JAKÉ BUDE ČESKÉ LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ V PŘÍŠTÍM TISÍCILETÍ?

Ve dnech 23. a 24. listopadu 2000 se v Kostelci n. Č. l. uskutečnil třetí ročník Lesnického fóra. Pozvání Lesnické práce s. r. o., pořadatele setkání, přijalo téměř 150 lesníků. Jednání se neslo v duchu hlavního tématu - Vliv zahraničních zkušeností na změny v lesním hospodářství České republiky. Hosty byli náměstek ministra životního prostředí Ing. Josef Běle, CSc., prezident Svazu vlastníků půdy a lesů Rakouska Dipl. Ing. Stefan Schenker a řada dalších. Hlavní referáty přednesli: Ing. Jaromír Vašíček, CSc., (MZe), Ing. František Kučera (SVOL), Ing. Dušan Utínek (SVOL), Dipl. Ing. Stefan Schenker, Ing. Tomáš Staněk, CSc., (MŽP), RNDr. Petr Roth, CSc., (MŽP), Ing. Jiří Oliva (LČR, s. p.), Ing. Stanislav Polák (ČAPLH) a Ing. Jan Uher (VLS, s. p.). Jejich projevy vyvolaly mezi účastníky živé ohlasy. Řada z nich předstoupila a své názory prezentovala v diskusi, která po oba dny navazovala na přednesené referáty. Rozprava nabrala svižný spád a naplnila původní záměry pořadatelů o nezávislé interpretaci myšlenek co nejširšího spektra zájmů lesníků. Podstatnou část toho, co na fóru zaznělo, představíme na stránkách Lesnické práce.

Jednání Fóra zahájil Ing. Jaromír Vašíček, CSc., předseda redakční rady časopisu Lesnická práce. Na úvod stručně charakterizoval současnou situaci v lesním hospodářství. Zejména upozornil na probíhající legislativní proces, ve kterém bude v brzké době předložena k meziresortnímu připomínkovému řízení novela lesního zákona. Je připravován věcný záměr zákona o myslivosti. V lednu 2001 bude zahájena v České republice inventarizace lesů. Připomněl rozdílný pohled MZe a MŽP na míru státní regulace při obhospodařování lesů. Spotřeba dříví ve společnosti nevzrůstá a jsou nedostatečně využívány podnikatelské možnosti při vyšším stupni jeho opracování. Postavení lesníků a myslivců ve společnosti není dobré a nejsou veřejností přijímáni kladně. Vyzdvihl příznivé ekonomické výsledky LH a konstatoval mírné zhoršení zdravotního stavu lesů v roce 1999. Přítomné také pozdravil jménem vedení MŽP v krátkém vystoupení Ing. Josef Běle, CSc.

Redakce

ÚLOHA STÁTNÍ SPRÁVY V ROZVOJI LESNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ
Ing. Jaromír Vašíček, CSc. - Ministerstvo zemědělství, odbor lesního hospodářství

Vážené dámy, vážení pánové,

je na mně, abych se pokusil v tomto úvodním diskusním bloku pozvednout prapor státní správy. Je to úkol nelehký, neboť každý soudný člověk chápe její potřebnost, ale bohužel každý jinak. Jak jistě víte, je v současnosti v připomínkách návrh novely lesního zákona, připravuje se věcný záměr nového zákona o myslivosti a věcný záměr zákona o veřejných strážích. Považuji proto za účelné, abychom se dnes zabývali otázkou, jaké je naše očekávání v postavení a úloze státní správy lesů a myslivosti při dalším rozvoji lesního hospodářství.

STÁTNÍ SPRÁVA LESŮ

V připomínkách k novele lesního zákona je obsaženo celé názorové spektrum, a to od naprosto liberálních postojů až po názory nepříliš vzdálené totalitnímu chápání světa. Ze všech dosud zaslaných připomínek byl cítit společný zájem - tím je zachování lesů a jejich stále se zlepšující stav. Ne všechny připomínky mohly být akceptovány, neboť není cílem připravit nový zákon, ale pouze jeho novelu.

Názory, jak pomocí legislativy dosáhnout zlepšení stavu lesa se významně liší a lze je rozdělit do tří skupin. Jedna poměrně velká skupina názorů se přiklání k prohloubení regulačních mechanismů a zavedení dalších taxativních povinností pro vlastníky. Druhá skupina názorů jde cestou posilování odpovědnosti vlastníků a jejich minimálního ovlivňování státem. Třetí skupina částečně obsahuje názory z obou skupin.

