AKTUALITY Z DOMOVA
ČESKÝ SYSTÉM CERTIFIKACE LESŮ SCHVÁLEN
Rada Národního certifikačního střediska schválila poslední z šesti normativních dokumentů, které stanovují základ pro Český systém certifikace lesů. Tímto může být zahájen proces uznání Českého systému certifikace lesů v rámci evropské organizace Pan European Forest Certification Council - PEFCC (Rada celoevropské certifikace lesů).
Český systém certifikace lesů se stane sedmým národním systémem certifikace lesů následující systém finský, švédský, norský, německý, rakouský a francouzský, který požádal o vzájemné uznání v rámci Rady PEFC. Více než 22,5 milionů hektarů lesa a dříví z nich pocházející bude mít přístup k označení logem PEFC.
Předpokládá se, že Český systém certifikace lesů se stane plně funkčním v roce 2001. Více než 150 tis. vlastníků lesů, státních, obecních i soukromých, kteří se starají o 2,6 milionů hektarů lesa, tak bude mít možnost využít certifikace lesů a dokladovat svým zákazníkům i veřejnosti úroveň svého hospodaření. Dřevozpracující podniky a spotřebitelské řetězce získají možnost označovat dřevěné výrobky pocházejících z českých lesů logem PEFC společným pro celou Evropu.
Kontakt: Prof. Ing. Josef Gross, CSc. - předseda Rady NCS
Tel: 02 / 24 38 48 74, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ing. Jaroslav Tymrák, Narodní certifikační středisko, ÚHÚL Brandýs nad Labem
Tel: +420 602 516 290, fax: +420 202 80 24 34, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
LESY ČESKÉ REPUBLIKY JSOU BEZ DLUHŮ
Nejvyšší možné ohodnocení v naší republice dostal státní podnik Lesy ČR (LČR) od Czech Rating Agency (CRA) v dlouhodobém ratingu (posuzování vývoje do budoucna). V analýze CRA obdržely LČR “značku” Baa+, což je také nejvyšší mezinárodní dlouhodobý rating udělený ČR (proto u nás žádný subjekt nemůže dostat vyšší). Podle ratingové stupnice to znamená: středně rizikový, se stabilní současností a s možnými problémy v budoucnu.
Silnými stránkami LČR jsou mj. vyšší přírůstky dřevní hmoty než objemy těžby, zajištěný odbyt dřeva, věková struktura lesů ve správě podniku, přebytky peněžních prostředků, vysoký objem finančního majetku i právní forma podnikání. Podnik má ale také problémy, které si sám nezavinil. I v příštích letech se bude potýkat s odstraňováním následků povodní a budováním staveb zabraňujícím vzniku dalších zátop. Těžko vymáhá náhrady za škody na lesích způsobených znečišťovateli, především Českými energetickými závody. Velkou neznámou jsou nevyřešené církevní restituce, které se týkají 30 tisíc až 90 tisíc hektarů pozemků. Na některých lesních správách dosahuje tento majetek 90 % území. Jeho navrácení by znamenalo změnu organizační struktury LČR - muselo by nejspíše dojít ke sloučení některých LS. Cílem MZe je zabránit dalšímu drobení lesů. Celistvost se osvědčuje i v sousedních zemích. Rozdělení LČR podle krajů se nepředpokládá.
V loňském roce činily výnosy z prodeje dřeva více než 4,5 mld. Kč. Hodnota finančního majetku podniku představovala 2,3 mld Kč. LČR nevykazovaly bankovní úvěry a hodnota jejich závazků z titulu leasingu je zanedbatelná.
Podle Večerníku Praha, 4. 12. 2000, red.
