BUDOUCNOST ÚSTAVU PRO HOSPODÁŘSKOU LESŮ

Rozhovor s Ing. Richardem Slabým, ředitelem ÚHÚL Brandýs nad Labem

V sídle ústředí Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem se 30. 1. 2001 uskutečnila první ústavní rada ÚHÚL v letošním roce na které byl uveden do funkce nový ředitel ÚHÚL Ing. Richard Slabý. Za účasti ředitelů poboček ÚHÚL, zástupců MZe, LČR, s. p., VLS, s. p., VÚLHM, SVOL a dalších subjektů zhodnotil bývalý ředitel Ing. Zdeněk Tomeš činnost ředitelů poboček a vrcholového vedení v uplynulém období. Nastupující ředitel představil svou koncepci rozvoje a činnosti ÚHÚL. V této souvislosti jsme Ing. Richarda Slabého požádali o rozhovor.

Ujímáte se vedení ústavu, který má více než šedesátiletou historii. Jaké jsou jeho současné hlavní úkoly?

Po vzniku našeho ústavu v roce 1935 se dá říci, že hlavním cílem bylo sjednotit různé metody hospodářské úpravy lesů a vyvíjet, či ověřovat nové technologie v této oblasti. Za velký přínos našemu lesnictví lze považovat typologický systém. Dnes jsou vlastní lesní hospodářské plány nástrojem vlastníka a ti si je zadávají opět u jednotlivých soukromých taxačních kanceláří. Jednotnost zpracování pro použití ve státní správě lesů, případně v informatice dnes zajišťuje informační standard lesního hospodářství a počítačové programy.

Hospodářská úprava lesů je dnes z hlediska výsledných produktů rozdělena na dvě části. Jednou částí jsou OPRL, druhou částí jsou vlastní LHP a osnovy. OPRL vypracovává náš ústav a jde o pohled na velké části krajiny bez rozdílu vlastnictví, z pohledu lesnické typologie, ochrany lesa, polyfunkčního zaměření a z pohledu dopravního a tedy i technologického zpřístupnění. Snažíme se o ekosystémový pohled na les. Tyto plány byly a stále ještě jsou některými lidmi částečně kritizovány, ale je nutno si uvědomit, že zpracováním tohoto díla získáme víceméně jednotný pohled na veškeré lesní ekosystémy v našem státě. S informacemi takto získanými je možno dále pracovat, rozvíjet je a neslouží jen jako podklad pro vypracovávání LHP a osnov, jak se na ně mnozí zúženě dívají, ale jsou dobrým základem pro státní lesnickou politiku, územní plánování a regionální rozvoj. Právě letos bude první cyklus těchto plánů pro všech 41 PLO dokončen a nás čeká výrazná změna náplně činnosti - částečný přesun pracovníků do oblasti pro celé naše lesnictví úplně nové - do inventarizace lesů.

Na základě pověření MZe bylo pod naším ústavem vybudováno Národní certifikační centrum. Jako velmi důležité vidím začlenění našich certifikačních aktivit do celoevropského procesu. Prostřednictvím našeho zástupce Ing. Jaroslava Tymráka, je naše republika chápána, jako jeden z nejaktivnějších členů pan-evropského certifikačního procesu.

Domníváte se, že se činnost ústavu v budoucnu více zaměří na informační technologie, nebo na dnes aktuální komunikaci s veřejností?

V posledních letech postupně narůstá objem činností v oblasti informačních technologií. Myslím si, že význam ústavu poroste v budoucnu kromě oblasti ověřování nových technologií v hospodářské úpravě, na poli informatiky a v oblasti servisu pro orgány státní správy lesů na všech stupních. Zde by mohlo jít i o komplexní převzetí prací spojených se zadáváním a přejímáním osnov, auditem v oblasti HÚL a s technickou podporou při kontrolách v oblasti dotační a subvenční politiky státu. Rozsáhlé pole působnosti pro ústav je možno vidět i v přechodu našeho lesnictví na “přírodě blízké hospodaření”. Z pohledu taxačních technologií nás zde jistě čeká velmi dlouhá cesta k stanovení nějakých pevných pravidel, pokud je to vůbec možné.