Lesní ekosystém je velmi složitý organismus. Popsat jej jednoduchými, měřitelnými a následně zákonem vynutitelnými parametry je poměrně obtížné. Tato obtížnost bude vzrůstat, je-li naší ambicí přiblížit se jemným způsobům hospodaření. Je poměrně jednoduché nastavovat parametry zachovávající a chránící les v případě, kdy neočekáváme od hospodaření v něm kladný finanční výnos. Je podstatně složitější zavádět takové zákonem stanovené limity, které splňují požadavky na zachování lesů, jejich ochranu, plnění všech jeho funkcí a zároveň umožňují (v oblastech, kde je to možné) ziskové obhospodařování.

Lesní hospodářství je dále komplikováno skutečností, že les je objektem soukromého a zároveň veřejného práva, neboť na trvalé existenci lesa má společnost zájem. Právní řád je dynamickým systémem, který reaguje na vývoj společnosti zařazováním zákonů nových a rušením zákonů zastaralých. Když se zamyslíme nad současným a zejména budoucím vývojem společnosti, je celkem zřejmé, že ve vývoji právního řádu lze očekávat sílící spor mezi individuálními a veřejnými zájmy, jež jsou velmi často protichůdné. Na jedné straně existují individuální zájmy, které jsou vyjádřeny v právu vlastnit a užívat lesní majetek, na druhé straně zájmy veřejné, které jsou vyjádřeny např. právem veřejnosti vstupovat do lesů bez rozdílu vlastnictví, případně dalšími veřejnými zájmy v podobě společností očekávaného plnění mimoprodukčních funkcí. Otázka proto zní: Jak by stát měl řešit rozpory mezi individuálním a veřejným zájmem? Podstata řešení tohoto rozporu je zakotvena v Listině základních práv a svobod.

Je nesporné, že dosavadní regulační mechanismy státu, spolu s dalšími vlivy v minulosti, významně přispěly k zachování a rozvoji lesů na území dnešní ČR. Jak tedy dál? Při této úvaze bychom neměli opomíjet především tyto skutečnosti:

- Jestliže dříve byl stát, potažmo státní úředník, vlivem doznívající vážnosti c. k. státní byrokracie chápán vlastníky lesů a veřejností jako autorita, dnes je pohled na úředníka pozměněný a je vnímán spíš jako člověk poskytující službu financovanou z našich daní.

- V zákonech jsou uvedeny limity a vlastní subjektivní rozhodování zaměstnanců státní správy je těmito limity omezeno, případně podléhá procesu, který je dán správním řádem.

- Je před námi reforma veřejné správy, což je velmi významný zásah do současného systému, který znamená decentralizaci státní správy přenesením její působnosti na samosprávné orgány.

- Je dávána přednost všeobecné státní správě před speciální.

- Musí být zvoleny takové regulační mechanismy státu, které vyváženě zabezpečí plnění všech funkcí lesa.

Na základě uvedeného se domnívám, že zvyšovat současný stupeň regulace ve směru zmnožování limitů a parametrů je krok nesprávným směrem. Pokusím se vysvětlit proč:

1. Většina vlastníků lesů je slušných a chce se o svůj majetek řádně starat. To si dovoluji tvrdit i přes negativní skutečnosti, se kterými se setkáváme při výkonu státní správy lesů.

2. Komplikovaná právní norma ztěžuje orientaci, jak pro vlastníky, tak pro lesníky a poskytuje výdělek pouze právníkům.

3. Snažíme-li se kontrolovat více parametrů, než je nezbytně nutné, nakonec nám mohou utéci všechny, a to i ty důležité.

4. Menší počet jasných limitů, jejich nezpochybnitelná vynutitelnost s možností zásahu přímo na místě je efektivnější.

5. Vytváření nových zábran v porušování zákonů bude vždy o krok pozadu za chytrostí a vtipem těch, kteří nechtějí zákony respektovat. Bude-li právní norma komplikovaná, bude tato vzdálenost delší.

Nyní mi dovolte několik konkrétních poznámek k legislativě. Především bych rád uvedl, že v případě lesního zákona vznikl požadavek na jeho novelizaci z těchto neopominutelných důvodů:

- Prvním impulsem bylo usnesení vlády č. 724 ze 14. července 1999 přijaté na základě materiálu MŽP, s názvem “Zpráva o výsledcích vrchního státního dozoru v lesích”. Na základě tohoto materiálu vláda uložila ministrům zemědělství a životního prostředí předložit novelu lesního zákona.

