VSTUP DO EVROPSKÉ UNIE, NATURA 2000 A LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ

RNDr. Petr Roth, CSc. - Ministerstvo životního prostředí

Vstup do EU se výrazně přiblížil a spolu s ním i povinnost transponovat komunitární legislativu a především ji začít naplňovat v praxi. Stále častěji se proto diskutují i povinnosti v podoblasti ochrany přírody. Ty jsou dány - kromě problematiky obchodování s přírodninami podle tzv. úmluvy CITES, která je ošetřena několika nařízeními EU, a problematiky zoologických zahrad - především dvěma klíčovými směrnicemi Evropských společenství: Směrnicí o ochraně volně žijících ptáků, tzv. směrnice o ptácích (79/409/EHS), a Směrnicí o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, tzv. směrnice o stanovištích (92/43/EHS).

Tyto směrnice pokrývají jednak oblast druhové ochrany v podobném, byť rozsáhlejším pojetí (zvláště u ptáků), jako ji známe z naší legislativy, jednak kombinují ochranu druhovou a územní a zakotvují povinnost vytvořit soustavu zvláště chráněných území evropského významu, zvanou Natura 2000. Je důležité poznamenat, že Natura 2000 není program, jak bývá někdy mylně uváděno, ale povinností členských zemí EU ze zákona, z níž obecně neexistují žádné výjimky. V okamžiku vstupu do EU - nebude-li nám povoleno přechodné období do roku 2005, o něž jsme požádali Evropskou komisi - jsme povinni tuto soustavu vytvořit, příslušná území vyhlásit a zajistit odpovídající ochranu přírodním jevům, pro něž jsou území vytvářena.

NATURA 2000 A ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ

Tato nová povinnost neznamená, že by naše stávající soustava zvláště chráněných území (ZCHÚ), budovaná podle zákona č. 114/1992 Sb., byla evropskou soustavou nahrazena. Natura 2000 představuje územní ochranu na evropské, nadnárodní úrovni, která se sice bude fyzicky v řadě případů překrývat s existující národní soustavou ZCHÚ, nebude s ní však v rozporu. Pokud mají některá naše ZCHÚ nadnárodní význam, zcela určitě se stanou součástí Natury 2000, jestliže je jejich význam národní či regionální, budou i nadále ošetřena naší národní legislativou. Existenci Natury 2000 a národní soustavy ZCHÚ tedy nelze dávat do protikladu. Natura 2000 je tedy soustava nových či stávajících ZCHÚ, vyhlášených dvěma různými postupy - zvlášť podle směrnice o ptácích a zvlášť podle směrnice o stanovištích.

Směrnice o ptácích přináší seznam 181 taxonu ptáků, pro něž je dána povinnost vyhlásit tzv. oblasti zvláštní ochrany (Special Protection Areas, SPA), což jsou významná místa hnízdění, zimování, tahových zastávek a shromažďování. Základem pro vymezení SPA je studie mezinárodní nevládní organizace na ochranu ptáků BirdLife International o tzv. významných ptačích územích (Important Bird Area, IBA). V ČR je těchto území od roku 1992 vytypováno 16. Ačkoli SPA se budou povinně nacházet v rámci těchto IBA, další budou ležet i mimo, takže jejich celkový počet bude podstatně vyšší (odhadujeme, že by se mohl blížit 80). Vymezování SPA je čistě národní záležitostí. Evropská komise pouze vyžaduje zaslání jejich seznamu a poté, ode dne vstupu do EU, uplatňování ochranného režimu, předepsaného směrnicí.

Druhý typ území, tzv. lokality v zájmu Společenství (Sites of Community Interest, SCI), po schválení Evropskou komisí nazývané zvláštní oblasti ochrany (Special Areas of Conservation, SAC), se vymezuje a vyhlašuje v odlišném, mezinárodním procesu podle směrnice o stanovištích. Ta obsahuje dvě klíčové přílohy. První z nich přináší seznam tzv. typů přírodních stanovišť (biotopů, habitatů, angl. habitats). Členské státy jsou povinny lokality s těmito typy stanovišť vyhlásit za ZCHÚ a chránit. V případě tzv. prioritních - tedy vzácnějších - typů všechny bez výjimky. V případě typů ostatních mezi 60 - 80 % celkové rozlohy každého z nich v daném státě. Zásadou směrnice, potvrzenou již několika finančně velmi citelnými rozsudky Evropského soudního dvora, je to, že lokality musí být vybírány pouze podle vědeckých principů a že nesmí docházet k limitování jejich rozsahu a počtu z politického, sociálního či ekonomického hlediska. Tato zásada se týká jak státních, tak i soukromých pozemků a v našich poměrech je zcela neznámá. Tady lze očekávat první výrazný dopad Natury 2000 i do lesního hospodářství a také pochopitelně první konflikty.

