PROVENIENČNÍ VÝZKUM BUKU LESNÍHO a LESNICKÁ PRAXE

Ing. Jiří Šindelář, CSc. - VÚLHM Jíloviště - Strnady

Podíl buku lesního v druhové skladbě lesních porostů byl lesním hospodářstvím během posledních asi dvou století snížen z původních přibližně 40 % na současných 6 %. Podle dlouhodobého výhledového programu úprav se má podíl této dřeviny postupně zvyšovat asi na trojnásobek současného stavu.

S ohledem na omezenou plochu bukových porostů, disponibilních pro přirozenou obnovu a sklizeň osiva, jsou možnosti spontánní reprodukce omezené a mohou krýt jen relativně malou část plochy, která má být pěstování této dřeviny věnována. Buk bude tedy nutno v současnosti, bližší i vzdálenější budoucnosti uplatňovat v lesních porostech převážně uměle, hlavně sadbou. S ohledem na omezené možnosti sklizně osiva buku z místních zdrojů, zvláště v některých přírodních lesních oblastech, je významným úkolem lesnického výzkumu zjistit a posoudit možnosti uplatnění materiálu z jiných vhodných zdrojů při obnově lesních porostů. K řešení této problematiky, k objasnění geneticky podmíněných znaků a vlastností vybraných reprezentativních populací buku, specificky k objasnění vhodnosti rajonizace, má přispět provenienční výzkum této dřeviny, založený na experimentálních výsadbách a jejich hodnocení.

VÝZKUMNÉ PLOCHY

V České republice bylo až do současnosti založeno několik sérií výzkumných ploch, mimo jiné i výsadby realizované v rámci mezinárodní spolupráce (IUFRO). Jde o výsadby z let 1972, početnější soubory výzkumných ploch z roku 1984, 1995 a mezinárodní provenienční výsadbu z roku 1998. Výzkumné plochy ze sedmdesátých a osmdesátých let byly až dosud 2x hodnoceny a registrované výsledky představují informační základ využitelný při měření a zpracování výsledků v pokročilejších stadiích vývoje. Výsledky, které mohou být základem jak teoretických, tak i některých praktických závěrů, představuje zejména hodnocení plochy 50 - Pelhřimov-Křemešník z roku 1972 ve věku 28 let.

Pelhřimov-Křemešník

Plocha byla založena v přírodní lesní oblasti 16 - Českomoravská vrchovina na stanovišti v nad-mořské výšce 700 m n. m. Jde o lokalitu typologicky klasifikovanou jako kyselá smrková bučina. Na ploše bylo vysazeno celkem 23 proveniencí z hercynsko-sudetských i karpatských přírodních lesních oblastí České republiky a sedm proveniencí ze Slovenska. Sortiment byl doplněn jednou proveniencí z Rumunské republiky. Lokality původu jsou v práci charakterizovány mj. nadmořskou výškou stanovišť mateřských porostů, která se pohybuje v intervalu 400 až 1000 m. Plocha byla založena standardním způsobem kompletním blokovým uspořádáním ve třech opakováních, na parcelách 7,5 x 7,5 m. První měření a hodnocení plochy se uskutečnilo ve věku 28 let. V rámci šetření byly registrovány a hodnoceny výšky jedinců, dále výčetní tloušťky a hodnocena jakost kmene, zejména se zřetelem na vidličnatost a polohu vidlic na ose. Při hodnocení byly využity standardních metody matematické statistiky.

VÝSLEDKY

Výsledky pozorování lze stručně shrnout v tato konstatování:

• Výškový a tloušťkový růst proveniencí zastoupených na ploše je uspokojivý a v celkovém průměru dosahuje, u nejrychleji rostoucích proveniencí výrazně přesahuje úroveň čtvrté bonity, která přibližně odpovídá absolutní bonitě 28 m průměrné výšky hlavního porostu ve věku 100 let.

