ŽIVOTNÍ JUBILEUM PROF. ZDEŇKA POLENA
Doc. Vilém Podrázský, CSc.
Třicátého dubna tohoto roku oslaví osmdesáté narozeniny jedna z nejvýznamnějších i nejvýraznějších postav českého lesnictví XX. století, pan Prof. Ing. Zdeněk Poleno, CSc. Po dobu 53 let spoluurčoval významným způsobem život a vývoj celého odvětví a v českých zemích není pravděpodobně lesník, který by se s ním, nebo alespoň s jeho jménem, nesetkal. Po celou dobu své aktivní působnosti, až do dnešních dní, se zasazoval a zasazuje za racionální a moderní podobu svého oboru, pěstování lesů. Moderní podobu ve významu, jak mu rozumíme dnes, to je lesnictví maximálně využívající autoregulační a autoreprodukční síly přírody, postavené na ekologických základech.
Pan profesor Poleno vystudoval reálné gymnázium v Praze - Michli (1932 - 1940), bohužel pokračování ve studiích vysokoškolského typu bylo v Čechách a na Moravě vyloučeno. Působil v praxi doma i v zahraničí. Po válce vystudoval ve zkráceném termínu s vyznamenáním Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství ČVUT, obor lesního inženýrství, poté od roku 1947 dva roky pracoval jako asistent v ústavu hospodářského zařízení lesů. Podílel se na zpracování lesních hospodářských plánů pro školní podnik v Kostelci nad Černými lesy i pro řadu drobných lesů. V roce 1949 odešel na doporučení vedení fakulty do lesnické praxe, od 1. 8. 1949 nastoupil jako vedoucí polesí na LZ Dlouhá Ves u Sušice, po dvou letech byl přeložen jako technický kontrolor (zástupce ředitele) na LZ Český Krumlov - sever. Po rozdělení organizace státních lesů na pěstební a těžební organizační složky byl (1. 1. 1952) jmenován hlavním pěstitelem a zástupcem ředitele Krajské správy lesů v Českých Budějovicích. Po roce byl pak přeložen do stejné funkce na Krajskou správu lesů v Hradci Králové.
Na vlastní žádost přešel na funkci hlavního pěstitele a zástupce ředitele Správy lesního hospodářství ve Dvoře Králové, v roce 1954 složil s vyznamenáním zkoušku pro lesní hospodáře. Po opětovném sloučení složek státních lesů zůstal na nově vytvořeném Lesním závodě Dvůr Králové nad Labem ve funkci hlavního inženýra. Postupně vytvářel vzorové lesní hospodářství, což bylo oceňováno lesnickou obcí. Vytvořené objekty byly cílem řady exkurzí. Pro dosažené výsledky mu bylo nabídnuto místo středoškolského profesora pěstování a hospodářské úpravy lesů na SLTŠ v Trutnově. Zde působil 10 let (1. 9. 1957 - 1. 10. 1967) jako pedagog i ve správě školního polesí. V této době také absolvoval externě aspiranturu na LF VŠZ v Praze pro obor pěstování lesů, školitelem mu byl Prof. Dr. Ing. A. Mezera, DrSc. V roce 1968 tak obhájil kandidátskou disertační práci na téma Podrostní hospodářství jako jedna z cest ke zvyšování produkce lesa.
Po této etapě nastoupil ve funkci samostatného odborného referenta-specialisty na MLVH, kde zpracovával koncepce lesního hospodářství a odborně řídil činnost resortního VÚLHM ve Strnadech. V roce 1970 přijal nabídku vědecké a pedagogické činnosti ve Vědeckém lesnickém ústavu VŠZ v Kostelci n. Č. l., kde od následujícího roku nastoupil do funkce zástupce vedoucího oddělení, později zástupce ředitele na úseku vědecko-výzkumné činnosti. V této funkci se spolupodílel na koncepci vědecké aktivity ústavu a v daném oboru řídil činnost instituce. Do dvou let předložil habilitační práci na téma Těžební úprava ve světle současnosti, habilitační řízení však bylo bez udání důvodu zastaveno. Když nebylo habilitační řízení zahájeno do konce roku 1975, odešel k 1. 1. 1976 do VÚLHM, kde jako samostatný a od roku 1981 jako vedoucí vědecký pracovník a vedoucí oddělení řešil výzkumné úkoly v oboru Pěstování lesa a nauka o produkci, od roku 1980 i v oboru Prognózy a koncepce rozvoje lesního hospodářství. Za dobu svého působení ve výzkumu předložil na 24 závěrečných zpráv, za některé z nich se mu dostalo mimořádné ocenění (čestné uznání NV hl. m. Prahy, cena ČAZ). Za dlouholetou činnost pro rozvoj vědy a techniky a státní technické politiky obdržel v roce 1981 Čestné uznání České rady ČSVTS a v roce 1986 stříbrnou medaili Za zásluhy o rozvoj vědy a výzkumu ČAZ.
