ponechají některé mohutné stromy v porostech dožít se více než mýtného věku.
Nadace Prof. Augustina Bayera, která má za cíl chránit dřeviny jako nedílnou součást životního prostředí člověka, proto zahájila projekt “Hledejme největší stromy”, do něhož chce zapojit co nejširší okruh pomocníků. Zakládáme databanku stromů, které jsou svými rozměry nadprůměrné, a které se tak mohou stát potenciálními obry svého druhu. Informace o stromech nadprůměrných rozměrů nám již poskytl T. Vrška, který se zanícenými spolupracovníky vědecky zkoumá naše pralesovité rezervace a navazuje tak na průzkumy E. Průši. Samozřejmě připravujeme také užší spolupráci s odbory životního prostředí okresních úřadů a s Agenturou ochrany přírody a krajiny.
Jsme si však vědomi toho, že jen těmito silami se projekt nedá zvládnout. Prosíme - vyzýváme - proto všechny lesníky - pracovníky lesního provozu, hospodářské úpravy, státní správy i ostatní, kteří vědí o dřevině, jež by byla svými rozměry (výč. tloušťkou, výškou či jinou zvláštní vlastností) zajímavá, aby se o své jedinečné poznatky podělili s Nadací. Přispějí k naplnění databáze výše uvedeného projektu a tím také k lepšímu poznání schopností růstu dřevin v našich podmínkách a současně i k jejich ochraně.
Pro všechny ochotné spolupracovníky jsou k dispozici v sídle nadace formuláře, v nichž je třeba vyplnit maximum předepsaných informací a poslat jej zpět na adresu: Nadace Augustina Bayera, Zemědělská 3, 613 00 Brno, tel.: 05/4513 4051-9. Zvlášť vítaná a cenná je kvalitní fotodokumentace. Došlé informace budou po čase vyhodnoceny a výsledky vyjdou tiskem, formou drobné, ale jistě zajímavé publikace. Projekt by měl zacelit mezeru ve znalosti nejmohutnějších stromů našeho státu. V zahraničí, např. ve Velké Británii, již několikrát vyšel seznam nejmohutnějších stromů - Champion Trees. U výjimečných stromů, které budou v rámci projektu nalezeny se nadace zasadí o jejich statutární ochranu.
NEJVĚTŠÍ JEDLE V ČESKÉ REPUBLICE
Že je pátrání po největších stromech svého druhu velmi zajímavé, můžeme doložit následujícím příkladem - jedle bělokoré (Abies alba). Jedle patří k našim dlouhověkým dřevinám (řada autorů uvádí až 800 let věku), které dorůstají největších rozměrů. V nedávné době byla jedle ještě ustupující, relativně vzácnou a přitom ceněnou dřevinou, neboť jí nevyhovuje holosečný způsob hospodaření a také značné přezvěření honiteb, především spárkatou a vysokou zvěří. V posledních letech však jedle regeneruje, pravidelně plodí a zmlazuje se. Bohužel v řadě oblastí Čech i Moravy se v lese s jedlí již nepotkáme, i když původně byla rozšířena od nadmořských výšek 200 m, kde rostla spolu s dubem na vlhkých stanovištích, až vysoko do hor. Optimální životní podmínky má jedle ve svěžích bučinách, kde roste spolu s bukem a smrkem, v tzv. hercynské směsi.
Jako jedna z největších změřených jedlí, které u nás rostly, se udává strom z pralesa Mionší, vysoký 60,5 m, v prsní výši o průměru 166 cm, s hmotou 33,81 m3, jehož padlý kmen přesně změřil Chmelař (1957). Podle jeho údajů největších jedlí o výč. tloušťce přes 1,5 m a výšce 45-60 m, věku 250-450 let zde rostlo několik, dnes již však nežijí. V současnosti je podle měření Vršky (ústní sdělení) největší jedlí v Mionší strom vysoký 56 m, s výč. tloušťkou 111 cm.
V severní části pralesovité rezervace Salajka v Beskydách se nachází z r. 1930 padlý kmen nejsilnější jedle zlomené vichřicí nazývané “Tlustá Tonka”, která byla sice jen 37 m vysoká, v prsní výši však měřila 1,94 m a objem dřevní hmoty činil 35 m3, věk je odhadován přes 500 let. V pralese Salajka naměřil Průša (1985) jednu jedli v tloušťkové třídě 16, dvě ve 14, 7 ve 13 a 15 ve 12. Dnes je podle Vršky nejvyšší jedle v Salajce vysoká 51 m s výč. tloušťkou 0,90 m.
Žofínský prales patří k našim nejstarším přírodním rezervacím. Rostly zde a stále rostou jedny z největších jedlí v ČR. Jedle nazývaná “Královna”, která padla v r. 1975, byla vysoká 45 m, průměr v prsní výši měla 1,76 m a hmota se udává 44 m3, věk 425 let. V 80. letech minulého století byla na okraji pralesa vyvrácena obrovitá jedle, která byla prý 60 m vysoká a poskytla 80 prostorových metrů paliva, což představuje objem kmene přibližně 56 m3. V r. 1997 se zlomila nástupkyně Královny - “Svícnová jedle”, která měla v obvodu 520 cm, tj. výč. tloušťku 166 cm, a výšku 35,1 m. Její místo by mohla zaujmout jedle, která roste nedaleko a má obvod v prsní výši 410 cm.
V jedné z našich nejznámějších a nejstarších pralesovitých rezervací Boubíně je jedle zastoupena přibližně 5 %. Podle Průši (1985) největší jedle dosahovaly výšek 35-42 m, výč. tlouštěk 140-150 cm. Dnes je zde podle měření Vršky jedle vysoká 55 m, s výč. tloušťkou 137 cm, a je tedy pravděpodobně nejmohutnější žijící jedlí v ČR.