- Druhým impulsem bylo usnesení Zemědělského výboru Parlamentu v souvislosti s projednáváním novely lesního zákona č. 67/2000 Sb., kterým výbor požádal vládu o předložení komplexní novely lesního zákona do 31. 12. 2000. Čímž byl původně navržený harmonogram zkrácen o rok.

- Třetím impulsem byla nutnost implementace evropské legislativy do lesního zákona.

To jsou nejdůležitější důvody novely a jistě všichni chápete, že je ministerstvo zemědělství nemohlo ponechat bez povšimnutí a proto došlé názory odborné veřejnosti o nepotřebnosti novely lesního zákona nemohlo vyslyšet. Ve většině sporných bodů se obě ministerstva shodla až na alternativy, které jsou dosud v projednávané verzi obsaženy. Jsou to:

Náhrady za poškozování lesa

MZe trvá na nedělení kompetencí ve vydání právního předpisu k výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na funkcích lesa. MŽP trvá na rozdělení zmocňovacího ustanovení na výpočet újmy nebo škody způsobené zvlášť na lesích a mimoprodukčních funkcí lesa.

Hospodářská úprava lesa

Ve variantě MŽP při hospodaření v lesích platí pro všechny vlastníky lesů stejné povinnosti vyplývající z LHP, tzn. tři závazná ustanovení pro všechny vlastníky bez rozdílu velikosti vlastnictví: maximální celková výše těžeb; minimální plošný rozsah výchovy porostů do 40 let věku; minimální plošný podíl zpevňujících a melioračních dřevin při obnově lesa posuzovaný v době obnovy a v době zajištění lesního porostu. Ve variantě MZe pro vlastníky do 50 ha platí “pouze” zákon, pro vlastníky nad 50 ha navrhuje zachovat stav, který známe v současnosti.

Oblastní plány rozvoje lesů

MZe navrhuje zachovat současný stav. MŽP navrhuje přechod kompetencí k OPRL na MŽP.

Lesní osnovy

MZe navrhuje, aby obsahem lesních osnov byl ve srovnání se současným stavem pouze popis lesních porostů a mapa a vypuštěna hospodářská opatření. MŽP nenavrhuje lesní osnovy, ale navrhuje majetky menší než 100 ha soustředit do sdružených LHC a na ně vypracovat kompletní lesní hospodářské plány.

Státní správa lesů

MZe navrhuje ponechat současný stav s tím, že rozhodování ve věcech nakládání s reprodukčním materiálem navrhuje přenést na VÚLHM, který se dnes touto problematikou zabývá. MŽP navrhuje zařadit mezi orgány státní správy lesů MŽP a ÚHÚL s těmito kompetencemi: a) rozhoduje o zařazení lesů do kategorie lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení; b) stanovuje LHC; c) schvaluje zpracované LHP a povoluje jejich změny; d) rozhoduje o schválení zdroje reprodukčního materiálu a o vymezení genových základen; e) soustřeďuje údaje LHE; f) rozhoduje o ukládání pokut; g) tyto pokuty vybírá a vymáhá. 

STÁTNÍ SPRÁVA MYSLIVOSTI

MZe se pokusilo vyřešit neuspokojivý stav názorové hladiny subjektů podílejících se na myslivosti a vytvořilo pracovní skupinu zainteresovaných zástupců v myslivosti. Bohužel, ani po osmi letech od přijetí novely se nepodařilo do dnešní doby ujednotit názor na základní otázky myslivosti, jako je tvorba honiteb, minimální výměra honitby, pronájem honiteb ve vztahu k jeho délce a návaznosti na dosavadní nájemce, jmenování mysliveckého hospodáře.

MZe vypracovalo 22 teze nového zákona o myslivosti, které jsou vystaveny na internetu. Slyšel jsem na ně jak pozitivní, tak negativní reakce. Do dnešního dne mi není známo, že by někdo předložil k veřejnému projednání jiné. Do konce března 2001 musí být vládě předložen věcný záměr zákona o myslivosti, po kterém bude vypracováno jeho paragrafované znění.

