STANOVISKA VLASTNÍKŮ NESTÁTNÍCH LESŮ KE ZMĚNÁM V LEGISLATIVĚ
Ing. František Kučera - Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR
Vážené dámy a pánové, vážení hosté!
Byl jsem pověřen zástupci nestátních vlastníků lesů sdružených ve SVOL, abych zde sdělil naše názory a stanoviska k připravovaným změnám lesnické legislativy a některým dalším aktuálním problémům českého lesnictví. Blíží se konec pátého roku platnosti zákona č. 289/95 Sb., o lesích, a ministerstva zemědělství a životního prostředí připravují jeho novelu. Blíží se termíny jejího předložení dané Zemědělským výborem Poslanecké sněmovny. V úvodu svého vystoupení se chci zamyslet, jak by přijetí této novely přispělo k řešení hlavních problémů současného lesního hospodářství. Jsem si vědom toho, že můj pohled je pohledem vlastníka lesa a lesního hospodáře, který se bezpochyby liší od stanoviska orgánů státní správy. Připomínám však, že by bylo pro les jistě prospěšnější a pro stát výrazně snazší a levnější, kdyby vytvořil vlastníkům lesa takové podmínky, aby řádné a popřípadě i přírodě blízké hospodaření zajišťovali ve vlastním zájmu. Snahy o další podrobnější předpisy a nařízení, rozšíření kontrol a výrazné zvýšení sankcí - což je hlavní obsah připravované novely - rozhodně nepovažujeme za účinnou a správnou cestu.
Za hlavní problémy lesního hospodářství v ČR pokládáme v současné době stabilizaci držby a řešení arondací lesních majetků, zajištění alespoň minimální nutné úrovně hospodaření v drobných lesích a zjednodušení a zlevnění lesního hospodářského plánování. Musím konstatovat, že ani jeden z těchto problémů připravovaná novela lesního zákona neřeší.
Stabilizace držby je dlouhodobý proces, ke kterému je třeba vytvořit podmínky. Zatím chybí zájemci o trvalé vlastnictví lesa, které je zásadním předpokladem řádného hospodaření. Dnešní “kupci lesa” jsou zpravidla vedeni pouze snahou o okamžité vytěžení a zpeněžení dříví. K podmínkám prodeje lesa nepřispívají ani nereálné hodnoty úředních oceňovacích tabulek. Pokud je myšleno vážně proklamativní prohlášení § 1 zákona o lesích, který definuje les jako národní bohatství, neměl by stát zájemcům o prodej lesního majetku nabídnout jeho odkoupení? To by ovšem předpokládalo zásadně odlišný přístup státních orgánů, než novelou navržená “náhradní správa lesů” s následnou veřejnou dražbou! Arondaci hranic lesních majetků a směny odloučených parcel současné předpisy - především daňové - téměř vylučují. Myslím, že není nutno zdůrazňovat, že roztříštěná držba lesa - ať již státního, obecního nebo soukromého - nesmírně ztěžuje a prodražuje hospodaření. Novela lesního zákona se usnadněním arondací hranic a směn odloučených lesních pozemků, které by byly lesu i všem vlastníkům jednoznačně ku prospěchu, vůbec nezabývá. Tento problém nevyřešil ani před rokem přijatý zákon o prodeji státní půdy.
OBHOSPODAŘOVÁNÍ MALÝCH LESNÍCH MAJETKŮ
S otázkou stabilizace držby úzce souvisí i zajištění řádného hospodaření v drobných lesních majetcích. Zákon č. 289/1995 Sb. se pokusil řešit odbornou úroveň hospodaření v malolesích ustanovením státem placených odborných lesních hospodářů, zpravidla z řad zaměstnanců státního podniku LČR. Toto řešení se v praxi neosvědčilo, vlastníci drobných lesů o “svém” odborném lesním hospodáři často ani nevědí. Kontakt mezi lesním hospodářem a vlastníkem lesa, pokud k němu dochází, je převážně písem-ný. Myslím si, že tento stav není vyhovující ani pro LČR. Významnou úlohu při podpoře kvalifikovaného obhospodařování lesů přikládáme právě funkci odborného lesního hospodáře. V lesních majetcích o výměře do 50 ha, kde je výkon funkce OLH financován z prostředků státního rozpočtu, by dle našeho názoru měly být jeho povinnosti doplněny o odbornou a poradenskou pomoc s organizováním lesních prací, zhodnocováním vytěženého dříví, při provádění opatření proti škodlivým činitelům a rovněž o povinnost upozorňovat vlastníka na povinnosti, které pro něj vyplývají z lesního zákona.
