PO STOPÁCH LOTHARA

Ing. Pavel Filip - ředitel Lesního úřadu Děčín

Odborná exkurze Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (SVOL) do Bádenska-Württemberska (dále jen B-W) nebyla zdaleka první, která do lesů tohoto německého spolkového státu směřovala. Nejen z toho důvodu, že B-W je nadprůměrně lesnatou spolkovou zemí, ale především proto, že zdejší lesníci nám mají skutečně vždy co ukázat.

Již řadu let se na vlastní oči přesvědčujeme o výsledcích jejich úsilí při zavádění přírodě blízkého hospodaření, přeměně holosečného na výběrné hospodaření, o snaze zpestřit druhovou skladbu lesů a jejich stabilitu. Měli jsme u nich vždy co obdivovat, i když většina z nás jim musela současně i mnohé závidět. Ať již to jsou oproti většině našich městských a obecních lesů lepší přírodní podmínky (kromě relativně bohatých půd zejména podstatně vyšší množství srážek), legislativní volnost při rozhodování o postupech obnovy lesa v konkrétních místních podmínkách či v neposlední řadě nižší stavy zvěře jako důsledek pochopení priority hospodářské i celospolečenské hodnoty lesa zákonodárci, lesníky i širokou veřejností.

Nosným tématem exkurze v období 20. - 25. května t. r. na všech navštívených místech oblasti Schwarzwaldu bylo řešení následků způsobených uragánem Lothar. Ten vtrhl do B-W z Francie 26. prosince 1999 (meteorologická předpověď selhala) a jen v B-W za sebou nechal na zemi 29 mil. m3 dříví (ve Francii 130 mil.m3, ve Švýcarsku 40 mil.m3). I přes děsivé důsledky o něm dnes v souvislosti s termínem hovoří zpětně místní lesníci jako o štěstí v neštěstí. Vichřice pohybující se rychlostí mezi 120-220 km v hod. se sice neobešla bez ztrát na lidských životech (v B-W ji nepřežilo 18 lidí), kdyby však přišla v pracovní den, byly by počty mrtvých a těžce zraněných díky postiženým lesním dělníkům a technickému personálu nepochybně mnohonásobně vyšší.

Naším hlavním, osvědčeným, erudovaným a v každé situaci vstřícným průvodcem byl tak jako při předchozích návštěvách p. Gross, ředitel Lesního úřadu Pfalzgraffenweiler, tlumočníkem Ing. Záruba, tajemník SVOL.

STRUKTURA LESNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ BÁDENSKA-WÜRTTEMBERSKA

Program začal bezprostředně po příjezdu, kde nás večer v místě ubytování - v Pfalzgrafenweileru uvítal vedle p. Grosse i p. Stiebler, prezident Lesního ředitelství v Karlsruhe. Seznámil nás s organizační strukturou lesního hospodářství v B-W a ocenil vhodnost volby místa exkurze, neboť v této spolkové zemi SRN je více než 40 % lesů ve vlastnictví obcí, jejichž problémy hospodaření v lesích jsou nám velice blízké.

V B-W je přibližná výměra lesů 1,5 mil. ha, vrcholným orgánem dozoru nad lesy je ministerstvo, na špičce organizačního členění výkonného aparátu jsou dvě lesní ředitelství. Rozhodujícími exekutivními složkami je však přibližně 160 velice samostatných lesních úřadů - Forst-Amt (dále jen FA). Do činnosti FA zasahují pracovníci lesních ředitelství (s asi 100 zaměstnanci) jen velice málo a vedle personální politiky, koncepcí a práce na reorganizacích se prý podle p. Grosse zabývají hlavně “sami sebou”. Nejnižšími organizačními jednotkami jsou revíry, jejichž výměra se pohybuje okolo 1 tis. ha.

Postavení FA je poněkud rozdílné oproti lesním správám LČR - zajišťují nejen vlastní provozní úkoly ve státních lesích (asi 75 % veškeré činnosti vlastními zaměstnanci), ale i veškerý poradenský servis pro vlastníky nestátních lesů (odbornou správu), v případě zájmu smluvně i jejich obhospodařování a kontrolu nad samostatně hospodařícími vlastníky (v podstatě státní správu, ač tento pojem vůbec neznají).

Jednoduchost proti byrokracii

V porovnání s touto organizační strukturou a náplní vyniká bohatost a členitost našeho státního aparátu, který je roztříštěn do mnoha složek (LČR, odborná správa, státní správa, inspekce životního prostředí ..), žel pracujících zcela nekoordinovaně, nepružně a mnohdy i nefunkčně. Německo je proti nám nepochybně velice bohatou zemí, luxus takto přebujelého státního aparátu si však v lesním hospodářství dovolit rozhodně nemůže.

