VADA KMENE BUKU TYPU “T” (T - DISEASE)
Ing. Vlastislav Jančařík, CSc., Ing. Jiří Šindelář, CSc., Ing. Vlasta Vančurová - VÚLHM Jíloviště-Strnady
V dubnu 1999 vydal Český normalizační institut Českou technickou normu “Listnatá kulatina - Třídění podle jakosti - Část 1: Dub a buk”. Norma je českou verzí evropské normy EN 1316-1: 1997, má status české technické normy s platností od 1. ledna 2000. Evropská norma, schválená CEN (Evropský výbor pro normalizaci - Comité européen de normalisation) v roce 1997, je určená v členských státech k zavedení jako národní norma a vyžaduje současné zrušení národních norem, které jsou s ní v rozporu. Česká republika je členem CEN od 1. dubna 1997 a v rámci harmonizace technických předpisů ČR s technickými předpisy ES je norma zaváděna do české soustavy norem.
Pro kulatinu, u které není znám účel použití, jsou v normě uvedeny jak základní technické údaje a znaky (třídy jakosti, minimální rozměry - délka, tloušťka, šířka běle, šířka letokruhů apod.), tak i vady, jako suky zarostlé i otevřené, trhliny, poškození hmyzem nebo houbami apod. U bukové kulatiny je uvedena i velmi závažná vada, označovaná v normě jako “T-disease” či “T-Flecken”, “T-Fleckigkeit”, která není dovolena ve třídě jakosti F-A a F-B, tj. u dříví výjimečné (mimořádné) a běžné (standardní) jakosti. V hrubém porovnání s ČSN 48 0056 Listnaté sortimenty surového dříví se jedná o výřezy I. až III. třídy jakosti. V ČSN EN 1316-1 je T-vada dovolena pouze ve třídách F-C a F-D, tj. u dříví méně hodnotného a u dlouhého dříví a výřezů, které nelze zařadit do jiných jakostních tříd.
VÝZNAM T-VADY Z HLEDISKA UPOTŘEBENÍ DŘEVA
Pro většinu pracovníků lesního hospodářství ČR bude pravděpodobně otázka vady “T-disease” nová nebo alespoň méně známá, protože tato vada v českých zemích nebyla zatím popsána a byla patrně pozorována jen zcela ojediněle. Nelze ovšem říci, zda je to tím, že se u nás tato vada nevyskytuje buď vůbec nebo jen v malém rozsahu, nebo zda jí dosud nebyla věnována odpovídající pozornost. V bývalém Československu byla tato vada zjištěna ve slovenských bučinách, ovšem také jen v poměrně malém rozsahu, z území ČR nemáme dosud žádné konkrétní poznatky ani nálezy. Proto bychom chtěli pracovníky LH seznámit s touto vadou, na kterou jsou i v dostupné literatuře dosud nejednotné názory a některé dosud nedostatečně podložené poznatky, což ukazují mimo jiné i nejednotné termíny této vady v technické normě. Anglický termín “T-disease” (T-choroba) charakterizuje spíše infekční onemocnění, to však neodpovídá většině údajů a poznatků, publikovaných v literatuře, že jde o vady z abiotických příčin, což lépe charakterizuje i německý termín “T-Flecken” (T-skvrnitost). Návrh názvoslovné evropské normy prEN 844-12 Kulatina a řezivo - Terminologie - Dodatečné termíny a rejstřík z dubna 1999 uvádí v článku 12.47 německý termín “T-Uberwallung” (zavalování typu T). K termínům je přiřazena definice, která říká, že se jedná o podélnou trhlinu vznikající ve stojícím stromě, a která má na průřezu sekce kmene nebo řeziva tvar písmene T. V našem příspěvku budeme charakterizovat toto poškození zatím spíše jako T-vadu, tedy jako následek abiotického poškození, což odpovídá i poznatkům našich kolegů ze Slovenska.
VADY A NEMOCI KŮRY BUKU
V roce 1997 vyšel v německém časopise Forst und Holz (52, 1997, č. 3) poměrně obsáhlý článek Elmara Kleina, vedoucího lesního úřadu v západním Schwarzwaldu. V této oblasti jsou ve značném rozsahu bučiny napadeny korními nekrózami, vyúsťujícími až v novotvary rakovinného charakteru. Již dvacet let je možno pozorovat nápadný výskyt tohoto onemocnění v bukových tyčkovinách, před několika lety bylo zjištěno toto onemocnění i v kvalitních bukových porostech, vzniklých zmlazováním skupinovitě výběrnou sečí. Napadeny jsou porosty od jednoho do 10-15 m výšky. Tyto nekrózy rakovinného charakteru jsou nejčastěji vyvolávány parazitickými houbami z rodu hlívenka Nectria sp. div.
