AKTUALITY Z DOMOVA

DISKUSNÍ ODBORNÝ SEMINÁŘ SOUKROMÝCH VLASTNÍKŮ LESA

Pod tímto názvem uspořádalo Sdružení majitelů lesů v lesním hospodářství pro své členy seminář, který se konal 12. 12. 2000 v budově MZe v Praze. Na programu byly informativní referáty představitelů MZe a MŽP o stavu věcí z pohledu státní administrativy, a to se týká

• připravovaných změn zákona o lesích a jeho vyhlášek,
• zákona o myslivosti,
• finančních příspěvků státu k podpoře lesního hospodářství pro 2001,
• povinností majitele lesa podle paragrafů platného zákona o lesích.

Tato náplň semináře měla charakter školení. Z toho vybočila přednáška Ing. Vančury, CSc., z MZe o mimoprodukčních funkcích lesa jako jevu, podporovaného obecnými trendy vývoje lidské společnosti. Podala jak světový vývoj, tak povšechný rozsah požadavků na veřejně prospěšné funkce lesa u nás, tedy požadavky na lesnické služby. Ty by měly formovat veřejně prospěšné ekologické, environmentální a sociální efekty lesa tam, kde už nedostačuje samovolně vznikající podoba takových efektů dřevoprodukčně obhospodařovaných porostů.

Bylo by patrně velmi užitečné pro danou lesnickou zájmovou skupinu, kdyby byla více seznamována s tím, jak a proč se svět mění. Pak by mohla ještě konkrétněji uvažovat o tom, co je účelné činit, co podporovat a čeho se vystříhat v oprávněném zájmu vlastníků lesa. Soukromý vlastník lesa by prostě měl být více zpravován o důvodech vývoje lesnictví i změn v jeho povinnostech a právech v zacházení s lesním majetkem, aby tak byl úspěšnějším partnerem lesnické a environmentální politiky, respektovaným partnerem mimolesnických iniciativ a jen nenaslouchal tomu, jak kdo co požaduje a rozhoduje.

Takový způsob přístupu k látce odborného semináře zazníval z diskusních vystoupení účastníků. Bylo patrné, že by chtěli vědět nejen jak znějí paragrafy zákonů a návrhy jejich úprav, ale také důvody či smysl konkrétních formulací. Totéž bylo obsaženo v podtextu moudrého závěru semináře v podání předsedy výkonného výboru pořádající organizace Ing. Jana Nováka. Zdá se být nesporné, že soukromý vlastník lesa je u nás v porovnání s okolní Evropou dost silně “utažen” právními normami a obává se na základě různých náznaků dalšího utahování šroubů. Bylo by asi prospěšné, kdyby vlastníci pokládali v některých případech otázky “proč” a žádali konkrétní analýzy důvodů. Nebo ještě lépe - kdyby sami svými experty otázky rozebrali. Je možné, že by někde na základě dat a faktů vyšlo najevo, jak transformace lesnictví u nás ještě není u konce, jak tradice jiných dob a poměrů jsou pořád velmi silné (a to se netýká jen stop po komunistickém experimentu). Bylo by také užitečné rozebrat se v tom, zda a do jaké míry jsou takticky účinné stesky na těžkosti s tradiční lesní výrobou. Lesnictvo ví, jak je pro ně produkce dříví důležitá. Bude se však méně obávat environmentalistických tlaků a ekologických iniciativ, když se společnosti bude konkrétně nabízet i to, co je připravena akceptovat. Formulace zákona o lesích “les je nenahraditelnou složkou životního prostředí” nemůže zůstat jen líbivým, ale prázdným heslem.

