HODNOCENÍ VÝSADEB ODROSTKŮ BUKU NA ŠKOLNÍM POLESÍ HŮRKY

Prof. Ing. Petr Kantor, CSc., Ing. Zdeněk Peklo - Fakulta lesnická a dřevařská MZLU v Brně

Před 12 lety informovali Kotek, Habart, Neumann v Lesnické práci 3/1989 (str. 123-124) odbornou veřejnost o technologii výsadeb bukových odrostků na Školním polesí Hůrky Střední lesnické školy v Písku. Výsadba a pěstování poloodrostků a odrostků má na Písecku dlouhou historii; na Školním polesí Hůrky byla tato tradice obnovena počátkem 80. let.

VÝCHOZÍ PODMÍNKY

V rámci výuky se zde od roku 1983 vysazují do nově zakládaných smrkových a částečně i borových kultur odrostky buku ve víceméně pravidelném sponu 10 x 10 m (100 ks.ha-1). Přitom se tento sadbový materiál nepěstuje ve školce, ale vyzvedává se pomocí sekeromotyky, krumpáče a rýče s balem (písčito-hlinité a hlinité půdy) nebo jako prostokořenný (hlinito-písčité půdy se značnou příměsí skeletu) z 10 až 20letých bukových skupin z umělé obnovy, popř. nárostů. Ostrými zahradnickými nůžkami se upraví kořenový systém (odstraní se poškozené kořeny) a nadzemní část. Ta se tvaruje ořezem - koruna se zredukuje na 2/3 výšky (odstranění bočních větví až na větevní kroužek, odstranění dvojáků), horní část se vytvaruje kuželovitě. Ihned po této úpravě se stromky vloží do polyetylenových pytlů. Transport na místo výsadby je v současné době převážně mechanizovaný na dvoukolovém vleku za traktorem (dříve i manuální na kolečku až do vzdálenosti 200 m). Původně se vysazovalo do ručně kopaných jamek o rozměrech asi 50 x 50 cm a hloubce 40 až 50 cm. Nyní se sází do vrtaných jamek pomocí dvoumužného motorového jamkovače o průměru vrtáku přibližně 20 cm. S ohledem na požadovaný poměr korunové a kořenové části i vzhledem k výšce vysazovaných odrostků by měl však průměr jamky být minimálně 35 cm. Odrostky se připevňují ke kůlům pružným úvazkem tak, aby byla zajištěna jejich stabilita a souběžně jsou takto částečně chráněny proti vytloukání srnčí zvěří. Průměrná výška odrostků se pohybuje mezi 2,0 až 3,5 m, ale v počátcích výsadby nebyli výjimkou ani jedinci vysocí 4 až 5 m (spíše zde však šlo o “soutěživost” studentů vysadit co nejvyšší stromek).

Z analýzy časového snímku v dubnu 1999 vyplynulo, že 7 pracovníkům by trvalo vyzvednutí s balem a výsadba 100 odrostků při přepravní vzdálenosti 3,7 km asi 11 hodin.

Řadu informací o termínech vyzvedávání, transportu, úpravě kořenového systému, tvarování korun, péči po výsadbě, ujímavosti, ztrátách i finančních nákladech (ty však mají v dnešní době zcela jinou podobu) lze nalézt v již zmíněné studii v Lesnické práci 3/1989. Autoři přitom zdůrazňují kategorickou nutnost dodržování tradičního pěstebního pravidla, kdy sazenice, v daném případě mimořádně vyspělé odrostky, musí jít “ze země do země”. V takto zakládaných porostech s hlavní hospodářskou dřevinou smrkem nebo borovicí má tvořit buk pravidelně rozmístěnou meliorační kostru porostu.

HODNOCENÍ A INVENTARIZACE VÝSADEB

Na základě těchto vstupních informací bylo na konci podzimu 1998 zahájeno šetření, které bylo zároveň podkladem pro diplomovou práci, kterou zpracoval a v roce 2000 obhájil Ing. Zdeňek Peklo.

Náplní a cílem této studie byly:

- inventarizace výsadeb odrostků na celém polesí Hůrky (asi 650 ha) z let 1983 až 1998,

- vyhodnocení růstových parametrů odrostků ve vybraných porostech.

Podkladem pro inventarizaci odrostků byly údaje v lesní hospodářské evidenci. Na základě těchto dat bylo potom nalezeno 651 odrostků ve 27 porostních skupinách. V některých letech však nebyly vysazené bukové odrostky samostatně evidovány, takže jejich skutečný počet je dnes na polesí Hůrky podstatně vyšší a lze je odhadnout na 900 až 1000 jedinců. Při roční normální holině asi 6,5 ha se na celém Školním polesí v letech 1983 až 1998 obnovilo přibližně 104 ha (16 let x 6,5 ha) dospělých porostů. Z toho byly souběžně na ploše okolo 10 ha ve smrkových a borových výsadbách vysázeny mimořádně vyspělé bukové odrostky v již uvedeném sponu 10 x 10 m.