K HOSPODAŘENÍ Dipl. Ing. H. REININGERA
Hospodaření H. Reiningera na lesním velkostatku kláštera Schlägl vzbudilo i u nás zaslouženou pozornost a uznání. Jeho stěžejní práce z roku 1992 byla u nás vydána v překladu v roce 1997. Spolu s dalšími publikacemi (1976, 1991, 2000) byla podrobně rozebrána a konfrontována s názory jiných autorů (Poleno 1999). Na základě přednášky H. Reiningera pro Českou lesnickou společnost, uskutečněné před několika roky na SLŠ v Hranicích, včetně bohaté diskuse, lze uvést některé doplňky či poznámky, zejména z provozního hlediska.
H. Reininger je u nás často citován v souvislosti s těžbou tzv. cílových tlouštěk. Není to však jediný aspekt, který je jím uplatňován, ale jeden z mnohých. Svými zásahy, používanými již po několik desetiletí, docílil porostní strukturu diferencovanou věkově, prostorově i druhově. I nadále však hovoří o “lese věkových tříd” (“Altersklassenwald”). Je nepochybné, že v takových podmínkách jsou bezpodmínečně nutné jak perfektní organizace a řízení vlastního kácení a soustřeďování vytěžené dřevní hmoty, tak technologická kázeň dělníků. Na můj dotaz, zda jsou zásahy prováděny ve vlastní režii nebo dodavatelským způsobem, odpověděl zcela jednoznačně: “Pouze ve vlastní režii”. Při tom si nemůže dovolit hospodařit ztrátově. Originálně je řešena otázka těžebního odpadu. V odstupu po 50 metrech jsou porosty zpřístupněny linkami, sjízdnými pro zemědělské traktory. Místní sedláci dostávají těžební odpad zadarmo s podmínkou, že se s traktory mohou pohybovat jen po linkách a že se musí vyvarovat poškození jak mateřských, tak následných porostů. Les je čistý a spokojenost je na obou stranách.
Majitelé drobných - selských lesů si kácí sami. Za mýtně zralý strom považují ten, který svými pažemi neobejmou. Rozsah těžby závisí na potřebách majitele, zda krom dříví na otop potřebuje například spravit krovy stodoly, nebo postavit celou novou. Les je neodmyslitelnou složkou venkovského hospodářství, rezervu pro nenadálé případy a nezřídka i chloubou a vizitkou dobrého hospodáře.
Závěrem lze připomenout, že přírodní podmínky jsou ve stejných nadmořských výškách příznivější na rakouské a bavorské straně Šumavy než u nás. “Tam” jde o převážně jihozápadní expozice, které jsou naopak nejchladnější ze všech světových stran. Návětrné svahy vykazují vyšší množství srážek, zatímco severovýchodní leží v dešťovém stínu. To ovšem nikterak nezlehčuje výsledky, který H. Reininger svým hospodařením dosáhl. Je třeba ocenit i to, že dovede dané přírodní podmínky cílevědomě využívat, přičemž hledá soulad hledisek jak biologických, tak ekonomických.
Zdeněk Kadlus
KOSTELNÍ KROV Z VLTAVSKÉHO VORU
Dřevo z voru, který v létě vozil zájemce o netradiční jízdu po Vltavě, darovaly LČR, s. p., Nadačnímu fondu kostela sv. Václava ve Výsluní na Chomutovsku, který byl v roce 1998 prohlášen národní kulturní památkou.
Smrkové dřevo, ze kterého je vor postaven, je více než sto let staré. Jeho objem je 47 m3 a hodnota dříví přibližně 150 tis. korun. Kromě dříví z voru bude na opravu kostela použito i dalších 73 m3 dřeva, ze kterého se na pile ve Výsluní připravují krovy.
Dřevěný vor, zhotovený stejnou technologií jako v minulém století, byl 55 metrů dlouhý a vážil 35 tun. Byl zhotoven bez použití jediného kusu kovu. Jeho výroba na vazišti ve Štěchovicích trvala téměř rok. Se svým opravdovým vorem se Vltava rozloučila v roce 1960.
Podle Katolického týdeníku, 29. 10. 2000, red