AKTUALITY ZE SVĚTA

Z JEDNÁNÍ KORUTANSKÝCH VLASTNÍKŮ SELSKÝCH LESŮ O VYUŽITÍ DŘEVA

“Současná situace je začátkem nedostatku ropy a růst její ceny je proto neodvratný. Její známé zdroje stačí při nezměněné spotřebě jen na dalších 40 let”, řekl H. SCHEER, nositel Nobelovy ceny za Alternativní energii a prezident Evropského sdružení pro obnovitelné zdroje energie, na zemském dni vlastníků selských lesů v Korutanech 10. 9. 2000. Upozornil na vliv spalování bazických olejů na přírodní prostředí. Ze 700 velkých přírodních katastrof v předchozím roce měly téměř všechny souvislost s energií. “Abychom zabránili narušení základů života, musí přírodní zákony platit více než zákony tržní”. Výroba elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů je jediná alternativa jak tuto situaci řešit. Její výhodou je současně to, že výrazně zkrátí cestu energie ke spotřebiteli. Primární energie přichází od místních zemědělských a lesních hospodářů, kteří se stávají již také energetiky. Místo jedné velké 500 MW elektrárny mohou být vybudovány stovky malých, což je šance i pro změnu regionální struktury.

Pole a lesy mohou být využívány nejen jako zdroje energie, ale také jako důležité zdroje surovin. Chemické uhlovodany mohou být nahrazeny těmi, které pocházejí ze sluneční činnosti. Věda je orientována na vývoj nových materiálů a výrobních postupů. Důkaz, že si to uvědomuje i dnešní naftový průmysl je v tom, že fa SHELL je v této chvíli největším vlastníkem lesů na světě.

Aby se tento proces urychlil, musí padnout výhody a zvláštní privilegia ropného průmyslu a současně být upřednostňovány obnovitelné zdroje energie. Například současný světový transport je podporován ročně 300 mld. USD, což je suma daňových úlev pro pohonné hmoty lodní a letecké dopravy.

W. Wutscher, generální sekretář spolkového Ministerstva pro zemědělství a lesní hospodářství, životní prostředí a vodní hospodářství, vyjádřil vůli rakouské vlády podporovat rozvoj obnovitelných zdrojů energie. V novele zákona o hospodaření s elektrickou energií je zakotven cíl zvýšit podíl bioenergie na produkci elektrické energie ze současného 1 % na 3 % v roce 2005 a do roku 2007 nejméně na 7 %. Přes úsporná opatření ve státním rozpočtu nebude krácena podpora energie z biomasy.

Korutanský zemský agrární rada G. Wurmitzer ocenil práci vlastníků selských lesů. Jako jediní dosahují většího výnosu z práce v lese než ze zemědělské činnosti. V Korutanech je v provozu 66 biotepláren a 15 stanic produkujících bioplyn. Jako střednědobý cíl uvedl to, že všech 500 korutanských vesnic bude mít vlastní bioteplárnu. Současná spotřeba energie “na hlavu” v poměru dřevo/ropa je 0,4/13,5 t. Kde jinde lze čerpat hodnoty? Wurmitzer uvítal rozhodnutí mnoha vlastníků lesa obhospodařovat své lesy kolektivně v lesních společenstvech. Uvedl, že l mil. m3 ročního přírůstu zůstává nevyužito, což je další volný potenciál dříví. Při tom korutanský dřevoprůmysl není dřívím dostatečně zásoben. Upozornil i na potřebu orientace stavebnictví na využití dřeva. Vlastníci lesa a zpracovatelé dřeva musí v tomto směru jít ovšem dobrým příkladem vstříc.

Podle Österreichische Forstzeitung, 11/2000, šve

SVĚTOVÁ NOVINKA - 4TAKTNÍ JMP DOLMAR

Pod vlivem narůstajících přísných zákonů o ochraně přírodního prostředí vyvinula fa Dolmar jako první na světě jednomužnou motorovou pilu se 4taktním motorem a představila ji odborníkům na výstavě GAFA 2000. V roce 2003 má být tento prostředek, vyznačující se nízkými emisemi škodlivin, uveden na trh.

Všeobecný trend - rozvoj ručních motorových prostředků pro zahrádkáře, přináší zpřísnění ekologických norem pro emise benzinových motorů. V příštích 2 - 5 letech dojde podle amerického příkladu ke drastickému snížení přípustné hranice emise škodlivin pro privátní motorové prostředky o obsahu do 50 cm3. Současné ruční prostředky s 2taktním motorem sotva splní očekávané požadavky. Pokud jde o výkon, hmotnost a emise, dosáhly 2taktní motory své fyzické hranice.