Náš ústav by mohl v budoucnu také sehrát důležitou úlohu i v oblasti osvěty, propagace a školení odborných pracovníků v oblasti HÚL a státní správy, ale i laické veřejnosti. Je nutno navázat spolupráci i s nevládními organizacemi působícími na poli ochrany přírody a životního prostředí. Ústav musí nastoupit cestu servisní organizace celého lesního hospodářství a aktivně nabízet služby, vyplývající z našich personálních a materiálních možností. V neposlední řadě je zde široké uplatnění při pomoci začleňování našeho lesního hospodářství do evropských struktur a při mezinárodní spolupráci obecně.

Je reálné “postoupit”, v souvislosti s narůstajícími činnostmi v oblasti informačních technologií aj., některé práce spojené např. s OPRL soukromým subjektům?

Výrobní a rutinní práce na lesních hospodářských plánech odešly společně s technologií v minulých letech do soukromé sféry. Osobně nevidím příliš dalšího prostoru pro podobný postup u prací na OPRL. Pokud by se tak v budoucnu někdy stalo, měl by určitě ústav sehrát roli metodika a zadavatele dílčích zakázek a zpracované zakázky do vlastních plánů začleňovat. Jedině tehdy je možno nést za tuto oblast lesního hospodářství zodpovědnost. Tento případný přechod musí však být postupný a promyšlený. Může jít jen o rutinní práce a těch v OPRL zase tolik není. Zvláště do budoucna, kdy by mělo být posíleno plánování, datové analýzy a syntézy z pohledu ekonomického zhodnocení území při různých variantách vývoje. Stát asi nemůže nikdy do soukromé sféry pustit ty činnosti, z jejichž závěrů se bude odvozovat výše státní podpory a kde je výsledkem ucelené, místně zcela kompatibilní dílo, a to zvláště tam, kde zjištění nelze přesně kvantifikovat a jde spíše o subjektivní zjištění stavu - jakkoli se snažíme o celostátně jednotný pohled. Klasickým případem takovéto činnosti je lesnická typologie, základ veškerého lesnického snažení.

Jaký je vzájemný vztah ÚHÚL a soukromých taxačních kanceláří?

Po oddělení prací spojených s LHP od nás přešlo do nových taxačních kanceláří mnoho zkušených praktiků. Mnozí z nich nepohlíží na ústav jako na partnera nebo pomocníka, ale jako na nežádoucího konkurenta. Zde je nutno tento obraz postupně měnit a nabízet taxačním kancelářím, ale i ostatním subjektům v lesním hospodářství pomocnou ruku - všestranný servis - poslouchat racionální návrhy a očekávání. Můžeme se například podílet na odborném růstu jejich mladých pracovníků, kteří dnes přicházejí ze škol a nemají za sebou praxi v našem ústavu.

Možnosti spolupráce s taxačními kancelářemi vidím zejména ve školení a osvětě prostřednictvím klasických školení, ale v blízké budoucnosti i prostřednictvím internetu; umožnění oboustranně prospěšných praktických stáží v ústavu pro mladé pracovníky, v informačním servisu a poradenství; v možnostech jejich začleňování do mezinárodních projektů.

Na tomto místě bych rád nabídl prostor k vzájemnému dialogu. Osobně bych byl rád, aby ústav měl s taxačními kancelářemi v blízké budoucnosti nadstandardní vztahy. Analogie s rozpadem Československa je podle mne velmi blízká.

Na druhé straně je třeba upozornit, že oddělení soukromého sektoru od státu nebylo ve všech případech zcela dokončeno a přetrvávání podivného, těžko právně definovatelného stavu v některých regionech neslouží dobré věci.

Uvažujete o změnách organizačního schématu ústavu?

Nechystají se žádné převratné změny, ale v rámci nového uspořádání pod přímé řízení ředitele přejde Národní certifikační centrum a bude založeno oddělení vnějších vztahů. Důležitou úlohu tohoto oddělení vidím v personalistice, a to v určitém personálním servisu pro celé lesnictví. Právě při mezinárodní spolupráci vidíme, jak je důležité vědět o schopnostech a znalostech pracovníků v našem resortu. Jistá dobrovolná “databanka” informací umístěná na internetu, by jistě v budoucnu pomohla mnohým při hledání vhodného člověka pro řešení konkrétních problémů.

