ROZPAKY NAD NÁVRHEM VĚCNÉHO ZÁMĚRU NOVELY LESNÍHO ZÁKONA
Ing. František Morávek
Pro toho, kdo stál při zrodu zákona o lesích, je poněkud obtížné se vyjadřovat k návrhu jeho novely. Při rozboru nedostatků současného zákona je potřeba si připomenout dobu jeho tvorby a konečné úpravy jeho znění, které byly provedeny až při jeho schvalování v Parlamentě.
Zmiňuji zde historii proto, že jak je známo, ta se často opakuje. Domnívám se, že přes všechny nedostatky lesního zákona je nutné vzít v úvahu to, že se jedná o kompromis možný v tehdejší době, a to mezi zájmy státu a lesního hospodářství, zájmy lesního hospodářství a ochrany přírody i zájmy státu a vlastníků lesů. Jistě se najde mnoho těch, kteří se mnou nebudou souhlasit, ale připomínám to proto, že si umím představit co se nyní odehraje znovu. Všichni, kteří v kterémkoliv zájmu nebyli uspokojeni současnou verzí, se pokusí tento zájem prosazovat znovu a odehraje se mnoho stejného lobbingu a stejných šarvátek, které jsme si již jednou zažili. Navíc k nim přibudou ti, kterých se nějakým způsobem nově dotkne tento návrh novely zákona, porušující podle jejich mínění pomyslnou rovnováhu. Je nezbytné si vzpomenout i na to, co se odehrávalo v Parlamentu naposledy, a lze proto očekávat, že mnoho politických exhibicionistů, více než lesníků či vlastníků samotných, si z toho začne dělat předmět svého zviditelnění. To všechno jsme již zažili.
USPĚCHANÁ NOVELIZACE
Jsem tedy skeptický k tomu, zda již nazrála doba pro novelu lesního zákona a zda se spíš neměly upravit stávající vyhlášky a novelu odložit. Rozhodnout se pro ni až těsně před vstupem do Evropské unie, kdy některé paragrafy budou muset doznat změn. Všichni, kteří se mnou nesouhlasí, ať sledují vývoj “malé novely”, která má zabránit jen zneužívání mezer v zákoně. Její vývoj bude ještě poučný. Poučná je i délka času, který uplyne od její tvorby po vstoupení v platnost.
Ve stručném zhodnocení stávající právní úpravy se popisuje problém hospodaření části drobných vlastníků, “jejichž těžby dřeva dosahují lokálně až stupně devastace lesů”, který však je již předmětem návrhu “malé novely” předloženého do Parlamentu. Dále se zde popisuje nadbytečné vynakládání prostředků státu v podporách bez patřičného efektu. Tato záležitost se mohla dosti úspěšně řešit pouhými novelami vyhlášek.
Dalším problémem je zdůrazňování potřeby zvýšených sankcí tak, “aby každá povinnost, stanovená zákonem byla podepřena sankcí”. Typicky česky pojatý nástroj státní správy. Ve světě kolem, do kterého chceme vstoupit, se používá pestřejších prostředků než jen sankcí. A nakonec uváděný důvod “vyrovnat se s potřebou úplného souladu s předpisy Evropské unie” a “změnami některých ustanovení jiných obecně závazných právních předpisů” je v návrhu jen minimálně patrný.
Celkový návrh novely působí dojmem posilování pravomocí orgánů státní správy, a to ať přímo (povolování výjimek ze zákona stanovených zákazů, další vymezení povinností při ochraně lesa proti požárům, skládání kauce vlastníkem před těžbou v lese, povinnosti OLH ze zákona ve vztahu k vlastníku lesa, zavedení nucené správy atd.), nebo nepřímo rozšiřováním dalších zmocňovacích ustanovení. Dále v něm lze vystopovat i pokus o další posun kompetencí mezi resorty a jen velmi nepatrné přiblížení se k Evropské unii.
HLEDEJME PŘESNÉ DEFINICE POJMŮ
Samozřejmě, že se v návrhu věcného záměru zákona najde i mnoho pozitivních myšlenek. Je bezesporu nezbytné doplnit definice pojmů (nezapomenout přitom na holinu) a označení “pozemky určené k plnění funkcí lesa” nahradit srozumitelnějším výrazem. Evropě je asi bližší než “lesní půdní fond” buď “les” nebo “lesní pozemky”. Přivítat lze i to, že náhrady újmy za omezení z rozhodnutí orgánů státní správy nebudou omezeny jen na orgán státní správy lesů, ale na všechny orgány státní správy. Správným doplněním zákona je i náznak řešení spoluvlastnické odpovědnosti. Cestou do Evropy je i navrhovaný přístup k závazným ustanovením. Správce státního lesa si dovede stát podchytit jinak.