Všichni si uvědomují, že les je specifický druh majetku. Je to nejen přírodní objekt, ale i majetek a kapitál konkrétních vlastníků, jenž má výrazné rysy veřejného statku. Pro tyto rysy - rozpoznané už v minulých stoletích a ošetřené pak v 19. století lesním zákonodárstvím v civilizovaných zemích - byla zákony chráněna trvalost existence lesa. V poslední půlce 20. století si zákony začaly všímat i narůstající potřeby lesnických služeb. Legislativa formulovala, jak je právně umožnit a podporovat. A to tak, aby soukromý vlastník sám měl zájem veřejně prospěšné služby zajišťovat nikoli proto, že mu to bude pod tresty nařizováno, ale proto, že může na služby dostat zakázku. Takže služby se včlení do systému jeho podnikání s lesem ne k újmě a zátěži vlastníka. Je to zásadní rozdíl oproti názoru u nás hluboce vrytému do předpisů i duší: mimoprodukční funkce lesa se nekryjí s pojmem “omezení v hospodaření”.

Právě o tom by vlastníci lesa u nás měli slyšet konkrétní informace a - stavěni zatím neustále před nároky na les - žádat zejména po představitelích státní správy lesů se týkající jak vysvětlení koncepcí, praktických kroků a překážek řešení, tak rozvoj odborného poradenství, technické pomoci a iniciace veřejně prospěšných lesnických aktivit.

Při porovnávání informací podávaných účastníkům semináře s diskusními příspěvky a závěrečným shrnutím jednání tanou uvedené myšlenky neodbytně na mysli. Jsou totožné se soukromě sdílenými míněními některých přítomných vlastníků.

Ing. Vladimír Krečmer, CSc.

MEZINÁRODNÍ VĚDECKÁ KONFERENCE NA MZLU BRNO

Ve dnech 20. - 22. listopadu 2000 se v Brně uskutečnila mezinárodní vědecká konference s názvem FORTECHENVI (Forest and Wood Technology and Enviroment). Hlavním organizátorem byl Ústav lesnické a dřevařské techniky, Lesnické a dřevařské fakulty MZLU. Cílem konference bylo seznámit mezinárodní odbornou veřejnost s výzkumy a pracemi, kterými se ústav techniky zabývá a zároveň získat přehled o odborných tématech řešených zahraničními lesnickými pracovišti. Závěr třídenní konference byl věnován i některým výsledkům práce Výzkumné stanice Školního lesního podniku ve Křtinách.

Mezi 83 účastníky ze 17 zemí se objevil např. prof. Heinrich z FAO v Římě, Dr. Lauhanen z Finska a Dr. Yoshimura z Japonska. Ve sborníku bylo otisknuto 65 příspěvků, z toho 5 posterů. Mimo pořadatelské organizace se konference zúčastnili z České republiky Ing. František Pásek z MZe ČR a Ing. Pavel Indra z LČR Hradec Králové.

Dne 21. listopadu byla akce zahájena v aule MZLU. Jednacím jazykem byla angličtina, která však nebyla některými německými kolegy respektována. Úvodní slovo přednesl vedoucí Ústavu lesnické a dřevařské techniky doc. Skoupý, a poté následovala prezentace tří nejvýznamnějších prací. Tu zahájil Dr. Grosse s tématem “Perspektivy vývoje lesnických služeb”, následovaný prof. Dürsteinem “Efektivní využití přírodních zdrojů jako úkol lesní techniky” a prof. Krpanem a kol. “Využití traktorů v probírkách”.

Po plenárním zasedání byli účastníci konference rozděleni do čtyř sekcí, aby každý účastník mohl přednést svůj referát jen určenému publiku: I - dřevařská technika a technologie, II - technologie těžební činnosti, III - lesnická technika a IV - ekonomické, ergonomické a ostatní souvislosti s lesnickou činností. Nejvíce příspěvků bylo předneseno na téma vlivu strojů a olejů na životní prostředí a problematice lanovek.

Konference byla doplněna prezentací posterů, jejichž autory byli zahraniční hosté i pedagogové a doktorandi MZLU.