Dříve bylo zvykem, že pro každou oblast hospodářské úpravy byl v ústředí vedoucí pracovník, který metodicky řídil provozní pracovníky na pobočkách a kontroloval výsledky jejich práce. Byli to nejčastěji progresivní lidé z provozu, kteří se podíleli i na vývoji. Není však dobré, aby aktivní pracovník opustil oblast provozu a věnoval se jen vývoji, jelikož to často vede ke ztrátě kontaktu s realitou. Provoz se odehrává převážně na pobočkách - pracovištích, a je problematické, aby tito lidé měnili působiště a stěhovali se do Brandýsa. Zvláště při dnešních komunikačních možnostech je to i zbytečné. Jde jen o to, příslušným vůdčím osobnostem v dané problematice uvolnit ruce na vlastním pracovišti - pobočce a na část úvazku je začlenit do struktury ústředí. Povede to i k sepjetí ústředí s regionálními pracovišti, které si myslím někdy trochu schází.

V posledních letech se poněkud zapomnělo na proces vnitřní kontroly. Nejde o nějaký bič na lidi, ale o koordinaci pohledu na společně řešenou věc, která vede k jednotnějšímu zpracování dané problematiky.

Postupným soustředěním účetnictví a podobných obslužných činností do ústředí dochází k pozvolné změně z víceméně svobodných poboček v regionální pracoviště. V mnohém si to dnes vyžadují i nové zákonné předpisy. Vedoucí regionálního pracoviště a jeho zástupce bude přímým partnerem nově ustaveným orgánům krajů. Na krajské orgány a na pověřené městské a obecní úřady přejdou pravomoci státní správy, které dnes mají územní odbory MZe a okresy. V hladkém přechodu na nové státoprávní uspořádání vidím jeden z hlavních úkolů ústavu pro nejbližší období.

Jednou z úvah do budoucnosti je možné ustavení poradní rady ředitele, která by byla složena ze všeobecně uznávaných osobností našeho lesnictví a která a zajišťovala tolik potřebnou zpětnou vazbu.

Bude stávající rozmístění pracovišť vašeho ústavu slučitelné s vyššími územně správními celky?

Dnešní rozložení regionálních pracovišť je v rámci republiky poměrně rovnoměrné a až na několik případů bude vyhovovat i v době plné funkčnosti těchto celků - k 1. 1. 2003.

V případě, že nebude politicky přijatelné “obsluhování” některého z krajů pobočkou sídlící v sousedním kraji, bude nutno tyto problémy změnou statutu dnešních detašovaných pracovišť řešit. Jde zejména o kraj Ústecký a Karlovarský, případně vytvořením nových pracovišť v kraji Pardubickém a Jihlavském. Celostátní charakter ústavu by však měl být dán právě schopností zajistit plný servis na každém místě našeho státu bez rozdílu působnosti pracoviště. Z hlediska dlouhodobého uspoření nákladů se již dlouho hovoří o přestěhování pobočky Stará Boleslav do budovy ústředí v Brandýse n. L. Toto vše bude jistě předmětem rozsáhlé diskuse mezi zřizovatelem a novým vedením ústavu a nelze dnešní představy zdaleka považovat za definitivní a konečné.

Existují již nějaké návrhy pro zlepšení v rámci dnešního předmětu činnosti?

Díky novým zákonným předpisům jsme se stali od nového roku organizační složkou státu. Proto dochází v této době k novému definování předmětu naší činnosti. V hlavním poslání našeho ústavu se však žádné zásadní změny neočekávají.

Náš ústav musí nadále zajišťovat pořizování, správu, analýzy, syntézy a poskytování všestranných resortních informací. Budoucnost je potřeba vidět hlavně v digitálních a již méně v analogových technologiích. Přesto musím zdůraznit, že bez klasické mapy se lesák při své práci ani v době internetových technologií ne-obejde.