Všichni se asi shodneme na názoru, že nej-efektivnějším řešením při obhospodařování lesů malých výměr je jejich sdružování ke společnému hospodaření. Příkladem může být několik dobře fungujících družstev singularistů, především na Moravě. Dnes však bohužel chybí jednak iniciátor a organizátor tohoto kroku a navíc je sdružování majetků chápáno určitou částí veřejnosti a vlastníků lesů v tom negativním slova smyslu - jako združstevňování.
Druhou možnou cestou jak dospět k zlepšení v obhospodařování malolesů může být například nabídka levných a spolehlivých služeb (zalesňování, ošetření a ochrana kultur, prořezávky atd.) spojená s poradní činností i eventuálním prodejem dřeva - tedy jednoznačně konkrétní pomoc s případnou dotací státu, nikoliv příkazy, kontrola a následná pokuta. Určitě by stálo za pokus podobné “středisko pomoci” drobným vlastníkům lesů založit v některém regionu republiky.
LESNÍ HOSPODÁŘSKÉ PLÁNOVÁNÍ
A nyní několik slov k problému, kterým je lesní hospodářské plánování. Složitá konstrukce a podrobnost, v důsledku toho pak nákladnost lesnického plánování pro vlastníky lesa a zejména pro státní pokladnu je zcela neúměrná možnostem jeho využívání. Oblastní plány rozvoje lesů v uplynulých pěti letech zdaleka nesplnily očekávání, přesto v novele lesního zákona zůstávají a doplňují se o závaznou část - aktualizovanou mapu lesních typů - a to přesto, že mapy lesních typů jsou během uplynulých 40 let aktualizovány již zhruba počtvrté! V návrzích Ministerstva zemědělství vítáme několik zjednodušujících prvků, především snížení počtu závazných ukazatelů LHP a zvýšení spodní hranice pro povinnost zajistit vyhotovení LHP na 100 ha. Ministerstvo životního prostředí však tato zjednodušení nepřipouští.
Nesmírně nákladné a minimálně využívané lesní osnovy pro lesy o výměře menší než 100 ha budou vyhotovovány i nadále (varianta MZe) - zřejmě především pro kontroly a potřeby státní správy. Návrh MŽP na vyhotovování LHP pro sdružené lesní hospodářské celky až do výměry 20 000 ha dle našeho názoru postrádá jakoukoli logiku a bylo by pouze plýtváním státními prostředky. V této souvislosti bych rád připomněl § 28 lesního zákona, který předpokládá zjištění skutečného stavu lesů na území státu v rámci inventarizace lesů.
Položme si znovu otázku - co tedy návrh novely lesního zákona řeší? Místo systémového přístupu k výše uvedeným problémům se soustřeďuje na sankcionování všech přestupků proti jednotlivým ustanovením lesního zákona a opírá se při tom o škody způsobené krádežemi a nepovolenými těžbami. Jde o účelové využití kriminální činnosti omezené skupiny osob, jejíž konečné dopady jsou navíc ze společenského hlediska i z pohledu následných škod na životním prostředí málo významné. Jaký je skutečný stav věcí? Zelená zpráva Ministerstva zemědělství uvádí, že v roce 1999 bylo orgány státní správy lesů a Českou inspekcí životního prostředí odhaleno celkem 720 případů neoprávněných těžeb o celkovém rozsahu 152 400 m3 vytěženého dříví. Dovoluji si připomenout, že to je necelé 1 % z celkového objemu těžby.
