CO SNIŽUJE KONKURENCESCHOPNOST ČESKÉHO LESNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ NA TRHU EVROPSKÉ UNIE
Ing. Jiří Oliva - Lesy ČR, s. p., Hradec Králové
Dámy a pánové, vážení kolegové,
díky organizátorům Lesnického fóra mám již potřetí možnost vystoupit na tomto setkání a jsem velmi rád, že Lesnické fórum našlo pevné místo mezi lesnickými akcemi v České republice. V době svého vzniku bylo zaměřeno spíše na informace o připravovaných záměrech a tato orientace měla svoji logiku. Dnes, kdy je situace ve vlastnických vztazích i podnikatelské sféře relativně stabilní, mohlo by se zaměřit více na diskusi, která může být jedinečnou inspirací pro další kroky všech, kteří se ve sféře lesnictví pohybují, ať je jejich úloha jakákoliv. Proto se ani já nebudu pouštět do hodnocení výsledků a zdůvodňování postojů LČR v tomto roce, ale pokusím se uvažovat nad problémem, který před lesníky v blízké budoucnosti stojí, a tím jsou dopady budoucího možného začlenění České republiky do Evropské unie.
LESNICKÝ TRH EVROPSKÉ UNIE
Evropská unie se dnes v naší společnosti skloňuje ve všech pádech a od našeho eventuálního začlenění do této elitní společnosti se obecně očekávají kladné efekty. Ani já o nich nepochybuji, ale současně si uvědomuji, že dnešní svět není místem, kde se dává něco zadarmo a tyto přínosy budou bezpochyby tvrdě vykoupeny. Často s velkým optimismem očekáváme možnost přístupu ke společným finančním prostředkům EU, které už dnes dokážeme využít, např. při realizaci některých projektů PHARE. Na druhé straně se od nás budou požadovat přínosy do společných zdrojů. ČR může tyto prostředky získat jen prostřednictvím firem, které zde budou podnikat a řádně platit daně. To samozřejmě nemusí být jen české firmy, ale firmy odkudkoliv, kterým náš vstup do EU rozšíří možnosti a podnikatelský prostor. Je velkou otázkou, zda jsme na takový nástup konkurence připraveni.
Naše pozice bude obtížná i z důvodu velmi rozdílné lesnatosti a také nákladovosti v lesním hospodářství různých členských zemí. Vzpomeňme na polovinu 90. let, kdy se lesní zdroje EU jevily v porovnání se zdroji světovými jako téměř bezvýznamné. EU netvořila žádnou společnou lesnickou politiku. Lesnická politika zde byla ponechávána na úrovni národní politiky jednotlivých členských zemí. Vše se ale rázem změnilo začleněním skandinávských zemí a Rakouska, kdy se Evropská unie stala přes noc druhým největším producentem papíru a řeziva a třetím největším exportérem výrobků, majících původ v lesním hospodářství. Hned na počátku roku 1997 byla proto Evropská komise vyzvána Evropským parlamentem k vypracování společné strategie pro lesní hospodářství.
Když se podíváme na požadavky, které tato společná strategie klade v otázkách lesního hospodářství, trvalé udržitelnosti, biologické rozmanitosti, ochrany lesů, nemusíme mít obavu, že bychom tyto věci nedokázali splnit a domnívám se, že v některých těchto věcech jsme dnes dál než mnohé členské země. Daleko složitější však pro nás bude dopad v oblasti firemní ekonomiky. Tento proces totiž definitivně odstraní deštník, pod kterým se dnes můžeme ukrývat před konkurencí firem, které u nás dosud v lesnictví podnikat nemohou, protože námi vytvořený systém je k tomu nepřipustil. Budeme mít ještě další podstatnou nevýhodu: většina lesů v dnešní Evropské unii je soustředěna ve Skandinávii, tedy v oblasti s neporovnatelně nižšími náklady a lesnicky jednoduchými podmínkami.
