OBHOSPODAŘOVÁNÍ MALÝCH LESNÍCH MAJETKŮ - V.
Doc. Ing. Zdeněk Bluďovský, DrSc. - Lesy města Rokycany, s. r. o.
Bezplatné poskytování služeb odborných lesních hospodářů vlastníkům lesa o výměře do 50 ha představuje významnou formu podpory hospodaření v malolesích a zvýšení jeho odborné úrovně. Podrobnosti o zřizování a výkonu funkce odborného lesního hospodáře stanoví lesní zákon č. 289/1995 Sb. v § 37.
Práva, povinnosti a zodpovědnost odborného lesního hospodáře jsou zákonem definovány velmi obecně, a to jednotně pro všechny druhy vlastnictví a velikosti lesních majetků bez rozdílu, jedná-li se o funkci, jejíž výkon je vlastník lesa povinen financovat sám, nebo hradí-li výkon funkce stát. Podle odst. 1 zmíněného § 37 zákona zabezpečuje odborný lesní hospodář vlastníku lesa “odbornou úroveň hospodaření v lese podle tohoto zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení”. Takové vymezení je ovšem velmi obecné a jen stěží může posloužit jako základ pro jednotný výkon funkce.
NÁPLŇ FUNKCE ODBORNÉHO LESNÍHO HOSPODÁŘE
Obecné vymezení náplně funkce odborného lesního hospodáře v § 37 odst. 1 je poněkud upřesněno některými konkrétními úkoly, které odborný lesní hospodář má zajišťovat podle jiných ustanovení lesního zákona nebo na něj navazujících prováděcích předpisů.
Podle nich je odborný lesní hospodář povinen:
- při výkonu své činnosti důsledně dbát ochrany lesů a řádného hospodaření v něm (§ 52),
- schvalovat vlastníku těžbu v lesích, v nichž se hospodaří bez schváleného plánu či převzaté osnovy a poskytovat státní správě vyjádření k takovéto těžbě, pokud překračuje v průměru 3 m3 na 1 ha za rok (§ 33 odst. 3),
- vyjadřovat se k žádostem o odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa (vyhláška číslo 77/1996),
- spolupracovat s vlastníkem při zpracování projektu zalesnění pozemku prohlášeného za pozemek určený k plnění funkcí lesa (vyhláška č. 82/1996 Sb.),
- vést evidenci o provedených odborných úkonech a činnostech (vyhláška č. 100/1996 Sb.),
- potvrzovat rozsah a kvalitu výkonů, na které vlastník lesa žádá o poskytnutí příspěvku či podpory podle “Závazných pravidel o poskytování příspěvků na hospodaření v lesích...”.
Obecné formulace povinností stanovených § 37 odst. 1 jsou poněkud upřesněny metodickým pokynem MZe č. 12/1996. Odborný lesní hospodář tyto povinnosti plní tím, že:
- spolupracuje s vlastníkem při kontaktu se zpracovatelem lesní hospodářské osnovy, zejména při získávání podkladů a při uplatňování záměrů vlastníka,
- průběžně sleduje stav lesa, poskytuje vlastníkovi poradenskou činnost při prevenci v ochraně lesů, upozorňuje jej na škody způsobené zvěří a dalšími škodlivými činiteli (v návaznosti na povinnosti vyplývající z ustanovení § 32 lesního zákona), upozorňuje vlastníka na výskyt škodlivých činitelů, navrhuje mu nezbytná opatření a vyznačuje zjištěnou kůrovcovou hmotu k asanaci,
- poskytuje vlastníkovi poradenskou činnost při zajišťování a provádění činností vyplývajících z lesní hospodářské osnovy, zejména při plnění zalesňovací povinnosti v ploše i dřevinné skladbě,
- poskytuje vlastníkovi poradenskou činnost v oblasti finančních příspěvků a služeb,
- průběžně soustřeďuje podklady a vede lesní hospodářskou evidenci o plnění závazných ustanovení lesní hospodářské osnovy a o provedené obnově lesa v jednotlivých porostních skupinách tak, aby vlastník mohl splnit zákonnou povinnost předkládání souhrnných údajů orgánu státní správy lesů,
- provádí instruktáž k vyznačení výchovných zásahů v porostech,
- informuje orgány státní správy lesů o případech, kdy vlastník přes průkazné upozornění neplní při hospodaření v lese základní povinnosti uložené mu lesním zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení, pokud konkrétní vlastník nebude odbornému lesnímu hospodáři znám, předá odborný lesní hospodář informaci o lesních porostech, v nichž hrozí kalamitní stav, nebo v nichž je třeba provést mimořádná opatření, přímo orgánům státní správy lesů,
- uskutečňuje kontakt s vlastníkem pokud možno osobním jednáním, není-li to možné, je nutno užít písemnou formu (není nutné používat doporučených dopisů), ústně předaný pokyn, jehož převzetí vlastník potvrdí, např. ve služebním deníku, má stejnou váhu jako forma písemná. (V případě zvýšení závaznosti uvedeného metodického doporučení bude zřejmě nezbytné některé jeho formulace upřesnit.)