Obce se mohou svobodně rozhodovat, zda budou lesy spravovat vlastními lesníky, či zda je svěří do částečné nebo úplné péče FA. Za úhradu od nich mohou požadovat všechny služby až po prodej dříví. V takovémto případě je komplexní služba FA pro obec zpoplatněna 11 DM za 1m3 prodaného dříví, v případě, že výtěžnost z obecního lesa přesahuje 8m3/ha, již obec poplatek z objemu těžby přesahujícího tuto hranici nehradí. Města vlastnící větší výměry lesů mají vlastní FA, jejichž kompetence a samostatnost jsou na úrovni státních, lesní ředitelství do jejich činnosti v podstatě nezasahují, musí však o ní daleko těsněji komunikovat s městskými radami. O konkrétních podmínkách takovéto vazby bude pojednáno dále na příkladu FA města Freiburg.

ORKÁN NA ÚZEMÍ LESNÍHO ÚŘADU PFALZGRAFENWEILER

FA Pfalzgrafenweiler byl vzhledem k intenzitě úsilí věnovanému v posledních 20 letech zavádění přírodě blízkého hospodaření, přeměně holosečného na výběrné hospodaření, snaze o zpestření druhové skladby lesů a jejich stability vždy centrem mnoha lesnických exkurzí, Lothar jeho věhlas ještě nepochybně umocnil. Přestože v B-W zasáhl lesy v pruhu širokém asi 100 km a do stejné vzdálenosti od francouzských a švýcarských hranic, utrpěl FA Pfalzgrafenweiler relativně nejtěžší ránu - na ploše 6500 ha padlo 850 tis. m3 dříví (více než 10 ročních etátů). Mnohým z nás se v té chvíli vybavovalo zpracování imisní kalamity na Krušných horách v 80. letech. Tehdejší “extrémní” roční těžby, které se na lesních závodech o výměře 20 tis. ha pohybovaly na úrovni 300 tis. m3, jsme mohli srovnávat s postupem likvidace následků Lothara, který však měl celou řadu specifických úskalí a problémů.

V oblasti FA zůstalo na silnicích uvězněno 15 osobních vozidel, bylo nutné přednostně uvolnit 41 km lesních cest. Vyvstal první problém, neboť všechny přibližovací traktory byly zataraseny na lesních stanovištích. Bylo zvoleno nouzové řešení, vytvořeny čety čtyřech pracovníků s jedním nákladním autem, které se v první fázi věnovaly výhradně uvolnění lesních cest. Během 5 dnů, na Silvestra, byly všechny lesní cesty zprůchodněny.

ZJIŠTOVÁNÍ ROZSAHU KALAMITY A FORMULACE PRIORIT

Následovala etapa kvantifikace rozsahu kalamity, při níž byl v první fázi využit vrtulník. Po vyčíslení objemu padlého dříví byla stanovena koncepce postupu zpracování, která se řídila 5 základními cíli. Celý program, na kterém se na FA intenzivně pracovalo 2 měsíce, byl podřízen prioritnímu zájmu - minimalizovat při zpracování pracovní úrazy. Potenciální nebezpečí bylo vzhledem k objemu vývratů více než velké. Další 2 cíle byly charakteru ekologického - udržet pokud možno v pořádku půdní povrch a zachovat v dobrém stavu přirozené zmlazení a zdravé stromy, které zůstaly stát na ploše. V pořadí 4. cíl byl výhradně komerční - udržet co nejdéle stabilizovaný trh se dřívím, aby ekonomické ztráty postižených vlastníků lesů byly co nejmenší, a jako poslední, nezbytný průvodní cíl byla chápána průběžná informovanost širší veřejnosti o prováděných krocích.

PERSONÁLNÍ ZAJIŠTĚNÍ

Zpracování tak rozsáhlé kalamity si nebylo možné představit jak bez výpomocí vlastních těžařských kapacit z celého Německa, tak i z ostatních evropských zemí. K posílení muselo dojít i u technického personálu. Každý revír postižený kalamitou byl posílen pomocným lesníkem, v kanceláři byl v zájmu udržení administrativy na žádoucí úrovni jeden člověk navíc, jedna další pracovní síla odpovídala výhradně za přibližování a odvoz dříví. Byla zvolena velice přísná organizace práce pro přibližovací prostředky, přístupové linie vyznačovali v zájmu zachování přirozeného zmlazení výhradně revírníci, byli zbaveni všech administrativních prací, vlastní příjem dříví prováděli lesníci - důchodci, dělníci pracovali výhradně v časové mzdě.