Směrnice o stanovištích obsahuje přílohu II, tvořenou seznamem několika set taxonů živočichů a rostlin. Pro místa jejich výskytu platí stejná povinnost jako pro typy přírodních stanovišť, tedy vyhlásit zvláštní oblasti ochrany, a to opět podle vědeckých principů a stejným postupem pro druhy prioritní a ostatní, jako u stanovišť. Celý proces podle směrnice o stanovištích je velmi složitý, probíhá v několika kolech a je prováděn a kontrolován mezinárodně. V žádné členské zemi EU dosud nebyl ukončen, vznik soustavy Natura 2000 se však předpokládá v roce 2004.

Výsledkem vymezování území podle obou uvedených směrnic tedy bude množina navržených chráněných území dvou typů. Ta se budou do jisté míry překrývat. S překryvem těchto území počítáme i v našich podmínkách. Z právního hlediska je významné, aby i v případě překryvu byla navzájem odlišitelná území podle směrnice o ptácích i podle směrnice o stanovištích. Neboť jak vůči Evropské komisi, tak vůči případným žalobcům jsme zavázáni rozdílnými typy povinností a případnou odlišnou argumentací ve prospěch vyhlášení.

NATURA 2000 VERSUS VLASTNÍCI A UŽIVATELÉ POZEMKŮ

Nejčastější otázkou kolem Natury 2000 bývá, kolik bude v ČR celkem lokalit a jakou budou mít rozlohu. Odpověď nedokáže zatím dát nikdo. Důvod je jednoduchý. Natura 2000 je založena na klasifikaci typů přírodních stanovišť, která není kompatibilní s žádnou klasifikací stanovišť, užívanou u nás. Přestože tedy např. na lesní půdě budeme vycházet z podkladů lesnické typologie, je jejich využitelnost limitována a nejprve je nutné provést tzv. kontextové mapování na území ČR v místech, kde očekáváme výskyt cennějších přírodních fenoménů. Odhadujeme, že to představuje nutnost biotopového mapování až na jednom milionu hektarů. Teprve z tohoto mapování získáme představu o pravděpodobném rozsahu a počtu jednotlivých typů přírodních stanovišť, které poté navštíví specialisté a provedou mapování a vymezení podrobné. Poněkud jednodušší postup bude u lokalit výskytu druhů, z nichž je velké množství dat již k dispozici.

Teprve v další fázi tohoto procesu bude možné vyznačit budoucí lokality SAC a zjistit jejich skutečný počet a pokryvnost. Přestože jakékoli přesnější odhady chybějí, nelze vyloučit, že Natura 2000 - tedy souhrn lokalit SPA i SAC - přesáhne 15 % území ČR a že těchto území může být i 1-2 tisíce. I když pravděpodobně překryv s existujícími ZCHÚ bude značný, přesto může dojít k tomu, že celkový rozsah ZCHÚ u nás vzroste z dnešních 15,6 % území o další výrazný podíl.

Tak výrazný vzrůst rozlohy ZCHÚ se jistě neobejde bez dopadů na vlastníky, obce i další klíčové partnery v území Natury 2000. Tento dopad ovšem zdaleka nebude takový, jak se někdy uvádí. Především je nutné podívat se na to, v jakých biotopech se lokality Natury 2000 budou nacházet. V seznamu (viz sezmam typů přírodních stanovišť) je uveden přehled typů přírodních stanovišť, která se budou či mohou nacházet na lesní půdě. Vidíme, že řada území bude omezena na stanoviště, která ani při nejlepší vůli nelze hospodářsky využívat a kde i ochrana nebude představovat nic jiného, než zachování současného statu quo. V jiných typech území již mohou být dopady výraznější. Je však nutno zdůraznit, že podstatou Natury 2000 není plošná restriktivní ochrana, jakou známe např. z národních přírodních rezervací. Přímo ve Směrnici o stanovištích (článek 2.3) se říká, že při vytváření soustavy Natura 2000 bude nutné brát ohled na sociální a ekonomické zájmy a regionální a lokální požadavky. To se netýká rozhodování, zda mají určitá území být vyhlášena (tady je nutné v souladu se směrnicí nahlásit na základě odborných analýz vše, co je předepsáno), ale způsobu jejich vymezení a zpracování plánu péče.