V diskusi o úloze odborných lesních hospodářů se téměř všichni účastníci shodují na tom, že je nutné jejich povinnosti stanovit daleko konkrétněji. Je samozřejmé, že názory na rozsah a obsah povinností jsou značně diferencovány, nejčastěji v souvislosti s tím, jaké postavení v systému “státní správa lesů - odborný lesní hospodář - vlastník lesa” jejich nositel zaujímá. Z hlediska zájmů vlastníků malolesů a zvýšení odborné úrovně jejich hospodaření je potřeba diskutovat některé další okruhy problémů.
ZODPOVĚDNOST ODBORNÉHO LESNÍHO HOSPODÁŘE
Současnou legislativou definované povinnosti odborných lesních hospodářů jsou zaměřeny převážně na zabezpečování a dodržování závazných ustanovení lesnických právních norem. Odborný lesní hospodář má poskytovat příslušnému vlastníku lesa odborné informace, návody a doporučení tak, aby mohl splnit povinnosti a závazky, které pro něj z funkce vlastníka lesa příslušná právní norma stanoví. Zdůrazňuje se ale při tom, že odborný lesní hospodář nemá žádnou právní zodpovědnost (s výjimkou určitého značně obecného rizika ztráty licence) za kvalitu, správnost a komplexnost svých doporučení a rad.
V majetcích nad 50 ha, kde náklady na výkon funkce odborného lesního hospodáře hradí vlastník lesa, je tento problém obvykle řešen uspokojivě. Tam, kde vlastník zaměstnává “svého” odborného hospodáře, neomezuje zpravidla jeho povinnosti jen na odbornou pomoc a součinnost ve smyslu odst. 1 § 37 lesního zákona, ale vyžaduje od něho přímý výkon správních a řídících agend, které odpovídající odbornost předpokládají. Pracovní či jiná obdobná smlouva v tomto případě má zahrnovat i ustanovení o zodpovědnosti za škody, které mohou nekvalitním rozhodováním odborného lesního hospodáře - podnikového manažera vzniknout jak na lesním majetku, tak postihem vlastníka za narušení lesního zákona. Odměňování řídících pracovníků pověřených výkonem funkce odborného lesního hospodáře na lesních majetcích o výměře nad 50 ha má tuto zodpovědnost a náročnost zohledňovat.
Jistou část zodpovědnosti za dodržování právních norem regulujících hospodaření v lese by měl nést i odborný lesní hospodář, ustanovený a placený státem pro lesní majetky o rozloze do 50 ha. Jeho zodpovědnost má garantovat odbornost a právní kompetentnost doporučení, která odborný lesní hospodář poskytuje vlastníku lesa. Pokud vlastník lesa odmítá splnění odborně a právně kompetentní doporučení “svého” odborného lesního hospodáře, nese pochopitelně veškerou zodpovědnost za své počínání. Jsou-li ale doporučení odborného lesního hospodáře z lesnického a právního hlediska nekvalifikovaná a vlastník, který tuto nekvalifikovanost nemůže posoudit, je splní, má zůstat veškerá zodpovědnost za případné důsledky na odborném lesním hospodáři. V tomto smyslu se doporučuje formulovat příslušná část předpisu o povinnostech, zodpovědnosti a právech odborných lesních hospodářů, zejména těch, které ustanovuje a financuje stát.
POVINNOSTI ODBORNÉHO LESNÍHO HOSPODÁŘE
Vlastník malého lesního majetku si obvykle jen stěží může dovolit zaměstnávat odborného pracovníka, který by mu jeho les obhospodařoval. Postrádá ve většině případů především odbornou pomoc při vlastním provádění lesních prací. Odborný lesní hospodář v případech, kdy je určen i placen státem, zpravidla svou odbornou pomoc ve smyslu odst. 1 § 37 lesního zákona chápe jako poradenství o úkolech, které pro vlastníka vyplývají z lesní hospodářské osnovy a do jisté míry i jako dohled nad jeho hospodařením v lese. Z odborných prací zabezpečují odborní lesní hospodáři v současné době vlastníkům lesa především vyznačování těžeb a vedení lesní hospodářské evidence, třebaže žádná z těchto činností není lesním zákonem či prováděcí vyhláškou odborným lesním hospodářům jako povinnost uložena. V některých případech zajišťují také ochranu lesa, obstarávání sazenic, smlouvy na práce v lese, vyhotovení pěstebních projektů, vyplňování žádostí o dotace, někdy dokonce i prodej dříví, zjišťování škod, provádění prořezávek atd.
