LESNICKÁ VÝROČÍ - BŘEZEN 2001
Phdr. Jiří Uhlíř, emeritní profesor SLŠ Trutnov a řádný člen Obce spisovatelů
· 1. března 1846 - se narodil ve Vráži u Písku v rodině lesmistra Josef Bohdanecký, lesmistr, proslulý jihočeský lesní hospodář a původce české metody lesních probírek, zvané též orlické nebo Bohdaneckého. Zemřel 11. 9. 1920 ve Starém Sedle u Orlíka (viz LP 2000, s. 386).
· 3. března 1901 - se narodil v Praze Rudolf Mikyška, RNDr., DrSc., český geobotanik a fytocenolog lesa. Zemřel 19. 10. 1970 v Praze (viz LP 2000, s. 434).
· 5. března 1871 - se v myslivně Harabaska u Kbelna v okrese Stříbro narodil Antonín Dyk, profesor Ing. Vysoké školy zemědělské v Brně (1920 - 39), budovatel LF, profesor ochrany lesů a myslivosti (1922 - 39), v letech 1926 - 27 a 1935 - 36 děkan Lesnické fakulty a v roce 1936 - 37 rektor VŠZ v Brně, pedagog, myslivec, publicista, hudebník, odborný spisovatel. Absolvoval LF Vysoké školy zemědělské ve Vídni (1892), pracoval na Hořovicku, Křivoklátsku, v Zelči u Tábora, pracoval 25 let v lesnickém provozu a od roku 1920 působil na LF VŠZ v Brně. Jako profesor ochrany lesa se zasloužil o kontrolu bekyně mnišky. Byl zvolen předsedou celostátní myslivecké organizace a zasloužil se o povznesení mravní a kulturní hodnoty myslivosti. Vydal řadu publikací, např. knihy Bažantnictví (1932), Hodnocení loveckých trofejí zvěře spárkaté (1932), Rybářství ad. Uplatnil se i jako básník a hudebník; proslulé jsou jeho Lovecké signály (1936), Fanfáry pro lovecké rohy (1947) atd. Zemřel v Brně v Žabovřeskách 29. 7. 1952 ve věku 81 let.
· 5. března 1906 - se ve Studňanech u Jičína narodil Josef Nožička, PhDr., CSc., lesnický historik a archivář, výzkumník, odborný spisovatel, významná osobnost české lesnické historiografie. Pocházel z rodiny chalupníka. V letech 1917 - 1925 absolvoval státní gymnázium v Jičíně, v letech 1925 - 1930 studoval historii a geografii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Již v době studia si J. Nožička přivydělával jako přispěvatel do novin, ale i jako kopista Čs. zemědělského musea v Praze (1926 - 27) a Čs. státního archivu zemědělského (1928 - 29), v roce 1930 získal doktorát po absolutoriu FF UK. Od 2. 3. 1931 do 31. 10. 1951 se stal dr. J. Nožička zaměstnancem Čs. státního archivu zemědělského v Praze. Podle dr. G. Novotného, CSc., se vypracoval z pomocného archivního úředníka, přes koncipistu, ministerského komisaře na oborového radu. R. 1934 absolvoval všechny tři ročníky Státní školy archivní v Praze a vykonal předepsanou zkoušku. Pořádal patrimoniální registratury a archivy v Zákupech, Buštěhradě, Hodoníně, Holiči, Hrotovicích, Jelšavě, Šaštíně, Konopišti, Vigláši a Židlochovicích. V letech 1945 - 1950 přednášel dr. J. Nožička na Vysoké škole obchodní v Praze o českých hospodářských dějinách. Po r. 1945 se podílel na vzniku zemědělsko-lesnických archivů (ZLA), do nichž sám zachránil přes 120 archivů. Dále jen v letech 1945 - 48 vykonal prohlídky 451 archivů a jako referent odborně instruoval vedoucí 12 velkých zemědělsko-lesnických archivů a konal v nich revizi prací. Na počátku 50. let pak spravoval deset oblastních archivů. V polovině roku 1951 měl být okamžitě přeřazen do výroby. Avšak naštěstí se mu