LÉTO V MALOLESÍCH
Ing. Zdeněk Kadlus, CSc.- Česká lesnická společnost při SLŠ Hranice
Léto s pracemi na polích bývalo pro selské lesy jistým obdobím klidu. Dříví na otop pro příští zimu bylo již dávno nakáceno a rozštípáno, holiny či paseky po zimní těžbě již bývaly zalesněny (podle vzoru sousedních velkostatků nejčastěji smrkem), pokud ovšem nebyla výsadba odložena o rok s ohledem na možné poškození sazenic klikorohem borovým. To ovšem neznamená, že i dnes by mohl majitel nechat svůj les bez povšimnutí. Určitá péče a ochrana je namístě po celý rok.
PÉČE O KULTURY A JEJICH OCHRANA
Klikorohem borovým mohou být ohroženy jehličnaté kultury, především smrkové a borové, právě na čerstvých pasekách se smrkovými nebo borovými pařezy a to tím více, čím je paseka větší. Na menších pasekách do několika setin hektaru (do několika arů), a k tomu ještě bočně zastíněných sousedním porostem, nemusí být napadení veliké. Kontrola začíná na jaře a končí na podzim, právě v létě se však setkáváme s dospělými brouky, vajíčky, larvami a koncem léta i s kuklami. Larvy se vyvíjejí převážně pod kůrou kořenů pařezů jehličnatých stromů. Brouci ožírají kůru a lýko na kmíncích sazenic nízko nad zemí - někdy v podobě “okének”, za silnějšího žíru i “okroužkováním” po celém obvodu. Základní kontrola se provádí dvakrát za týden na několika desítkách sazenic. Při silném napadení lze nalákat brouky do pastí - borových větviček zbavených jehličí přikrytých kouskem kůry nebo drnu a při kontrolách je hubit. Při větším napadení poradí příslušný odborný lesní hospodář, jaké chemické prostředky lze použít a jak, stejně jako s určením škůdce. Při nevelkém rozsahu napadení a při pravidelné kontrole pastí se však může majitel obejít i bez chemických prostředků.
OMEZOVÁNÍ BUŘENĚ
Nejen mladší, ale i víceleté kultury mohou být ohroženy pasekovou vegetací - buření. Nejjednodušším opatřením je ožínání. Při menší výměře si majitel pravděpodobně nebude pořizovat křovinořez, ale vystačí se srpem, nejvýše s krátkou kosou. Ožínání srpem je pochopitelně nejpracnější, avšak skýtá větší záruku, že nebudou neúměrně poškozeny sazenice, zejména listnaté, hůře patrné ve srovnání s jehličnatými, ale že budou ušetřeny i náletové stromky, jako je třeba buk nebo dub patřící mezi “meliorační a zpevňující dřeviny”. (Někteří majitelé si dokonce z těchto důvodů dávají ke každé sazenici laťku.) Při ožínání se ovšem nemůže postupovat všude stejným způsobem, ale musí se vycházet z daných poměrů. Je třeba zohlednit stav buřeně, jejího druhového složení a ještě více její výšku a hustotu, použitý spon sazenic - jejich vzájemnou vzdálenost (nyní zpravidla volnější, než dříve) a vyspělost sazenic projevující se výškovým přírůstem.
Tam, kde je buřeň nízká a řídká (je-li tvořena například metlicí křivolakou, nyní “metličkou”, bikami, některými ostřicemi apod.), spon volnější (např. 8 až 5 tisíc na hektar) a sazenice zřetelně vykazují stoupající výškový přírůst, lze vystačit s pomístním ožínáním. Naopak řídká a nízká buřeň může být i prospěšná buku vysázenému na “teplých” expozicích, jižních až jihozápadních. Naproti tomu buřeň vysoká a hustá, s vysokou tvorbou nadzemní hmoty, musí být vyžnuta důkladněji, při těsnějším sponu a dosud nižších sazenicích, celoplošně, při volnějších sponech i pomístně, ale tak, aby sazenice byly zabezpečeny před “zalehnutím”. Jde tu například o husté porosty starčku na čerstvých pasekách, na starších s vysokými travinami, jako je třeba srha a ovsík na bohatších půdách v nižších polohách a zejména třtina křovištní, ve vysokých polohách i třtina chloupkatá.
