LESNÍ PEDAGOGIKA
Rakouský model vlivu lesníků na veřejnost
Oto Lasák
Ve dnech 19. - 20. června 2001 uspořádala ISŠ lesnická ve Vimperku dvoudenní praktický seminář o lesní pedagogice ve spolupráci s rakouskými kolegy z lesnického vzdělávacího střediska v Gmundenu. Cílem celé akce bylo představit další způsob ovlivňování názorů laické veřejnosti ve vztahu k lesu a hospodaření v něm i k práci lesníků formou hry, s různými kategoriemi dětí ve věku od 4 do 20 let. Prostředníkem komunikace mezi oběma skupinami je středoškolsky nebo vysokoškolsky vzdělaný lesník, který absolvoval speciální čtyřdenní kurz lesní pedagogiky.
NOVÝ PŘEDMĚT NEBO OBOR?
Ředitel školy Ing. Slavomil Brandtl na úvod zhodnotil situaci ovlivňování názorů laické veřejnosti ve vztahu k lesnímu hospodaření v České republice. Vyslovil názor, že jediný subjekt, který se touto problematikou intenzivněji zabýval je státní podnik Lesy České republiky. Model LČR je založený na spolupráci s různými dobrovolnými organizacemi (ČSOP, Pavučina) a s učiteli přírodopisu na základních školách, včetně zahrnutí některých odborných lesnických témat do školních osnov a učebnic.
Podle Ing. Brandtla se celá iniciativa a odpovědnost za výsledky tak předává jinam a ne na nás, na lesníky. Řada biologicky nebo pedagogicky vzdělaných dobrovolníků i při sebevětším úsilí však nemůže popsat procesy související s normálním intenzivním lesním hospodařením tak dobře, jako právě středoškolsky nebo vysokoškolsky vzdělaný lesník. Řada vysvětlení při dotazech dětí nebo laiků pak sklouzává do subjektivního, spíše ochranářského pojetí, které náš hospodářský les spíše konzervuje, než by jej představovalo jako trvale obnovitelný zdroj suroviny. Celou odpovědnost za formu a správnost celého procesu vysvětlování normálního hospodaření proto musíme vzít my lesníci na sebe.
Lesní pedagogika by nám lesníkům měla pomoci najít způsoby, jak nenásilnou formou postupně názor veřejnosti ovlivňovat a měnit. Jedná se bezesporu o dlouhodobý proces, během kterého si musíme vychovat profesionály. Otázkou zůstává jestli v rámci studia na lesnických školách nebo formou dalšího studia po střední lesnické škole, zda zavést volitelný předmět na lesnických fakultách i s možností vypracování a obhajoby diplomové práce na toto téma a jak postupovat v rámci dalšího vzdělávání u zájemců (absolventů), kteří již v lesním hospodářství pracují. Nebojme se ani otázky, zda do budoucna nezavést celý studijní obor lesní pedagogika? Vše je to o lidech, o jednotlivých regionech. Čí to budou zaměstnanci? Od LČR, MZe, státní správy, lesnických škol, lesnických podnikatelských subjektů? Vše by asi mělo začít iniciativou zdola, vycházet z dobrovolnosti, ze zkušenosti řady lesníků s prací s dětmi. Jak to dělají jinde?
RAKOUSKÝ MODEL
Rakouský model lesní pedagogiky vychází ze švýcarského a německého. Pojem “Lesní pedagogika” má vylišit um lesníků vysvětlovat jejich počínání v souvislosti se složitými vztahy při pěstování lesa široké veřejnosti. Fritz Wolf a Alber Botka - zástupci z lesnické školy v Gmundenu, která pořádá 200 různých kurzů ročně (kurzy na JMP, harvestory, technologie apod.), mají na starosti i kurzy lesní pedagogiky. V roce 1994 uspořádali první seminář ve spolupráci s ministerstvem školství a ministerstvem životního prostředí. Za přítomnosti lesníků, biologů, ekologů a pedagogů diskutovali, jak celou tuto problematiku pojmout. V letech 1994 až 1997 sbírali zkušenosti i z podobných projektů ve Švýcarsku, Německu a USA. V Německu se tato problematika řeší v rámci spolkových zemí na úrovni lesních úřadů. Ve Švýcarsku se pořádají tzv. “lesnické týdny”, kde lesníci, biologové a ekologové připravují odborné akce pro veřejnost. V Rakousku se vyprofiloval vlastní systém, který nespoléhá na zprostředkovatelské organizace, ale všechnu váhu přenáší na samotné lesníky. Z vlastních zkušeností při práci s dětmi ze základních škol, ale i s postiženými dětmi sestavili v Gmundenu čtyřdenní kurz.