V první fázi zpracování byla zvolena strategie, že místní revírníci pracovali především v obecních a soukromých lesích, pomocní lesníci s dělníky, které si většinou přivedli, ve státních. Po 14 dnech již byli schopni se v případě potřeby vzájemně zastupovat. Přednostně byly vyklizeny plochy s jednotlivými polomy, teprve potom následovalo postupné zpracování souvisle padlých ploch. V průběhu srpna a září probíhaly práce v největším rozsahu a denní těžba se pohybovala na úrovni 5-6 tis. m3. Ke zpracování kalamity se přikročilo v březnu 2000 a v lednu letošního roku si již místní lesníci, lesní dělníci a spolu s nimi vypomáhající kolegové z celého Německa i představitelé místních obcí mohli připít na definitivní ukončení.

BEZPEČNOST PRÁCE A VYKLIZOVACÍ PROSTŘEDKY

My jsme pak s odstupem necelého půl roku byli p. Grossem vyzváni k hodnocení, jak se jim jejich předem vytyčené cíle podařilo splnit. Zcela prioritní zájem - minimalizovat pracovní úrazy - se podle slov p. Grosse podařilo splnit beze zbytku, kalamita byla zpracována bez jediného úrazu! Dlouhodobé ekologické cíle byly nadřazeny momentálním ekonomickým zájmům. Pro vyklizování byly nasazeny prostředky, které minimálně poškozovaly půdní povrch, a zejména v místech se zvláště bohatým přirozeným zmlazením pracoval v lesních podmínkách netradiční bagr s dlouhým výložníkem.

Zhruba 15 % kalamitního dříví (slabší hmota, stojící pahýly, rozštíplé kmeny) s převahou vlákninového dříví bylo ponecháno v zájmu zachování kompaktnosti zmlazení na plochách, zčásti jej na přístupných místech, kde lze eliminovat poškození nárostů, budou zpracovávat samovýrobci. Ponechání zmíněného množství v porostech jsme po bližším vysvětlení p. Grosse považovali za plně opodstatněné. Poměrně bohaté zmlazení sm, jd, pomístně i bk, si v této fázi cení na 20-25 tis. DM/ha, dotěžování méně kvalitní hmoty by již na něm zanechalo nežádoucí stopy.

DOPADY NA TRH SE DŘÍVÍM

Naplnit zájem na stabilizaci trhu se dřívím se podle představ p. Grosse plně nepodařilo. Iluze o solidárním postupu všech postižených vlastníků lesa vůči pilařským provozům, který by podržel ceny dříví blízko předchozí úrovni, vzala brzy za své a ty po 3 měsících spadly takřka na 50 % původních. Při zpětném pohledu na tuto situaci vyslovil p. Gross zcela nestandardní, a přesto velmi logickou filozofii - tam, kde nebyla potenciální hrozba kůrovce, bylo lepší nechat daleko více nezpracovaného dříví v porostech, cena dříví by byla vyšší a náklady na zpracování kalamity naopak nižší.

Hodně zajímavě pro nás vyznělo i seznámení s postupem FA při prodeji dříví. Jako první bylo v zájmu minimalizace ztrát menších vlastníků prodáno dříví z privátních lesů, následovalo dříví od obcí a zcela nakonec dříví z lesů státních, které již většinou končilo buď na mokrých skladech nebo u vzdálenějších odběratelů.

KOMUNIKACE S VEŘEJNOSTÍ

Bez průběžného naplňování posledního cíle - neustálého kontaktu se všemi, kdo se na zpracování kalamity podíleli, bez styku s ochránci přírody, orgány obcí i informování široké veřejnosti, by se likvidace následků kalamity nemohla v tak krátké době a bez větších problémů uskutečnit. Dnes již se lesníci FA Pfalzgraffenweiler mohou jen ohlédnout za svou prací. První dojem - rozmetání výsledků mnohaletého snažení při zavádění přírodě blízkého hospodářství ničivým živlem - pomalu ustoupil do pozadí a vyvstávají jeho kladné stránky. Vždyť množství přirozeného zmlazení na většině postižených ploch, které je výsledkem intenzivních kroků k postupné přeměně na výběrné hospodaření, omezilo potřebu umělé obnovy na úplné minimum a vytvořilo základ nového, druhově pestřejšího lesa, který se následníkům Lothara bude určitě lépe bránit.