Daleko většího významu v celém našem lesnictví musí sehrát lesnická typologie a celkový ekosystémový pohled na les a na jeho “ekonomický” význam pro společnost, a to zejména z pohledu vysoké hodnoty tzv. ostatních funkcí lesa. V této oblasti právě ve spojení s OPRL sehraje jistě náš ústav v budoucnu významnou roli.

V oblasti informatiky se zaměříme zejména na rozvoj intranetu mezi orgány státní správy a ústavem. Počítáme s rozšířením a zkvalitněním služeb internetu pro širokou odbornou i laickou veřejnost, a to vzhledem k přípravě členství v EU nejen v českém jazyce. Celosvětovým trendem je poskytování informací veřejnosti. Zvláště v USA a Kanadě se razí princip, že data, která pořídil stát z rozpočtu mají být k dalšímu využití poskytována zdarma. V Evropě se tento princip zatím zcela nezabydlel, ale jistě k tomu brzy také dojde. Zabrání se tím totiž duplicitě podobných, ale ne zcela identických informací o stejném jevu, kdy po krátké době již nikdo nepozná, která informace je vlastně primární a napomůže to rozvoji informačních technologií.

Oblast rozvoje informatiky souvisí i s plány na rozšíření osvěty a propagace lesa, jeho funkcí a dřeva, jako jedné z mála trvale obnovitelných surovin. Když srovnáme třeba jen stavebnictví u nás a v jiných zemích, je vidět jak neorané toto pole je. Jde také o to, aby si veřejnost uvědomila, že vlastník lesa, tedy “kusu přírody” je ve zcela jiné pozici, než vlastník něčeho jiného. Společnost od něho očekává, že z výtěžku za dřevo bude zcela bezděčně zajišťovat vše ostatní, co souvisí s její představou o “hezkém lese” a to je podle mě velký omyl.

Jak se připravujete na Národní Inventarizaci lesů v ČR?

Jde v našich podmínkách o zcela novou věc. Proces dokončení prvního cyklu OPRL a začátek prací na inventarizaci lesů v ČR si vyžádá přesun pracovních sil. Zároveň je nutno dbát na bezpodmínečnou jednotu zpracování a případnou rychlou aktualizaci nové technologie. Celý proces je v těch nejlepších rukou a dvojice Ing. Vyslyšel - Ing. Holický, která je tím pomyslným vrcholem ledovce, je pro mne zárukou zvládnutí celého procesu. Inventarizace lesů zajistí mezinárodní kompatibilitu našich dat hospodářské úpravy lesů a jednotnost zpracování je nutná i z hlediska mezinárodního kontextu.

Jaká je struktura finančních zdrojů ÚHÚL?

Ústav je plně financován ze státní rozpočtu, a tím jsou dány poměrně úzké mantinely. Z pohledu nutnosti přilákat a potom hlavně udržet zde nadprůměrné odborníky, nutné k zajištění výše uvedených vzletných cílů se musíme pohlížet i po jiných zdrojích.

Jde zejména o znovuzískání hospodářské činnosti; prostředky z fondů EU; přímou účast v zahraničních projektech.

Jak je to dnes vlastně s vaší vedlejší hospodářskou činností?

Tuto doplňkovou činnost bylo možné realizovat jen v případě splnění hlavní činnosti ústavu. Dnes je zákonně pozastavena. Pro ústav je z mnoha příčin potřebná. Jelikož jde podnikatelskou sférou o velice kritizovanou oblast činnosti ústavu, je nutno při jejím případném znovuzískání přísně dbát na to, aby nešlo o činnost konkurující soukromému sektoru.

Vedlejší činnost sloužila ústavu zejména k hospodárnému využití pracovníků a techniky, jelikož naší práci lze jen těžko územně a časově zcela vyrovnat; stimulaci nadprůměrných odborníků; vybavení výpočetní technikou nad rámec možností rozpočtu.

Vzhledem k nutnosti vysoké odborné zdatnosti našich pracovníků v budoucnu, věřím, že nám tato “vyrovnávací” činnost bude v blízké budoucnosti opět umožněna a bude provozována ne proti někomu, ale v zájmu celého lesního hospodářství. Jde o to ji provozovat v souladu s hospodárným využitím základních prostředků a také v nezastupitelných činnostech např. některé práce s daty.