Produkční potenciál

• Do kategorie nejrychleji rostoucích proveniencí se zařadily, pokud jde o jednotlivé dílčí populace, především provenience z moravských karpatských přírodních lesních oblastí a ze Slovenska. Do této skupiny se však řadí i některé provenience ze západní části republiky, např. 17 - Hluboká.

• Analýza výškového růstu, stejně tak i výčetních tloušťek, naznačuje, že existuje negativní, statisticky vysoce významný korelační vztah mezi naměřenými veličinami zkoumaných proveniencí a nadmořskou výškou stanoviště mateřského porostu. Tato skutečnost naznačuje pravděpodobnou adaptaci jednotlivých dílčích populací buku zejména na délku vegetační doby lokality původu.

Tvar a kvalita kmene

• Pokud jde o jakost kmene, považuje se, z hlediska praxe lesního hospodářství, za vyhovující soubor typů s průběžným kmenem a typů s vidlicí v koruně. Podíl jedinců těchto typů souborně značně kolísá v rámci pokusu podle jednotlivých proveniencí v mezích 29 až 74 %. V průměru jde o hodnotu 55 %. Tento podíl by měl umožňovat vhodnou porostní výchovou dopěstovat do věku zralosti lesní porosty žádoucí hospodářské hodnoty. Do kategorie nejhodnotnějších dílčích populací co do jakosti kmene se řadí některé populace z karpatských oblastí Moravy a Slezska, ze Slovenské republiky i z přírodních lesních oblastí hercynsko-sudetských. Jde zejména o provenience S1 - Kláštor pod Znievom, S5 - Žarnovica, 15 - Brumov nad Vlárou aj.
• Vzhledem k tomu, že jsou k dispozici některé výsledky měření a hodnocení ve věku 13 let, bylo možno tyto údaje konfrontovat s poznatky získanými ve věku 28 let. Pokud jde o pořadí výškového růstu, jsou výsledky z obou časových řad analogické, což dokumentuje příslušná hodnota korelačního koeficientu podle pořadí r = 0,88. Poznatek lze interpretovat tak, že hodnocení již ve věku 13 let naznačuje směrodatně růstový vývoj proveniencí. Tato informace přispívá k objasnění problému časné diagnostiky u proveniencí buku. Bude třeba však poznatek ověřit i v dalších sériích srovnávacích ploch.

Nejhodnotnější provenience

• Syntetické hodnocení dílčích populací zkoumaných na ploše s využitím výškového a tloušťkového růstu a jakosti kmene naznačuje, že do kategorie nejhodnotnějších proveniencí se řadí některé dílčí populace z moravských karpatských oblastí (8 - Vsetín, 15 - Brumov nad Vlárou), ze Slovenska (např. S-3 Zvolen) i jednotlivé provenience z hercynsko-sudetských oblastí České republiky (např. 15 - Hluboká, 16 - Protivín). Výsledky nelze ovšem interpretovat tak, že by z další reprodukce v lesnické praxi měly být vylučovány dílčí populace dosud pomaleji rostoucí. Růstový průběh je patrně do určité míry podmíněn, se zřetelem na nadmořskou výšku původu mateřského porostu, adaptací na kratší vegetační dobu. Vedle toho lze u těchto proveniencí z klimaticky drsnějších lokalit předpokládat i některé velmi pozitivní vlastnosti, např. větší odolnost k pozdním mrazům (ŠINDELÁŘ, 1989).

Výsledky pozorování z výzkumných ploch z r. 1984, kde je zastoupen, podobně jako na ploše 50 Pelhřimov-Křemešník, sortiment proveniencí z hercynsko-sudetských a karpatských přírodních lesních oblastí České republiky, tak i ze Slovenska, nejsou v rozporu s pozorováním na ploše z r. 1972. I na těchto plochách přicházejí vždy některé relativně rychle rostoucí dílčí populace v rámci všech tří základních zmíněných souborů lesních oblastí. Totéž platí i co do výskytu dílčích populací pozdě rašících, relativně odolných k pozdním mrazům (Šindelář 1989, Hynek 1996).