Z těchto skutečností vychází fa Dolmar GmbH při vývoji JMP a sází na vývoj 4taktních motorů. V uplynulých 18 měsících investovala firma pro tento záměr sedminu rozpočtu. Prototypy 4taktních motorů vykazují zatím ve srovnání s konvenčními JMP zvýšenou hmotnost asi o 500 gramů. Naproti tomu může malý (50 cm3) čtyřtaktní motor dosáhnout výkon více než 2 kW. Oproti dvoutaktům spotřebuje o 20 % méně benzínu a produkuje o 80 % méně uhlovodanových sloučenin.

Tyto hodnoty jsou nižší než požaduje CARB 2 Norm, která platí od počátku roku 2000 v Severní Americe a která se stává příkladem pro příslušné legislativní změny v Německu a v Evropě. U profesionálních JMP se v blízké době neočekává žádné zpřísnění emisních norem.

Kvůli srovnatelně vysokým výkonům se budou dvoutakty u JMP-profi v lese uplatňovat ještě dlouhou dobu.

Podle Forst & Technik, 10/2000, šve

NOVÉ PODNĚTY

Součástí 13. konference KWF (Celle, září 2000) byla také exkurzní trasa se sedmi diskusními obory - lesnické vzdělávání, organizace práce, logistické řetězce, měření dříví, ekologizace lesní techniky, trendy lesní techniky a větrná smršť Lothar.

U posledního jmenovaného oboru si účastníci “lámali hlavu” nad osudem lesa při přibývajícím počtu polomů v uplynulém století. H. Egloff (Švýcarsko) uvedl dramatická čísla. Padl trojnásobek normálního ročního etátu, nebo 2 % lesů, nebo 13 mil. m3 dříví. Při zpracování došlo již ke 13 smrtelným úrazům, z toho jeden zaměstnanec lesů, ostatní převážně zemědělci. V Německu (M. Joos) byly silně poškozeny také porosty výběrného lesa s jedlí, bukem a dubem. Podle politického rozhodnutí byla pozornost při zpracování dřeva orientována především na privátní lesy. Státní lesy byly ponechány stranou, 4 mil. m3 leží ještě nezpracovány v Badensko-Württembersku. Při odstraňování škod se jako úzký profil ukázala logistika, speciálně železniční doprava. V současné době čeká ještě 4,2 mil. m3 na mokrých skladech a okolo 40 tis. m3 pod foliovými kryty.

Těžkosti má nejvíce postižená Francie (G. Wilhelm) s nefungujícím systémem prodeje dříví “na pni”. Ze zhruba 150 mil. m3 polomového dříví padlo asi 70 % v privátních lesích. Šest týdnů bylo promeškáno přechodem na řízený režim, mnoho enrgie bylo promarněno při vylaďování výchozí platformy.

V navazujícím plenárním shromáždění se jednalo o změnách v organizaci práce a v lesní technice. H. - J. Bullinger (Univerzita Stuttgart) poukázal na progresivní podnikatele, kteří vynikají nejen ve využití pokrokových pracovních postupů a techniky, ale také pokrokové organizace práce. I střední a malí podnikatelé by měli brát zřetel na všechny moderní poznatky v této oblasti. Pohnula se také dopředu vzájemná kooperace mezi podnikateli.

Podle představitele dolnosaského Ministerstva výživy, zemědělství a lesů (W. Behrndt) je pro snižování nákladů na těžbu dříví důležité uvedení logistických řetězců do praxe. Racionalizační potenciál se podle dolnosaských zkušeností odhaduje na 42 - 70 ATS/m3 pilařského dříví.

Součástí exkurzní trasy bylo 36 exkurzních objektů k tématům pěstování a ošetřování lesa, těžba dřeva, logistika a ochrana lesa. Účastníci shlédli mnoho ukázek z přípravy půdy, výsadby sazenic, kvalitativního vyvětvování stromů v ergonomickém a nákladovém srovnání. Bylo demonstrováno hospodárné nasazení mobilní sekačky, na neúnosných půdách bylo předvedeno šetrné přibližování dlouhého dříví lanovkou a traktorem.

