NATURA 2000 OCHRANA TOHO NEJCENNĚJŠÍHO PRO NÁS VŠECHNY
RNDr. Petr Roth, CSc.
Podle tónu a obsahu diskusního příspěvku Ing. Řezáče z LP 2/2001 “Natura 2000 - ochrana přírody nebo trhu” se zdá, že tažení proti soustavě Natura 2000, typické pro některé státy EU, které “opomněly” své občany s touto významnou problematikou včas seznámit, bylo v České republice zahájeno ještě dávno předtím, nežli se vůbec dozvíme, zda a kdy doopravdy do EU vstoupíme. Nic proti polemice či diskusím, budou-li se týkat věcného obsahu problému a budou-li vycházet ze skutečného stavu. Citovaný příspěvek je bohužel z jiného soudku. Nemělo by smysl vyvracet či spíše uvádět na pravou míru vše, co je v článku uvedeno. Zastavme se proto jen u dvou myšlenek, které mohou zajímat jak lesnickou, tak i ostatní veřejnost.
Především jde o roli českých vyjednavačů podmínek pro přijetí do EU. Jde skutečně o profesionální týmy na diplomatické úrovni, jejichž úkolem je vybojovat pro Českou republiku nejvýhodnější podmínky. Jejich šéfem je dr. Telička a k posouzení úspěšnosti jeho misí existuje jistě řada povolanějších osob. Úkolem vyjednavačů však není - na rozdíl od představ Ing. Řezáče - “dojednat” s Evropskou komisí, že určité předpisy EU nebudeme plnit na 100 %, ale třeba jen na 75 % nebo 50 %. Předpisy na úrovni zákonů lze nedodržovat buď vůbec, nebo naopak absolutně - a jediný případný prostor k vyjednávání se může týkat toho, od kdy mají konkrétní směrnice či nařízení u nás platit. Jestliže se Teličkovu týmu nepodařilo prosadit přechodné období pro vytvoření soustavy Natura 2000 (což je nemilé, ale nikoli fatální), znamená to jediné - směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích budou v České republice platit ode dne vstupu na 100 %. Zástupci MŽP, kteří nejsou součástí diplomatického vyjednávacího týmu, ale po odborné stránce dojednávají v Bruselu praktický způsob naplnění obou směrnic, mají skutečně povinnost hájit již jen jediný zájem - zájem na ochraně fenoménů, které obě směrnice předepisují. Nejde o nic nového - na národní úrovni totéž MŽP provádí v celé české kotlině na základě zákona již od roku 1992. MŽP tedy neusiluje o získání žádných dalších důležitých pravomocí, neboť je již dávno má - tak jako například MZe má značné a nezpochybnitelné pravomoci v oblasti hospodaření v lesích.
EKONOMIKA A NATURA 2000
Druhá poznámka se týká tvrzení, že Natura 2000 “jako každá dobrá myšlenka na ochranu přírody je lehce zneužitelná k vytváření mimoekonomických, netržních bariér”, takže “obyvatelstvo nakonec donutí odejít nebo žít z podpor”. Neinformovaný čtenář by mohl lehce nabýt dojmu, že dnem vstupu do EU se v oblastech Natury 2000 zhroutí trh a nastane exodus jejich obyvatel. Aniž bych chtěl tuto problematiku ideologizovat, nemohu neuvést, co je zejména v západní Evropě, ale paradoxně i v České republice po roce 1990 evidentní - především v oblasti zemědělství se tradiční ekonomika venkova hroutí právě v důsledku neřízené aplikace tržních mechanismů. Není to ochrana přírody, která vede k tomu, že se zemědělci díky uměle stlačeným výkupním cenám neuživí, odcházejí do měst a zemědělská půda zůstává ležet ladem; rovněž tak ochrana přírody nezpůsobila nasycenost trhu levným dovozovým dřívím (zde ovšem nezbývá než souhlasit s Ing. Řezáčem, že k tomu přispěla i ostudná politika bohatého Severu, napomáhající likvidaci tropických pralesů - pouze je třeba mít na paměti, že tropické pralesy mají jen málo společného s Naturou 2000) ani bankroty místních menších dřevozpracujících podniků. Naopak - podíváme-li se pozorně na tzv. společnou zemědělskou politiku EU (která je díky svým astronomickým dotacím do zemědělství noční můrou našich liberálních politiků, věřících v zázračnou ruku trhu), vidíme, že nejde o nic jiného, než o pokusy zabránit působení globálních tržních mechanismů a udržet venkov alespoň zčásti životaschopný. V tomto úsilí (i když možná v dlouhodobé perspektivě marném) má svoje nezaned-batelné místo i Natura 2000: i odpůrci ochrany přírody budou snad souhlasit s tím, že jsou-li dotace nutné, jistě daleko více motivující a koneckonců i spravedlivější jsou ty, které jsou poskytovány za konkrétní činnosti (typu managementu chráněných území) - byť tyto činnosti nemusí přinášet ekonomický zisk - než takové, které se vyplácejí paušálně od hektaru jen na základě skutečnosti, že pozemek leží např. na půdě určité bonity. Na závěr této úvahy citát z přednášky rakouského poradce pro ekologické zemědělství, který jsem si poznamenal na národní konferenci v Parlamentu ČR v listopadu loňského roku: “Trh je dobrý, ale jistý protekcionismus je také na místě. Není totiž špatné chránit to, co se považuje za cenné”.
Shodneme-li se alespoň na tom, že Natura 2000 má chránit právě to cenné, co v naší zemí nám všem dosud zůstalo, přestaneme ji možná vidět jen jako strašáka a budeme potom schopni i věcné diskuse o tom, jak tuto soustavu vytvořit ku prospěchu nás všech.