VÝSEK PŘIROZENĚ ZMLAZENÝCH MĚKKÝCH DŘEVIN
Jimi jsou například bříza, jíva, osika, jeřáb, na vlhkých půdách místy i olše. Z porostu se odstraňují v případě, že omezují v růstu dřeviny cílové. Jinak mají svým opadem i příznivý vliv na půdu a jejich přítomnost je v porostech vítaná. (Dříve se hovořívalo o “seči plecí”; označení “výsek” naznačuje, že hlavním nářadím byla sekerka, mohla to však být i malá ruční pilka; křovinořez ovšem vyloučit nelze.) Pokud se takový zásah bude uskutečňovat v létě, je možno tenčí větve využívat k přípravě tzv. “letniny”, která je pak v zimě vhodným krmivem pro spárkatou zvěř. Kromě uvedených měkkých listnáčů se mohou přidávat stonky maliníku a ostružiníku. Likvidace maliníku ještě před uzráním plodů vylučuje možnost, že sběrači malin poškodí sazenice pošlapáním. Přichází to v úvahu, je-li majitel lesa zároveň myslivcem, není-li, může letninu nabídnout místnímu mysliveckému sdružení, buď za úplatu nebo za výpomoc při jiných pracích v lese. Získaný materiál se suší ve stínu a později, svázaný do otepí, skladuje ve vzdušné kůlně. A nebo, pokud zásah není nutno provést již v létě, může být odložen až na konec podzimu nebo na začátek zimy, dokud nenapadne sníh. Vysekané stromky (nebo i podřezané) ponechané na místě jsou pak vyhledávány spárkatou zvěří k zimnímu ohryzu. Tím se odvádí její pozornost od sazenic.
OCHRANA PŘEDMÝTNÍCH A MÝTNÍCH POROSTŮ SMRKU
Kontrola lýkožrouta smrkového
Zde nesmí být opomenuta kontrola kůrovce - lýkožrouta smrkového, a to zejména tam, kde se v uplynulých letech rozšířil kalamitně nebo i tam, kde se v sousedství vyskytly ve větší míře polomy či vývraty. Majitelé malé výměry lesa si zpravidla nebudou pořizovat feromonové lapače, ale vystačí na kontrolu s klasickými lapáky - pokácenými stromy o tloušťce v prsní výšce od 30 cm (viz foto). Jarní rojení již proběhlo, ale je třeba podchytit druhé, letí rojení. Jeho nástup bývá uspíšen suchým a teplým počasím a naopak zpomalován počasím chladným, deštivým. Pro kontrolu stačí menší počet lapáků - řídíme se ovšem výměrou smrkových porostů.
Umístění lapáků
Lapáky se umísťují na okraji porostu v blízkosti porostní stěny sousedící s pasekou nebo kulturou. Strom se kácí ve směru budoucího vyklizování, vytahování. Je-li sousedící plocha dosud holá, neosázená, bude se asanovaný lapák vytahovat přes ni. Pokud je již na pasece kultura nebo i nárost z přirozené obnovy, bude se lapák vyklizovat přes porost; kácí se proto šikmo k nejbližší cestě, ať již měkké či zpevněné, aby nebylo nutno kmen v porostu otáčet. Omezí se tak poškozování povrchových kořenů na nezbytně přípustnou míru a sníží se možnost infekce dřevokaznými houbami.
Kontrola a postup při asanaci lapáků
Lapák se podloží, aby byl přístupný pro nálet kůrovce ze všech stran, odvětví a větvemi zakryje po celé délce, aby zavadal co nejpomaleji. Nálet samečků se prozradí bělavými drtinkami vzniklými při vyhlodávání snubní komůrky. Přilákané samičky, obvykle dvě až tři, vyhlodávají v podélném směru matečné chodbičky a kladou v nich vajíčka. Vylíhlé larvy vytvářejí chodbičky do boků a asi po dvou týdnech se zakuklí. Vylíhlí brouci se pozvolna vybarvují a dospívají a asi po třech týdnech se znovu rojí. Celý vývoj trvá asi 10 až 12 týdnů. Lapáky se kontrolují v intervalech 7 - 10 dnů. Ve stadiu larev se lapák oloupe a kusy kůry se obracejí vnitřní stranou ke slunci, což dostačuje, aby larvy zahynuly. Ve stadiu kukel nebo dokonce dospělých brouků již loupání nedostačuje! Jejich likvidace pálením vytváří nebezpečí požáru, a proto se obvykle volí chemická asanace. Příslušný odborný lesní hospodář zde poradí. Spoléhat, že kukly a brouci budou zničeni pořezem na pile, nelze. Při malém počtu rozptýlených lapáků nemusí být včas vyklizeny a odvezeny na pilu. Za příhodného počasí se líhnou koncem září brouci, kteří zakládají třetí pokolení, za nepříznivého počasí přezimují jako dospělí nebo jako kukly nebo i larvy.
Výchovné zásahy - prořezávky a probírky, se obyčejně odsouvají na podzimní nebo i zimní období. Souše, nemocné a napadené stromy, jakož i případné polomy a vývraty, se však zpracovávají bez odkladu. Ani léto nemusí být v malolesích dobou klidu.