Vlastník malého lesa si ale často, zejména v případech, kdy si nemůže k provedení prací najmout spolehlivou dodavatelskou firmu, neví rady s vlastním provedením prací - neumí zacházet se sadebním materiálem, nezná techniku zalesňování, ošetřování kultur či prořezávek, neumí vytěžené dříví vydruhovat a tudíž i úspěšně na trhu zhodnotit. V tom mu ovšem současný odborný lesní hospodář, jehož povinnosti a zodpovědnost jen velmi rámcově stanoví zákon č. 289/1995 Sb. mnoho nepomůže.
Z hlediska historie státní správy lesního hospodářství u nás znamená současné pojetí odborné pomoci vlastníkům malolesů jen malý pokrok. Připomeňme, že už vládní nařízení č. 178 z roku 1940, o odborné službě lesní, vymezovalo povinnosti odborného lesního hospodáře značně důsledně. Odbornou službou lesní se podle tohoto vládního nařízení rozumělo “řádné hospodaření, jak je vykonává odborný lesní hospodář” ustanovený podle § 22 tehdy platného lesního zákona z roku 1852 a vztahovala se na všechny lesní majetky bez rozdílu druhu vlastnictví a velikosti.
Odborný lesní hospodář byl povinen vykonávat veškeré práce, k nimž je třeba odborného vzdělání. Jednalo se zejména o
a) sestavování těžebních a obnovovacích (zalesňovacích) plánů a dozírání na jejich řádné provádění,
b) organizování lesních prací, dohlížení na kácení, výrobu, měření a druhování dřeva,
c) knihování hmoty vytěženého dřeva,
d) udílení rad o prodeji dřeva a zhodnocení ostatních lesních výrobků,
e) podávání dobrozdání ve věcech lesního a dřevařského hospodářství vlastníkům svěřených lesů.
Formulace povinností odborných lesních hospodářů je ovšem z hlediska současných podmínek značně zastaralá. Přesto většinu obdobných povinností požadují i současní vlastníci lesů od svých odborných lesních hospodářů v případech, kdy sami hradí náklady spojené s výkonem jejich funkce. Není důvodu pochybovat o tom, že obdobně by měly být povinnosti odborných lesních hospodářů v případech, kdy je jmenuje a náklady na jejich činnost hradí stát.
K upřesnění a konkretizaci povinností a zodpovědnosti odborných lesních hospodářů se nemusí měnit stávající lesní zákon. V odst. 1 § 37 se praví, že “odborný lesní hospodář zabezpečuje vlastníku lesa odbornou úroveň hospodaření v lese podle tohoto zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení”. Takovým právním předpisem se může stát vyhláška MZe o povinnostech a zodpovědnosti odborných lesních hospodářů.
KVALIFIKACE ODBORNÉHO LESNÍHO HOSPODÁŘE
Odborným lesním hospodářem může být podle v současné době platného lesního zákona “fyzická osoba nebo právnická osoba, která má k této činnosti licenci udělenou orgánem státní správy lesů podle hlavy šesté tohoto zákona”. Spolu s obecnými podmínkami pro udělení licence pro výkon funkce odborného lesního hospodáře (věk 18 let a výše, státní občanství ČR, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost) stanoví lesní zákon také zvláštní podmínky a sice vysokoškolské vzdělání lesnického směru nebo úplné středoškolské vzdělání lesnického směru a tříletá odborná praxe absolventa vysoké školy či desetiletá odborná praxe absolventa střední školy. Pokud by funkci odborného lesního hospodáře měla vykonávat právnická osoba, musí obecné i zvláštní podmínky splňovat její zodpovědný zástupce. Licence nemůže být udělena fyzické osobě zastávající funkci vedoucího pracovníka ve státním podniku, státní organizaci nebo v obchodní společnosti zabývající se podnikáním v oboru, který je předmětem licence nebo zaměstnancům státní správy lesů, pokud to vylučují nebo omezují zákony, které upravují jejich pracovněprávní vztahy.
Porovnáním současných a eventuálně i budoucích povinností a zodpovědnosti odborných lesních hospodářů a jejich místa i úlohy v systému státní správy lesního hospodářství s podmínkami podmiňujícími získání licence docházíme k závěru, že obecné i zvláštní podmínky není nutno novelou lesního zákona měnit. Odborná úroveň výuky vysokých a v podstatě i středních lesnických škol v České republice garantuje, že po získání příslušných praktických návyků a zkušeností v průběhu předepsané praxe může absolvent s úspěchem vykonávat funkci odborného lesního hospodáře. Při eventuální úvaze o doplnění podmínek o zvláštní zkoušku je nutné porovnáním učebních osnov s předepsanými povinnostmi odborného lesního hospodáře konkrétně a zodpovědně vymezit, ve kterých disciplínách mohou být znalosti získané studiem na vysoké či střední škole natolik nedostatečné, že je nutné je ověřovat další zkouškou, aniž by při tom zkouška opakovala látku, jejíž znalost již ověřila škola svým systémem zkoušek. Obsah eventuálních zkoušek i kvalifikace zkoušejících by tedy měly být bedlivě zvažovány.