TLAK NA OMEZOVÁNÍ NEPŮVODNÍCH DŘEVIN V LESÍCH
Republikový výbor České lesnické společnosti
V poslední době zesílily požadavky ochranářů a ekologů na omezení výskytu nepůvodních druhů dřevin v lesních porostech. Snaha zasahovat tímto způsobem do druhové skladby porostů je největší ve velkoplošných chráněných územích, zejména chráněných krajinných oblastech. Ve velkoplošných chráněných územích se nalézá téměř čtvrtina všech lesů v tomto státě. Klimaxová stadia lesních ekosystémů a z nich odvozené přirozené dřevinné skladby se staly často dogmaticky prosazovanými cíli pro požadované složení porostů. Jako argument pro tyto požadavky je nejčastěji uváděna ekologická stabilita lesních ekosystémů, která je podle ekologů nepůvodními dřevinami narušována.
ČLOVĚK JE PŘIROZENOU SLOŽKOU EKOSYSTÉMU
Dnešní ekosystémy se vyvinuly a na svá nynější stanoviště se přemístily v poslední meziledové době, tedy z hlediska vývoje ve velmi krátkém čase. Toto období bylo současně érou prudkého rozvoje lidské společnosti. Člověk tedy přicházel současně s ekosystémy jako jejich součást (do některých oblastí dorazil člověk dříve, než například buk). Člověk je součástí přírody, a jako každý živý organismus působí na své životní prostředí a upravuje ho. Životní prostředí podle toho, zda je pro člověka příznivé nebo nepříznivé, pak zpětně reguluje rozvoj lidské populace. Nejde o to, životní prostředí neupravovat (každý organismus na ně působí už svou existencí), ale jde o to působit na ně a upravovat ho tak, aby bylo příznivé pro rozvoj lidské společnosti.
Česká kulturní krajina
Naše krajina se vyvíjela po tisíce let pod vlivem vývoje klimatu a lidské činnosti. Ekologická stabilita této kulturní krajiny byla poměrně vysoká a byla občas porušována buď přirozenými výkyvy počasí, nebo nepříznivými zásahy člověka. Součástí vývoje naší krajiny byly i introdukce různých biologických druhů včetně dřevin. Do lesních ekosystémů introdukoval člověk dřeviny především pro jejich dřevoprodukční funkci a někdy i pro okrasnou, nebo meliorační. Zvyšoval tak současně i biodiverzitu ekosystémů a upravoval ráz krajiny, jako svého životního prostředí. Řada z těchto dřevin je součástí našich lesů už po mnoho generací a jejich působení na ekologickou stabilitu lesních ekosystémů se projevilo v různých situacích.
VLIV nepůvodních DŘEVIN
Některé introdukované dřeviny se na určitých stanovištích projevily jako agresivní a nepříznivé (například akát) a jejich potlačování potom vyžaduje značné úsilí. Avšak jako agresivní se v určitých situacích mohou projevit i původní druhy dřevin (např. bříza, nebo jasan). Jiné nepůvodní dřeviny sice nejsou agresivní, ale do našich lesů nejsou vhodné z jiných důvodů, (např. často využívaný smrk pichlavý nevytváří požadované porostní prostředí a neplní dřevoprodukční funkci).
Příznivé působení nepůvodních dřevin
Naproti tomu většina introdukovaných dřevin se stala součástí lesních ekosystémů bez toho, aby znatelně narušila jejich ekologickou stabilitu a naopak působí v mnoha směrech kladně na naše životní prostředí. Zvyšují druhovou rozmanitost, jsou přínosem pro estetickou hodnotu krajiny, mnohé plní funkci meliorační, půdoochrannou a bývají také významným hospodářským přínosem. Za ty nejrozšířenější lze jmenovat modřín opadavý (o jehož nepůvodnosti je možno diskutovat a který mnohde působí jako meliorační a zpevňující dřevina), douglasku tisolistou, která působí na půdu příznivěji než smrk ztepilý, jedli obrovskou, která může v mnoha případech nahradit naši málo vitální jedli bělokorou. Vhodnou meliorační dřevinou je na některých stanovištích také dub červený. Velkým přínosem je v mnoha případech i borovice černá, kterou se dají zalesnit některá extrémní stanoviště, kde zalesňování domácími dřevinami selhalo. Také borovice vejmutovka, která je poměrně odolná proti škodám působeným sněhem a větrem, se dá výhodně využít na stanovištích, která nejsou optimální pro naše domácí dřeviny. Většina introdukovaných dřevin je u nás pěstována již několik generací a za tu dobu se vyselektovaly ty nejvhodnější a nejkvalitnější ekotypy.
Stálá kultivace kulturní krajiny
Chráněné krajinné oblasti byly vyhlášeny na těch územích, která člověk v minulosti využíval a vytvářel takovým způsobem, že krajina zde je po mnoha stránkách nadprůměrně hodnotná. Chceme-li ji takovou zachovat, musíme především pokračovat v práci našich předchůdců a krajinu dále kultivovat. Do této kultivace patří i hospodaření v lesích a zejména jejich pěstování tak, aby optimálně plnily mimoprodukční i produkční funkce. K tomu v mnoha případech napomáhají i vhodně využívané nepůvodní dřeviny.
DŘEVO - NENAHRADITELNÁ SUROVINA ŠETRNÁ K ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ
Význam produkční funkce lesů je dnes často zpochybňován s tím, že význam dřeva jako suroviny bude do budoucna klesat. V zájmu ochrany životního prostředí však bude nutné, aby fosilní suroviny byly v nejvyšší míře nahrazovány dřevem, nebo biomasou. Lesy jsou obnovitelným zdrojem surovin. Dřevo je tradiční materiál, člověku v jeho životním prostředí příjemný. Využitím dřeva jako suroviny se šetří fosilní zdroje a uzavírá se koloběh oxidu uhličitého v přírodě a nezvyšuje se dále jeho obsah v atmosféře. Navíc dřevo se dopravuje na menší vzdálenosti, než fosilní suroviny, což šetří energii v dopravě. Na kvalitní a vysoké produkci dřeva se mohou v budoucnu významně podílet i introdukované dřeviny.
ZÁVĚR
Je v zájmu kvality našich lesních porostů v budoucnu, v zájmu vývoje naší krajiny a tradic našeho lesního hospodářství, aby se na introdukované dřeviny přestalo pohlížet jako na nežádoucí, ekologickou stabilitu porušující cizorodé organismy. Místo rozdělování dřevin na původní a nepůvodní by bylo užitečnější rozdělení na vhodné a nevhodné dřeviny pro jednotlivé hospodářské soubory. Většina u nás používaných introdukovaných dřevin má v našem lesním hospodářství dlouholetou tradici a jejich užitečnost byla prověřena v několika generacích.
Článek byl také uveřejněn v časopisu Silva bohemica 3/2001