To může po odstranění bariér v pohybu zboží, práce i investic mít za následek invazi levného severského dříví do střední Evropy. Když uvážíme, že více než 90 % našich příjmů je tvořeno prodejem dříví, dopady mohou být velmi negativní. V každém případě čeká vlastníky lesa, správce i podnikatele intenzivní tlak na snižování nákladů všeho druhu. K tomu jistě přispěje i nutnost otevření našeho systému pro zahraniční firmy. Tím nechci říci, že LČR mají připraveno revoluční řešení, avšak je čas k zahájení diskuse na tato témata. V každém případě musí být perspektivním východiskem příprava na vstup konkurence, nikoliv pokusy o ochranářská opatření.
STÁTNÍ SPRÁVA LESŮ
Další specifickou otázkou je přizpůsobení naší legislativy poměrům v Evropské unii. Bude se týkat obchodního práva a v našem případě i zákona o lesích a zákona o myslivosti. Novela současně platného lesního zákona č. 289/1995 Sb. se dnes na Ministerstvu zemědělství a Ministerstvu životního prostředí připravuje. Když jsem měl možnost nahlédnout do předběžných verzí, nemohu se ubránit dojmu, že nejde o nutnost přizpůsobení této normy právu Evropské unie, ale toto přizpůsobení je záminkou k otevření zákona, kde se pak může odehrát další z řady kompetenčních soubojů mezi zúčastněnými ministerstvy. Zabýval jsem se poměrně podrobně lesnickou legislativou v evropských i jiných zemích a mohu odpovědně říci, že náš lesní zákon je jeden z nejpřísnějších ve světě. Systém závazných i dalších ustanovení a povinností je dostatečnou pojistkou pro rovnoměrné plnění všech funkcí lesa. Evropská unie po nás možná bude chtít společné řešení v oblasti nakládání s genetickým materiálem. To lze řešit s výhodou samostatným zákonem, protože v této oblasti jsou pravděpodobné častější změny a nebylo by nutno vždy novelizovat tak stěžejní zákon.
Určitě však po nás Evropská unie nechce úpravy, které by sejmuly ze státního úředníka řadu povinností a přesunuly je na vlastníka lesa nebo odborného lesního hospodáře. Právě systém OLH je příkladem této snahy. Jak jinak si vysvětlit, když podle těchto návrhů určí orgán státní správy lesů odborného lesního hospodáře, zajistí mu minimum podkladů pro jeho činnost, tyto nemusí aktualizovat, nezařizuje LHO podle vlastníků. Při zpracování děl HÚL není zajištěno povinné předání jednoho paré, samozřejmě rozlišeného podle vlastníků, odbornému lesnímu hospodáři. Vlastníkovi nebo správci jsou stanoveny termíny, žádný však není stanoven pro státní správu. Může tak dojít k libovolnému prodlužování schvalovacího procesu, bez odpovědnosti za důsledky, které to vlastníkovi přinese. Velmi polemicky vidím snahy o přenos povinností SSL zčásti na ÚHÚL, stejně tak jako pokusy o změnu postavení LHP, který musí být nástrojem vlastníka. Proto si jej totiž většina vlastníků platí a jiná představa je nesmyslná.
V návrzích se skloňuje ve všech pádech veřejný zájem. Měli bychom tedy pracovat na konkretizaci tohoto, jinak velmi vágního pojmu. Praxe je často taková, že veřejným zájmem je to, co příslušný úředník momentálně uzná za vhodné. V každém případě musí vlastníci lesů i lesnická veřejnost tomuto zákonu věnovat velkou pozornost a během eventuálního schvalovacího procesu být velmi aktivní.