Území Natury 2000 budou často velmi rozsáhlá a budou nutně zahrnovat i lidská sídla. Proto je nutné, aby již při vymezování území došlo k úzkému kontaktu s vlastníky, obcemi a dalšími významnými partnery v území. S nimi se bude konzultovat vymezení území a jeho hranice, vymezení předmětu ochrany a především plány péče, které by měly obsahovat zejména to, co by bylo možné nazvat vzájemně odsouhlasenými směrnicemi pro hospodaření. Vlastní myšlenka Natury 2000 je založena na ochraně přírodních hodnot, nacházejících se v pozměněné, často silně kulturní krajině, a to při zachování všech přírodě příznivých forem využívání krajiny a při podpoře šetrných, zejména extenzívních zemědělských a dalších postupů. Zatímco tedy na konkrétních místech výskytu evropsky významných druhů bude nutné podnikat i omezující opatření, na značné části rozlohy lokalit Natury 2000 budou probíhat tradiční činnosti bez jakýchkoli omezení, naopak ještě s podporou národních či evropských podpůrných programů, ať již z resortu životního prostředí či tzv. agroenvironmentálních programů v rámci společné zemědělské politiky EU. Nové povinnosti, vyplývající pro hospodařící subjekty z Natury 2000, tak budou v řadě případů kompenzovány motivační politikou státu a Evropské unie.

Je třeba přiznat, že Natura 2000 s sebou přinese i další okruh problémů, spojený především s aplikací článku 6 směrnice o stanovištích, která pochopitelně není jen předpisem o vyhlašování území, ale i o režimu, který v nich bude povinně uplatňován. Článek 6 stanoví povinnost posoudit procesem posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. EIA) - ovšem podstatně modifikovaným a se širším záběrem, než jsme dosud zvyklí - jakýkoli plán nebo projekt i mimo území Natury 2000, který by mohl podstatným způsobem ovlivnit předmět ochrany. Uvažuje se o tom, že podobně jako např. ve Francii bude připraven postup, kdy provedení a financování klasického posouzení vlivů na životní prostředí u velkých staveb bude jako dosud povinností investorů, při posuzování zejména tradičních zemědělských a hospodářských činností v území, na něž se dnes EIA nevztahuje, však bude organizační a finanční břemeno ležet na státu. Další významnou novinkou je, že u každého takového plánu nebo projektu bude povinné zjistit, zda existují alternativní řešení. Pokud ano, projekt bez jakékoli výjimky nebude možné realizovat. Neexistuje-li alternativní řešení, lze projekt povolit jen z vyjmenovaných důvodů převažujícího veřejného zájmu, a to s podmínkou finančních či věcných kompenzací za poškozené či zničené přírodní hodnoty. Praxe zemí EU napovídá, že prosazení zejména velkých investic, a to i takových, které poskytují pracovní příležitosti a zaručují ekonomický rozvoj, je v územích Natury 2000 nesmírně obtížné. Jinými slovy: ochrana těchto území bude velmi účinná, může však narážet na odpor politiků a větších ekonomických lobby.

ZÁVĚR

Bude Natura 2000 přínosem, nebo přítěží? Odpověď leží zatím jen v teoretické rovině. Soustava Natura 2000 představuje nikoli pro ochranáře, ale pro všechny občany České republiky šanci na vytvoření fungujícího systému územní a druhové ochrany přírody. Systému vhodně propojeného se stávajícím - který je sice v mnohých aspektech daleko propracovanější, bohužel však silně politicky a ekonomicky ovlivňovaný a velmi málo efektivní. Dokáží-li se odpovědné státní instituce a posléze i jednotlivci chopit příležitosti, nabízené zejména v rámci společné zemědělské politiky EU, může se tento nový systém chráněných území stát hnací silou zachování zejména venkovských oblastí v relativně dobrém stavu. Aby se tak stalo, je nutné se co nejdříve začít aktivně zajímat o šance a pravidla politiky EU a na získání budoucích miliard urychleně vyčlenit odpovídající kapacity a finanční prostředky. I když ještě není pozdě, zpoždění ČR ve srovnání s jinými kandidátskými zeměmi je již nyní znatelné. A protože jak společná zemědělská politika, tak i další programy EU jsou mimo jiné i o schopnosti jednotlivých států získat co největší podíl na společném finančním koláči, beze změny dosavadního přístupu bychom se mohli snadno dočkat velmi nepříjemných důsledků. Doufejme, že šance, kterou máme, nebude promarněna.