Nejdůležitější úkol státní správy myslivosti v tomto procesu je navrhnout ke schválení legislativní systém, který zamezí vyhubení některého druhu zvěře v přírodě nadměrným lovem a zároveň umožní řešit situaci, kdy se některý z druhů přemnožil a působí neúměrné škody. To jsou ovšem extrémní situace. Přínosnější by bylo dodržovat takový mechanismus, který pomocí mysliveckého hospodaření bude udržovat optimální stavy zvěře s ohledem na nebezpečí nákazy a na ostatní hospodářské činnosti v přírodě.

Situace, kdy vývoj početních stavů zvěře, a to jak směrem dolů, tak i nahoru, může být v čase velmi rychlý, přitom zvěř není nikým vlastněna, si vynucuje regulaci. Protože se stát nemůže zbavit odpovědnosti za zachování života v přírodě, je přirozené, že se tato regulace bude uskutečňovat prostřednictvím státní správy. Do jaké míry se na ní bude účastnit vlastník honebních pozemků, či uživatel honitby, je téma k diskusi a dovedu si představit situaci, kdy do dobře fungujících vztahů státní správa téměř nebude zasahovat. Státní správa myslivosti by se podle mého názoru měla oprostit od přímého vstupu do chovatelských záležitostí, hodnocení kvality trofejí a dalších problémů. To přísluší spíše mysliveckým odborníkům a státní správa myslivosti nemá podle mne sehrávat aktivní roli.

Současný mechanismus, jaký známe ze zákona o myslivosti, je velmi kritizovaný. Nicméně při jeho dodržování může plnit výše uvedené základní požadavky. Do dnešního dne, přes kritiku postoje MZe a dlouhou diskusi, nebyl předložen k veřejnému projednání jiný, kromě několika snah tento systém znefunkčnit.

V případě lesního hospodářství jsem zastáncem postupného změkčování regulace zejména u soukromého vlastnictví a zavádění pozitivní motivace k dosažení požadovaných veřejných zájmů. V případě myslivosti jsem zastáncem ponechání, popřípadě zpřesnění regulačních mechanismů.

ZÁVĚR

Na závěr si dovolím ocitovat několik myšlenek ze známé knihy Cesta do otroctví, která popisuje, jak lze zvyšováním regulace státu dospět k totalitnímu řízení společnosti. Autorem je nositel Nobelovy ceny za ekonomiku F. A. Hayek a tuto knihu napsal již v roce 1943. Vývoj v poválečné Evropě mu dal za pravdu. Způsob, jak autor chápe principy právního státu, jsou v mnohém i dnes velmi poučné. Hayek uvádí, že:

- Upravovat zákonem je vhodné pouze to, co je nezbytně nutné. Stát by se měl omezit na stanovování pravidel platných pro obecné typy situací a měl by ponechat jednotlivcům svobodu ve všem, co závisí na místě a času, protože pouze jednotlivci, kterých se příslušný případ týká, mohou tyto okolnosti plně znát a přizpůsobit jim své jednání. Stát by se měl soustředit na jasné formulování zásadních pravidel určující podmínky, za kterých mohou být disponibilní zdroje použity a vlastníkům ponechat rozhodování o cílech použití těchto zdrojů.

- Minimalizovat libovůli výkonným orgánům, jež mají donucovací pravomoci. V rámci jasných pravidel, která všichni znají, má jednotlivec jistotu, že může sledovat své osobní cíle a že úředník úmyslně nepoužije své možnosti k tomu, aby úsilí jednotlivce bylo zmařeno.

- Pravidla by se neměla měnit v krátkých intervalech. Při krátkodobých a opakovaných změnách se projevuje vliv různých skupinových zájmů. Pravidla by měla být určena na tak dlouho, kdy není možné vědět, zda budou některým skupinovým zájmům pomáhat více než jiným.

V téže publikaci mne zaujala myšlenka Lorda Actona, která by mohla být mementem při naší diskusi o úloze státní správy při rozvoji lesního hospodářství a myslivosti: “Moc kazí a absolutní moc kazí absolutně”.

