PO STOPÁCH LOTHARA (dokončení)
Ing. Pavel Filip - ředitel Lesního úřadu Děčín
Další kroky odborné exkurze Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (SVOL) do Bádensko-Württemberska v letošním roce vedly do městských lesů ve Freiburgu.
Freiburgské městské lesy zaujímají plochu 5200 ha a jsou spravovány vlastním lesním úřadem (Forst-Amt). Nad jeho činností nebdí žádná “lesnicky” nadřízená složka (jednou za rok zde vykoná zdvořilostní návštěvu prezident Lesního ředitelství v Karlsruhe Stiebler), je ohraničena pouze velice tolerantním zákonem (neukládá žádné striktní lhůty k zalesnění holin, nezná pojem zajištěná kultura... ), je však doslova pod drobnohledem městské rady. Město s 200 tis. obyvateli si svého lesnatého okolí velice váží a rekreační a ekologické funkce lesa se jednoznačně preferují před produkcí.
ZÁKLADNÍ ÚDAJE
Roční těžba se pohybuje na úrovni 30-35 tis. m3 (6-7 m3/ha), město přitom až donedávna přispívalo na činnost svých lesů částkou 3,5 mil. DM ročně, což se jevilo jako přijatelná situace. I zde však dnes nastává tlak na úspory a žádoucí je vyrovnaný, či mírně kladný výsledek. Cesty ke snížení deficitu jdou dvěma směry. Na straně jedné mírným zvýšením těžeb, na straně druhé snížením počtu stálých vlastních dělníků z 60 na 35. Při svém putování jsme se mohli bez velkých komentářů přesvědčit sami, kam výtěžnost z lesa směřuje. V městských lesích se nachází 380 km udržovaných turistických cest a pro milovníky koní dalších 78 km jezdeckých tras. Lesní úřad má vlastní středisko údržby komunikací, na kterých je to opravdu patrné. V lesích je 20 odpočinkových míst, většinou se zastřešeným sezením, s ohraničenými ohništi a možnostmi grilování. U většiny z nich jsou ve vzdálenosti do 100 m vymezená parkovací místa.
Zajímavé poznatky jsme získali o odnímání lesa v zájmu dalšího rozvoje města. Lesnická legislativa i zákon o územním plánování vymezují podmínky, podle nichž by k odlesnění mělo docházet především v případech veřejného zájmu (budování silnic, nemocnic, skládek komunálního odpadu apod.). Realita se však od litery zákona může poněkud odchylovat a byli jsme poučeni o tom, že i požadavek na výstavbu objektu nábytkářské firmy IKEA na lesních pozemcích, mohl být jako veřejný zájem potažmo deklarován. Nezanedbatelnou roli zde hrála již lukrativní nabídka za pozemek (v tomto případě se jednalo o 12 mil. DM), příslib nových pracovních míst a v neposlední řadě i závazek k dlouhodobému i jednorázovému financování některých ekologických projektů. V otázce realizace projektu nakonec městskou radou přijala kladné politické rozhodnutí, ve kterém lesníci vidí nebezpečný precedens. Pro odnímání lesních pozemků je dnes vymezeno na 250 ha lesa, přičemž náhradní plochy pro zalesnění se obtížně hledají.
