VYCHÁZKA V LESÍCH MĚSTA PELHŘIMOVA PO 100 LETECH
Ing. Martin Kodeš - vedoucí provozu Městské správy lesů Pelhřimov, s.r.o.
Dne 4. října uspořádala Městská správa lesů Pelhřimov, s.r.o. exkurzi v městských lesích při příležitosti stého výročí vycházky České lesnické jednoty (ČLJ) v roce 1901. Cílem akce nebylo pouze připomenutí výročí či oprášení historických písemností a zveřejnění jejich údajů. Pro lesníka má vždy nedocenitelný význam poznání historie konkrétního porostu, způsobu jeho založení, výchovy i obnovy, ale i seznámení se s představami a záměry předchozích lesnických generací. V konfrontaci těchto historických údajů se současným stavem lze nalézt mnoho poučení pro další hospodaření. Vždyť omyl se v lese nepozná okamžitě, ale zpravidla až po letech, kdy ho většinou lze napravit jen obtížně.
HISTORIE LESŮ MĚSTA PELHŘIMOVA
Území v okolí Pelhřimova bylo od dvanáctého do počátku patnáctého století církevním majetkem a patřilo k državě pražského biskupa. Po husitských válkách se původní statek rozdělil na dvě části. V roce 1572 část těchto pozemků zakoupilo město Pelhřimov od pana Karla z Říčan. Zpočátku se dřevo v městských lesích těžilo nahodile a podle okamžité potřeby. Přetrvávaly nejasnosti v určení hranic majetku, les se využíval k pastvě dobytka a důležitý byl i lov zvěře. K výraznějším změnám v obhospodařování lesa došlo až po nástupu tereziánských a josefínských reforem v druhé polovině 18. století. Tehdy byl také zřízen samostatný lesní úřad města, který zajišťoval hospodaření v lesích.
V letech 1828-1830 vypracoval František Oppel rozsáhlou práci - první lesní plán sestavený pro majetek města. Zjistila se výměra městského lesa na ploše 1582 ha, vyhotovily se lesnické mapy, přírodní podmínky byly popsány jako velmi dobré pro smrk, jedli, buk a břízu, v nižších polohách pro borovici. Pro další hospodaření se stanovilo devadesátileté obmýtí a roční etát ve výši zhruba 9 000 m3. Velmi důležité bylo, že tato práce obsahovala množství podrobných rad a pokynů k vedení spisů a evidence, ale také praktická doporučení, jak vyznačovat těžby, jak těžit, přijímat dřevo, obnovovat, chránit kultury a mnohá další.
K výraznému rozvoji Pelhřimovska došlo koncem 19. století. Tehdy se funkce vedoucího lesního úřadu ujal Gustav Peikert. V letech 1888-1891 nejprve vyhotovil nový lesní plán s platností na období 1892-1901. Lesní majetek se důkladně zaměřil a jeho hranice se označily kamennými mezníky. Následovalo plošné rozdělení lesa do mýtosvazů a oddělení. Obmýtí se stanovilo na 100 let, plocha normální mýtní seče na 16 ha ročně, roční etát na 9 tis. m3. Zařízení obsahovalo také návrh na vybudování ucelené sítě cest a průseků, podrobná pravidla hovořila o obnově lesa a výchovných zásazích v probírkových porostech. Obnova lesa se předpokládala sazenicemi pěstovanými ve stálých školkách. Poprvé v historii lesů města se zdůrazňují klady přirozené obnovy, která měla na vhodných stanovištích nahradit obnovu umělou. Pro jednotlivé revíry se zpracovaly kvalitní a podrobné mapy. Nejen vypracování tohoto plánu, ale i dosahované výsledky v následujících letech dokladují, že lesmistr Peikert byl velmi schopný lesník, s výbornými organizačními a řídícími schopnostmi. Určitým vyvrcholením jeho profesní kariéry se pak stalo jednání valné hromady České lesnické jednoty v roce 1901 v Pelhřimově, spojené s vycházkou do lesů města.
V průběhu 1. světové války se v lesích města hospodařilo provizorně, nový lesní plán byl vypracován až v roce 1922. Ve dvacátých a třicátých letech se zvyšuje poptávka po řezivu a roste prodej dřeva papírnám. Poslední roky lesního statku poznamenalo především období 2. světové války, zejména pak rok 1948 a následující události. Od 1. ledna 1950 lesy města převzal stát a dalších čtyřicet let v nich hospodařily organizace státních lesů. V roce 1991 začalo lesní majetek znovu obhospodařovat město Pelhřimov.