SEZNAM TYPŮ PŘÍRODNÍCH STANOVIŠŤ

(uvedených v příloze I směrnice o stanovištích, vyskytujících se v ČR, významných z pohledu lesnického či vyskytujících se na pozemcích, určených k plnění funkce lesa - včetně stanovišť programu Rady Evropy Smaragd)
Kód Natura/Smaragd - Název typu stanoviště
7. Rašeliniště a prameniště
7110/51.1 - Živá nelesní vrchoviště*)
7120 - Degradovaná vrchoviště schopná přirozené obnovy
7140/54.5 - Přechodová rašeliniště a třasoviště
- 7140a - Slatiniště s hnědými mechy
- 7140b - Oligotrofní rašeliniště
- 7150a - Zrašelinělé písky s hrotnosemenkami
7150/54.6 - Vrchovištní šlenky a zrašelinělé písky
- 7150b - Vrchovištní šlenky a jezírka
7210/53.3 - Vápnité slatiny s Cladium mariscus*)
7220/54.12 - Prameniště a prameništní slatiniště s tvorbou pěnovce*)
- 7220a - Lesní a subalpinská pěnovcová prameniště
- 7220b - Luční pěnovcová prameniště
7230/54.2 - Bazická slatiniště
8. Stanoviště skal, sutí a jeskyně
8110 - Sutě montánního až subalpinského stupně
8150 - Sutě silikátových hornin
8160/61.313 - Vápencové sutě*)
8210 - Vegetace vápencových skal
8220 - Vegetace silikátových skal
8230 - Jednoletá vegetace na suchých kyselých skalách
9. Lesy
9110/41.11 - Acidofilní bučiny Luzulo-Fagetum
9130/41.13 - Květnaté bučiny Asperulo-fagetum
9140/41.15 - Středoevropské horské klenové bučiny
9150/41.16 - Vápnomilné bučiny
9170/41.265 - Středoevropské dubohabřiny
9180/41.4 - Suťové a roklinové lesy*)
- 9180a - Eutrofní suťové a roklinové lesy
- 9180b - Vápencové lipiny se Sesleria albicans
91D0/44.A - Rašelinné lesy*)
- 44.A1 91D1 - Rašelinné březiny
- 44.A2 91D2 - Rašelinné bory
- 44.A3 91D3 - Vrchovištní bory
- 44.A4 91D4 - Rašelinné a podmáčené smrčiny
91E0 - Údolní olšiny a měkké luhy*)
- 44.2 91E0a - Olšiny s Alnus incana
- 44.3 91E0b - Údolní olšiny
- 44.13 91E0c - Měkké luhy
91F0/44.4 - Tvrdé luhy
91G0/41.26 - Karpatsko-panonské dubohabřiny*)
- 41.266 91G0a - Karpatské dubohabřiny
- 41.267 91G0b - Panonské dubohabřiny
91H0/41.7374 - Perialpinské bazifilní teplomilné doubravy*)
91I0 - Subkontinentální teplomilné doubravy*)
- 41.7A211 91I0a - Panonské teplomilné doubravy na spraši
- 41.7A213 91I0b - Panonské teplomilné doubravy na písku
- 41.7A11 91I0c - Sarmatské teplomilné doubravy
9410 - Acidofilní horské klimaxové smrčiny
- 42.23 9410a - Třtinové smrčiny
- 42.212 9410b - Horské papratkové smrčiny
10. Další stanoviště významná pro program Smaragd
EM02/31.8B1 - Nízké xerofilní křoviny
EM03/44.12 - Křovité vrbiny na březích potoků
EM09/41.5 - Acidofilní doubravy
EM10/42.5232 - Kontinentální lesostepní bory

*) prioritní stanoviště, pro něž je členský stát EU povinen nahlásit všechny existující lokality