Podle Österreichische Forstzeitung, 11/2000, šve

SKLADOVÁNÍ A SUŠENÍ LESNÍCH PALIVOVÝCH ŠTĚPEK

Palivo ve formě štěpek může vysychat v důsledku velké povrchové plochy rychleji než ve formě štěpin a kuláčů. Při špatné skladovací technice a pomalém vysoušení štěpek s vysokou vlhkostí však dochází činností hub a bakterií lehce ke ztrátám dřevní substance a tím i energetické hodnoty. Teprve při vlhkosti pod 30 % činnost mikroorganismů ustává a dřevo je dlouhodobě skladovatelné. Obsah vody ve dřevě ovlivňuje jeho výhřevnost velmi silně. V procesu hoření musí být voda odpařena, což vyžaduje příslušnou energii. Vlhkost čerstvého dřeva (přes 50 %) lze dobrým skladováním snížit až na 20 % a jeho výhřevnou hodnotu zvýšit zhruba na dvojnásobek (asi 4 kWh/kg).

Je ovšem otázka, zda se sušení vyplatí. Jestliže vycházíme z výhřevnosti dřeva, pak cenový rozdíl mezi vlhkým (50 %) a suchým (20 %) dřevem je podle provedené kalkulace výrazný v poměru 66:100. V přepočtu na sušinu dřeva (0 %) však rozdíl již není tak výrazný - 132:143. Menší kotle pro spalování štěpek jsou svojí technickou podstatou určeny pro suché dřevo, u velkých kotlů je zpravidla možné spalovat čerstvé (vlhké) štěpky, zejména když jsou vybaveny kondenzační jednotkou, která využívá také teplo páry z odpařené vody. Při skladování dříví v lese probíhá vysychání pomalu. Na volných plochách se u slabého dříví po čtyřech měsících snížila vlhkost z 50 na 40 %, uvnitř porostu se vlhkost v některých případech udržela na 50 %.

Bylo ověřeno sušení štěpek pod střechou ve dřevěné hale, postavené na svahu. Hala má prodyšné stěny, prodyšnou podlahu a celá boční stěna je otevřena pro přísun a odsun štěpek. Prostor pod podlahou je využit jako skladiště strojů a je přístupný pod svahem z opačné strany. Uskladněny byly hrubé smrkové štěpky z korun stromů v souvislé hráni vysoké asi 3 m. Teplota v hráni se působením mikroorganismů zvýšila na 35 °C. Obsah vody klesl již po 50 dnech z 41 % pod 25 %, po 150 dnech až ke 20 %. Poměrně rychlý pokles vlhkosti pod 30 % byl způsoben hrubou strukturou štěpek, umožňující jejich dobrou prodyšnost, vzdušností otevřené konstrukce haly, což spolu se zvýšenou teplotou uvnitř hráně a nízkou teplotou okolí (duben, květen) umožnilo rychlé odvádění vlhkého vzduchu. Na povrchu hráně se vytvářela 20 cm kondenzační zóna s aktivnější činností hub a tvorbou spor. Při manipulaci s touto vrstvou štěpek je nutné ze zdravotních důvodů používat respirátor.

Celkový závěr není jednoznačně pozitivní. Dobře uložené hrubě sekané štěpky mohou být zejména při nízké okolní teplotě rychle a hospodárně prosušeny. Zejména pro větší teplárny by se však s mezisklady vlhkých štěpek nemělo počítat. V těchto případech je vhodnější skladovat na vhodných místech materiál určený pro sekání, nechat jej volně vysychat a posekat jej až před transportem do teplárny ke spotřebě.

Podle Energie Pflanzen, 2/2000, šve

PŘEDNOST BIOENERGIÍM

Heinz Kopetz, předseda Rakouského svazu pro biomasu na konferenci v září 2000 uvedl cíle Rakouska ve využití bioenergie do roku 2010, vycházející ze závěrů vlády ke Kjóto-strategii (mezinárodní dohoda o snížení emisí CO2), z úkolů evropské komise pro obnovitelné zdroje energie a z nutnosti snížit energetickou závislost Rakouska:

Naplnění tohoto záměru se týká těchto problémů:

• Nárůst 30 PJ znamená 300 tis. nových domovních jednotek a u 200 tis.
• jednotek jejich výměnu-inovaci.
• Za předpokladu, že asi 60 % domovních kotlů bude spalovat dříví ve formě pellet, je nutné vybudovat kapacity pro roční produkci 1,5 mil tun pellet.
• Počet biotepláren s dálkovým rozvodem tepla se zvýší 3x.
• 2 mld. kWh elektrického proudu má být kryto několika tisíci ekologických zařízení pro výrobu bioplynu a elektrostanic.
• 120 mil. litrů bionafty a 120 mil. litrů bioethanolu má být vyprodukováno na 90 tis. ha řepky a 50 tis. ha kukuřice a obilí.
• Vyvíjí se malá zařízení pro decentralizovanou výrobu tepla a elektřiny na bázi biomasy o výkonu 20-50 kW.
• Výstavba solární techniky; jen v Dolním Rakousku jde o 43 tis. m2 solárních kolektorů.

