ÚROVŇOVÁ VÝCHOVA BOROVÝCH POROSTŮ - VĚDA A PRAXE

Reakce na příspěvek Ing. Luďka Chrousta, CSc., v LP 6/2001

Ing. Miroslav Červený

Článek Ing. Chrousta “Výsledky úrovňové a podúrovňové výchovy borového porostu” (LP 6/2001) vyvolává pochybnosti zejména výkonných lesních hospodářů, pokud porovnají jeho závěr s Programem trvale udržitelného hospodaření v lesích, výchova a obnova lesa - LČR 1997 (dále jen Program). Výsledky výzkumných pokusů nám poskytují cenné exaktní informace, ale ty je třeba využít v určitém porostu na určitém stanovišti a v určitém čase. Tedy uvědomit si všechny souvislosti experimentu a porovnat je s porosty, o které sami pečujeme.

Výzkum probíhal v porostu zařazeném do souboru lesních typů 1M borová doubrava, který patří do hospodářského souboru 13 Hospodářství přirozených borových stanovišť. Výše zmíněný Program charakterizuje porosty na těchto stanovištích jako podprůměrné z hlediska produkce, často se sníženou kvalitou. Kdo někdy navštívil opočenské bory, jistě mi dá za pravdu, že tento popis zdejším porostům zcela neodpovídá. Předmětem výzkumu byla borová monokultura vzniklá přirozenou obnovou. Přestože je snahou každého zodpovědného hospodáře zvýšit podíl přirozené obnovy, většina porostů, které vychováváme byla založena uměle. Na výše uvedeném stanovišti bychom měli vysázet např. 8550 ks borovice a 200 ks dubu na hektar. Pokud není kultura významně doplněna náletem, pak v zajištěné kultuře můžeme očekávat srovnatelný počet jedinců jako měl pokusný porost ve 27 letech před zahájením výzkumu. Do této doby ovšem musíme uskutečnit 1 - 2 výchovné zásahy negativním výběrem obrostlíků a předrostlíků, tvarově nevhodných jedinců v nadúrovni a úrovni a přitom ještě udržet zastoupení MZD - podpořit dub, případně redukovat břízu. Hustota porostu se pak ve 30 letech může pohybovat kolem 4000 jedinců na hektar, naopak v úrovni mohou už v té době převládat kvalitnější stromy.

OPOČENSKÉ ZÁVĚRY A REALITA

V popisu výchovných zásahů na plochách s podúrovňovou výchovou chybí zmínka o těžbě nekvalitních stromů v úrovni. Kvalita borovic na Opočně je asi dost vyrovnaná, aby se důsledně dodržovala předem stanovená kritéria podúrovňové výchovy a přitom kvalita zbylých kmenů byla uspokojivá.

Rovněž úrovňová výchova s cílovými stromy by v reálných porostech vypadala trochu jinak. Dnes by již nikdo nevybíral stromy podle Něstěrovovy teorie. Nadějné stromy v pokusu byly zvoleny mezi úrovňovými, ale i vrůstavými jedinci. Jak experiment ukázal, vrůstavé stromy v borových porostech nezvětšují přírůst natolik, aby se z nich mohly stát stromy cílové. Z toho bychom se měli poučit a vybírat nadějné stromy mezi úrovňovými, ale i předrůstavými (zejména na horších bonitách). Podle Programu by cílových stromů mělo být na tomto stanovišti asi 200 na hektar, tj. průměrný rozestup 7 m, ale nedopustíme se jistě chyby, pokud se nám podaří vybrat více nadějných stromů, např. při průměrném rozestupu 5 m dojdeme k počtu 400 ks/ha.

Zkusné plochy Ing. Chrousta byly v době zahájení pokusu dosti rozdílné. Na ploše C je uváděna výčetní tloušťka středního kmene 9,0 cm, zatímco na ploše určené pro úrovňovou výchovu jen 7,5 cm. Vidíme to ostatně i na grafu tloušťkové struktury.