VELKÝ VÝZNAM DOUGLASKY TISOLISTÉ
Městské lesy se nacházejí ve dvou naprosto odlišných partiích. První tvoří na západ od města v rovině lužní lesy, druhou pak “horský les” který se rozkládá východně od města v nadmořské výšce od 300 do 1284 m n. m. Snahou lesníků bylo ukázat nám od obojího něco, evidentně lesnicky přínosnější bylo douglaskové hospodářství v horské části. Vzniklo okolo roku 1896, kdy byla douglaska tisolistá dovezena z Oregonu s cílem estetického zlepšení okolí lesních cest. Po 15-20 letech se však zjistilo, že by mohla být i velice významnou dřevinou z hlediska produkce dřeva a dnes již je zavedena na 620 ha městských lesů. Zpočátku se vy-užívala jako dřevina, schopná růstově zaplnit mezernaté či poškozené zmlazení a do II. světové války se nacházela asi na 300 ha. Po válce se její zavádění zintenzivnilo a stala se po jedli a buku nejužívanější dřevinou. Dynamický nárůst plochy s douglaskou během předchozích 90 let nás při pohledu na 60 m vysoké velikány s objemem 15 m3 vůbec nepřekvapil. Data, která jsme od ředitele městských lesů vyslechli, byla jednoznačná. Zatímco buk na zdejších bohatých stanovištích dosahuje přírůst (CBP [m3 /ha]) 8, smrk 12, jedle 14, potvrdily dlouhodobě sledované zkusné plochy u douglasky 24-25. V 90 letech věku vykazuje douglaska průměrný přírůst 18 m3 /ha. Průměrná výška těchto porostů se pohybuje okolo 55 m, zásoba v mýtním věku dosahuje 850 m3 /ha a celková produkce 1 800 m3 .
Podmínkou dosažení kvality oddenkových částí je samozřejmě vyvětvování, první zásahy přicházejí přibližně ve 25 letech věku porostu a je to v průběhu pěstování douglasky jediná nákladová etapa. Všechny další zásahy následující po 10 letech jsou již doprovázeny ekonomickým přínosem. Zajímal nás také názor ekologů na tuto velice ekonomicky atraktivní, introdukovanou dřevinu. Vyslovenou radost prý neprojevují, ale úplně negativně prý se k ní také nechovají. Snad trochu pod dojmem usmiřujícího termínu “hostující dřevina”. Při pohledu na mohutnost a majestátnost zmlazujících se douglaskových porostů, relativně málo dotčených Lotharem, který zde hlavně ve smrkových porostech zanechal svou vizitku v podobě 60 ha holin a 60 tis. m3 kalamitního dříví, se zřejmě těžko hledají odmítavé argumenty.
SANDECKWALD
Přestože řada účastníků exkurze již navštívila toto “poutní místo” výběrného lesa podruhé, či dokonce potřetí, nelze je pro jeho proslulost a přes opakování mnohých známých dat ani tentokrát pominout. Komplex lesa na ploše přibližně 100 ha je nejhodnotnější partií výběrného lesa v oblasti Schwarzwaldu a je součástí obce Rippoldsau - Schapbach, jehož celkový lesní majetek obnáší asi 570 ha. Synonymum “poutní místo” není v případě Sandeckewaldu nikterak nadnesené, zaznamenali zde prý exkurze až z Argentiny a Číny.
Historie
Současný charakter výběrného lesa má přitom velice zajímavé historické kořeny. Ve vlastnictví obce je přes 150 let a obec jej odkoupila vydrancovaný těžbou předchozích střídajících se chamtivých majitelů (sedláků) jen díky vytrvalé přesvědčovací kampani tehdejšího starosty, při níž postupně zvrátil původní odmítavé stanovisko obecní rady. V době zařízení (v roce 1879) byl charakterizován jako přehnaně vyvětvovaný “výběrný les” (s vybranou mýtní zásobou!) ve věku 10-80 let, silně narušený.
Současnost
Dnes je to vzorový výběrný les s jedlí (55 %) a smrkem (45 %), s malou příměsí buku, kterou by místní lesníci rádi zvýšili. Těží se jen velice silné kmeny (oddenkové výřezy přesahují tloušťku 70 cm a jejich cena dosahuje až 2500,- DM/m3 , které se zhodnocují ve vyhlášených dražbách, na něž přijíždějí obchodníci z celé Evropy. Podmínkou pro současný stav Sandeckewaldu jsou jednak velice příznivé přírodní poměry (vysoké srážky, bohaté půdy na pískovcovém podloží), ale i nezbytná pěstební péče spočívající v pravidelném uvolňování perspektivních, zmlazujících se jedinců a jejich vyvětvování ve třech věkových etapách. Finální odměnou obci za pravidelnou péči je dlouhodobý průměrný roční výnos z 1 ha této části lesa 1500,- DM/ha (asi 150 tis. DM na celé ploše).