ANALÝZA RŮSTU BUKOVÝCH ODROSTKŮ

Podrobné vyhodnocení růstu odrostků proběhlo v šesti vybraných porostních skupinách. V této studii jsou představeny základní poznatky z nejstarších výsadeb v porostní skupině s evidenčním označením 6A1. Ta vznikla v roce 1981, kdy byly v původním přestárlém převážně smrkoborovém porostu naholo vytěženy 2 plochy; první o výměře 0,6 ha (100 x 60 m), druhá o výměře 1,7 ha (200 x 85 m). Obě holoseče byly následně zalesněny smrkem a jedlí (ta v oplocených skupinách). Souběžně byly do smrku vneseny bukové odrostky v již uvedeném víceméně pravidelném sponu 10 x 10 m. Stav této skupiny v roce 1987 dokumentuje fotografie ve výše uvedeném příspěvku v Lesnické práci 3/1989 a podobu stejného porostu v roce 2000 znázorňuje snímek v tomto pří-spěvku.

V současné době je v porostní skupině 6A1 evidováno 117 bukových odrostků. Všechny byly zakresleny do situačních náčrtků, byly očíslovány a byla na nich vyznačena měřiště v d1,3. U každého stromku byla v roce 1999 změřena jeho výška, výčetní průměr, šířka koruny a výška jejího nasazení. Dopočítal se štíhlostní kvocient a délka koruny. U všech odrostků se hodnotily i kvalitativní znaky podle vlastní klasifikační stupnice /Peklo 2000/ (viz tab. 1). V roce 1999 byla porostní skupina 6A1 hodnocena jako 16letá plně zapojená smrková tyčkovina s jednotlivě vtroušeným bukem a skupinovitou příměsí jedle. Průměrná výška smrku dosahovala hodnoty 9,4 m. Bukové odrostky, jejichž výška při výsadbě činila 2 až 3 m (viz foto č. 2 a 3) zde byly 16 let po výsadbě charakterizovány těmito parametry:

- průměrná výška 7,5 m (rozpětí 4,3 až 10,8 m),

-  průměrná tloušťka 9,4 cm (rozpětí 3,2 až 19,0 cm),

-  štíhlostní kvocient 0,85 (rozpětí 0,5 až 1,5),

- výška nasazení koruny 1,9 m (rozpětí 1,3 až 3,5 m),

- šířka koruny 3,8 m (rozpětí 1,7 až 7,1 m).

Smrk již tak v současné době předrůstá buk takřka o 2 m. Na základě výsadbových výšek i dynamiky růstu obou dřevin lze s dostatečnou přesností konstatovat, že odrostky buku byly výškově dostiženy smrkem 10 až 12 let po výsadbě. Snad ještě zajímavější poznatky vyplynuly z hodnocení kvalitativních znaků buků (viz tab. 2 a 3). Více než 50 % odrostků má rovný průběžný kmen, dvě třetiny buků jsou charakteristické normálním jemným větvením a takřka všichni žijící jedinci vykazují dobrou vitalitu. Všech “pět P” (hodnocení 1.1.1.1.1.) má každý šestý jedinec. Z tabulky č. 3 dále vyplývá celková relativně vysoká kvalita bukových odrostků, kdy více než 60 % stromků mohlo být zařazeno do prvých tří kvalitativních tříd.

ZÁVĚR

Netradiční způsob vnášení značně vyspělých bukových odrostků ve sponu 10 x 10 m do smrkových, resp. borových kultur jistě nebude běžným pěstebním postupem při umělé obnově lesních porostů. Přesto více než 15leté poznatky ze Školního polesí Hůrky ukázaly, že tato technologie může být účinná a úspěšná. Základní cíl, vytvoření meliorační (částečně i zpevňující) kostry nově zakládaných porostů, může být takto s relativně přijatelnými náklady splněn. Za předpokladu nízkých ztrát při zalesňování a důsledné průběžné pěstební péči o všechny odrostky lze touto technologií teoreticky dosáhnout zastoupení buku v dospělých porostech až 20 %. Reálný odhad je samozřejmě nižší, přesto však zajímavý - 5 % až 10 %. Předběžné poznatky dokonce naznačují, že asi polovina buků, tj. 50 stromů na ha, může splnit i požadavky na produkci kvalitní dřevní suroviny.

Závěrem je třeba ještě jednou zdůraznit nutnost péče o odrostky, a to nejen při zalesňování, ale i při důsledném uvolňování ve fázi mlazin, tyčkovin, tyčovin i nastávajících kmenovin. Rozhodující pro další vývoj odrostků přitom budou vždy první výchovné zásahy v mlazinách, zejména v období, kdy smrk výškově dostihne buk, tj. asi 10 až 12 let po výsadbě.

Literatura

Kotek, K., Habart, F., Neumann, J.: Výsadba bukových odrostků na ŠP Hůrka u SLŠ Písek. Lesnická práce, 1989, č. 3, s. 120-124
Peklo, Z.: Hodnocení výsadeb odrostků buku na školním polesí Hůrky. /Diplomová práce/. LDF MZLU v Brně 2000, 80 s.

Příspěvek byl vypracován v rámci projektu NAZV EP 9299 a Výzkumného záměru LDF MZLU v Brně č. MSM 434100005.