podařilo přejít do tehdejšího Výzkumného ústavu pro lesní výrobu ve Zbraslavi II - Strnadech, kde jako badatel, vědecký pracovník, inženýr I. stupně a samostatný vědecký pracovník pracoval plných 20 let svého pracovitého, na počiny bohatého života. Jako erudovaný historik a zejména archivář hojně sbíral materiál, intenzivně publikoval a ve spolupráci s Lesprojektem sestavil např. Metodický návod k vyhledávání archivních pramenů pro historický průzkum lesa, probíhající ve třech cyklech od počátku 50. do konce 70. let. Soupis Nožičkova díla čítá přes 250 položek. Publikoval např. ve Venkovu, Časopisu pro dějiny venkova, v mnoha dalších časopisech a sbornících. Pro lesnickou historii má význam a zásadní přínos pětice jeho knih: Z minulosti slezských lesů (1956), Přehled vývoje našich lesů (1957), Jesenický modřín (1962), Proměny lesů a vývoj lesního hospodářství v Krušnohoří do roku 1848 (1962) a Původní výskyt smrku v českých zemích (1972). Fundamentální význam a přínos má především jeho kniha Přehled vývoje našich lesů, zachycující vývoj českých a moravskoslezských lesů od pravěku do roku 1918. Je to základní pomůcka, pramen poznání dějin českomoravskoslezských lesů, kompendium pro badatele, historiky i lesníky dosavadních i následujících generací. Nejčastější Nožičkovou publikační tribunou po roce 1951 byly Práce výzkumných ústavů lesnických ČSR i ČSSR, kde otiskl celkem 19 rozsáhlých příspěvků, ve vědeckém časopise Lesnictví publikoval celkem osm objevných článků, další své vědeckovýzkumné práce publikoval v Lesnické práci, Zprávách VÚLHM, Communicationes instituti forestalis Čechoslovenie, v Živě, Vědeckých pracích Čs. zemědělského muzea, Vědeckých pracích Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích a sborníku Brno v minulosti a dnes aj. Dr. J. Nožička se zúčastnil od roku 1954 (FAO) organizování historického výzkumu lesů na bázi mezinárodní a z jeho podnětu v letech 1962 - 63 se konstituovala speciální historická komise při Mezinárodním svazu výzkumných ústavů lesnických (IUFRO), v roce 1963 byl dr. Nožička zvolen jejím řádným členem. Zúčastňoval se i dalších kongresů a vědeckých symposií. Roku 1946 byl jmenován členem Čs. akademie zemědělské, po jejím zrušení jak členem Čs. akademie zemědělských věd, tak vědecké rady Čs. zemědělského muzea. Angažoval se i v některých komisích tehdejší Čs. akademie věd. Z jeho iniciativy byl též zpracován unikátní Lesnický a myslivecký atlas (1955), do jehož textové části významnou statí přispěl. Zemřel 15. 8. 1972 v Dolních Počernicích u Prahy. Svou průkopnickou prací a zejména erudovanou znalostí konkrétních archivních fondů si postavil nehynoucí pomník a zasloužil by si úctu od současných českých lesníků (viz LP 1972, nekrolog, r. 434 - 435; LP 1996, s. 105).
· 8. března 1891 - v Tuřanech zemřel Jindřich Caesar Weber, významný moravský lesník, redaktor, spisovatel a podporovatel lesnického školství. Narodil se 14. 2. 1811 v Těšíně (viz LP 2001, č. 2, str. 50).
· 15. března 1896 - se narodil pozdější český zemědělský a lesnický odborník Otakar Lhota, profesor, Ing., Dr., doktor zemědělských věd, vedoucí pracovník Výzkumného ústavu zemědělsko - lesnických meliorací v Praze. Kdy zemřel, se nepodařilo zjistit.