Současně se věnoval i pedagogické činnosti, přednášel v postgraduálním studiu (VLÚ VŠZ v Praze, LF v Brně), spolupracoval na vydání skript pro distanční studium. Od roku 1975 prakticky do současnosti pracoval jako stálý člen komise pro obhajobu kandidátských disertačních prací ve vědním oboru Pěstování lesů a v období 1975 - 1980 i oboru Nauka o lesním prostředí. Přednášel na řadě vědeckých konferencí, symposií a kolokvií domácích i zahraničních, VÚLHM zastupoval ve skupině S 4.04 Management and planning v organizaci IUFRO. Aktivní zůstal i po odchodu do důchodu, pracoval jednak na zkrácený úvazek ve VÚLHM (výzkum), jednak v podniku státních lesů (koncepční úkoly).
V roce 1990 požádal Ústav aplikované ekologie a ekotechniky o rehabilitaci ve věci zastaveného habilitačního řízení a na základě práce z roku 1973 byl v roce 1990 jmenován docentem. Od 1. dubna 1993 byl přijat jako docent na katedru pěstování lesů lesnické fakulty VŠZ v Praze (dnešní Česká zemědělská univerzita) a byl pověřen jejím vedením. Profesorem pěstování lesů byl jmenován v roce 1995. Do svého odchodu do důchodu (díky jeho aktivitě nelze říci na odpočinek) budoval katedru a směřoval její zaměření tak, aby vznikl tým schopný kvalitní výuky moderního pěstování lesů i schopný tvořivé vědecké práce.
Během svého působení jubilant publikoval v rámci svých výzkumných aktivit v letech 1955 až 2000 59 vědeckých prací a na 45 odborných prací. Odevzdal 24 závěrečných výzkumných zpráv, studií a realizačních výstupů. U většiny z nich byl nejen řešitelem, ale i koordinátorem (odpovědným řešitelem). Dále uveřejnil 13 knižních publikací a monografií, 3 recenze, 2 filmové a televizní scénáře a prezentoval 30 referátů na vědeckých kongresech a konferencích (7 cizojazyčných). Tím samozřejmě výčet vědeckých a odborných aktivit nekončí. Z nejvýznamnějších lze jmenovat například práci předsedy redakční rady Lesnického naučného slovníku, školení lesních odborných hospodářů či funkce předsedy Národního lesnického komitétu (1993 - 1997).
Z celoživotní odborné orientace a dlouhodobé vědecké práce vyplynulo i zaměření doktorské disertační práce pana Prof. Ing. Zdeňka Polena, CSc. “Ekologické pojetí pěstování lesů”, kterou úspěšně obhájil na počátku letošního roku. Tato disertace je profilovým průřezem více než půlstoletí let nepřetržité odborné a vědecké činnosti, zaměřené na pěstování lesů a hospodářsko - úpravnické problémy pěstování lesních porostů, jež by byly dnešní terminologií, jež se vytvořila nebo byla ze zahraničí přejata během posledních let, označovány jako management (pěstování) přírodě blízkých lesů, trvale udržitelné lesní hospodářství atd. Souhrnně by byly pojmenovány, kdyby daná terminologie byla zažitá i v minulých desetiletích, jako pěstování lesů na ekologických základech. K tomuto pojetí směřovala činnost jubilanta od počátků jeho aktivní činnosti a v současné době představuje v našich podmínkách vrchol snah o tyto směry v pěstování lesů.
Přes všechny tyto aktivity nelze u jubilanta hovořit o konci profesionální činnosti. Třebaže odešel na podzim 2000 do důchodu a vzdal se tak pravidelné pedagogické činnosti, nadále pokračuje v přípravě publikací sumarizujících celoživotní poznatky a zkušenosti. Stejně tak lesnická fakulta a její katedra pěstování lesů je nadále otevřená panu profesorovi, pro přednáškovou činnost a pro pomoc při publikačních aktivitách. Jubilant byl celý život velice náročný k sobě i ke svým spolupracovníkům, při výkonu povolání i při prezentaci výsledků. Přes náročnost zkoušek u pana profesora je jejich úroveň i výsledky studia vysoce hodnoceny jak vlastními studenty, tak jejich následnými zaměstnavateli. Z hlediska profesionálního přístupu je nám bezkonkurenčním příkladem nejen v přístupu k povolání, ale i při přípravě svých nástupců v administrativních funkcích (vedení katedry) a stejně tak po odborné stránce - výchova doktorandů.
Jistě lze jménem celé lesnické obce říci, že výsledky práce pana profesora Polena jsou inspirací i seriózním základem pro naši další práci, že má a bude mít naše uznání a repekt. Za sebe a řadu svých kolegů mohu říci, že i vděčnost a lásku. Dokud mu zdraví a chuť dovolí, bude vítán při návštěvách soukromého i pracovního rázu. A rozhodně toto shrnutí dosavadní životní pouti jubilanta neznamená shrnutí závěrečné - takže: pevné zdraví a chuť do další práce, stejně tak i pohodu přejí kolegové a přátelé.