Vlastní probírkové zásahy byly z obavy o narušení stability rozděleny na dvě fáze opakované po dvou letech. První dílčí zásah v dílci D byl směřován do úrovně a nadúrovně, ale druhý po dvou letech byl výrazně podúrovňový. Mohlo to být tím, že jako nadějné stromy byly podle Něstěrova vybrány stadijně mladé vrůstavé borovice. Přesto 27 % vytěžených jedinců bylo odumírajících. Podle Programu se naproti tomu žádné zásahy do podúrovně nezasahují. Je-li porost rozčleněn na pracovní pole od prořezávek, například v rozestupu linek 25 m, který je vhodný pro pozdější nasazení harvestorů, pak opravdu odumřelí jedinci výrazněji neztěžují další těžební zásah. S tím, jak postupně cílové stromy budou ovládat úroveň porostu, budou se další zásahy přesouvat do úrovně a podúrovně. Předmětem těžby však nebudou sortimenty, na jejichž výrobu bychom museli doplácet, např. tyče.

Ing. Chroust popisuje ve své knize Ekologie výchovy lesních porostů, Opočno 1997 (dále jen Ekologie) experiment ve výchově mlazin v borovém porostu z umělé obnovy. Počáteční spon byl 0,8 x 0,8 m, tj. 15 tis. ks/ha. Do prořezávky v 10 letech hustota klesla na 10 tis. ks/ha. V prvním zásahu byly odstraněny dvě sousední řady a dvě zůstaly stát. Počet stromů klesl na polovinu. V 17 letech se uskutečnil další zásah v podúrovni s individuálním uvolněním nejkvalitnějších (nadějných) jedinců. Intenzita zásahu byla 35 % (16 ks/ar) a hustota klesla na 3200 ks/ha. Kontrolní porost bez výchovy měl v té době 6900 ks/ha. Domnívám se, že to jsou parametry, se kterými se můžeme setkat i v našich běžně vychovávaných a někde v zapomenutých porostech. Pokusné porosty bez dalších zásahů se dále sledovaly. “Přes významné zvýšení přírůstových vlastností nedosáhl vychovávaný porost do 30 let celkové produkce porostu bez výchovy. V celkovém přírůstu výčetní základny za ním zaostává o 15 % a v objemu hmoty pňové o 17 %. V produkci silnějších stromů (nad 16 cm) však vychovávaný porost vyprodukoval do 30 let o 11 m3 (8 %) více než porost bez výchovy” (Ekologie str. 219).

Pokud se týká tloušťkového přírůstu, Ing. Chroust uvádí poznatky ze svých pokusů: “Pozitivní vliv výchovných sečí na tloušťkový přírůst borovice se významněji projevil ve stadiu mlazin po rozvolnění plného zápoje. Ve stadiu tyčkovin a porostech starších reakce stromů na uvolnění klesá a přírůst se zvětšuje jen pozvolna. Ani po 20 - 30 letech nedosáhlo zvětšení významnějších hodnot” (Ekologie str. 160). U úrovňových stromů v mlazině toto zvýšení činilo 31 % a u nejsilnějších jen 9 % oproti kontrole.

ZÁVĚR

Při hodnocení růstových procesů se značná váha kladena na objemovou produkci. Pro porovnávání vědeckých studií je to jistě důležité, ale pro praxi by bylo vhodnější vyjádřit tuto produkci v dimenzích stromů, případně v sortimentech. To by bylo dobrým základem pro ocenění produkce a volbu nejvhodnějších pěstebních postupů podle aktuálních společenských požadavků. Dále postrádám v případě objemové produkce úrovňově vychovávaného porostu popsaného v Lesnické práci zhodnocení vlivu nižší počáteční tloušťky středního kmene a vlivu výběru nadějných stromů podle Něstěrova (ve prospěch stadijně mladších vrůstavých stromů se museli odstranit i dobře přirůstající jedinci v úrovni).

Zahájíme-li tedy úrovňovou výchovu v borových tyčkovinách, může dojít ke ztrátě na objemovém přírůstu, ale naopak nemusíme vynakládat prostředky na dočišťování, nebo dotovat výrobu tyčí. Vždy máme možnost zlepšit kvalitu porostu a udržet druhovou pestrost. Podstatně lepších výsledků ve zlepšení kvality, v udržení biodiverzity a ve zvýšení přírůstu na nadějných jedincích však můžeme dosáhnout úrovňovou výchovou již od stadia mlazin.

Ing. Miroslav Červený
LČR, s. p., Lesní správa Plasy
tel. 0605/224383