Z dalších velkých šumavských jedlí stojí za zmínku strom z pralesa Stožec-Medvědice, kde Průša (1985) naměřil jedli vysokou 52 m, která měla průměr 120 cm v prsní výši. Z Radvanovického lesního komplexu je z počátku století uváděna jedle s názvem “Touristen Tanne” o výšce 60 m a výč. tloušťce 145 cm. Podle Chadta-Ševětínského (1913) měla největší jedle u Lenory na Šumavě výšku 60 m a byla zároveň nejvyšším stromem v českých zemích. Dále Chadt vyjmenovává ještě dvě jedle s výškou přes 50 m a sedm jedlí přes 40 m z různých míst v Čechách. Maximální známé stáří jedle je podle něho 400 let, největší průměr v prsní výši asi 2,5 m. Pravděpodobně nejmohutnější co do objemu strom ve střední Evropě byla jedle knížete Josefa z šumavských Vyšebrodských hor, která odumřela brzy po r. 1839, dosahovala výšky necelých 50 m, ale v průměru kmen měřil v prsní výši neuvěřitelných 207 cm, hmota tohoto obra činila 65,3 m3.
Na českomoravské vrchovině dnes jedli nalezneme jenom velmi zřídka, přesto bývá uváděna z pralesa Polom tzv. Velká jedle nebo také Královna vysoká 47 m s výč. tloušťkou 120 cm, která byla zlomena vichřicí začátkem 20. let. V pralese Razula na západních svazích Javorníků, byly změřeny jako nejvyšší 54 m vysoká jedle s výčetní tloušťkou 100 cm a jako nejsilnější jedle 41 m vysoká s průměrem kmene v prsní výši 148 cm o hmotě asi 35 m3.
NEJVĚTŠÍ JEDLE V EVROPĚ
Pro porovnání zde uvádíme několik příkladů výjimečných jedlí ze zahraničí. Na Slovensku v pralese Dobroč v r. 1964 vichřice zlomila pětisetletý strom nazývaný “Hrubá jedľa”, 56 m vysoký, s výč. tloušťkou 193 cm a hmotou 47,25 m3, její nástupkyni o výši 58 m a průměru 156 cm v prsní výši, s hmotou asi 40 m3 potkal stejný osud. Na Poľaně Pod Dudášom v r. 1977 uschla “Veľká jedla” vysoká 53,5 m, která dosahovala výč. tloušťky 183 cm.
Scheitel (1931) popisuje největší jedle v Dolních Francích a Černém Lese a charakterizuje je těmito údaji: výška 50 m, prsní průměr 2 m, hmota 25 m3, věk 230 let. Burger (1949) uvádí údaje z nádherných jedlin v Dürstrütiwaldu v údolí Ementálu ve Švýcarsku, kde největší jedle dosahují 57 m výšky, průměru v prsní výši 1,55 m, hmoty asi 30 m3 a stáří 500 let. Donon (1939) přináší rozbor největší vytěžené jedle Francie. Jde o strom s výč. tloušťkou 146 cm, výškou 53,2 m a hmotou 32 m3 z francouzské části Švýcarského Jury a v r. 1992 zde byla v lese Couvet změřena jedle zvaná Prezident, která dosahovala výšku 55,4 a výčetní tloušťku 126 cm. Téměř stejné parametry, a to výška 50 m, průměr v prsní výši 146 cm a hmota 31 m3, jsou známy u jedlí z pralesů na Zakarpatské Ukrajině.
V dolnorakouských vápencových Alpách v pralese Rothwald je nejvyšší jedlí 54 m vysoký strom o průměru v prsní výši 155 cm. Pravděpodobně nejmohutnějším živým stromem Evropy je podle Leibundguta (in Míchal 1993) jedle v pralese Biogradsko jezero na Černé hoře, která má výšku výšky a průměru kmene 60 m a výčetní tloušťku 202 cm. Na britských ostrovech, kde jedle v přirozených společenstev není původní, jsou uváděny z parků jako nejmohutnější stromy jedle z hrabství Strone House, Strathclyde, která podle měření z r. 1989 dosahovala 45 m296 cm ve výši 1,5 m, či jedle v Raehills, které byla naměřena v roce 1984 výška 50 m a tloušťka v 1,5 m 201 cm, Mitchell et al. (1990).
ZÁVĚR
Z prvních ohlasů na projekt můžeme dále vybrat jako velmi zajímavé např. údaje o obvodech kmene v prsní výši dřevin : vrba červenavá - Salix x rubens (430 a425 cm) na soutoku Svitavy a Svratky, vrba bílá - Salix alba (516 cm) a jilm vaz - Ulmus laevis (410 cm) v lužním lese na Pohansku, tis červený - Taxus baccata (460 cm) u hradu Pernštejna, dřín obecný - Cornus mas (120 cm) v zámecké oboře Židlochovice, líska obecná - Corylus avellana (76 cm) v arboretu Křtiny, buk lesní - Fagus sylvatica (430, 385 a 355 cm) na polesí Dolní Dvůr v Krkonoších aj. Těšíme se na spolupráci se všemi potenciálními respondenty a děkujeme těm, kteří se již do projektu zapojili.
Kontakt: Dr. Ing. Petr Maděra,
Ing. Luboš Úradníček, CSc.,
Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie,
FLD MZLU Brno, Zemědělská 3, 613 00 Brno,
tel.:05/4513 4059 (60).