22. listopad byl věnován exkurzi po ŠLP Křtiny a shlédnutí provozu lanovek, které byly sestrojeny na Výzkumné stanici. Účastníky přivítal Ing. Martínek, CSc. - ředitel Školního lesního podniku ve Křtinách, který všechny seznámil s historií a současným hospodařením na ŠLP. Slova se poté ujal specialista Výzkumné stanice, který popsal konstrukci a lanových dopravních zařízení LARIX COMBI a LARIX 550. Lanovky v akci zaujaly přítomné natolik, že se již během předváděcí akce začalo živě diskutovat a dokonce začaly padat nabídky k distribuci těchto zařízení v zahraničí. Dříví bylo vyklizováno z těžko dostupných míst, na prudkém svahu, místy kamenitém a bylo tedy celkem jasné, že se jedná o jediný možný způsob soustřeďování dříví v příslušné lokalitě.

Dalšími body exkurze byla prezentace ploškovače a rotavátoru, který byl zkonstruován na základě návrhu doc. Nerudy z Ústavu lesnické a dřevařské techniky. Závěr lesnické části exkurze byl věnován stavu lesních porostů a kvalitě zmlazení 3 až 4 roky po vyklizování dříví lanovkou. Hosté měli sami možnost posoudit, že se jedná o téměř bezeškodnou technologii, která nepoškozuje stojící stromy a negativně neovlivňuje ani přirozené zmlazení. V části věnované výměně zkušeností s ekologicky šetrnými technologiemi se řešila hlavně otázka dotace vládních institucí do těchto zařízení. Výsledkem diskuse byl poznatek, že státní dotace do těchto technologií jsou spíše vzácností než pravidlem.

Závěr exkurze a celého semináře byl věnován prohlídce kostela ve Křtinách a technické památky - hutě v Josefovském údolí.

Na závěr bylo konstatováno, že akce podobného typu je užitečné opakovat každé tři roky. Pozornost, která byla věnována prohlídce lanových systémů, ale i celé mezinárodní akci, je důkazem toho, že se ji podařilo organizačně a tematicky zvládnout. Svůj podíl na celkovém úspěchu mají doktorandi z Ústavu lesní techniky, za což jim dodatečně děkujeme.

Ing. Ivana Tomášková

TEPLO ZE DŘEVA PRO BÍLÉ KARPATY

Bioenergie je energií budoucnosti. Tento fakt si uvědomili v Hostětíně (okr. Uherské Hradiště), obci s 230 obyvateli, ležícím v Bílých Karpatech.

Během posledních let se Hostětín stal příkladnou inspirací ve využívání alternativních postupů při správě a řízení obce (kořenová čistička odpadních vod, solární zařízení na ohřev vody instalována na 8 domech). Dne 20. října 2000 byla do provozu slavnostně uvedena i komunální výtopna, spalující dřevní štěpku. Jedná se o demonstrační projekt, na jehož realizaci se podíleli obec Hostětín, SENTER (Nizozemská vládní organizace), OÚ v Uherském Hradišti, Státní fond životního prostředí, Česká energetická agentura, Ekologický institut Veronica, Brno, nizozemské organizace TEI Twente Energy Institute, BTG Biomass Technology Group a KARA Energy Systems, a Biopal Technologie Frýdek - Místek.

Projekt výtopny zahrnuje instalaci topné soustavy s kotlem spalujícím dřevní štěpku o výkonu 732 kWt, včetně přípravny a skladu paliva a položení obecních rozvodů teplé vody o celkové délce 2,8 km do 80 % domácností (neboť právě 80 % domácností závazně potvrdilo požadavek na připojení k této energetické soustavě) a instalaci předávacích stanic (výměníků tepla) v připojených objektech.

