PŮSOBENÍ PROF. JOSEFA OPLETALA V RUMUNSKÉ BUKOVINĚ
Ing. Jiří Truhlář, CSc., Ing. Jiří Šilhánek - Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny
Ve dnech 24. až 30. srpna 2000 se uskutečnila odborná exkurze českých lesníků do rumunské části Bukoviny na téma Po stopách lesnické činnosti Prof. Josefa Opletala. Účastnili se jí pracovníci Lesů České republiky, s. p., Lesního závodu Židlochovice a Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny. Náplň exkurze připravili pracovníci Lesního ředitelství Suceava a Experimentální a výzkumné stanice pro pěstování smrku Campulung Moldovenesc.
PROFESNÍ DRÁHA JOSEFA OPLETALA
Prof. Opletal (1863 - 1953) po absolvování lesnického odboru Vysoké školy zemědělské ve Vídni a po krátké činnosti lesního praktikanta nastoupil v r. 1887 do služeb u ředitelství lesů Řecko-orientálního náboženského fondu v Černovicích v Bukovině, kde působil až do r. 1918 (Černovice jsou dnes součástí Ukrajiny). Rozloha lesů náboženského fondu byla 236 tis. ha, tj. více než polovina lesů celé tehdejší Bukoviny. Po třech letech služby v zařízení lesů, patnácti letech při budování lesní dopravní sítě a třech letech lesohospodářské správní služby Opletal ve svých 42 letech jako lesní rada dospěl v r. 1907 k hodnosti lesohospodářského inspekčního úředníka. Byla to nejvyšší meta, ke které se mohl lesník v rakouské státní správě dopracovat. V této funkci působil do konce své činnosti v Bukovině v r. 1918.
Na základě mimořádných výsledků i zkušeností s převodem obhospodařování rozsáhlých lesů Bukoviny do vlastní režie se Opletal v poválečném období ve funkci generálního ředitele československých státních lesů a statků zásadně postavil proti uzavírání dlouhodobých smluv s velkými akciovými společnostmi na prodej dříví nastojato k vytěžení ve státních lesích, hlavně slovenských a podkarpatskoruských. Poukázal na nevýhodnost těchto smluv pro lesní hospodářství i pro stát. Přes vyvíjený tlak na uzavření smluv, hlavně ze strany resortních ministrů, ze svých zásad neslevil a raději ze své funkce generálního ředitele v r. 1923 odstoupil a přijal nabízené místo profesora lesní těžby a lesního průmyslu na tehdejší Vysoké škole zemědělské v Brně.
PROF. OPLETAL NA BUKOVINĚ
V době Opletalova příchodu do Bukoviny tvořily tamní lesy rozsáhlé souvislé lesní komplexy pralesovitého charakteru o neobyčejné zásobě až 1600 m3/ha, do té doby však zcela nepřístupných. V porostech převládaly dřeviny jehličnaté: smrk 48 %, jedle 26 %. Z listnatých dřevin měl největší zastoupení buk 19 %.
Dřevo v rozsáhlých pralesovitých komplexech se před příchodem Opletala zpeněžovalo prodejem na pni, přičemž všechna další manipulace se ponechávala velkým soukromým podnikatelům se spoluúčastí bank. Dřevo se prodávalo za velmi nízkou cenu a výnosy získané za zpeněžení dřeva šly mimo lesní hospodářství. Soukromopodnikatelsky orientovaná veřejnost byla tehdy přesvědčena, že rozšíření lesního provozu na úsek výroby a dopravy dřeva je nemožné pro nedostatečné znalosti personálu, určeného tehdy k úkolům převážně dozorčím. Takovým podnikáním byla ohrožena existence lesa.
Opletal se proto rozhodl převést postupně obhospodařování lesů do vlastní režie. Zaměřil se na rozsáhlé zpřístupnění lesních porostů a budování pil. Tak bylo do r. 1910 postaveno za Opletalova působení 230 km lesních železnic, 510 km lesních silnic, 660 km svážnic, 3100 km loveckých stezek a 210 km telefonních linek. Bylo postaveno 35 pil, pro které Opletal vybral místo, vyřešil dopravu dřeva do nich a organizaci práce v nich. Zavedl i impregnaci dřeva. Hustota lesní dopravní sítě se zvýšila od roku 1897 z 0,4 m/ha na 6,2 m/ha (1910).
Zpřístupněním lesů dosáhl Opletal decentralizace těžeb a jejich výše odpovídala přírůstovým možnostem. Byly zavedeny clonné seče, při kterých se těžily stromy silnější 30 cm. Ve smíšených porostech a horských polohách klesla rozloha holosečí pod 100 ha (před tím i přes 1000 ha).
Když zdolal problematiku režijního podnikání na úseku výroby a dopravy dřeva, obrátil Opletal pozornost jako inspekční úředník na uvědomělé zpeněžování a distribuci dřeva. Vyloučil hegemonii velkých firem ve prospěch početných solidních středních dřevařských podniků, zvyšujících poptávku po dřevě a nabídku cen i při nižších ziscích, když byly zbaveny rizika výroby a dálkové dopravy. Výnosy z lesního hospodářství Řecko-orientálního náboženského fondu se od r. 1888 do r. 1910 zvýšily sedmkrát (ze 730 000 K na 5 310 000 K). Opletal tak prokázal, že úspěšné vedení provozu rozsáhlých lesních komplexů ve vlastní režii je nejen možné, ale i bezpodmínečně nutné k uchování lesů a zlepšení úrovně jejich obhospodařování.