Nechci v žádném případě snižovat rizika, která z nesprávných postupů obhospodařování lesů vyplývají. Naše sdružení ale kategoricky odmítá snahy o zjednodušené a zkreslené líčení poměrů v soukromých a obecních lesích a zejména pak představy o tom, že nedostatky vyřeší zvýšení sankcí či dokonce tzv. uvalení nucené - náhradní správy. Postihy za nepovolené těžby, dle našeho názoru, vyřešila tzv. “malá novela” lesního zákona, přijatá v letošním roce.
Rád bych na tomto místě zdůraznil, že drtivá většina našich lesů je obhospodařována řádně a dávno známé zásady trvale udržitelného hospodaření jsou dodržovány, a to nejen na 65 % lesů v majetku státu, ale i v lesích družstev obcí, ve všech větších majetcích měst a obcí a pokud mohu hovořit za členy SVOL i ve větších lesních majetcích soukromých. Tyto skutečnosti konstatuje i výše zmíněná Zelená zpráva. Vývoj a stav našich lesů je již po několik desetiletí sledován Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem a já jsem přesvědčen, že objektivní zprávy této instituce o stavu lesů v ČR moje slova potvrdí. Proč tedy další nařízení, další zákony a hrozba vysokých pokut, proč dvojkolejnost kontrolních orgánů státní správy a vrchní dozor MŽP?
Dovolím si nyní připomenout úryvek z vystoupení pana Ing. Krečmera na LF 1999, s jehož názorem se plně ztotožňujeme - cituji:
“Chceme-li postupně měnit charakter našeho odvětví, bylo by patrně účelné postupně měnit také těžiště aktivit orgánů státní správy, která se týká lesů. Již od dob mocnářství rakousko - uherského má státní správa lesů se týkající výlučně či v první řadě orgány dozorové, tedy lesopolicejní. Takovou je naše státní správa lesů, obdobně byla založena i ČIŽP s působností v ochraně lesa před osmi lety. Postupný přesun jejich těžiště směrem k poradenství, osvětě, technické pomoci a stimulaci vlastníků i správců lesa k aktivitám podle veřejného zájmu na lese by velmi napomohl realizaci nových koncepcí.” - konec citátu.
Zahraniční zkušenosti
V rámci našeho setkání nazvaného “Vliv zahraničních zkušeností na změny v lesním hospodářství České republiky” se zmíním o některých našich zkušenostech z odborných exkurzí, které od roku 1993 SVOL pravidelně každým rokem organizuje do zemí Evropské unie a do Švýcarska. Především rád konstatuji, že ze všech zahraničních návštěv se vracíme s přesvědčením, že stav našich lesů snese srovnání s kterýmkoli lesním majetkem v Německu, Rakousku i Švýcarsku, o skandinávských zemích se značně odlišnými podmínkami nemluvě. Současně však hluboce závidíme našim sousedům formy jejich státní správy lesů, zejména jejich náplň činnosti. Úkoly orgánů státní správy lesů - i když je v jednotlivých zemích odlišně organizována, jsou veskrze poradní a pomocné, kontroly minimální, sankce žádné. Pro názornost uvedu dva konkrétní příklady, které se mohou českému lesníkovi zdát poněkud neobvyklé - ale posuďte sami:
Byli jsme svědky diskuse mezi vlastníkem lesa - tyrolským sedlákem, který vyřezával zapojené jedlové zmlazení a plochu zalesňoval smrkem - a okresním lesmistrem dr. Kammerlandrem. Odborné přesvědčování bylo marné, vlastník lesa trval na svém stanovisku s tím, že jedlové dřevo je méně kvalitní a špatně se prodává. Na naše užaslé dotazy dr. Kammerlander odpověděl, že les je soukromým vlastnictvím a o způsobu jeho obhospodařování rozhoduje majitel. Nemusím snad připomínat, že užitečné funkce lesa, především půdoochranné, jsou v Tyrolských Alpách nesrovnatelně důležitější než v naší pahorkaté vlasti.
Druhý zajímavý postřeh jsme si přivezli ze Švýcarska, kde nás vrchní ředitel odboru lesy ze spolkového úřadu Buwal v Bernu pan Ing. Wandeler seznámil s hlavními zásadami lesního zákona z roku 1993. Od obhospodařování lesa lze zcela nebo zčásti upustit tam, kde to připouští stav lesa a není ohroženo jeho udržení. Lesní zákon kantonu Solothurn jde ještě dále a uvádí, že pokud stabilita a ochranné funkce lesa nejsou ohroženy, lze znovuzalesnění holin ponechat přírodě. Věřím, že jste pochopili, že tento příklad neuvádím proto, že by vlastníci lesů v ČR nechtěli zalesňovat holiny po těžbě.
