POTŘEBUJEME VEŘEJNOU STRÁŽ?

 

{mosimage}

00DISK

POTŘEBUJEME VEŘEJNOU STRÁŽ?

Ing. Pavel Pešout - Český svaz ochránců přírody

17. ledna 2001 schválila vláda České republiky věcný záměr zákona o veřejné stráži a o změně některých zákonů předložený Ministerstvem zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí. Veřejná stráž by podle tohoto zákona měla nahradit stávající stráž vodní, rybářskou, mysliveckou, stráž ochrany přírody a krajiny a lesní stráž. Obsáhle o připravovaném zákonu informuje Dr. Ing. J. Staněk, CSc., v LP 4/2001 (s. 150 - 151), již se však nezmiňuje o diskusi, která v současné době kolem zákona o veřejné stráži probíhá. Zastavme se proto u některých pochybností a námitek.

STÁVAJÍCÍ STRÁŽE BUDOU ZRUŠENY

Připravovaný zákon počítá se zrušením všech dosavadních stráží (přibližně 25 tis. stráží) a jmenováním stráže jediné - veřejné stráže. Veřejné stráži by měla být svěřena veškerá působnost stráží stávajících, tedy hájení ochrany vod, lesa, přírody a krajiny a hájení práva myslivosti a rybářského práva. Navíc by jí měly přibýt další kompetence - ochrana polního a lesního majetku. Veřejnou stráží bude moci být pouze osoba, která pro výkon této funkce má mj. zdravotní a odborné předpoklady a je ozbrojená (má zbrojní pas, či splňuje podmínky pro jeho získání). Veřejná stráž bude mít stejnokroj a bude za svou činnost odměňována. Podle návrhu by se měla dělit na profesionální (zaměstnanci kraje) a dobrovolnou (dobrovolníci jmenovaní krajem). Navrhované celkové počty profesionálních veřejných stráží na území ČR se pohybují v jednotlivých variantách řešení od 200 do 800 stráží.

ČSOP NESOUHLASÍ

Český svaz ochránců přírody (ČSOP) zná situaci především u stráže ochrany přírody a krajiny. Systém stráže ochrany přírody a krajiny nepovažujeme sice za dokonalý, ale je funkční. Navazuje na dobrou a dlouhou tradici konzervátorů z předchozích desetiletí. Zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny mají stráže celkem jasně určená práva a povinnosti. Jejich práce v terénu, zejména pak na území CHKO a NP je dnes již nezastupitelná. Stráž ochrany přírody musí dobře zvládat právo v ochraně přírody a krajiny a související právní normy, musí dobře znát terén, jednotlivé chráněné nebo přírodovědně významné druhy organismů a cenná společenstva, musí být schopna poskytovat informace atd. Při znalosti požadavků na stráž ochrany přírody a krajiny, považujeme za nesplnitelné na stejné úrovni zvládat ještě oblast myslivosti, rybářství, lesnictví, ochrany vody, polního a lesního majetku atd. U dobrovolných stráží je největší motivací osobní zájem o přírodu a tedy i o její ochranu. Je možné, že tento zájem již nebude stejná osoba mít v ostatních oblastech, např. pro hájení práva myslivosti.

Považujeme za nešťastnou podmínku ozbrojení u kandidátů na výkon veřejných stráží. Na základě zkušeností stráží ochrany přírody a krajiny ozbrojení usnadní výkon stráže jen výjimečně. Naopak pro hájení práva myslivosti a v dalších situacích (které dnes řeší zejména lesní, myslivecká a event. rybářská stráž) je možnost použití zbraně ve vymezených případech zřejmě potřebné. Tento příklad názorně ukazuje nevhodnost jednotné právní úpravy stráží v připravovaném rozsahu.

Rozšíření působnosti stráže o střežení majetku v lesních a polních kulturách před poškozováním či krádežemi je zcestné. Nelze ho odůvodnit ani nynější údajnou neschopností vlastníků pozemků ohlídat si vlastní majetek nebo neschopností státní a obecní policie.

ZÁVĚR

Budoucí veřejný strážce by podle připravovaného věcného záměru měl vypadat asi takto: “Uniformovaný, ozbrojený, honorovaný (či na krajském úřadě zaměstnaný) zdravotně zdatný odborník (minimálně středoškolák), který bude na území o rozloze 100 - 400 km2 strážit všechno - např. od chráněných druhů rostlin a živočichů, přes nelegální těžbu v lese, fungování domovních čistíren odpadních vod, platnosti rybářského lístku až po cibuli na poli”.

Jsme přesvědčeni, že spojení jednotlivých stráží v tomto rozsahu je násilné a neodpovídá tradicím (minimálně v oblasti ochrany přírody). Spojení ochrany přírody a krajiny, výkonu práva myslivosti a rybářství a ochrany soukromého majetku je třeba označit nesprávný krok, který nepřinese kýžený efekt. Naopak bude znamenat rozbití dosaženého stavu. Domníváme se, že úsilí v oblasti právní úpravy stráží, by se mělo soustředit na zkvalitnění jednotlivých právních norem, kterými jsou zřízeny. Společná právní úprava by se měla soustředit pouze na oblasti všem strážím společné (viz např. z poslední doby ustanovení stráží veřejnými činiteli). Jakékoliv rozsáhlejší sjednocování stráží bude škodlivé.