PŘEDJAŘÍ V MALOLESÍCH
Ing. Zdeněk Kadlus, CSc.
Lesní majetky v soukromé držbě jsou z necelých čtyř pětin menší než jeden hektar a necelá pětina má rozlohu 1-10 ha. Pokud nejsou vlastníci sdruženi ke společnému hospodaření, mají v podstatě tři možnosti. Buď mohou své lesy obhospodařovat vlastními silami, nebo dodavatelsky nebo obojí formy kombinovat. V každém případě musí mít jasný cíl, který sledují, a nechat si jej schválit příslušným odborným lesním hospodářem a u dodavatelského způsobu si plnění smluvně zajistit co do provedení, postupu, rozsahu a hospodárnosti.
Pokud je daný majetek součástí většího komplexu drobných lesů, nesmí vlastník svým zásahem vystavit ohrožení porosty sousedního majitele. Současný stav lesních porostů je zpravidla i přes čtyřicetileté obhospodařování státem rozdílný - ten byl ostatně nestejný již koncem 40. a začátkem 50. let. Cílem předkládaného příspěvku tedy nemůže být poskytnout jednotné návody, ale upozornit na některé možné nebo potřebné činnosti podle roční doby.
TĚŽBA A PROBÍRKY
Stav a výše dřevních zásob nepředpokládá celoroční těžební činnost. Proto je možné soustředit kácení do určité roční doby. V dřívějších dobách to bylo zpravidla zimní období vegetačního klidu, pokud nebyla překážkou příliš vysoká sněhová pokrývka a mimořádně tuhé mrazy. Kromě jiného vedl k zimní těžbě dostatek pracovních sil, dočasně uvolněných z jiných sezónních činností, zejména ze zemědělství a kdysi i ze stavebnictví. I v současné době lze doporučit zimní období pro probírky, v listnatých porostech do března, v jehličnatých do dubna. Probírky v době vegetace (“mízy”) zvyšují možnosti poranění kořenových náběhů a povrchových kořenů při vyklizování pokácené dřevní hmoty z porostu. Zvlášť citlivý je v tomto směru z jehličnanů smrk a z listnáčů buk (ten ovšem v letním období stejně kácíme jen v některých specifických případech). Riziko možného poranění je ovšem nutno i v době vegetačního klidu snižovat dodržováním směrového kácení, tj. ve směru budoucího vyklizování. Předchází se tak infekci dřevokaznými houbami, které pak znehodnocují nejkvalitnější část kmene.
Majitel lesa si musí být vědom toho, že probírka, výchovný zásah, je vklad do porostu, který se zúročí později. Materiál získaný v porostech ve věku do 40 - 50 let je zpravidla nejvhodnější použít pro vlastní spotřebu (otop). Až nad touto věkovou hranicí lze počítat s možným finančním efektem. Probírka ovšem neznamená proředění porostu s dlouhodobým proředěním zápoje korun, ale přiměřený zásah na podporu přirůstavosti nejkvalitnějších stromů a udržení žádoucích přimíšených dřevin, jako např. jedle, buku či dubu v porostech smrku nebo borovice. Zásah je třeba nechat vyznačit kvalifikovaným odborníkem, nikoli však pracovníkem dodavatelské firmy.
V jednodušších případech a na menších rozlohách si může poradit i majitel sám (raději slaběji a častěji). Ve smrkových a borových porostech bude odstraňovat stromy uschlé a usychající, shora zastíněné, případně i jeden ze 2 - 3 stromů téže kvality, avšak zřetelně se navzájem tísnící. Bude se tedy zaměřovat převážně na jedince pod hlavní korunovou vrstvou, tedy v podúrovni. Výjimku zde představuje jedle, pokud do úrovně vrůstá nebo z ní ustupuje. Tu naopak podpoříme. Jinak bude majitel postupovat v porostech listnatých. Tady může zasáhnout i do úrovně, zejména v porostech středního nebo nižšího věku, půjde-li o jedince vidličnaté nebo s křivým kmenem apod., ale jen tehdy, když vytěžený strom může být nahrazen sousedním, sice tenčím, ale kvalitnějším. Tady ovšem přihlíží i na druhovou skladbu, tak např. odstraní habr, aby podpořil dub nebo buk. Práci dodavatelské firmy bude samozřejmě průběžně sledovat a kontrolovat.