DOPORUČENÍ PRO LESNICKOU PRAXI

S ohledem na uvedené skutečnosti a dosavadní výsledky výzkumu, specificky stavu populací buku na zkoumané ploše a dílčí disponibilní výsledky z dalších zdrojů, zejména hodnocení výzkumných ploch z roku 1984, lze jako náměty a doporučení pro lesnickou praxi formulovat tyto základní principy rajonizace reprodukčního materiálu buku lesního:

Zdroje osiva buku

• V případech, kdy jsou k dispozici místní zdroje osiva buku, tj. uznané nebo i jiné vhodné porosty, je třeba dát přednost sklizni a používání osiva z těchto zdrojů, tj. z příslušné přírodní lesní oblasti a odpovídajícího vegetačního stupně. V případech, kdy místní osivo není k dispozici, je vhodné využívat v druhé řadě podle možnosti osivo z lesních oblastí sousedních.
• Zvláště rigorózně je třeba dodržovat tento postup v objektech, které podléhají specifickému režimu z hlediska ochrany přírody (národní parky, chráněné krajinné oblasti, lesní rezervace obou kategorií) a dále v genových základnách.
• V případech, kdy osivo vlastností zmíněných v předchozích doporučeních není k dispozici, lze použít i zdrojů z jiných lesních oblastí. Pokud jde o přírodní lesní oblasti v regionu hercynsko-sudetském a karpatském, doporučuje se v těchto případech využívat materiál diferencovaně z těchto regionů.

Přenos mezi hercynsko-sudetskými a karpatskými PLO

• Jestliže v přírodních lesních oblastech hercynsko-sudetských není k dispozici potřebný reprodukční materiál z tohoto regionu, je možné, s ohledem na výsledky výzkumu a praktické zkušenosti, používat osivo a sazenice z karpatských oblastí České republiky. S ohledem na relativně značné množství reprodukčních zdrojů v karpatských oblastech ČR se nedoporučuje v tomto území používat reprodukční materiál z přírodních lesních oblastí hercynsko-sudetského regionu.
• Výsledky výzkumu dokumentují dobrý růst a vitalitu dílčích populací buku ze Slovenské republiky na stanovištích v ČR, zejména v západních oblastech území. Z tohoto důvodu se považuje za přípustné, aby v případech nedostatku osiva, případně sazenic z domácích zdrojů byl, s výjimkou lesních oblastí se specifickým režimem, použit i reprodukční materiál ze Slovenska.

Rozdíly dílčích populací podle nadmořské výšky

• Informace z výzkumu dokumentují určité odlišnosti růstu dílčích populací buku lesního ze stanovišť ve větších nadmořských výškách ve srovnání s materiálem z nižších poloh. Populace z vyšších vegetačních stupňů jsou adaptovány na specifické ekologické poměry těchto lokalit, zejména na kratší vegetační dobu, případně i další specifické charakteristiky, jako jsou nižší teploty v počátečním období vegetace aj. Tyto dispozice se projevují většinou zejména v poněkud pomalejším výškovém a tloušťkovém růstu v mládí. Některé výsledky výzkumu (Šindelář 1985, 1989) naznačují i určitou zvýšenou odolnost k pozdním mrazům. S ohledem na tyto skutečnosti se doporučuje, aby se v rámci rajonizace reprodukčního materiálu striktně dodržovalo ustanovení o využívání reprodukčního materiálu ve stanoveném rozpětí vegetačních lesních stupňů (+ 1 vls).

Použitelnost “karpatského” osiva

• Náměty vyloučit možnost využívání reprodukčního materiálu buku z přírodních lesních oblastí karpatského regionu Moravy a Slezska, případně i ze Slovenska v některých hercynsko-sudetských přírodních lesních oblastech ČR se jeví jako nereálné. Zákazem by byla výrazně omezena, v některých oblastech někdy až vyloučena možnost a nutnost uplatňovat buk v lesních porostech na odpovídajících stanovištích. Jak již bylo zmíněno, přítomnost této dřeviny v žádoucím podílu je zcela zásadní podmínkou pro zajištění žádoucí stability lesních ekosystémů do budoucna.