Prozíravost předků
Rada obce prý před několika lety zcela vážně zvažovala postavení pomníku starosty, který koupi zdevastovaného lesa před 150 lety prosadil. Již tehdy dokumentoval velice dobře filozofii, že na les je třeba pohlížet nikoli jen z pohledu dneška, ale především jako na dlouhodobě se zúročující investici. Kromě vysokého ekonomického efektu však nebylo možné pominout ani vysokou ekologickou i statickou stabilitu lesa. Vždyť po přehnání Lothara přes zdejší území jsme zde na zemi mohli vidět pouhý jeden vývrat.
LESNÍ MAJETEK BARONA HILLERA VON GÄRTRINGEN
Úplnou tečkou za exkurzí bylo zhlédnutí lesního majetku soukromého vlastníka - barona Hillera von Gärtringen. Také on patří velice dlouho k vyznavačům výběrného způsobu hospodaření, který prosazoval jeho otec za dohledu prof. Danneckera již od r. 1920. Při těžbě, která je základem obnovy, se uplatňuje pozitivní výběr s podporou toho nejlepšího včetně přirozeného zmlazení, vrací se na každé místo po 3 letech s výtěžností 25-30 m3 /ha. Od r. 1930 se průběžně kontroluje stav zásob svěrkováním, v r. 1930 byla průměrná zásoba 187 m3 /ha, v roce 1980 již 280 m3 /ha. Po vichřicích v letech 1990 a 1999 se snížila na 253 m3 /ha a vrátila trvalý nárůst stavu zásob zpět o 20 let. Optimem by mělo být dosažení zásoby ve výši asi 300 m3 /ha.
I zde se Lothar “podepsal” nejvýrazněji na stejnověkých smrkových porostech, které byly přikoupeny k majetku v málo stabilním stavu. Vichřicí padlo 4300 m , polovina na ploše 32 ha, zbylou část tvořily jednotlivé polomy nebo malé vyvrácené skupiny. Pan baron ovšem zdůraznil i kladné stránky kalamity. Došlo ke snížení zastoupení smrku, který na zdejších bohatých stanovištích trpí červenou hnilobou, současná zásoba je stabilizovanější a více se soustředila ve vyšších tloušťkových třídách.
MYSLIVOST A LES
Ani zde jsme se neubránili, při pohledu na některé jedince sporadicky se zmlazující, avšak velmi kvalitní borovice vytloukané srnci, krátkému zastavení u problematiky zvěře.
Honitbu má pan baron přirozeně vlastní a střílí v relaci k výměře skutečně dost - asi 18 ks ročně (v sousedním obecním lese činí roční odstřel 3-6 ks). Na 95 ha jsme viděli několik bytelných kazatelen. Pan baron zdůraznil, že se v takovémto výběrném lese, bez přehledných holin, střílí skutečně obtížně a nejedná se o potěšení, ale o naprostou nutnost.
ZÁVĚR
Také návštěva majetku barona Hillera von Gärtringen nás v závěru naší exkurze jen utvrdila ve zjištění, že “Lothar” nevzal našim německým kolegům vůbec chuť do prosazování jejich dlouholetého programu přeměny holosečného hospodářství na výběrný les. Získali naopak množství nových poznatků o tom, jaký les bude následníkům Lothara v daleké budoucnosti odolávat nejlépe, i pádných argumentů k prolomení nedůvěry těch, kdož se k výsledkům jejich práce stavěli se skepsí a pochybnostmi. Dnes prý se již starosta obce Pfalzgrafenweiler, na jejímž 470 ha majetku skosil Lothar 80 tis. m3 (20 ročních etátů !!), nebude bránit větším těžbám v zájmu prořeďování stejnověkých porostů. Málo zmlazení na postižených plochách oproti státnímu lesu jej prý o účelnosti programu přestavby stejnověkého lesa důrazně přesvědčilo.
A tak na úplný závěr nám nezbývalo než popřát našim německým kolegům, aby se jim jejich práce nadále dařila a podobných “pomocníků” pro ověřování správnosti jejich cesty, jakým byl tentokrát Lothar, bylo raději méně.