Podle Österreichische Forstzeitung 11/2000, šve

EKOŠÍLENSTVÍ MÍSTO EKOLOGICKÉHO MYŠLENÍ
Eduard Belser, Švýcarsko

Myšlenku ochrany přírodních podmínek života a šetrného zacházení s neobnovitelnými surovinami, která patří k základním otázkám přežití lidstva, vyjadřuje středoevropské lesnictví již déle než od poloviny 19. století principem “trvalé reprodukce”. Až do 60. - 70. let 20. století mělo ve Švýcarsku lesnické oddělení Vysoké školy technické v Curychu prakticky monopol na ekologické vzdělání. Přesto dnes lesničtí odborníci z různých důvodů (i vlastní vinou) ztratili v oboru aplikované ekologie vedoucí úlohu. Došlo to dokonce tak daleko, že nyní lesní hospodářství musí často naslouchat radám různých zkrachovalých a jednostranně vzdělaných ekofundamentalistů, jak by se měl les obhospodařovat. Také aktuální “přívěsné ekoštítky” na dříví z ekologicky obhospodařovaného lesa by samy o sobě byly dobrá věc, pokud by se ovšem majitelům lesů nepřidělovaly se slibem vyšších tržeb za prodané dříví.

“Organizátoři životního prostředí” si přitom příliš netroufnou veřejně napadat vliv letecké dopravy nebo laviny škodlivin vypouštěných průmyslovými závody. Kdyby např. propagovali dovolenou na blízkém venkově místo letů do ciziny, mohli by proti sobě popudit mocnou část veřejnosti, která se o důsledky svého jednání příliš nestará a přesouvá pohodlně odpovědnost na dobrovolné ekologické organizace (což je svého druhu obchod s odpustky). Ekologičtí aktivisté k vám v tomto duchu mohou zakrátko vstoupit (pravděpodobně v plášti a botách z umělé hmoty a po dlaždicích z PVC) a zeptat se: “Je vaše parketová podlaha a váš nábytek opravdu z certifikovaného dříví?” Jen naivní vlastník lesů by mohl věřit, že se takové dříví dá příště lépe zpeněžit! Smysl certifikace je přece jiný!

Österreichische Forstzeitung, 1/2001, Čk

JAKÁ JE ÚČINNOST ZPRÁV O ŠKODÁCH ZVĚŘÍ?
Otto Moser

Fronta mezi lesním hospodářstvím a myslivostí by mohla klidně upadnout do zimního spánku, kdyby se nyní na stolech neobjevila zpráva o škodách způsobených zvěří za rok 1999 a nevyvolávala řadu otázek. Tak např.: Jsou vykazované škody zvěří neměnnou veličinou?

Porovnáváme-li celostátní výkazy za souvislou řadu let, zjistíme, že opravdu dochází jen k nepatrným odchylkám od průměru. V jednotlivých oblastech se přitom ovšem rozsah škod významně liší - od zanedbatelných až po neúnosné, o nichž se pak mluví na lesnických shromážděních buď jen mimochodem, nebo naopak velmi zaníceně až bouřlivě - podle postoje řečníka nebo auditoria. Vzdor tomu se již po celá desetiletí neúnosné škody vcelku nezmenšují. Pomístně dosažené úspěchy sice názorně dokazují, že je řešení tohoto problému možné, ale v konečném saldu se to stále neprojevuje. Příčinou je nesporně skutečnost, že v jednotlivých spolkových zemích a jejich okresech převažuje nechuť tento závažný problém racionálně řešit. Bylo by záhodno posoudit, jakou roli při tom hrají různé postoje zúčastněných stran: jednostranné zaujetí, neznalost a dokonce nepoctivost, zkreslování skutečného stavu (např. vykazování silně poškozených oblastí pouze v procentech plochy místo v hektarech).

Musíme se proto ptát: K čemu za této situace každoroční situační zprávy vlastně slouží? Čte je vůbec někdo? Nebo si jen žijí vlastním životem? Lokální úspěchy při snižování škod přece dokazují, že je snížení neúnosných škod možné!