V roce 1998 uspořádali první 3 kurzy nejprve pro pedagogické pracovníky ze středních lesnických škol a lesnických učilišť. Další 4 kurzy se vzorovými ukázkami lesní pedagogiky uspořádali pro lesnické spolky a ve spolupráci s Agrární komorou i pro ostatní instituce, ať už vládní či nevládní tak, aby získali zájem pro další spolupráci. Absolventi kurzů a významné osobnosti veřejného života současně založili rakouský svaz Lesnické pedagogiky, který má 18 členů a jejichž hlavním úkolem je vybudovat systém a strategii výuky a způsob získávání potřebných finančních prostředků na tuto činnost.
V roce 1999 proběhly další 4 kurzy s důrazem na rozdíl mezi hospodařením a funkcemi lesů hospodářských a lesů v národních parcích, kde převládají ochranářské funkce. Každý kurz lesní pedagogiky zdůrazňuje hospodářský význam lesa. Lektoři jsou z řad lesníků, pedagogů, ekologů a biologů. Závěry se ponechávají na účastnících kurzu. Podobně v roce 2000 proběhlo dalších 9 kurzů.
K polovině roku 2001 proběhlo v Rakousku 30 kurzů/seminářů (z toho 25 v Gmundenu), které absolvovalo 500 lesníků, z nichž 250 pracuje aktivně pořádáním půldenních akcí pro školní děti. Náklady na jednoho účastníka za 4denní školení jsou 4500 ATS z čehož 60 % hradí stát. Kdyby každý z 500 vyškolených pedagogů v Rakousku zorganizoval 10 akcí, tak by kurzem lesních pedagogů prošly všechny základní školy v Rakousku.
Program kurzu spočívá 1. den v seznámení s problematikou a opodstatněním lesní pedagogiky, 2. den je věnován základům pedagogiky a praktickým příkladům práce s dětmi do 7 let, do 14 let a nad 14 let, 3. den spočívá ve vzorové ukázce půldenní akce, kdy účastníci kurzu plní roli dětí a školitelé roli lesního pedagoga a večer v přípravě vlastního půldenního programu, 4. den si každý účastník na vlastní kůži vyzkouší realizaci půldenní akce s dětmi z regionu a závěr školení je věnován závěrečné diskusi školitelů s absolventy kurzu o prvních zkušenostech, problémech, námětech a řešeních, o pořadí zvolených her, poměru her pohybových a smyslových, apod.
ORGANIZACE PŮLDENNÍ AKCE
Vedle pravidelných informací v tisku, rozhlasu a televizi o možnosti exkurzí do lesa pro školní děti jsou jednotlivé školy informovány formou letáků o průběhu a cílech akce přímo z ministerstva životního prostředí (v Rakousku je společné i pro lesy a vodu). Součástí je i seznam absolventů kurzu lesní pedagogiky, který je rovněž umístěn na internetu. Zástupce školy nebo třídní učitel kontaktuje nejbližšího lesního pedagoga, se kterým se dohodnou na počtu dětí s tím, že při výběru her přihlížejí vedle věku i k počtu chlapců a děvčat, přihlédnou k dětem trpícím na různé druhy alergií. Současně zjistí, co už děti v prvouce nebo v přírodopisu probírali. Po přípravě lesní pedagog navštíví třídu a pozve je na připravenou akci. I v Rakousku je výhodou skutečnost, že řada lesníků má za manželku pedagoga, což zjednodušuje komunikaci mezi ním a školou. Akce probíhají v bezprostředním okolí školy v lesích některého z vlastníků lesa.