CHARAKTERISTIKA LESNÍHO MAJETKU
Město Pelhřimov vlastní 1989 ha lesa, z toho dva větší celky Křemešník a Rohozná o výměře 800 a 350 ha. Zbývající lesy jsou rozptýleny až do vzdálenosti 20 km od Pelhřimova. Majetek spadá do přírodní lesní oblasti Českomoravská vrchovina, nadmořská výška se pohybuje od 480 do 760 m n. m. Průměrné roční srážky činí 600 - 850 mm a průměrná roční teplota je 7 °C. Základními horninami jsou biotitické pararuly, řidčeji kvarcitické ruly. Převažuje pátý lesní vegetační stupeň - jedlobukový, ekologické řady zastupuje kyselá, dále živná a oglejená, výjimečně obohacená vodou nebo humusem. Zastoupení věkových tříd je poměrně vyrovnané, bonity hlavních dřevin jsou nadprůměrné. Průměrná hektarová zásoba dosahuje 349 m3, v mýtních porostech 548 m3. Plošné zastoupení dřevin - 83 % smrk, 2 % jedle, 4 % borovice, 3 % modřín, 5 % buk a 3 % ostatní listnáče.
Zdravotní stav porostů je dobrý, největší škody působí námraza, vítr, případně mokrý sníh.
Od 1. 1. 1998 byl vytvořen vlastní LHC pro lesy města s jednotným zařízením. Úkoly na decennium 1998-2007 byly stanoveny takto - maximální celková výše těžeb 143 tis m3, minimální rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let na ploše 129 ha, obnova lesa se plánuje na ploše 165 ha s 25 % podílem melioračních a zpevňujících dřevin. Průměrný objem roční těžby ve skutečnosti činí 12 500 m3, výchovné zásahy se uskutečňují ročně na ploše 120 ha. Porosty se obnovují v průměru na 12 ha za rok, podíl přirozené obnovy je přibližně 30 %. Podíl listnatých dřevin a jedle dosahuje v součtu přes 30 % plochy celkové obnovy.
VYCHÁZKA ČESKÉ LESNICKÉ JEDNOTY V ROCE 1901
ČLJ při 53. valné hromadě ve dnech 5. - 7. srpna 1901 uskutečnila vycházku do lesů města Pelhřimova. Obdobné akce ČLJ pořádala na různých lesních majetcích. Vycházce předcházela zřejmě dlouhodobá a důkladná příprava. Gustav Peikert pro tuto příležitost zpracoval brožuru “Statisticko-topografický a lesnický popis velkostatku královského města Pelhřimova”. Tento materiál zevrubně popisuje velkostatek města Pelhřimova včetně historického vývoje, městské lesy, jejich aktuální stav, metody hospodaření a lesní hospodářský plán nadlesního Peikerta (viz výše). Samostatná kapitola se věnuje vlastní vycházce a podrobnému popisu jednotlivých zastávek. Pro vycházku byly vyhotoveny mapy revíru Korce-Vyskytná se zákresem jednotlivých stanovišť a trasy pochůzky. Všechny písemné materiály byly dvojjazyčné (ČJ, NJ).
5. srpna roku 1901, o šesté hodině ranní, se odjíždělo koňskými povozy do koreckého revíru, kde u tehdejší zastávky č. 24 začala pěší túra. Ta procházela celým revírem Korce a Vyskytná, měla 56 zastávek a délku asi 14 km. U každé zastávky se přečetl její popis, příp. zazněly doplňující informace. Zakončení bylo opět v revíru koreckém a odtud se účastníci vrátili okolo 19. hodiny do Pelhřimova. Následující den na společném zasedání zazněl referát “Zpráva o pozorování z vycházky”. Ten vypracoval lesmistr Bakeš, kterého tím pověřil výbor ČLJ a který v předstihu navštívil lesy města Pelhřimova a seznámil se s jejich obhospodařováním. Referát hodnotil tehdejší lesní hospodaření velmi kladně. Po jeho přednesení následovala diskuse.