Pro pracovníky FA Pfalzgraffenweiler však žádné prázdniny nenastaly. Pracovní skupiny se vydaly na výpomoc k sousedním FA a technický personál již připravuje další kroky k přeměně porostů, které přežily kalamitu, na přírodě blízké hospodaření. Těžba, bez níž tyto kroky nelze uskutečňovat, se v posledních 2 letech platnosti LHP omezí na 80 %. O výši překročení etátu rozhoduje výhradně ředitel FA. Všechno úsilí, které lesníci v B-W věnují zavádění přírodě blízkému hospodaření je podepřeno základním pilířem - přiměřenými stavy zvěře.

REDUKCE VYSOKÝCH STAVŮ ZVĚŘE

Zásadní zlom v dlouhotrvajícím tolerování přezvěřených revírů nastal v r. 1986. V té době se zde projevovaly imisní škody, i když nepochybně jiného charakteru a rozsahu, než na jaké jsme zvyklí u nás. Docházelo k silnějšímu chřadnutí jedle, prosychání smrku, což vyvolalo zděšení, že “nahoře” ničí les imise, “dole” zvěř, proti které je ovšem možnost se bránit. Došlo ke sjednocení mínění politiků, ekologů, lesníků i veřejnosti, že v zájmu předcházení imisním škodám je třeba les více zmlazovat, změnit smrkové porosty na smíšené, s větším podílem jedle a buku, omezit holoseče. Tento program ovšem byl podmíněn razantním snížením stavů zvěře, proto byla přijata zcela mimořádná opatření. Na přechodnou dobu byli na “praxi” pozváni studenti se zkouškami z myslivosti, kteří uhradili poplatek 200,- DM a jejich hlavní prací bylo snižování stavu srnčí zvěře. Při odstřelení 4 ks, nebo 2 srn a 1 srnčete se jim náhrada vrátila a mohli střílet bezplatně dál. Zastavilo se krmení zvěře, škody se začínaly snižovat. Dnes již odrůstá přirozené zmlazení vesměs bez oplocení, stavy zvěře jsou přiměřené.

Výše odstřelu se zásadně nestanovuje podle papírových stavů zvěře, ale podle stavu vegetace. Každé 3 roky zaznamenávají lesníci rozsah okusu dřevin a vyhodnocují jej jako slabý, střední a vysoký, následně se podle nich upravuje regulace odstřelu. Při slabém okusu zůstává na dosavadní úrovni, při středním se odstřely zvyšují. Návrh na výši odstřelu podávají FA spolu s nájemci honiteb. V případech, kdy nedojde k dohodě, rozhoduje na základě terénní pochůzky pětičlenná okresní myslivecká komise, jejímiž členy jsou zástupci okresního úřadu, FA, zemědělců, obce a myslivců. Pokud nájemce honitby nenaplní odstřel, může dostat pokutu. Nájemní doba je stanovena na 9 let, neplnění odstřelu je důvodem k jejímu vypovězení.

SPRÁVA HONITEB

Obce většinou nepronajímají honitby, ale dávají povolenky k lovu, výše úhrady je závislá na době využití a výši odstřelu. Honitby soukromých vlastníků jsou uznávány od výměry 75 ha, honitby společenstevní od 150 ha. Problémy se zvěří a nastoupení trendu snižování stavů v 80. letech v zájmu lesa nás v různé podobě provázely v podstatě na všech navštívených FA. Nepominuli jsme ji ani v Bad Wildbadu, kde jsme se seznamovali s výsledky zalesnění 110 ha plochy, přes niž se v červenci 1986 přehnalo tornádo a “zařídilo” těžbu 60 tis. m3 dřeva. I zde bylo po systematickém snížení stavů vysoké zvěře možné omezit výrazně ochranu kultur. Zatímco ještě v r. 1970 muselo být za plotem 4,5 % výměry FA, dnes je to jen 0,2 % (oplocují se jen méně používané, pro zvěř vysoce atraktivní dřeviny, jako třešeň, douglaska).

Velice zajímavou a rozhodně ne nepodstatnou informací p. Grosse byla ovšem skutečnost, že v B-W dnes nemají žádného politika - lovce, dokonce i větší úspěšní podnikatelé a obchodníci jsou prý v tématu myslivosti velmi zdrženliví. Při diskusích o myslivosti jsme vždy unisono zavzpomínali na naše parlamentní příznivce socialistické, lidové myslivosti a konstatovali, že podobná exkurze by před rozhodováním o dalších osudech myslivosti prospěla přinejmenším zemědělskému výboru Poslanecké sněmovny.