Pedagog kombinuje smyslové a pohybové hry. Každou akci, která se může opakovat pro stejné děti zaměří na určité téma - stromy, půdu, vodu, zvěř. Nechává děti poznávat jednotlivé věci se zavázanýma očima nebo i bosé. Kombinuje formou hry “přines, co jsi viděl” znalosti co a odkud přinést. Při opékání špekáčků poučuje děti o bezpečném zacházení s ohněm - kde a z kterého dříví - upozorní na různá nebezpečí i na úklid ohniště. Podle místa upozorňuje na historky, které se vážou k místu, podle ročního období vysvětluje ostatní funkce lesa, vztah zvěře k lesu. V rámci myslivosti vysvětluje proč se zvěř musí střílet, rozpory mezi lesníky a myslivci a jejich řešení. V rámci “dialogu se stromem” dětem vysvětluje normální koloběh od semenáčku po dospělý strom včetně těžby a opětovné obnovy porostu. Vysvětluje funkci národních parků a význam a rozdíl od hospodářského lesa. Součástí jsou i ukázky pomůcek pro měření stromů, těžba a soustřeďování dřeva, zalesňování aj.
PRVNÍ PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI
I když lesní pedagogika postihuje věkovou skupinu od mateřské školy až po důchodce, nejlepší výsledky se dosahují u dětí od 3. do 6. třídy (9 - 12 let). Děti jsou již schopné vnímat odborné informace a některé vhodně podané souvislosti. Jejich podání formou hry je jim více než blízké. I jejich učitelé vítají každou možnost praktické výuky v přírodě, která dá dětem několikrát více, než sebelepší učební pomůcky např. ve formě videokazet, odborných publikací i víc než návštěvy muzeí. Nemluvě o pobytu v přírodě na čerstvém vzduchu a většinu času stráveného v pohybu při plnění úkolů jednotlivých her a ne strnule v lavicích.
Každé dítě je zapojené do hry ať už individuálně, ve dvojicích nebo v rámci kolektivu. Množství informací, které děti získávají z knih, filmů, televize je tak veliké, že v řadě případů je vnímání dětmi jen povrchní, bez pochopení podstaty věci a základních souvislostí. Půldenní akce lesních pedagogů pro školní děti jsou založené na rozumném množství informací, na získávání osobních zkušeností dětí. Připravené hry rozvíjejí všechny smysly, estetické vnímání, zvídavost, zlepšují komunikaci a schopnost pokládat otázky i vést diskusi. Nic není předem dané, každý splněný úkol je výrazem osobnosti každého dítěte.
V Německu vláda investovala do masové mediální kampaně, která stála nemalé finanční prostředky a výsledky byly minimální. Rakouský model je založený na osobním kontaktu dítěte s lesem. V posledním roce uvažují i budování jednoduchých škol v lese vybavených vycpaninami, požerky, herbáři, literaturou. Jde o jednoduchá zařízení vybavená zpravidla jen takovými věcmi, které nejsou běžně vidět nebo je lze spatřit náhodou. Lesní školy slouží k výrobě předmětů ze dřeva. Jako zajímavé se jevily i různé celonárodní soutěže např. orientační běh kombinovaný s poznávačkou. Pro 200 dětí je taková akce ale již finančně velmi náročná. Současně nesmí jít o masové akce, aby se nevytratil pozitivní pocit z pohybu v lese.
Podobně získali zkušenosti s naučnými stezkami. Naučné tabule musí být interaktivní. Návštěvník musí něco odklopit, dostat úkol, něco v okolí najít. Jinak není nad osobní kontakt a na co nejmenší počet účastníků. Velmi dobře lze využívat i různých školních akcí např. týdenních lyžařských kurzů, škol v přírodě apod.
FINANCOVÁNÍ V RAKOUSKU
Každý lesní pedagog je za připravenou a realizovanou akci zaplacen. Z celkové částky na jedno dítě, která představuje v Rakousku 100 ATS hradí 40 % škola nebo dítě (rodiče) a 60 % stát z různých grantů (20 % regionální, 40 % národní, 40 % EU). Poměr 40 : 60 je i psychicky spravedlivý, protože 60 % (tj. více) hradí stát (veřejný význam). O dotaci může žádat lesník, který absolvoval kurz lesní pedagogiky. Z celkové účtované částky připadá 15 % vlastníkovi lesa, kde se akce pořádá, zbytek je určený lesnímu pedagogovi. Nutno podotknout, že tuto činnost provádí v rámci své dovolené nebo neplaceného volna.