Österreichische Forstzeitung, 1/2001, Čk

TRŽNÍ PRVKY PRO LEPŠÍ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Ekonomicky výhodné postupy výroby ani výrobky nejsou vždy příznivé pro životní prostředí a žádoucí ohled na životní prostředí naopak považuje část světových výrobců za neúnosný. To se výrazně projevilo na nedávné mezinárodní konferenci o klimatu v Haagu. Pokud se tedy zatím nedaří najít společná velkorysá řešení shora, nezbývá než se v národním měřítku orientovat aspoň na podporu menších iniciativních kroků zdola, které ovšem ve svém součtu budou také znamenat pokrok. V Rakousku k tomu přispívá udělování cen za realizované technické a technologické inovace (Umweltpreis 2000) a za smluvní dohodu organizací a institucí, směřující k úspoře energie (Contractingpreis - Energieprofi 2000).

První z obou cen byla za loňský rok udělena Rakouskou společností pro životní prostředí a techniku v kategorii “Výzkum a vývoj” firmě, která vyvinula cenově příznivější domovní okna s tzv. pasivační ochrannou vrstvou, aniž k tomu použila umělých hmot. V kategorii “Provoz” byla oceněna stavební firma za koncepci logistiky dopravy materiálu z výkopů současně s dopravou stavebních prefabrikátů, při níž použila železnici místo nákladních automobilů. Tím snížila emisi CO2 téměř o 80 tun. Také druhá z obou cen směřuje především ke snížení emise CO2, Rakousko se totiž dohodou z Kjóto (1997) zavázalo snížit tuto emisi o 13 %. Důvodem udělení ceny je realizace smlouvy např. mezi podnikem nebo obcí a firmou, která provede ve své režii buď modernizaci dosavadních zařízení spotřebitele energie a způsobu odběru, nebo financuje jejich výměnu. Náklady modernizace nebo investice se postupně hradí z dosažených úspor na platbách za spotřebu energie. To pochopitelně motivuje obě smluvní strany, přičemž spotřebitel může po čase nově instalované zařízení odkoupit. Tuto cenu dostala za rok 2000 celá řada měst a obcí, dokonce i vídeňský magistrát.

Österreichische Forstzeitung, 1/2001, Čk

O VLIVU LESA NA SNÍŽENÍ OBSAHU CO2 V OVZDUŠÍ

Ch. Lachner informuje o práci Sten Nilssona, který v současné době působí v Mezinárodním ústavu pro aplikovanou systémovou analýzu (IIASA) se sídlem v zámku Laxenberg (Rakousko). Ve zprávě o řešení globálních otázek lesního hospodářství se zmiňuje také o urči-tých nedostatcích v závěrečném protokolu mezinárodní konference v Kjotó, týkajících se vlivu lesů na snížení obsahu CO2 v ovzduší. Kladná úlohu lesů jako jímky tohoto plynu - produktu asimilačního procesu - je v protokolu z Kjóto výslovně zapsána, což je možno chápat jako určitou politickou podporu významu lesů a lesního hospodářství. Na konferenci o klimatu, která se následně konala v listopadu 2000 v Haagu, byla však tato funkce lesa relativizována, a to nejen pro nesnadnou globální kvantifikaci poměru mezi výsledkem asimilace a disimilace. Nejednotnost panovala také v otázce způsobu započítávání tzv. pružných mechanismů lidských aktivit, které v této oblasti působí. Patří k nim např. obchod s emisními certifikáty, projekty redukce lesů, prováděné uvnitř průmyslových států nebo ve spolupráci s rozvojovými zeměmi, a také způsob započítávání přírůstu lesů k dobru lesního hospodářství. K této otázce Nilssonova kritika: “Není přece možné započítávat globální holoseče z roku 1990 mechanicky od doby jejich zalesnění, např. od roku 2008, lesnímu hospodářství k dobru, zvláště když se nezkoumají změny v úspěchu zalesnění a neuvažují se jejich pravděpodobnosti, které jsou nesporně značné”. Nilssonova studie poukazuje celkově na nedostatečnost našich metod prognózování vlivu lesů na obsah CO2 v ovzduší.

Österreichische Forstzeitung, 1/2001, Čk

EKONOMIKA NÁKLADŮ CERTIFIKACE

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů v Montpellier (Francie) se zabýval ve spolupráci s organizací ECOCERT analýzou možných nákladů certifikace soukromých lesů, zejména z toho hlediska, zda je ekonomicky výhodné, aby se majitelé menších lesů v určitém regionu pro tento účel sdružili.