Pokud jde o díla hospodářské úpravy lesů, potom mně osobně jsou bližší varianty MZe až na jednu výjimku a tou je hranice pro povinnost mít vlastní LHP. Uváděných 200 ha se mi jeví nadměrným a nevidím důvod této úpravy. Pokud již vládní nařízení č. 97 z roku 1920 v § 2 uvádělo povinnost “mít vlastní LHP, pokud lesy tvoří hospodářský celek přesahující výměru 50 ha”, pak vzít dnes za hranici 200 ha pro povinnost mít vlastní LHP se zdá být příliš velkým skokem. A proč vlastně plně hradit vlastníkovi s majetkem 200 ha vyhotovení byť jen inventarizačních podkladů? Uvádění variant s označením MZe a MŽP v textu nepovažuji za šťastné, protože často může zavádět i objektivního posuzovatele pro upřednostňování určité varianty ne proto, že je věcně správná či nesprávná, ale proto, že mu je ten který resort bližší. Lépe uvádět věcné varianty označeními I a II.
ODBORNÝ LESNÍ HOSPODÁŘ
Od počátku platnosti současného zákona se zdá, že není vůle pochopit, že zákonodárci záměrně, vypuštěním zmocňovacích ustanovení u § 37, učinili odpovědným za svůj majetek vlastníka lesa a odborného lesního hospodáře postavili do role odborného poradce. Specificky český “odborný lesní hospodář ze zákona” je od počátku trochu schizofrenní. Na straně jedné si právnická osoba nemůže zvolit toho, komu bude dělat odborného lesního hospodáře, tedy toho, s kým se dá komunikovat (ať dostupností nebo jeho přístupem). A na straně druhé je snaha přenášet na ni odpovědnost za pochybené hospodaření v lesích u jednotlivých vlastníků. Přitom právnická osoba nemá možnost z tohoto vztahu ani vystoupit, ani nemá nástroj na to, stav lesa dotyčného vlastníka zlepšit. Je nutné brát zřetel na to, že není orgánem státní správy (tak jako třeba jsou vůči drobným vlastníkům organizace státních lesů v Německu). Schizofrenie je i v tom, komu má být právnická osoba za svou činnost odpovědná.
A tak od počátku část státní správy vytýká odbornému hospodáři ze zákona, že nerozepisuje podrobný plán činností pro vlastníka (a jejich neplnění - tedy neplnění činností, ne porušování zákona - nehlásí orgánu státní správy) a část druhá ho kritizuje za to, co si to osobuje, že předává vlastníkovi nějaké projekty nebo návrhy činností. Zdá se proto, že tuto službu zadávanou státem nebude možné v českých poměrech zajistit jinak než smluvním vztahem mezi orgány státní správy lesů (na okrese) a jednotkami právnické osoby, a to na základě zákonného podkladu. Tato schizofrenie musí jednou skončit. Orgán státní správy může kdykoliv smlouvu vypovědět, ale i neplnění smluvního vztahu sankcionovat na základě smlouvy.
Zcestné jsou představy, že to vyřeší sankce vůči odbornému hospodáři v současném nerovném vztahu. Bylo by nemravné sankcionovat někoho, kdo má problematickou povinnost, nemá žádnou smlouvu a nemůže navíc z takovéhoto vztahu dobrovolně vystoupit. A to vše navíc v situaci, kdy orgán státní správy nepředává odbornému lesnímu hospodáři ani aktualizovaný seznam vlastníků či parcel, kde má tohoto hospodáře vykonávat. Někdy mu nepředává dokonce ani mapový podklad a LHO. Všechny tyto náležitosti se však ve smlouvě dají řešit.
STIMULACE VLASTNÍKŮ
Co v návrhu věcného záměru zásadně postrádám je využívání podpůrných nástrojů ke stimulaci vlastníků. Myslím tím to, že chci-li od vlastníka ročně údaje lesní hospodářské evidence, nebo plnění podílu melioračních a zpevňujících dřevin, musím si jej podvázat tímto požadavkem při poskytování státních příspěvků, či jiných výhod. Je to asi jediný nástroj, na který vlastníci uslyší. A navíc nástroj, který bude v souladu s právem EU.
Závěrem nezbývá dodat nic jiného než tolik, že nás čeká ještě mnoho práce než se tento zákon stane lepším a účinnějším a než bude jedním z těch, které pootevřou dveře do Evropské unie.