EXKURZE V ROCE 2001
Trasa exkurze sledovala pouze část původních zastávek a byla zaměřena na lokality, které jsou zajímavé po odborné stránce. Setkání zahájil Ing. František Kučera, ředitel MSL Pelhřimov, s.r.o., a Ing. Miroslav Březina, starosta města Pelhřimova, v nově rekonstruované lesovně Korce. Kromě lesníků z organizací spravujících obecní či městské lesní majetky se akce zúčastnili zástupci Městského úřadu Pelhřimov, pracovníci okresního úřadu a Ministerstva životního prostředí a zaměstnanci LČR, s. p. Exkurzi doplnil písemný materiál, obsahující základní charakteristiku lesního majetku města a jeho historický vývoj. Druhá část materiálu uvádí lesnický popis porostů jednotlivých zastávek v roce 1901 a1901 a 1998. 2001. Přílohy obsahují porostní mapy z roku 1891,
Na první zastávce byly porosty z roku 1901 již smýceny. Tehdy byly ve věku od 60 do 100 let s asi 50% podílem smrku, dále byla výrazně zastoupena jedle a buk s příměsí modřínu a borovice. Popis uváděl opakované pohromy způsobované jinovatkou. Dnes jsou zde porosty na souvislé ploše asi 30 ha ve věku od 70 do 100 let, s převažujícím zastoupením smrku (90-100 %) s přimíšeným modřínem a borovicí. Došlo zde tedy k významné změně druhové skladby. Lokalita byla vybrána i jako ukázka porostů výrazně postižených námrazovou kalamitou. V listopadu a prosinci roku 1995 namrzající mlha a mrholení způsobily vznik silné vrstvy ledovky na stromech a následně pak odlomení různě dlouhých vrcholových částí stromů. V lesích města bylo v roce 1996 v důsledku námrazy zpracováno více než 24 tis. m3 dřeva. Charakteristickým rysem námrazového polomu byla jeho rozptýlenost - po zpracování zpravidla nevznikaly holiny. Zhlédnuté porosty postihla námraza velmi výrazně - 70-80 % jedinců, a proto se zde při zpracování polomu ponechávaly i poškozené stromy. S odstupem pěti let lze konstatovat, že většina z nich již regenerovala a vytvořila náhradní terminál. Do budoucna je naším záměrem rozčlenit na počátku obnovy nynější smrkové monokultury skupinami buku a jedle, na zbývající ploše porostů předpokládáme přirozenou obnovu smrku. Při těžbách je nutno počítat se zvýšeným podílem hniloby u poškozených stromů a nižším zpeněžením dřeva.
Druhá zastávka byla ve stejných porostech jako před sto lety. V té době to byly přikoupené selské lesy - nepříliš kvalitní porosty nejpestřejšího složení ve stáří 5-25 let, založené pěstěním předchozích skupin “omlazů”. Nyní jsou to mýtní porosty slušné kvality se zastoupením smrku 80 % a buku 20 %. Porosty jsou rozpracovány s důrazem na přirozenou obnovu, velice dobře se zmlazuje smrk i buk, ojediněle se objevují semenáčky jedle. Obnovním cílem je vznik porostní směsi smrku a buku přirozenou obnovou v průběhu následujících asi 20 let.
Třetí zastávka se věnovala porostům na kyselých stanovištích s masivní přirozenou obnovou smrku a modřínu. V roce 1901 byly popsány jako probírkové zhruba 45leté, v dřevinné skladbě převažoval smrk, jednotlivě pak buk, jedle, modřín a bříza. V současném zastoupení dřevin převládá smrk s příměsí modřínu. Obě dřeviny zde dosahují nadprůměrného vzrůstu (střední porostní výška 32-35 m, průměrná výčetní tloušťka 40-45 cm), rovněž kvalita dřeva je velmi dobrá, smrk poskytuje i rezonanční výřezy. V roce 1990 byl na tomto stanovišti souvislý mýtní porost o výměře 8 ha. V jeho prosvětlených částech byly plošně rozsáhlé skupiny mlazin a tyčkovin vzniklé přirozenou obnovou s převahou smrku a příměsí modřínu, místy už byly porosty dvouetážové. V uplynulých deseti letech se opakovaně vytěžilo celkem téměř 4 tis. m3, obnova na ploše 1 ha byla umělá, 4,5 ha přirozenou cestou. Odtěžené zmlazené skupiny se prostříhaly a prořezaly, vybraní jedinci se vyvětvili. V současné době již plošně převládají skupiny ve věku do 30 let, v doposud stojících mýtních porostech se dále intenzivně zmlazuje smrk i modřín.