V první řadě byla analyzována pracovní náročnost certifikace provedené různými metodami, které se navzájem lišily počtem použitých kritérií a pracností hodnocení stavu lesa z hlediska trvalé udržitelnosti rozvoje jeho funkcí. Ukázalo se, že metoda používaná ve Finsku má sice nejmenší počet kritérií (což vyplývá již z charakteru finských lesů), ale že pracnost hodnocení je podstatně vyšší, než při certifikaci podle kritérií dosud mezinárodně nejznámější iniciativy FSC (Forest Stewardship Council, která se snaží o vzájemné uznání s novější celoevropskou metodikou PEFC), nebo podle dvou francouzských metod.

Náklady individuální certifikace vyjádřené procentem z pětiletého průměru čistého zisku pochopitelně závisely především na velikosti lesního majetku: V objektech do velikosti 50 ha vždy překračovaly 10 %, v objektech nad 50 ha se pohybovaly mezi 5 - 10 % (nikdy neklesly pod 5 %). Již podle toho lze předpokládat, že je výhodnější sdružit pro účely certifikace lesní majetky na úrovni regionů. Další šetření tento předpoklad plně potvrdilo: náklady certifikace provedené společně pro celé regiony se pohybovaly v rozpětí mezi 0 - 5 % průměrného ročního zisku.

Forets de France 9/99, Čk

FINSKO A ŠVÉDSKO MAJÍ NÁSKOK

Redakce rakouského časopisu Österreichische Forstzeitung referuje o pražském sněmování Panevropské certifikační iniciativy (PEFC, viz podrobnější informace v LP č. 1/2000). Všímá si zejména toho, že význam této iniciativy roste, což vyplynulo již z účasti 32 států a že Finsko a Švédsko přihlásily jako první země své národní systémy certifikace ke schválení PEFC. Ve Finsku dokonce již obdržely soukromé lesy o celkové výměře 1,4 mil. ha certifikát. Rychle se nyní snaží přistoupit i Velká Británie (po vzájemném uznání metodik FSC a PEFC) a Slovinsko. Rakousko plánuje dokončení a praktické ověření svého systému v prvním pololetí roku 2000. Zájem o aktivní spoluúčast na rozvoji systému PEFC se projevil i v zámoří, především v USA a na Novém Zélandu. O přípravu certifikace afrických lesů pečuje příznačně Evropská nadace pro zachování afrických lesních zdrojů. Redakce v závěru poukazuje na některé dosud nevyjasněné problémy certifikace: např. pokud se nevyřeší, jak bude možno ověřit podíl “certifikovaného dřeva” až na finálních výrobcích, zůstane údajně každý certifikovaný hektar lesa jen “vzorkem bez ceny”.

Österreichische Forstzeitung, 12/99, Čk

PRO VÁŠ LES? ZÁVĚREČNÁ KONFERENCE O VÝZKUMU ODUMÍRÁNÍ LESŮ
(FIW - Für Ihren Wald? Abschlusskonferenz der Waldsterbenforschung)

V úvodním odstavci informativního článku o závěrečné konferenci, která hodnotila výsledky výzkumu “odumírání lesů”, se konstatuje, že tento termín dříve nebyl mezi lesníky znám, pak přišla 80. léta, kdy se jej běžně používalo a klade se otázka, zda se tento termín ještě vůbec uplatňuje, zda tento jev vůbec existuje.

V 80. letech se však problematika onemocnění a hynutí lesů (v češtině prof. Křístek uplatnil termín “chřadnutí lesů”) stala prvořadou v odborných kruzích a vzbudila u široké veřejnosti obavy z “ohrožení jejich lesů”. Příčina se hledala v kyselých deštích a v náporu znečištěného ovzduší, především oxidů síry. Vznikaly nejrůznější hypotézy a analýzy. Vše to pak vedlo k nákladnému snížení emisí síry. Celý tento problém byl pro Rakousko, s ohledem na horský charakter krajiny a nebezpečí ztráty lesů, mimořádně důležitý. V roce 1983 vznikla spoluprací ministerstev vědy a dopravy a zemědělství a lesního hospodářství na Zemědělské univerzitě ve Vídni “Výzkumná iniciativa proti odumírání lesů” (“Forschungsinitiative gegen das Waldsterben”). Výzkum měl vysvětlit příčiny a důsledky hynutí lesů. V letech 1983 - 91 se pracovalo na I. programu (FW I). Ten přinesl poznatek, že stabilizace lesních ekosystémů musí vycházet ze dvou bodů - snížení imisí (opatření z hlediska politiky ochrany životního prostředí), - asanace lesních ekosystémů (lesnická opatření). Těžištěm II. programu (FW II) byla problematika asanace lesních ekosystémů s převahou smrku. Výsledkem II. programu neměla být generalizace zásad, nýbrž naznačení cesty na základě tří místních studií, a to v Horním Rakousku, ve Štýrsku a v Tyrolsku. Ve studiích se měla za použití odborných metod, někdy i nově vypracovaných, stanovit diagnóza příčin škod, dále pak vypracovat koncepci asanace, tuto koncepci zrealizovat a zhodnotit její výsledky. Podstatná část těchto výsledků je shrnuta v publikaci, k níž bylo ve dnech 14. - 16. září 2000 uspořádáno na Zemědělské univerzitě ve Vídni kolokvium.