Jaká je struktura zaměstnanců ÚHÚL, případně jaké kroky vás v oblasti personální politiky ÚHÚL čekají?

V současnosti je zde zaměstnáno zhruba 480 zaměstnanců. Z toho 180 je starších 50 let a přibližně 80 pracovníků je dokonce již v důchodovém věku. Mnozí z nich dnes pracují na prvním cyklu OPRL. Dá se předpokládat, že s ukončením tohoto cyklu jich mnoho odejde do penze. V blízké budoucnosti bude nutno přijmout mnoho mladých pracovníků. Je to velká šance pro odborný a funkční růst pracovníků do 30 let, dnes jde o přibližně 135 zaměstnanců, ale zároveň náročná práce pro management ústavu.

V souvislosti s personální politikou chceme uplatňovat vnitřní stimulaci zaměstnanců a preferovat určité principy vedení pracovníků. Hlavně princip vnitřní evaluace - hodnocení pracovníků při aktivním přístupu k dalšímu vzdělávání, zdokonalování jazykových znalostí, zapojení se do výuky, osvěty, za publikační činnost atd. Budeme usilovat v rámci možností o zvyšování kvalifikace našich zaměstnanců mj. i podporou studia cizích jazyků, přístupem k zahraničním kontaktům a stážím. Snahou nového vedení ústavu je plné využití lidských zdrojů. Osobně bych rád zvýšil pohyblivou část mzdy, aby bylo možno jednotlivé pracovníky více finančně diferencovat.

Jakými aktivitami chcete prezentovat tvář ústavu před veřejností?

Zviditelnění ústavu, osvěta v oblasti lesního prostředí a dřeva jako trvale obnovitelné suroviny velice úzce souvisí s plánovaným rozšířením činnost ústavu ve vztahu k osvětě a k propagaci v oblasti vztahu veřejnosti k lesu a k lesnímu hospodářství. Tyto práce bude zajišťovat jak již bylo řečeno oddělení vnějších vztahů. Chceme vytvářet propagační a osvětové materiály s jednotným designem. Spoluprací s profesionály v oblasti public relations musíme využít vlastní technologie ústavu, zajistit prezentaci ústředí a regionálních pracovišť a aktivní spolupráci s médii. Každé pracoviště ústavu musí být zároveň propagačním místem. Chystáme se iniciativně nabízet laické veřejnosti agregovaná data z našich databází a v mediích seznamovat veřejnost s významem lesa a produktů z něho. Důležitá je také práce s mladou generací, kterou podle mého názoru velmi dobře začaly Lesy České republiky. Pracovníci ústavu jistě v tomto procesu v blízké budoucnosti pomohou.

Na propagaci se v případě ústavu dívám jako na soubor metod a prostředků k poskytování informací. Na formě jaká se zvolí, závisí kvalita komunikace mezi lidmi a organizacemi - státem - a nakonec i pohled na ústav i celý obor.

Snažíte se navázat bližší spolupráci s některými dalšími subjekty působícími v lesním hospodářství?

Nejen v lesním hospodářství. V žádném oboru lidské činnosti se dnes nemůžeme uzavírat do pomyslných oborových “škatulek”, tím spíše ne v lesnictví. Náš ústav, jako organizační složka státu musí přednostně plnit stálé úkoly vyplývající ze zřizovací listiny. Navíc musíme operativně reagovat na nové skutečnosti a potřeby zřizovatele. V oblasti lesního hospodářství působí několik dalších subjektů, se kterými je nutno navázat bližší a trvalejší vztahy.

Jde zejména o Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti; Lesy České republiky s.p.; Vojenské lesy a statky s.p.; Českou asociaci podnikatelů v lesním hospodářství a z ní zejména Sdružení taxačních kanceláří; stavovské organizace; lesnické školy všech stupňů.

Navíc se musíme v budoucnu snažit i o bližší kontakty s mimoresortními institucemi. Jde o spolupráci s resorty životního prostředí, místního rozvoje, průmyslu a obchodu, resortem školství a zahraničních věcí. Tam jde zejména o budoucí možnou spolupráci na zahraničních projektech. O tuto spolupráci by měl usilovat celý resort lesního hospodářství. Znovu je nutno upozornit v rámci rozvoje občanské společnosti na spolupráci s nevládními organizacemi.