Štěpky se shromažďují ve skladu s celkovým objemem 1200 m3. Odtud se pomocí traktoru přepravují do sila s pohyblivou podlahou, která slouží jako denní silo a zajišťuje pomocí šnekového podavače jejich dávkování do spalovací komory. V ní je instalována soustava nakloněných pohyblivých litinových roštů, které se pohybují v horizontálním směru mezi rošty pevnými. Pohyb v jednotlivých krocích zajišťuje optimální rozdělení paliva a samotného procesu hoření do potřebných fází. Pod každou část roštu se vhání primární a sekundární vzduch, podporující optimální vyhoření paliva. Konstrukce kotle umožňuje užití nehomogenních paliv jak štěpek do velikosti 30 - 50 mm, tak i pilin. Vlhkost paliva smí dosahovat až 50 %. Spaliny s teplotou kolem 900 ° jsou vedeny do třítahového kotle, přičemž zahřívají vratnou vodu z obecní teplovodní sítě z C55 °C na 95 °C. Potrubní rozvod je uzavřený. V každém připojeném objektu je předávací stanice tepla, která ohřívá samostatnou teplovodní soustavu objektu a využívá se také k ohřevu teplé užitkové vody. Za kotlem je multicyklón, ve kterém se ze spalin odstraní prachové částice. Toto zařízení vyhovuje zákonům EU o životním prostředí. Obsah prachových částic na výstupu do ovzduší je menší než 150 mg/m3 spalin. 

Roční spotřeba dřeva se pohybuje kolem 500 - 600 tun. Na jeho zabezpečení se uzavírají dlouhodobé smlouvy s okolními dřevozpracujícími závody a vlastníky lesů z okolních obcí, včetně místních obyvatel.

V současné době zaplatí obyvatelé Hostětína za teplo vyprodukované štěpkovou výtopnou cenu srovnatelnou s teplem vyprodukovaným plynovými výtopnami. Do budoucna bude ovšem tato cena stabilní, neboť ceny dřevních štěpek zůstanou na úrovni srovnatelné se současnou, zatímco ceny zemního plynu a elektřiny výrazně vzrostou a používání hnědého uhlí bude zatíženo ekologickými daněmi.

Od počáteční myšlenky zřídit komunální výtopnu v Hostětíně až po její úspěšnou realizaci uplynulo 7 let.

Celkové náklady na realizaci projektu byly přibližně 1 mil. EUR, z čehož 43 % financovala nizozemská vláda v rámci projektu “Společná realizace”. Nizozemský grant pokryl náklady na instalaci kotle, konzultace, technologický projekt spalovny, odborné školení a vytvoření informačního centra. Na vybudování teplovodního potrubního rozvodu dostala obec finanční podporu z České energetické agentury. Zbývajících 40 % nákladů bude uhrazeno ze Státního fondu životního prostředí. Energetický potenciál biomasy v Bílých Karpatech je obrovský a záleží pouze na finančních možnostech a odhodlání občanů pustit se do alternativního zásobování energií.

Ing. Soňa Sauerová

LUŽNÍ LESY NA PRAHU TŘETÍHO TISÍCILETÍ

Dne 13. 11. 2000 se v kulturním domě v Břeclavi konala prezentace nazvaná Lužní lesy na prahu třetího tisíciletí. Jejím úkolem bylo objasnit zástupcům tisku a pozvaným hostům, čeho dosáhli lesníci LZ Židlochovice ve spolupráci s ochranáři na poli revitalizace největšího souvislého komplexu lužního lesa ve střední Evropě. Vzhledem k tomu, že první snahy o obnovení zaplavovacích kanálů sahají až do počátku 90. let, jsou výsledky snažení patrné na zdravotním stavu porostů již dnes. A nejedná se zdaleka jen o lesní porosty. Zásluhou nadšenců z organizace Českého svazu ochránců přírody se do lužního lesa vrací zpátky vzácné druhy rostlin jako leknín bílý nebo řezan pilolistý, vymizelé druhy ryb jako piskoř pruhovaný, lín obecný nebo karas obecný.