Čtvrtá zastávka zavedla účastníky exkurze do Přírodní rezervace Křemešník. Ta byla vyhlášena v roce 1985 na ploše 37 ha jako ukázka přirozených lesních společenstev Českomoravské vysočiny - suťové javořiny a jedlové bučiny. Území rezervace se nachází na evropském rozvodí Černého a Severního moře. Téměř 90 % plochy rezervace tvoří 100leté a starší porosty se současným zastoupením dřevin - BK 46 %, SM 41 %, JV 7 %, JD 5 %, JS 1%. Porosty současné rezervace byly určeny pro odlišný způsob hospodaření již při zařízení v roce 1892. Tehdy bylo navrženo obmýtí 120 let, doporučena přirozená obnova clonnou sečí a dvacetiletá obnovní doba. Popis porostů v roce 1901 konstatoval: “Porosty jsou naprosto zanedbané, samé keře a přehoustlé metly, nálety silně poškozované pastvou dobytka a seřezáváním vršků. Část těchto porostů již byla prořezána, kleštěna a vyvětvena. Ve vrcholovém hřebenu byly částečně podsazeny řidiny starých porostů.” Z porovnání se současným stavem vyplývá, že se v dřevinné skladbě zvýšilo zastoupení smrku, snížil se podíl jedle a javoru, prakticky zcela chybí jilm. V rezervaci zřejmě nejsou žádné lesní porosty, které byly ponechány jen svému přirozenému vývoji. I porosty blížící se původní dřevinné skladbě ovlivnila lidská činnost a do dnešní podoby je upravila ruka lesníka. Do budoucna je hlavním úkolem podpora přirozené obnovy původních dřevin, zejména listnatých a jedle, u smrku je třeba postupně snižovat jeho zastoupení. Těžit se bude výběrným způsobem, dlouhodobým cílem je druhové a věkové rozrůznění porostů.
Poslední, pátá zastávka, byla v porostech živných stanovišť. V roce 1901 to byly zčásti čerstvě založené kultury a zčásti porosty v mýtním věku. Na porostních mapách z roku 1891, 1901 a 1911 je zřetelně viditelný postup navazujících obnovních holých sečí ve směru sever jih s následnou obnovou. V tehdejší skladbě mýtních porostů dosahoval smrk asi 70 %, zbývajících 30 % zaujímaly jedle, buk a javor. V současnosti jsou zde souvislé smrkové monokultury o výměře téměř 10 ha ve věku od 70 do 100 let, v jejichž severní části se objevuje spontánní zmlazení buku. Smrk vykazuje v těchto porostech nadprůměrný vzrůst (bonita 1-2), porosty jsou zařazeny do hospodářského souboru zaměřeného na tvorbu rezonančního dříví.
ZÁVĚR
Uplynulé století přineslo do lesa a lesnictví mnoho převratných změn, nových technologií, odborných poznatků, názorů a teorií. Přesto současný lesník hledá řešení obdobných problémů jako jeho předchůdci a stejně jako oni rozhoduje s vědomím, že realizace jeho záměrů ovlivní les na další desetiletí a on sám často nebude moci porovnat výsledek s původní představou. Proto bychom kromě vlastních znalostí a zkušeností měli využívat i vědomosti o předchozím vývoji lesa či konkrétního porostu. Historická zkušenost nám ukazuje, že nelze ani v rámci jednoho majetku či lesního celku nalézt jediné správné a univerzální řešení základních lesnických otázek spojených s obnovou, zakládáním a výchovou lesa. Vždy je třeba zohlednit konkrétní podmínky a stav příslušného porostu. A zároveň se můžeme přesvědčit, že výsledky cílevědomé, zodpovědné a vysoce odborné správy lesa jsou velmi dobře viditelné i po sto letech. Porosty zakládané počátkem minulého století dnes vstupují do fáze obnovy, z mlazin, označovaných jako nekvalitní a zanedbané, vypěstovaly cílené výchovné zásahy současné nadprůměrné mýtní porosty.
Lesmistr Bakeš v roce 1901 napsal: “ .... touha českých lesníků ne snad dnes, ale již po dlouhá léta pozůstává v tom, abychom budoucnosti odevzdali les lepší, než jsme jej ve správu převzali, aby - kde možná - syn zdědil víc než otec ....”. Nezbývá než konstatovat, že předchozí generace lesníků se tímto krédem při hospodaření v lesích města Pelhřimova nepochybně řídily.