ZALESŇOVÁNÍ A PÉČE O KULTURY
Řada majitelů vytěžené plochy včas zalesňuje, oplocuje a ošetřuje většinou vlastními silami, pokud bydlí na venkově. V případech, kdy nebyla z jakýchkoliv důvodů kultura ožnuta v uplynulém roce, je účelné plochu projít, stromky zalehlé vysokou pasečnou vegetací (“buření”) uvolnit a “stařinu” v její blízkosti “ošlapat”. Rovněž je třeba zkontrolovat oplocení a podle potřeby je opravit. I během opožděného návratu zimy dovedou zajíci i srnčí stromky poškodit, zejména listnáče, jedli, někdy borovici ba i smrk. Nemůže být ani na škodu přilákat včas “berličkami” dravé ptáky, zejména tam, kde byl jednorázově smýcen osamocený lesík uprostřed zemědělských pozemků. Sledujeme tím ochranu kultur proti drobným hlodavcům. Opožděný návrat zimy může několikacentimetrovou i krátkodobou sněhovou pokrývkou upozornit na náletové semenáčky i odrostlejší stromky pod porostními okraji nebo v menších výtrhlinách. Po rozmrznutí půdy se vyplatí ochránit ohroženější dřeviny “rozsochami”, suchými větvemi nebo vršky, zapíchanými po 2 - 3 kolem kmínků stromků. Platí to i pro jedli a cenné listnáče proti okusu a u modřínu proti “vytloukání” srnci.
Pokud majitel plánuje výsadbu na relativně větší ploše, ať již vlastními silami nebo dodavatelským způsobem, je nejvhodnější, když si sadební materiál zajistí sám v některé školce. Odborný lesní hospodář mu nejspolehlivěji doporučí a poradí v otázce volby druhu dřeviny, původu a posléze i sponu (vzdálenosti sazenic na ploše) a způsobu míšení (např. modřín jednotlivě, buk, dub hloučkovitě nebo skupinovitě). Nejlépe je dohodnout se předem na odvozu čerstvě vyzvednutých sazenic. Pokud není k dispozici skříňové auto a odváží-li se sazenice na přívěsném vozíku, je bezpodmínečně nutné sazenice důkladně zakrýt plachtou. Na místě určení, ať se již bude sázet ještě týž den nebo příští, je třeba sazenice na stinném místě s vlhkou půdou “založit”, tj. uložit kořeny šikmo do příkůpků a zahrnout vlhkou zeminou. Na 1 - 2 dny lze takto uchovat celé svazky. Jde-li o více dnů, je třeba svazky rozvázat, kořeny rozložit a zvlášť pečlivě zasypat a případně i slabě překrýt chvojím. Odebíráme materiál nenarašený (to je zvlášt důležité u modřínu, který záhy raší). Výjimku tvoří jedle obrovská a douglaska, které naopak vysazujeme ve fázi prodlužování pupenů, tedy mírně narašené. Stejně tak chráníme kořeny před osýcháním i během výsadby. Sazenice ukládáme a přenášíme ve vhodné nádobě, raději v dřevěném truhlíku než v kovovém vědru a kořeny zakrýváme vlhkým hadrem.
ZÁVĚR
Dobrý hospodář se pozná podle toho, že část získaných prostředků vrací zpět do lesa a vynakládá je hospodárně a efektivně. Právě v malém lese a vlastními silami může majitel uplatňovat postupy, které nemusí být při velkoplošném obhospodařování považovány za efektivní. Vnímavému oku mnohé napoví les sám.