Každoročním záplavám v oblasti mezi Lednicí a Břeclaví se zabránilo vybudováním Novomlýnských nádrží a opevněním koryta řeky Dyje. Vodní dílo bylo přínosem pro všechny obyvatele žijící v blízkosti lužního lesa a pro zemědělce, jimž záplavy odnášely tuny orné půdy. Pro všechno ostatní byly následky fatální. Odumírání jilmů v důsledku grafiózy mělo smutné pokračování v podobě prosychajících dubů, jejichž kořenový systém se nedokázal přizpůsobit snížené hladině spodní vody, která poklesla o 1 až 1,5 m. Vzhledem k tomu, že duby tvoří téměř 41 % všech dřevin v lužních lesích jižní Moravy (jasany - 29 %, topoly - 13 %) byla existence lužního lesa vážně ohrožena. Na snížené množství vody reagovala rovněž bylinná vegetace, kde byl zaznamenán přechod k sušším typům. S mizející vodou, která v této oblasti hraje dominantní roli, ustupovali i živočichové na ni přímo závislí a posléze i ti nepřímo závislí. Situace byla komplikována nižšími srážkami v 80. letech a odběrem vody pro okolní obce, který je i současné době velmi vysoký, dosahuje asi 10 mil. m3 ročně. Uměle vybudované přehrážky na řece Dyji omezily přirozenou migraci živočichů a transport semen.

Program revitalizace se opíral o dva stěžejní body:

1) Vybudovat nebo obnovit v území mezi Novými Mlýny a Břeclaví síť kanálů a starých říčních ramen.

2) Zajistit přívod vody v určenou dobu do lužního lesa a na plochy luk.

Od roku 1990 se podařilo obnovit 100 km starých říčních ramen a vybudovat 80 stavítek a propustků, byl vyhlouben rybníček o ploše 5 tis. m2 a nově zbudováno 1350 km kanálů a další. Výsledky se dostavily relativně brzy, neboť pouhým vybagrováním kanálů se podařilo nastartovat sukcesi, která stopy po lidské činnosti brzy zahladila. Ekosystém zareagoval na zvýšené množství vody zmlazením jilmu, na některých místech se objevilo velké množství bledulí, v tůních drobní korýši jako např. listonoh jarní, na zaplavených loukách se vytírá množství fytofilních ryb. Na těchto stanovištích se opět objevila typická flóra a fauna, louky jsou pravidelně sečeny, čímž nedochází k druhové degradaci. Na louky je vázáno velké množství drobných živočichů, na nichž jsou závislí vyšší živočichové. Význam luk spočívá především ve schopnosti zachycovat až 90 % srážkové vody. Na kořenech se soustřeďují bakterie, které umožňují odstraňovat látky organické i anorganické povahy a představují přirozené čističky.

Výčet všech činností a pozitivních dopadů však zdaleka nekončí. Počítá se s dalšími projekty na zavodňování, a to podél řeky Moravy směrem k Hodonínu. V porostech byli vyhledáni odolní jedinci jilmu vazu, osivo z nich posbíráno a sadební materiál je pěstován ve vlastní školce. K záchraně ptactva přispělo významnou měrou vyvěšování ptačích budek pro pěvce a plastových barelů pro sovy a dravce. Zároveň bylo přistoupeno k vysazování vrb, které jsou oblíbeným hnízdištěm pro puštíky, kachny a další druhy. Změny nastaly i v chápaní myslivosti a po neúměrně vysokých stavech srnčí, jelení a dančí zvěře, kterými trpěla hlavně zvěř sama, se započalo s redukcí. V současné době jsou škody na lesních porostech minimální.

V roce 1971 byla v Ramsaru podepsána dohoda o ochraně mokřadů. Československo se stalo členem úmluvy v roce 1990 a pod zvlášť přísnou ochranu převzalo 4 lokality mezi nimiž jsou “Mokřady dolního toku Dyje”. Území je pod stálým dohledem nejen české odborné veřejnosti, ale i zahraničních odborníků a organizací. Důkazem toho je i finanční podpora některých náročných projektů ze strany PHARE, WWF nebo Světové banky.

Ing. Ivana Tomášková