· 16. března 1946 - v Chrudimi se narodil Josef Štych, RNDr., od 1. 8. 1994 ředitel Střední lesnické školy a od 15. 9. 1996 též Vyšší odborné školy lesnické v Trutnově, velmistr Řádu Svatého Huberta v Kuksu.
· 18. března 1816 - se narodil ve Velké Bělči u Hradce Králové Samuel Jarkovský, revírník velkostatku Ronov nad Doubravou, včelařský buditel a organizátor, publicista. Zemřel 24. 10. 1873 (viz LP 1998, s. 362).
· 19. března 1941 - v Domažlicích zemřel český lesnický pedagog Antonín Březina, ředitel lesnických škol v Domažlicích a Liptovském Hrádku, lesnický a myslivecký odborný spisovatel. Narodil se 4. 3. 1895 ve Velké Chýši u Pelhřimova (viz LP 2000, s. 98).
· 20. března 1756 - byl schválen a vydán pro Slezsko lesní řád císařovny Marie Terezie.
· 22. března 1896- v Novém Hradci Králové se narodil Josef Strachota, Ing. vrchní lesní komisař v. v. a bývalý myslivecký referent generálního ředitelství státních lesů a statků a zejména myslivecký publicista a funkcionář. Zemřel 8. 8. 1854 v Pardubicích (viz LP 1999, s. 338).
· 27. března 1921 - se v Sučanech narodil Rudo Moric, PhDr., slovenský prozaik, autor četných próz, knih o přírodě, lesu, lesnících, zvěři a myslivcích. Mnohé prózy přeloženy i do češtiny, např. Z myslivecké brašny (1965), Vlci pod Babí horou (1976), Srneček parůžek (1969), Pohádky z lesa (1972) atd. Zemřel 26. 11. 1985 v Bratislavě. Jeho knížky o přírodě velmi dobře vychovávají mládež k vnímavému pozorování přírody a k její ochraně.
· 28. března 1886 - se narodil v Dolní Dobrouči u Ústí nad Orlicí Jaroslav Hubálek, autor próz pro mládež a pro dospělé o životě lesních zvířat a o přírodě vůbec, dramatik a básník, lesmistr a lesní rada. V letech 1902 - 4 vystudoval revírnickou školu v Písku a 1906 maturoval na Vyšším lesnickém ústavu v Písku. Jako lesník působil v ruském Polsku, v Rusku, Kursku a posléze na Podkarpatské Rusi (1919 -26), pak pracoval v Kamenici nad Mží (1926 - 35), v Bystrém u Poličky (1935 - 39). Od roku 1939 byl polesným v polesí Kolence (ředitelství Třeboň), v Lomnici nad Lužnicí atd. Roku 1945 převzal správu revíru Lanškroun, odkud v roce 1948 odešel do penze. Jeho prózy těží výhradně ze života v přírodě. O životě lesních a polních zvířat se tu vypráví buď z jejich vlastního, umírněně personifikovaného hlediska, nebo formou autobiografických příhod lesníka a myslivce. Dějištěm jsou lesy Podkarpatské Rusi, Polska, Ruska i různá místa v českých zemích. V Lidových novinách publikoval na 400 podčárníků z přírody. Psal pod pseudonymy: Cvrček, Lesák, Sylvanus a Venátor. V autobiografickém deníku Stezkou života (1942) líčí osudy lesníka v polském Rusku, za války v Rusku a po první světové válce na Podkarpatské Rusi; zajímavý je i Rok v přírodě (1943). Zemřel 28. 8. 1961 v Lanškrouně.
· 28. března 1931- se narodil Miloš Pšenička, Ing., emeritní redaktor Státního zemědělského nakladatelství v Praze a současný místopředseda Sdružení absolventů a přátel lesnických škol píseckých.