V posledních letech bylo zjištěno, že onemocnění je rozšířeno nejen v řadě oblastí v Německu, ale i ve Švýcarsku a autor tohoto příspěvku z Forst und Holz je nalezl i v bukových pralesích na Slovensku při jejich návštěvě s prof. Korpeľem (Dobroč, Badín, Kyjov, Havézová). Autor E. Klein uvádí, že napadení je tím intenzivnější, čím déle vyrůstaly mladé buky v zástinu a vyjadřuje domněnku, že symptomy T-vady jsou tím menší a řidší, čím je vitálnější a vzrůstnější porost, event. i jednotlivý strom. Rakovinná ložiska jsou hojná na kmíncích ve výšce 3-5 m, často i pod 3 m výšky, hojení a srůsty ran se dostavují později až po uvolnění porostů, obvykle ve věku kolem 50-60 let. Na kmenech zůstávají dobře patrné jizvy. Pracovníci Lesnického výzkumného ústavu ve Freiburgu izolovali z ran hlívenku Nectria ditissima Tul. Za vstupní brány je pokládáno jak poškození sněhem, tak i žíry různého hmyzu, zejména nosatců, do nichž pak pronikají houby.
To všechno však nevysvětluje ani společné či podobné projevy a příznaky na starých větvích a na zastíněných mladých bucích. Tak zvané bukové rakoviny typu “T” lze nalézt na bucích jakéhokoliv stáří, ve všech věkových stupních. Na kmeni, který je již postižen, se objevují stále nové trhliny, vertikální, okrouhlé, později pak šikmo oválné jizvy. Pod nimi je černá vrstva ve dřevě, zavalovaná směrem ke kůře, na příčném řezu ukazující vadu (poškození), zával ve tvaru T. Černé pruhy, černá ložiska a skvrny mohou být i hluboko ve dřevě a jsou většinou 3-7 cm velké. Bukové kmeny s touto vadou jsou charakterizovány jako neupotřebitelné.
Literatura o onemocnění kůry buku rakovinou typu T je nejen nejednotná, ale často i protichůdná a zřejmě jde někdy o popisování různých chorob, vyvolaných různými původci, ať už patogeny, nebo abiotickými vlivy. Tak již E. Klein uvádí na závěr svého příspěvku, že všechny jeho dosavadní poznatky nemohou vysvětlit čtyři hlavní skutečnosti:
- stálý a trvalý výskyt nových T-rakovin na témže kmenu, za současné existence mnoha sousedních zdravých kmenů v porostu;
- nevyskytující se kolonie mšic na těchto kmenech;
- dlouhé hnědé nekrózy ve dřevě;
- třikrát nalezené hlívenkové (nektriové) rakoviny v jádru silně napadených starých stromů.
Toto všechno ukazuje na pravděpodobné spojení rakovin buků v mládí s tíživou, obtížnou a závažnou chorobou kůry a dřeva starých buků. Proto v závěru autor jednoznačně doporučuje vědecký výzkum této vady či choroby. Doporučení, aby se z porostů odstraňovaly napadené buky všude tam, kde je to možné, ovšem ukazuje na to, že se autor přiklání k biologickým příčinám tohoto onemocnění.
Na tento příspěvek reaguje ve 12. čísle stejného ročníku časopisu Forst und Holz Klaus Dengler z odborné vyšší školy v Rottenburgu. Rozlišuje stejně jako Klein pouze dva typy onemocnění, a to rakoviny na mladých porostech a rakoviny typu T na starších stromech; vznik onemocnění spojuje se sáním hmyzu, s červci a s žírem nosatců. Zmiňuje se ovšem i o poraněních abiotického původu (mráz, kroupy) nebo o poškození datlovitými ptáky (kroužkování). Uvádí, že velká poranění (odření při těžbě apod.) nemají za následek onemocnění rakovinného typu a dodává, že bodové nebo plošné jizvy na kmenech buků, za kterými se obvykle ve dřevě vyskytuje rakovina typu T, velmi ovlivňují upotřebitelnost dřeva, které je i při dobrém tvaru kmene prakticky neupotřebitelné. “Kamenné jizvy” mohou mít souvislost s předchozím sáním červce bukového na kmeni nebo na větvích. Vzniklé nekrózy jsou často osídlovány hlívenkou Nectria coccinea Fr. a tím dochází ke vzniku rakovinného onemocnění, a to jak k otevřeným nekrózám, často s výtokem zkvašeného exudátu (mokvavé nekrózy), tak i k druhému typu onemocnění, které je spojováno se vznikem T-defektu ve dřevě. Nemocné stromy by měly být při probírkách odstraňovány. Autor také nevylučuje názor E. Kleina o možné souvislosti mezi rozšířením rakovin na starých kmenech v porostech a na mladých bucích a mlazinách, tedy nevylučuje možnost infekce. Ovšem zdůrazňuje, že zastíněné nárosty buku nejsou postiženy touto chorobou všude a také ne ve stejném měřítku. Vyslovuje i hypotézu o možné genetické dispozici stromů nebo celých populací; proti této hypotéze mluví ovšem to, že autor uvádí, že na dvojáku buku jeden kmen byl postižen, druhý nikoliv, zapomíná však na možnost srůstu dvou samostatných jedinců.
