SJEDNOCENÍ VÝSLEDKŮ MĚŘENÍ OBJEMU DŘÍVÍ
Ing. Kamil Beznoska, revírník LČR, s. p., LS Děčín
V srpnovém čísle Lesnické práce se Ing. František Dejnožka zabýval rozdílnými způsoby měření objemu dříví a problémy vznikajícími z odlišných výsledků jednotlivých způsobů měření. V návrhu řešení mimo jiné uvádí: “V současné době se zdá, že relativně nejsnáze by tyto rozdíly mohly být řešeny, kdyby převzaté množství dříví bylo akceptováno do lesnické evidence, čímž by nevznikaly účetní a daňové problémy. Při tomto způsobu měření by tyto rozdíly nesl k tíži vlastník lesa, ale pouze zdánlivě, protože převzatý objem je objem skutečný a objem deklarovaný je spíše kvalifikovaný odhad zjištěný méně přesnými způsoby měření.”
PŘIJATELNOST NAVRŽENÉHO ŘEŠENÍ
Navržený způsob řešení by byl pro vlastníka lesa přijatelný v případě, že by prodej dříví probíhal přímo mezi vlastníkem lesa a konečným zpracovatelem. V lesní hospodářské evidenci by byla výše těžby v jednotlivých lesních porostech vedena pouze orientačně, což sice není v rozporu s lesním zákonem, ale pravděpodobně by to činilo problémy při zpracování LHP a při plánování ročních těžebních úkolů.
Ovšem naprosto nepřijatelný je navržený způsob, pokud mezi vlastníka lesa a konečného zpracovatele vložíme ještě jeden článek - “zprostředkovatele prodeje” (někoho, kdo u vlastníka lesa dříví koupí a konečnému zpracovateli dodá). V tomto případě by měl vlastník lesa minimální anebo žádnou možnost kontroly skutečného objemu vytěženého dříví, jeho průměrného objemu a kvality.
Než se dříví dostane od vlastníka lesa ke zpracovateli, dojde zpravidla u dodavatele k vydruhování sortimentů. Během této činnosti dochází k manipulačním ztrátám na hmotě, které v současné době jdou zcela přirozeně k tíži dodavatele. Pokud by se za vytěžený objem dříví považoval objem převzatý zpracovatelem, manipulační ztráta by papírově neexistovala a rozdíl mezi objemem vytěženým a objemem převzatým by šel k tíži vlastníka skutečně, nikoliv pouze zdánlivě. Ve svém důsledku by to dodavateli přineslo menší náklady při nákupu dříví a vlastníkovi lesa menší výnosy z jeho prodeje.
Navíc mezi zadáním těžby a realizací dodávky může uplynout i několik měsíců a pro vlastníka lesa by bylo asi nepřijatelné tak dlouho čekat na zaplacení. K tomu by na vlastníka lesa přešlo riziko časově nevhodně realizovaných těžeb a následného dlouhodobějšího skladování dříví (ačkoliv by neměl žádnou šanci toto ovlivnit), což by mohlo vést ke snížení kvality dříví a následně ke snížení jeho prodejní ceny, a to opět k tíži vlastníka lesa. Vedení těžby v lesní hospodářské evidenci po porostních skupinách by nebylo proveditelné a plánování těžeb s ohledem na nepřekročení celkové výše těžby prakticky nemožné. V neposlední řadě je tu otázka, kdy a podle čeho by dělníci v těžbě a přibližování dostávali mzdu.
VLIV NA POROSTNÍ ZÁSOBY
Dalším důvodem nepřijatelnosti navrženého řešení je jeho pravděpodobně negativní vliv na porostní zásoby. To, co Ing. Dejnožka označuje jako deklarovaný objem, a který charakterizuje jako kvalifikovaný odhad zjištěný méně přesnými způsoby měření, vychází většinou z nejčastěji používaných tabulek pro výpočet objemu kulatiny bez kůry podle středové tloušťky měřené v kůře, a které víceméně ladí s růstovými tabulkami, s jejichž pomocí se stanovuje závazné ustanovení LHP maximální celková výše těžeb. Vzhledem k tomu, že objem dříví zjištěný váhovou nebo elektronickou přejímkou je pravděpodobně vždy nižší než pomocí kubírovacích tabulek (nepředpokládám, že by to v opačném případě dodavatelé považovali za až tak velký problém), mohlo by docházet ke skrytému (faktickému nikoliv papírovému) překračování maximální výše těžeb a následně ke snižování porostních zásob. Stejný důsledek by měla i papírově nulová manipulační ztráta.
NÁVRH ŘEŠENÍ
K odstranění rozdílů vznikajících při různých způsobech měření by přispěla úprava tabulek pro příjem dříví, abychom bez ohledu na použitý způsob měření (elektronické, váhové, středové, čepové, výčetní) došli ke stejnému výsledku s případnou odchylkou přijatelnou jak pro vlastníka lesa, tak i dodavatele a zpracovatele a ne k tolika výrazně rozdílným výsledkům podle toho, kolik způsobů měření použijeme. Dokud nebudou výsledky z různých způsobů měření shodné, bude vždy někdo, pro koho je právě použitá metoda příjmu dříví nejméně výhodná a může se cítit “okraden”. A kdyby nic jiného, tak možnost existence takového pocitu (a je zcela nepodstatné, zda by byl oprávněný či nikoliv) rozhodně nepřispívá k upevňování důvěry mezi obchodními partnery.