Jakými způsoby chcete zlepšení těchto vztahů dosáhnout?

S VÚLHM chceme realizovat rámcovou dohodu o spolupráci. Zde je prostor ve správě dat, využívání technologií, či společných iniciativách ve vztahu k zahraničí. Obdobně i s podnikem Lesy České republiky plánujeme uzavřít rámcovou dohodu. Spolupráci se školami chceme prohloubit také rámcovými dohodami a podílem našich odborníků na vzdělávání pedagogů, případně dočasnou pomocí přímo ve výuce, nabídkou témat disertačních prací a nabídkou míst stážistům. V neposlední řadě usilujeme o společnou účast v projektech a v řešitelských týmech. V oblasti spolupráce jsme připraveni na druhé straně k výzvě ke sponzoringu našeho ústavu např. při jeho dalším budování na cestě k zajištění jeho zamýšlených služeb tak, jak je to běžné u podobných institucí v zahraničí.

Spolupracuje ústav na nějakých projektech v mezinárodním měřítku?

Dříve byl náš ústav velmi činný v projektech ve třetím světě. Na tomto poli by mohl znovu sehrát pro naše lesnictví a pro náš stát velkou roli a připravit půdu pro nástup následných soukromých podnikatelských aktivit. V rámci EU tento princip nelze uplatnit, ale ve vztahu k třetímu světu je to jeden z možných způsobů, jak splnit po vstupu do EU 8. a 9. bod akčního rámce EU. V posledních letech byl náš ústav pověřen projekty “GIS pro Kamčatku” a “Maroko”, kde šlo ve spolupráci s FAO o rozvoj myslivosti. V návaznosti na aktivity pana Ing. Huberta Čížka jsme se iniciativně zapojili i do propagace našich lesnických GIS technologií v Chile. Zde jdou s námi od prvních kroků i soukromé taxační kanceláře a jde možná i o takový model budoucí spolupráce státního a soukromého sektoru, kdy ústav plní úlohu seriozního partnera pro druhou stranu a soukromý sektor přebere žezlo s prvními náznaky obchodní úspěšnosti. Úkolem ústavu bude případné úspěchy náležitě zdokumentovat a propagovat v dalších oblastech s obdobným scénářem.

Zvláštní pozornost je třeba ovšem věnovat asociačnímu procesu a později plného členství v EU. Ačkoli EU nepočítá v rámci lesního hospodářství s žádným přerozdělováním a společnou lesnickou politikou, očekává dodržování určitých mezinárodně přijatých kritérií a navíc je lesní hospodářství velice důležitou součástí regionální politiky. Ta je naopak v centru pozornosti EU. A právě v poskytování informací pro regionální rozhodování může náš ústav sehrát klíčovou roli. Jeho nezastupitelná role je samozřejmě i na poli obecné informatiky. EU počítá s tím, že každá členská země svou vlastní lesnickou politiku přizpůsobí společným cílům a hlavním principům strategie, jak to bylo stanoveno v roce 1990 ve Štrasburku, v roce 1993 v Helsinkách a naposled v roce 1998 v Lisabonu.

Ústav je zapojen do řešení projektu “Wirelessinfo”, který má ověřit použití bezdrátových komunikačních technologií. Mnozí pracovníci jsou zapojeni ve dvoustranných i mnohostranných zahraničních týmech.

Splnění těchto cílů předpokládá rozvíjet dlouhodobé pracovních kontakty s podobnými pracovišti v Evropě, sledovat možnosti mezinárodní spolupráce a zapojení do společných projektů. Nezbytné bude poskytování informací podle potřeby řešitelů projektů z fondů EU Dnes jde zejména o projekt Phare, Sapard, 5. rámcový program pro vědu a výzkum a aktivní přístup k záměru EU v oblasti lesnických opatření v zemědělství a k rozvoji venkova, zvláště pak ve strukturálně postižených regionech.

Děkuji za rozhovor, Ing. Jan Kozel