V další části článku se uvádějí praktické výsledky z kolokvia, kde se především zdůrazňuje, že o škodlivých látkách a jejich účincích na strom, porost a půdu se poměrně brzy vědělo, jak o tom svědčí řada vydaných publikací. Mnohé tehdejší domněnky a odhady jsou nyní potvrzeny konkrétními údaji. Zásluhou varovných hlasů z 80. let je, že se výrazně snížily emise škodlivých látek (např. u síry se hodnoty emisí pohybují na 15 % roku 1980). Hodně se na kolokviu hovořilo o náchylnosti lesů k onemocnění. Při tom se rozlišoval termín dispozice, jako vrozený vnitřní předpoklad k onemocnění, daný geneticky a predispozice jako náklonnost vyvolaná vnějšími vlivy. U vnějších vlivů je důležitá intenzita a délka působení škodlivých látek a konkrétní čas napadení. Pro celkové následky je důležité spolupůsobení dispozice a predispozice. Lesní porosty bez působení mimořádného vnějšího stresu jsou proti působení škodlivých látek výrazně odolnější než oslabené porosty. (Tyto souvislosti známé i z lidské společnosti byly těžištěm II. programu.) Tak např. pro zvýšenou odolnost proti stresu se uvádí jako důležitá dřevinná skladba porostu, výstavba porostu, vodní poměry, stav humusu, stav živin, pufrovací schopnost půdy proti okyselování, ale i expozice, porostní klima, způsob těžby a obnovy, okus a ohryz zvěří, fyziologické oslabení porostů v suchých letech, extrémní mrazy, napadení hmyzem, negativně působí i větrné bouře, které poruší proudění vody ve stromech. Vzájemné působení těchto vlivů a škodlivých látek rozhoduje o růstu stromů.

Cílem konference bylo, aby do povědomí vstoupilo, že les je proti ohrožení různými škodlivými vlivy právě tak málo chráněn jako před dvaceti lety. Působení škodlivých látek je sice důležitý, ale rozhodně ne jediný faktor, který ohrožuje les. Snahy o minimalizaci imisí musí pokračovat v neztenčené míře, obdobně jako poznávání a sledování vlivů lesního hospodářství na les. Konference měla rovněž povzbudit majitele lesů, aby svou pozornost neupínali jen na škodlivé vlivy z vnějšku, ale aby využili všech možností k stabilizaci a zlepšení kondice lesů.

Oznámená publikace je zdrojem přírodovědných poznatků, který umožňuje všestrannou orientaci.

Holzkurier 42/2000, Proch

NEJVĚTŠÍ ODBORNÝ LESNICKÝ VELETRH ELMIA - WOOD 2001 JÖNKÖPING (ŠVÉDSKO)

se uskuteční ve dnech 6. - 9. června. Poprvé bude pilařská výstava spojena s exkurzemi do jižního Švédska a se semináři a bude ukazovat cestu dřeva od lesa přes jeho zpracování až po hotové výrobky.

Holzkurier 3/01, Proch

NĚKOLIK ZAJÍMAVOSTÍ Z ČLÁNKU “MĚNOVÁ HOUPAČKA”