Chorobami kůry buku se podrobně zabýval v 70. a začátkem 80. let francouzský fytopatolog R. Perrin (např. Revue forestiere francaise 32, 1980, str. 269-279, Schweizerische Zeitschrift für Forstwesen 132, 1981, str. 1-16 aj.) a rozlišuje několik typů onemocnění resp. poškození kůry. Jako první uvádí několik typů rakoviny kůry buku, působených hlívenkami Nectria ditissima Tul. a N. coccinea Fr. (je poněkud překvapující, že se nezmiňuje o hlívence bukové N. galligena Bres., která je u nás pravděpodobně nejčastější - viz např. Černý 1976), často jako následek infekce kůry po poškození sáním červce bukového Cryptococcus fagisuga Lind. Příčiny tohoto onemocnění jsou poměrně snadno zjistitelné a určitelné běžnými fytopatologickými metodami. Od tohoto onemocnění je třeba odlišovat usychání kůry buků z příčin, kdy kůra odumírá a v cárech se odlupuje.
Jako další typ onemocnění bukové kůry uvádí poškození typu “T”, které je pravděpodobně působeno abiotickými faktory. Kůra buku je náchylná na poškození teplotními extrémy a snadno puká. Rány se zavalují a zanechávají ve dřevě stopy tohoto poranění ve formě “T”, které jsou na kůře zřetelné jako oválné jizvy. Jako základní příčinu poškození buků tohoto typu uvažuje náhlé uvolnění stromů při výchově.
SPECIFIKACE VADY DŘEVA TYPU T
Vada dřeva typu “T” byla takto označena již v r. 1962 Jacquiotem podle jizvy ve dřevě na transverzálním řezu ve tvaru písmene T. Bosshard v r. 1965 odmítl název choroba a dává přednost označení “vada T”. Přesto však přesná terminologie není dosud uspokojivě vyřešena a není jednotná. Prvním viditelným projevem onemocnění je trhlina v kůře. Toto praskání kůry je většinou působeno především tím, že korové pletivo není schopné snášet proměnlivost teplot v zimě mezi slunnými dny a nočními mrazy, což závisí téměř výhradně na obsahu vody v kůře a na tloušťce kůry (Dimitri 1967), což může být velmi variabilní od místa k místu na témže stromu. Rány se většinou zajizvují a ve dřevě vytvářejí tmavou jizvu ve tvaru písmene T. Příčina tohoto poškození je tedy charakterizována jako abiotická a neměla by být zaměňována s nekrózami kůry, působené hlívenkami. V nejnovějších učebnicích lesnické fytopatologie jsme našli jedinou zmínku teprve v anglickém vydání knihy H. Butina (Tree diseases and disorders, 1995) o jizvách ve dřevě ve tvaru písmene T, charakterizovaných jako zbytky starých zavalených kambiálních poškození, viditelných na příčném řezu bukovým kmenem. Autor je důsledně nazývá vady, defekty, ukazující možná místa bývalých lézí z poškození bukové kůry. V těchto místech může být do určité míry i zjištěn rok původu podle letokruhů, ovšem výklad jiných autorů to zpochybňuje tím, že vzniklá rána může porušit i letokruhy z jiných let.
Současné poznatky pracovníků ze Slovenské republiky (prof. J. Kodrík, písemné sdělení 1999) ukazují, že neustále stoupá poškození kůry buku mrazem v podobě menších trhlinek v délce 5-20 cm s častou následnou infekcí hlívenkami. Objevilo se to zejména v letech 1990-1992 v období extrémního průběhu počasí. Avšak konkrétní poznatky o vadě dřeva buků typu “T” nejsou zatím ani na Slovensku dostatečně prozkoumány a zjištěny a ani současné nálezy nejsou nijak četné. Ovšem této závažné vadě je věnována patřičná pozornost.
ZÁVĚR
Naší informací bychom chtěli pracovníky LH i dřevařského průmyslu upozornit na závažnou vadu bukové kulatiny, která znehodnocuje nejkvalitnější bukové sortimenty. Bude třeba, abychom jí věnovali i v našich podmínkách patřičnou pozornost, protože při vstupu na evropský trh bude u buku tato vada typu “T” jedním z rozhodujících kritérií pro odbyt a dobré ekonomické zhodnocení bukových sortimentů.