V r. 1913 vrcholí Opletalovo dílo věnované zpřístupnění bukovinských pralesů vydáním spisu Lesní dopravnictví ve služebním obvodu c. k. ředitelství statků bukovinského Řecko - orientálního náboženského fondu v Černovicích. Zde podrobně na základě projekční dokumentace popisuje postupy řešení zpřístupnění lesa. Volbu dopravních způsobů vázal na přírodní podmínky kraje, na dopravní vzdálenosti a množství dopravovaných dřevních hmot. Pro výstavbu dopravní sítě prováděl Opletal statistické rozbory stavebních nákladů podle jednotlivých způsobů dopravy. Prokázal těsnou spojitost mezi volbou dopravního zpřístupnění, jeho stavbou i provozem a mezi celkovým charakterem lesního komplexu. Neopomíjel ani hledisko estetické. Úspěch viděl zaručený jen v činnosti osob dokonale obeznámených s lesním hospodářstvím. Vydáním spisu se stal Opletal uznávanou kapacitou v lesním dopravnictví evropského formátu.
ODBORNÁ EXKURZE
Představu o charakteru tehdejších porostů umožnila účastníkům exkurze návštěva lesní rezervace Slatioara v lesním distriktu Stulpicani. Vlastní rezervace má rozlohu 330 ha, ochranná zóna 754 ha a horské louky 30 ha. Je v nadmořských výškách 790 až 1350 m n. m. Různověké přirozené lesy mají dřevinnou skladbu: jedle 70 %, buk 20 %, smrk 10 %; zakmenění 8, střední výčetní tloušťka 34 cm, střední výška 28 m a průměrná zásoba 931 m3/ha. Nejvyšší jedle dosahují výšky přes 50 m. Zásluhu na zachování této rezervace má lesník českého původu Franz Czech, který od roku 1910 až do 2. světové války organizoval hospodářskou úpravu lesů Bukoviny na vysoké úrovni.
Opletalovo dílo v Bukovině lze hodnotit podle dochované rozsáhlé projekční i fotografické dokumentace. Pro účastníky exkurze byla připravena srovnávací výstava Opletalových fotografií s fotografiemi současného stavu. Obdobně byl vybaven i průvodce exkurzí.
Hlavní Opletalova činnost byla soustředěna v dnešní rumunské části Bukoviny, kde byla také převážná část lesů Řecko-orientálního náboženského fondu. Nejvýznamnější centra Opletalova působení byla Sučevica, Moldovica, Frasin a povodí řeky Zlatá Bistrica. Zachovalé objekty svědčí o promyšlenosti staveb a solidnosti jejich provedení.
V oblasti Sučevice jsou v údolí Brodina ještě dnes patrné zbytky lesní železnice, která ústila na dosud zachovanou pilu ve Falcau. Pila byla v posledních letech privatizována stejně jako většina ostatních pil v zemi.
V Moldovici je dosud zachovaná lesní železnice v délce asi 23 km, vedoucí od pily v Moldovici do údolí Argel. Železnice je ve špatném stavu hlavně v horním úseku a pro dopravu dřeva se dnes nevyužívá. Účastníci exkurze se projeli vláčkem taženým původně užívanou starou lokomotivou na trase dlouhé asi 8 km. Zde byla železnice přerušena pobořeným mostem. Do budoucna se uvažuje o zachování tohoto úseku jako skanzenu.
Na pilu ve Frasinu ústila lesní železnice z údolí Suha. Vedla podél říčky Ostra souběžně s lesní silnicí. Ze železnice jsou zachované nepatrné zbytky. Na břehu říčky Ostra jsou dodnes zřetelné zbytky původního Opletalova protierozivního zpevňování. Na pile ve Frasinu je zachováno centrum impregnace dřeva s původním, dosud provozuschopným kotlem. Je zachována pilnice Opletalovy konstrukce a vedle modernějších rámových pil jsou zde ještě tři menší z doby Opletalova působení. Dnes má pila roční pořez 100 tis. m3. Před pilou ve Frasinu je památník, připomínající dokončení investičních záměrů pod Opletalovým vedením v údolí Suha v letech 1895 - 1910.
V povodí řeky Zlatá Bistrica se účastníci seznámili s řešením vodní dopravy dřeva vybudováním systému vodních klauz. Na říčce Carlibaba si prohlédli ruiny klauzy Simoniac, která byla funkční ještě v r. 1965, tj. do doby než byl tento způsob dopravy opuštěn.
Při celkovém hodnocení Opletalova díla na základě zachované dokumentace i shlédnutých objektů můžeme s odstupem téměř 100 let konstatovat, že jeho práce byla mimořádně rozsáhlá, dokonale promyšlená a důsledně koncepčně pojatá. Přispěla nejen ke zvelebení lesního hospodářství, ale položila i základy k hospodářskému rozvoji celého kraje. Proto nejen lesníci, ale i ostatní lidé rumunské části Bukoviny si s úctou připomínají Opletalovy zásluhy.
Kromě objektů budovaných Josefem Opletalem byli účastníci exkurze seznámeni i se současnou problematikou rumunského lesního hospodářství. V lesním distriktu Putna byly ukázky obnovy smrkových porostů s příměsí jedle a buku clonnou sečí na větších plochách. Následný porost je opět smrkový s příměsí jedle a buku. V lesním distriktu Moldovica byla řešena problematika obhospodařování 160letého porostu s rezonančním smrkem. Na výzkumných plochách byly předvedeny způsoby ochrany porostů proti škodám zvěří, hlavně loupáním. Pozoruhodná byla i návštěva Muzea užitných i uměleckých předmětů vyrobených ze dřeva v Campulung Moldovenecs.
Závěrem je třeba poděkovat rumunským kolegům za vřelé přijetí, pečlivě připravenou exkurzi i srdečnou pohostinnost. Exkurze vzájemně přispěla k navázání odborných i přátelských kontaktů.