S lítostí musím konstatovat, že žádná z uvedených zahraničních zkušeností neovlivnila přípravu novely lesního zákona a že navržené změny jsou převážně v rozporu se zásadami, které jsou na západ od našich hranic považovány za zcela samozřejmé. Místo toho, aby se tvůrci novely lesního zákona zamysleli např. nad tím, zda lze odůvodnit veřejným zájmem povinnost vlastníka lesa zalesnit každou holinu do 2 let a kulturu zajistit do 7 let po těžbě, nebo zákaz mýtní těžby v nekvalitním a stanovišti neodpovídajícím porostu mladším 80 let, rozšiřuje novelou oprávnění orgánů státní správy uložit za nedodržení těchto ustanovení pokutu až do výše 1 mil. korun. Ztotožňuji se s názorem, že je nutno najít cestu jak účinně postihovat spekulanty devastující les a lesní prostředí. Nelze ovšem současně otevírat státním úředníkům možnost postihovat a šikanovat řádně hospodařící vlastníky lesa, což například široká dikce odstavce k) § 54 - “způsobí ohrožení nebo poškození lesa nebo lesního ekosystému” - jednoznačně činí. Návrh celého rozšířeného § 54, umožňujícího orgánům státní správy ukládat pokuty i bez přímého zavinění nebo zištného úmyslu vlastníka a bez předchozího upozornění je z celé řady důvodů zcela nepřijatelný, mimo jiné pro mnohdy nižší odbornou úroveň kontrolujícího než kontrolovaného. Nechápeme, proč novela navrhuje povinné zkoušky pro odborné lesní hospodáře, zatímco pro výkon funkce orgánu státní správy, která je nesporně zodpovědnější, odborné zkoušky předepsány nejsou.
NAŠE A EVROPSKÉ PRÁVO
Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů je již několik let členem dvou velmi významných mezinárodních organizací vlastníků lesů, podílí se na jejich činnosti a pravidelně se účastní jednání vrcholných orgánů. V letošním roce jsme proto oslovili jednu z nich - Konfederaci evropských vlastníků lesů (CEPF), sídlící v Bruselu, se žádostí o přezkoumání a vypracování stanoviska k českému lesnímu zákonu a jeho připravované novele - zda se změny českého lesního práva slučují s právem evropským.
Ve vyjádření prezidenta CEPF p. Crocheta z 20. září loňského roku se mimo jiné dozvídáme následující:
Čtení návrhu zákona však jasně ukazuje, že zákon nevyhovuje požadavkům, které na členské státy klade Evropské společenství při ochraně vlastnických práv. Panuje všeobecný konsensus, že při zásazích do majetku vlastníků nejsou pouze vyslechnuti, nýbrž dostanou přiměřenou náhradu (kompenzaci). V českém lesním zákoně odpovídající ustanovení chybí. V některých ustanoveních zákona bude sice vlastník vyslyšen, avšak pro omezení způsobené výjimečným povolením chybí ustanovení o vyrovnání. Jsou zde dokonce dovolena omezení bez vyslyšení vlastníka.
Evropské právo považuje takové ustanovení jako samozřejmé, a proto také členským státům žádnou povinnost neukládá. Ta je stanovena v Chartě základních práv. Jestliže je tedy snahou české vlády vytvořit lesní zákon, který vyhovuje požadavkům evropského práva, potom by měla provést v tomto smyslu jeho přepracování.
Potud tedy vybraná pasáž ze stanoviska našich zahraničních kolegů ohledně kompatibility novely našeho lesního zákona s evropským právem.