• Na začátku minulého roku si nikdo nepomyslel, kolik dříví poputuje z Evropy do Japonska a USA, a to přes klesající trend výstavby domů. Dolar však stoupl o 30 % a všechno bylo jinak.
• Analytici kritizují zadlužení Japonska, které dosahuje 128 % HDP, což je nejvyšší údaj ze všech průmyslových zemí. Důsledkem je labilní hospodářství, chybí impulsy k výstavbě domů, pokračují konkursy firem. Např. před koncem roku 2000 šla do konkursu firma Osaka Mokuzai s předlužením 6 mld. jenů. Její roční obrat činil 18 mld. jenů.
• Šance lepeného dřeva. V tomto výrobku mají v roce 2001 velké možnosti Evropané. Japonci v něm zaznamenávají rekordní dovoz - do listopadu 2000 to bylo 362 tis. m3 (z toho /v tis. m3/ Rakousko dodalo 73, Norsko 54, Finsko 51,5, Německo 48,5, zatímco USA 35, Kanada 29). Podle předběžných propočtů dosáhl import z Evropy v minulém roce 2,2 mil. m3, v tomto roce to má být 2,3 mil. m3.
• Podle interních propočtů STORA ENSO Timber se má letos zvýšit spotřeba nosníků (trámů) ze 400 tis. m3 na 800 tis. a do roku 2003 má stoupnout na 1,15 mil. m3. V dalším textu se uvádí, že to je vliv kooperace s podnikem Holzwerke Wimmer, Pfarrkirchen (D), který staví ve Ždírci nový závod na výrobu stavebních konstrukcí z masivního dřeva (viz LP 2/01) a vedle toho úspěšně běží výroba v Sollenau (A).
• Hospodářství v zemích EU poroste letos poprvé po dlouhé době rychleji než v USA (hrubý domácí produkt 2,8 % proti 2,2 %. Rakousko a Německo počítá s růstem HDP 2,5 %). Spotřeba dříví v USA má proti rekordům v letech 1999 a 2000 letos klesnout a naopak se má zvýšit spotřeba oceli a plastů.
• Rakouské pilařské závody se budou v letošním roce pohybovat mezi tržbami 2088 ATS/m3 a cenou jehličnaté kulatiny 822 ATS/m3. Lesní hospodářství bude mít velmi těsný prostor pro svůj pohyb při ceně dříví okolo 1000 ATS/m3.

Holzkurier 1/01, Proch

STAVY ZVĚŘE POTŘEBUJÍ DŮSLEDNOU KONTROLU

Rakouské spolkové lesy sázejí na monitoring

Rakouské spolkové lesy (Öbf AG) hodlají od roku 2001 zavést v celém podniku monitoring škod působených zvěří. K tomuto účelu podnik zřídí trvalé zkusné plochy rovnoměrně rozmístěné po všech lesních závodech. To má umožnit, aby se každoročně zjistil regionální a podnikový trend škod a včas poznala problémová území, v nichž se pak na úrovni lesních revírů nebo honiteb uskuteční intenzivní šetření. Monitoring půjde po dvou liniích: - zjištění stavu mlazin a jejich okusu, - zjištění rozsahu loupání (v článku se zásadně používá pouze termínu loupání - das Schälen, die Schälung). Škody má pokud možno zjišťovat místní personál, aby revírníci měli lepší vztah k výsledkům a byli citlivější k tomuto ožehavému tématu.

Trvalé zkusné plochy v mlazinách

Při zjišťování stavu škod v mlazinách se na trvalých zkusných plochách vyznačí kruh, na němž se popíše druhová skladba porostu, jeho výška a stupeň poškození okusem. U každé zkusné plochy se uvede obnovní cíl. To umožní odhadnout jeho dosažitelnost. Dále se může odvodit podíl poškozených stromků u jednotlivých dřevin a výškových stupňů.

Liniová taxace ve starších porostech

Poškození porostu loupáním se bude zjišťovat na 4 m širokých zkusných linkách, uvedených v jednom ze světových směrů v náhodně vybraných porostech ohrožených loupáním. Příslušné zkusné stromy budou označeny připínáčkem, aby se předešlo jejich opomenutí při dalších šetřeních. Poškozené stromy se na ráně označí malou barevnou značkou, aby se při pozdějších šetřeních rozlišily staré a čerstvé rány. Změřením délky zkusné linie se propočítá počet poškozených stromů na hektar a jejich podíl z celkového počtu stromů. Důležité je následné zpracování a interpretace získaných údajů, při němž se rovněž zúčastní personál příslušného revíru. Náročná bude zejména interpretace extrémních hodnot a jejich zdůvodnění. První výsledky šetření lze očekávat na podzim 2001 a zejména při následném šetření v roce 2002. V závěrečném odstavci se zdůrazňuje, že tímto postupem lze získat objektivní a ověřitelné informace o vývoji škod a tím také cenné podklady pro potřebná opatření a pro věcná jednání s mysliveckými partnery a mysliveckými funkcionáři.

Holzkurier 51-52/2000, Proch