MYSLIVOST JAKO HOSPODÁŘSKÁ ČINNOST
Samostatnou kapitolou bude nový zákon o myslivosti. Situace bude do jisté míry podobná zákonu o lesích. Ani zde nejsou v současném zákoně výrazné rozpory ve vztahu k právu Evropské unie. Je to snad jen omezení možností pronájmu honiteb na české právnické nebo fyzické osoby, možná nějaká další drobnost. Opět se ale odehraje měření sil mezi zájmem vlastníků a zájmem myslivců. Protože se jedná o věc velmi citlivou a zároveň věc poměrně velkého hospodářského významu, dovolím si zde v hrubých rysech nastínit hospodářský pohled na myslivost ve vztahu k lesnímu hospodářství. Je to totiž hledisko, které může právě při otevření našeho lesnického a podnikatelského prostoru po začlenění do Evropské unie hrát významnou roli.
Téměř všichni lesníci jsou současně myslivci a svorně tvrdí, že zvěř a les k sobě patří. To je svatá pravda, dokonce větší, než jsou ochotni právě ti, kteří to s oblibou tvrdí, připustit. Patří k sobě nejen biologickou podstatou, protože tvoří dohromady jeden ekosystém. Významně se také ovlivňují hospodářsky. Zvěř může při vyšších stavech les poškozovat a také to činí. Aby se to nestávalo, je třeba vynaložit další náklady. Pro lepší představu, např. LČR vynakládají v pěstební činnosti na jeden hektar lesa ve své správě 1368 Kč přímých nákladů. Náklady na ochranu lesa proti zvěři činí v této částce 260 Kč, to je 19 %. Když uvážíme, že na evropském trhu se za konkurenční výhodu považují úspory nákladů, pohybující se v řádu jednotlivých procent, pak vidíme, jak jsme již dopředu diskvalifikováni proti těm zemím, kde se již povedlo vztah lesa, zvěře a vlastníka uspokojivě vyřešit. Bohužel se u nás nesetkáváme s racionálními přístupy, které by k tomuto řešení vedly a jakýkoliv pokus o toto řešení je intenzivně napadán.
Ten, kdo poukáže na nesmyslnost myslivecké statistiky a nereálnost proklamovaných stavů spárkaté zvěře, je téměř prohlášen za škůdce zvěře, myslivosti a nepřítele přírody. LČR jsou v této souvislosti napadány zvláště intenzivně. Bohužel si mnozí z nás po dlouhém období lidové myslivosti neuvědomují, že myslivost je jedním z nejdražších koníčků a ve světě ji vždy provozovali a také provozují nejbohatší lidé. To je minulost i přítomnost. Taková myslivost vysoce postavených lidí může být také myslivostí vysokých stavů zvěře, vysokých hodnot trofejí, vysokých škod a vysokých nájmů. Byť i u nás bychom našli několik málo jedinců, kteří by byli schopni takto myslivost provozovat, normální český myslivec tuto možnost nemá. Proto i pro něho, stejně jako pro vlastníka pozemku je možná jediná cesta, a to přírodě blízké kmenové stavy zvěře, které vytvoří rovnováhu mezi lesem a zvěří, nebudou vlastníka nákladově zatěžovat a které bude myslivec nahrazující přirozeného nepřítele stále regulovat. I na tom záleží naše konkurenceschopnost mezi členskými zeměmi Evropské unie, a to jak hospodářská, tak v přírodě blízkých přístupech k lesu.
ZÁVĚR
Nedávno byl u našeho podniku na návštěvě zemský hejtman z italských Tyrol a popisoval způsob, jakým se tam hospodaří v honitbách. Uživatel honitby neplatí téměř žádný nájem, odpovídá však za kompletní ochranu proti zvěři a za všechny škody. Výsledkem je, že buď intenzivně loví, nebo intenzivně platí. Jak je vidět, naše začlenění mezi evropskou patnáctku nebude jednoduché a pokud si je něčím chceme ztížit, je to právě setrvávání na zažitých představách a já bych byl velmi rád, kdyby i toto Lesnické fórum přispělo k tomu, abychom je dokázali opustit.