VRCHNÍ STÁTNÍ DOZOR V LESNÍM HOSPODÁŘSTVÍ A ČESKÁ INSPEKCE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
Ing. Tomáš Staněk, CSc. - Ministerstvo životního prostředí, odbor ochrany lesa

Vážení kolegové, přátelé,

stoupající význam lesa pro společnost, zejména ve 2. polovině 20. století, zvýrazňují stále více jeho poslání jako veřejného statku. V 70. letech dochází ve většině vyspělých evropských států k přestavbě lesnické legislativy, iniciované především změnami v chápání významu a poslání lesů jako nedílné složky krajiny. Bylo nutné podchytit zesilující veřejný zájem o některé netržní, mimoprodukční funkce lesů a řešit souběh klasického lesního hospodářství se zachováním nebo posílením funkcí lesů pro životní prostředí. Tomuto trendu legislativy odpovídá také pojetí našeho nového lesního zákona. V tomto kontextu je třeba chápat, vykládat a uplatňovat nový právní institut - vrchní státní dozor v lesním hospodářství, jehož výkonem je pověřeno ministerstvo životního prostředí.

VRCHNÍ STÁTNÍ DOZOR

Pro životní prostředí jako celek byl institut vrchního státního dozoru poprvé zakotven zákonem č. 173/1989 Sb. do kompetenčního zákona v souvislosti se zřízením a náplní činnosti MŽP. Jiné ústřední orgány státní správy institut vrchního státního dozoru v kompetenčním zákonu zakotven nemají a vykonávají jej podle resortních předpisů jako dozor správní. Vrchní státní dozor MŽP v LH je zaměřen, jak na činnost fyzických či právnických osob (v tomto smyslu splývá se správním dozorem), tak i na orgány státní správy, jejichž činnost se složek životního prostředí dotýká. V odvětví LH jde o “mimoresortní” působnost MŽP, která kontroluje naplňování lesního zákona i mimo sféru své řídící působnosti.

Věcné zaměření vrchního dozoru v LH vyplývá z jeho legislativního vymezení. Protože MŽP je orgánem vrchního státního dozoru ve věcech životního prostředí, zaměřujeme dozor prioritně na území, kde lesy ve veřejném zájmu plní mimořádné a důležité environmentální funkce a věcně postihujeme především ta ustanovení lesního zákona, která významně ovlivňují funkce lesů jako složky životního prostředí. Jsou to především tyto okruhy problémů, které mají oporu v platné legislativě:

- Ochrana pozemků určených pro plnění funkcí lesů, zejména v oblastech se zvýšenými veřejnými funkcemi lesů.

- Zvyšování stability a biodiverzity lesních ekosystémů.

- Péče o lesy ve zvláště chráněných územích (ZCHÚ).

- Péče a hospodaření v lesích ochranných a v lesích zvláštního určení.

- Opatření směřující k zajištění trvalého, plynulého a vyrovnaného plnění funkcí lesů.

- Ochrana genofondu lesních dřevin, lesnické semenářství a školkařství.

- Náplň oblastních plánů rozvoje lesů (OPRL) a lesních hospodářských plánů (LHP).

- Podpora mimoprodukčních funkcí lesů ve veřejném zájmu.

V souladu s organizačním řádem MŽP zajišťuje vrchní dozor v LH odbor ochrany lesa MŽP a devět územních odborů výkonu státní správy. Odbor OL MŽP přímý dozor vykonává pouze omezeně. Zabezpečuje především jeho metodiku, koncepční a věcné zaměření, koordinaci dozoru s územními odbory, ČIŽP a s projekty dozorové činnosti ústředních orgánů státní správy koordinované ministerstvem vnitra. Hlavní úlohu našeho odboru spatřujeme ve vyhodnocování všech poznatků z dozoru, v řešení získaných poznatků s jinými ústředními orgány a v hodnocení praktické účinnosti právních předpisů LH a navrhování jejich změn. Poznatky z dozoru v LH za pětileté období uplatňování nového lesního zákona, potvrzují naléhavost novely některých ustanovení. Zejména těch, která se ukázala v praxi nedostatečně důrazná, nefunkční či administrativně zbytečně náročná, vlastníky lesů nedostatečně motivují k obnově a zachování lesů nebo nedostatečně zvýrazňují veřejné funkce lesů. Jedná se především o tyto okruhy:

- Není dostatečná provázanost státní lesnické politiky (lesnické plánování) se státní politikou ŽP a územním plánováním.

- Lesní zákon nedokáže v současné podobě objektivně vyjádřit funkční potenciál lesů jako soubor jeho produkčních a mimoprodukčních funkcí a proto ani stanovit jeho ekonomické ohodnocení nebo související újmu či škodu.