Samozřejmě, že výše uvedené připomínky k novele zákona o lesích se stejnou měrou týkají i pravomocí a činnosti pracovníků České inspekce životního prostředí, kteří si na základě problematického výkladu zákona č. 282/91 Sb. osobují právo rovněž kontrolovat hospodaření v lese bez zásadních dopadů na životní prostředí - např. poškození kultur zvěří nebo lesních cest dopravními prostředky. Dle našeho názoru jsou zcela mimo evropské normy snahy orgánů státní správy životního prostředí, které bez konkrétních opor v zákoně usilují o prosazení svých názorů a specifických stanovisek k hospodaření v lesích, především k zastoupení dřevin a hospodářským způsobům. Nechci zde zacházet do podrobností ani otevírat diskusi o smysluplnosti navržené sítě územního systému ekologické stability (ÚSES), nedovedu si však představit, že by navrhovaná opatření v těchto objemných elaborátech mohla být uvedena do souladu s výše citovanou Chartou základních práv.
Seznámil jsem Vás s názory a stanovisky nestátních vlastníků lesů k připravované novele zákona o lesích a očekávám, že své názory k potřebě novely přednesou i zástupci organizací spravujících lesy ve vlastnictví státu.
EKONOMICKÁ SITUACE NESTÁTNÍCH LESŮ
Máme vážné obavy z málo oprávněného optimismu, s nímž je vláda a veřejnost informována v Zelené zprávě o ekonomické situaci nestátních lesů. Na základě součtu statistických výkazů o hospodaření v lesích o výměře nad 200 ha jsme přesvědčováni, že v roce 1999 vykázaly obecní lesy v průměru zisk 284 Kč/ha a soukromé lesy 488 Kč/ha. Komentář k těmto údajům sice připomíná, že statistický údaj nezahrnuje 64 % obecních a 83 % soukromých lesů, mezi nimiž naprosto převažují nevýnosové majetky nejmenších výměr, na celkově nerealistickém vyznění rozboru to ale nic nemění. Není tedy divu, že už dnes se vyskytují obavy z dalšího krácení dotační podpory, zdůvodňovaného Zelenou zprávou deklarovanými ekonomickými úspěchy lesů všech vlastnických kategorií. Sdílíme obavy, aby takové krácení nepostihlo dotační tituly podporující zajištění mimoprodukčních funkcí, výši dotace na vyhotovování LHP, či některé další.
V souvislosti s uvedením některých názorů a námětů k dotační podpoře lesního hospodářství považuji za nutné také připomenout, že již řadu let požadujeme prosazení podpory lesů jakožto významné složky životního prostředí ze Státního fondu životního prostředí. Máme pochopení k zájmu, který Ministerstvo životního prostředí o problémy hospodaření v lesích projevuje. Lhal bych, kdybych tvrdil, že je nám takový zájem vždy příjemný. Lesy jsou ale opravdu jednou z nejvýznamnějších složek životního prostředí a faktické opomíjení jejich podpory z prostředků fondu, který to má ve svém názvu, se nedá ničím zdůvodnit.
Rádi bychom také znali další osud návrhu na vytvoření Státního fondu lesního hospodářství. SVOL jeho vznik podporoval od samého počátku a naše podpora samozřejmě trvá.
ZÁKON O MYSLIVOSTI
Na úplný závěr si nemohu odpustit kratičkou poznámku k zákonu o myslivosti. Jistě řada z Vás zaregistrovala, že již delší čas probíhá v Poslanecké sněmovně, v jejím Zemědělském výboru i mezi senátory kampaň a intenzivní lobování myslivců, nájemců honiteb, loveckých hostů a dalších zainteresovaných osob. Pevně doufáme, že i zde nakonec zvítězí zdravý rozum a majitelé pozemků budou moci uplatnit vlastnická práva nejen při tvorbě honiteb, ale i při rozhodování o přiměřených stavech zvěře, výši odstřelu a náhradách za způsobené škody. My považujeme 1. duben 2003 za poslední možné datum, kdy by měly zmizet z našeho právního řádu přežitky socialistické myslivosti, kdy státní úředník rozhodoval o hranicích honiteb, o stavech a odstřelu zvěře, myslivecká sdružení prakticky zdarma lovila, zemědělská družstva přehlížela ztráty na úrodě a státní lesy každoročně vydávaly mnohamiliónové částky na ochranu lesních porostů proti škodám zvěří.