- Liberální ustanovení zákona o hospodaření v lesích, zejména o těžbách a obnově porostů, formální výkon činností odborného lesního hospodáře, povrchní vedení lesní hospodářské evidence, které zapříčinilo varovný nárůst nezákonných těžeb motivovaných kořistnickými zájmy, znesnadnění kontroly a účinného postihu.

- I přes deklarování lesa jako nenahraditelné složky ŽP není právní kvalifikace míry poškození nebo ohrožení lesa v žádném předpisu přesně definována, znaky ekologické újmy na lese jsou příliš obecné a pro použití trestného činu ohrožení ŽP nedostatečné.

- V důsledku značného administrativního zatížení orgánů státní správy OkÚ je zřejmý pokles úrovně výkonu státní správy a zejména její systematická dozorová činnost přímo v terénu.

Při hodnocení dozorovaných subjektů musím konstatovat, že nejméně nedostatků jsme zjišťovali u organizací, kterým bylo svěřeno hospodaření ve státních lesích, na velkých soukromých a obecních lesních majetcích. Rozhodující faktor tohoto příznivého stavu spočívá v odborné profesní vybavenosti a odpovědnosti lesního personálu těchto subjektů. Naproti tomu největší množství velmi závažných nedostatků bylo zjišťováno v menších soukromých a obecních lesích.

Vrchní státní dozor v lesích, stejně jako každý jiný nový právní institut, potřebuje určitý čas, než je pochopen a prakticky aplikován. Od roku 1996 do současné doby odbor ochrany lesa MŽP zpracoval deset materiálů o věcném obsahu, koncepci a organizačně-technickém zajištění vrchního dozoru v lesích a metodice jeho provádění. Zprávu o výsledcích vrchního dozoru v lesích včetně navržených legislativních, ekonomických i organizačních opatření projednala vláda 14. 7. 1999. Usnesením č. 724 uložila šesti ministrům přijmout opatření k odstranění nedostatků a vyžádala si kontrolní zprávu, kterou projednala 23. 8. 2000.

V kontextu uvedených skutečností musím odmítnout občasnou neopodstatněnou kritiku, že naše ministerstvo nemá koncepci vrchního státního dozoru v lesích, že ustanovení kompetenčního zákona není ministerstvem naplňováno, že vrchní dozor není prováděn. Na druhé straně připouštím, že odborná lesnická ani laická veřejnost nebyla a není o výsledcích vrchního dozoru v lesích informována. Tento nedostatek si uvědomujeme a připravujeme širší spolupráci s odbornými lesnickými časopisy, v jejímž rámci budou prezentovány i výsledky vrchního dozoru. Zároveň hodláme o zjištěných nedostatcích a uložených opatřeních informovat ústřední orgán státní správy lesů a požadovat nápravu.

ČESKÁ INSPEKCE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Velmi často se setkáváme s názory, které ztotožňují vrchní dozor MŽP s působností ČIŽP v ochraně lesa nebo duplicitu ČIŽP s klasickými orgány státní správy lesů. Kritizuje se fakt vyplývající z běžné praxe - dva orgány státní správy pod dvěma různými resorty dozorují a postihují totéž. Pokládám proto za důležité zdůraznit, že nejen postavení a činnost ČIŽP, orgánů státní správy lesů a vrchního státního dozoru v lesích je založena na odlišných právních předpisech. Jejich úloha ve výkonné oblasti státní moci je zcela odlišná.

- Inspekce jako orgán státní správy podle zákona 282/1991 Sb., o ČIŽP a její působnosti v ochraně lesa, dozírá na dodržování všech právních předpisů a rozhodnutí týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí. To znamená nikoliv pouze na dodržování lesního zákona.

- Inspekce v rámci působnosti v ochraně lesa není oprávněna kontrolovat činnost žádných orgánů státní správy. To přísluší v rámci výkonu vrchního státního dozoru v LH podle lesního zákona pouze MŽP. Právě v kontrole orgánů státní správy je spatřována stěžejní role vrchního státního dozoru.

- Úlohu inspekce, na rozdíl od klasického pojetí státní správy, spatřujeme především v podpoře veřejných, mimoprodukčních funkcí lesa. Chceme zaměření ČIŽP orientovat na zjišťování nedostatků a škod na veřejných funkcích lesa v životním prostředí, jejich odstraňování a nápravu, na odhalování příčin zjištěných nedostatků a vyvozování odpovědnosti.

- Inspekce podle zřizovacího zákona vykonává působnost v ochraně lesa. Jedná se ovšem o zcela jiné pojetí ochrany lesa, než rozumí lesnická praxe a definuje § 32 lesního zákona. Zákonodárce zde měl na mysli cílenou péči o les a ochranu lesa jako nositele veřejně prospěšných funkcí. Je nezpochybnitelné, že pozornost ČIŽP by měla být zaměřena na lesy, ve kterých veřejný zájem ve zvýšené míře vyžaduje naplňování konkrétní funkce a jejich řízených efektů. Mezi tyto funkce lesa patří zejména funkce vodoochranná a půdoochranná, funkce ekologicko-stabilizační a funkce sociálně-rekreační a zdravotně-hygienické.

- Inspekce, vzhledem k administrativnímu zatížení orgánů státní správy lesů, procesní složitosti deliktů i možnosti vyšších postihů, přebírá od okresních úřadů případy závažného porušení lesního zákona tam, kdy prokazatelně dochází k závažnému poškození ŽP v lesích.

Odbor ochrany lesa MŽP v metodickém řízení ČIŽP v ochraně lesa stanoví každoročně aktuální tematický okruh priorit inspekční činnosti a osnovu zpracování výsledků. Vzhledem k činnosti inspekce hlavně v terénu a vyhodnocováním získaných poznatků je zajištěna nezbytná “zpětná vazba” na vrchní dozor MŽP. Poznatky i příčiny nedostatků jsou cennými informacemi pro koncepční činnost MŽP, pro jednání s MZe a pro formulování ekonomických a legislativních nástrojů lesnické politiky z pohledu životního prostředí.

V roce 1999 ČIŽP v ochraně lesa uskutečnila přes jeden tisíc inspekčních akcí. Při ochraně půdní složky lesních ekosystémů se zaměřila na ochranu lesní půdy před erozí, zamokřením a souvisejícím narušením stability porostů, před kontaminací půdy minerálními oleji. Podle metodiky odboru ochrany lesa MŽP všechny oblastní inspektoráty prováděly kontroly zaměřené na vodoochranné a půdoochranné funkce lesů v ochranných pásmech vodních zdrojů. Nejzávažnější nedostatky byly zjištěny v povodí a ochranných pásmech vodárenské nádrže Klíčava.

Pokud jde o porostní složku lesa byla šetření zaměřena na obnovu (dodržování podílu MZD), ochranu lesů (škody zvěří) a na nezákonné těžby, které jsou narůstajícím problémem. S nimi souvisí i nárůst starých nezalesněných holin. I přes legislativní zpřísnění režimu těžeb, počet případů nelegálních těžeb stále narůstá. Objevuje se nový fenomén celoplošného prořeďování porostů i pod zákonné zakmenění, výběrem nejkvalitnější porostní kostry dospívajících porostů a nejlépe zpeněžitelných především SM sortimentů. Přitom je vše pokrytecky zdůvodňováno činností ve prospěch převážně neexistujícího následného porostu. Po holosečných těžbách (poslední závažný případ z okresu Havlíčkův Brod představuje velikost holiny 15 ha) zůstávají desítky hektarů nezalesněných holin (okr. Třebíč, ale i dalších). Jen za případy nezákonných těžeb, které byly kvalifikovány jako poškození a ohrožení životního prostředí, uložila v roce 1999 ČIŽP pokuty v celkové výši přes 10 mil. Kč. Řada z nich je však nedobytných. Nejzávažnější případy postoupila inspekce pro podezření ze spáchání trestného činu ohrožení ŽP inspekce orgánům činným v trestním řízení.

I přes polemiku kolem novelizace zákona o ČIŽP, vytýkanou formulační vágnost § 4 zákona, nebo povrchní názory na duplicitu inspekce s orgány státní správy lesů, musím zcela objektivně konstatovat, že od roku 1991 získala ČIŽP významné postavení jak v oblasti prevence ochrany lesů jako složky životního prostředí, tak i ve výkonné oblasti státní správy. Od určitých počátečních praktik klasické lesodohlédací služby v 1. pol. 90. let se z ČIŽP stává odborně i právně vysoce kvalifikovaný orgán, zabývající se problematikou ohrožování a poškozování funkcí lesů v životním prostředí a přibližuje se kritériím EU pro postavení environmentální inspekce.